Czech
A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

Kalydeco (ivacaftor) – Souhrn údajů o přípravku - R07AX02

Updated on site: 08-Oct-2017

Název léku Kalydeco
Kód ATCR07AX02
Látkaivacaftor
VýrobceVertex Pharmaceuticals (Europe) Ltd

Tento léčivý přípravek podléhá dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili jakákoli podezření na nežádoucí účinky. Podrobnosti o hlášení nežádoucích účinků viz bod 4.8.

1.NÁZEV PŘÍPRAVKU

Kalydeco 150 mg potahované tablety

2.KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje ivacaftorum 150 mg.

Pomocná látka se známým účinkem

Jedna potahovaná tableta obsahuje 167,2 mg monohydrátu laktosy

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta (tableta)

Světle modré potahované tablety ve tvaru tobolky s označením „V 150“ vytištěným černým inkoustem na jedné straně a bez označení na druhé straně (16,5 mm x 8,4 mm ve tvaru upravené tablety).

4.KLINICKÉ ÚDAJE

4.1Terapeutické indikace

Tablety Kalydeco jsou indikovány k léčbě pacientů s cystickou fibrózou (CF) ve věku od 6 let

a s tělesnou hmotností 25 kg nebo větší, kteří mají jednu z následujících mutací ovlivňujících otevírání kanálu (třídy III) v genu CFTR: G551D, G1244E, G1349D, G178R, G551S, S1251N, S1255P, S549N nebo S549R (viz body 4.4 a 5.1).

Tablety Kalydeco jsou také indikovány k léčbě pacientů s cystickou fibrózou (CF) ve věku od 18 let, kteří mají mutaci R117H v genu CFTR (viz body 4.4 a 5.1).

4.2Dávkování a způsob podání

Přípravek Kalydeco mají předepisovat pouze lékaři se zkušenostmi s léčbou cystické fibrózy. Pokud je genotyp pacienta neznámý, je nutné před zahájením léčby použít přesnou a validovanou metodu genotypování, aby bylo možné potvrdit přítomnost jedné z výše uvedených mutací ovlivňujících otevírání kanálu (třídy III) nebo mutaci R117H v alespoň jedné alele genu CFTR. Fáze poly-T varianty spojovaná s mutací R117H má být stanovena v souladu s místními klinickými doporučeními.

Dávkování

Dospělí, dospívající a děti ve věku od 6 let s tělesnou hmotností 25 kg nebo větší

Doporučená dávka přípravku Kalydeco ve formě tablet je 150 mg užívaných perorálně každých

12 hodin (celková denní dávka 300 mg) s jídlem s obsahem tuku.

Vynechaná dávka

Pokud od doby, kdy pacient dávku obvykle užívá, neuplynulo více než 6 hodin, má pacient dávku užít co nejdříve a další dávku užít v obvyklém čase. Pokud od doby, kdy pacient dávku obvykle užívá, uplynulo více než 6 hodin, má pacient počkat a užít až následující dávku.

Souběžné užívání inhibitorů CYP3A

Pokud je přípravek Kalydeco podáván souběžně se silnými inhibitory CYP3A (např. ketokonazolem, itrakonazolem, posakonazolem, vorikonazolem, telithromycinem a klarithromycinem), má být dávka snížena na 150 mg dvakrát týdně (viz body 4.4 a 4.5).

Pokud je přípravek Kalydeco podáván souběžně se středně silnými inhibitory CYP3A (např. flukonazolem, erythromycinem), má být dávka snížena na dávku 150 mg jednou denně (viz body 4.4 a 4.5).

Zvláštní populace

Starší pacienti

Přestože jsou pro starší pacienty s mutací R117H v genu CFTR léčené ivakaftorem ve studii 6 dostupné velmi omezené údaje, je pravděpodobné, že nebudou nutné žádné úpravy dávkování, pokud se u těchto pacientů nevyskytuje středně těžká porucha funkce jater. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin a u pacientů v konečném stádiu renálního onemocnění se doporučuje postupovat oparně

(viz bod 5.2).

Porucha funkce ledvin

U pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce ledvin není nutná žádná úprava dávky.

Doporučuje se postupovat s opatrností při používání přípravku Kalydeco u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu ≤ 30 ml/min) nebo v konečném stádiu renálního onemocnění. (viz body 4.4 a 5.2).

Porucha funkce jater

U pacientů s mírnou poruchou funkce jater (třídy Child-Pugh A) není nutná žádná úprava dávky.

U pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater (třídy Child-Pugh B) se doporučuje snížená dávka 150 mg jednou denně. S používáním přípravku Kalydeco u pacientů s těžkou poruchou funkce jater neexistují žádné zkušenosti a proto se použití přípravku Kalydeco u těchto pacientů nedoporučuje, pokud přínosy léčby nepřeváží nad jejími riziky. V takových případech má být počáteční dávka

150 mg obden (každý druhý den). Dávkovací interval má být upraven v závislosti na klinické odpovědi a snášenlivosti (viz body 4.4 a 5.2).

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost přípravku Kalydeco u dětí ve věku do 2 let s mutací ovlivňující otevírání kanálu (třídy III) nebyla stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje.

Vhodné dávky pro děti do 6 let věku a s tělesnou hmotností menší než 25 kg nelze s přípravkem Kalydeco ve formě tablet dosáhnout.

Účinnost přípravku Kalydeco u pacientů ve věku do 18 let s mutací R117H v genu CFTR nebyla stanovena. Údaje, které jsou v současnosti dostupné, jsou popsané v bodech 4.4, 4.8 a 5.1, ale na jejich základě nelze učinit žádné doporučení týkající se dávkování.

Způsob podání

K perorálnímu podání.

Přípravek Kalydeco se má užívat s jídlem s obsahem tuku.

V průběhu léčby přípravkem Kalydeco je třeba se vyhnout jídlům s obsahem grapefruitu nebo plodů pomerančovníku hořkého (viz bod 4.5).

Pacienty je nutné poučit, aby tablety polykali vcelku (neměli by tedy tablety kousat, lámat nebo rozpouštět).

4.3Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Do studií 1, 2, 5 a 6 byli zařazeni pouze pacienti s CF, kteří měli mutaci ovlivňující otevírání kanálu

(třídy III) G551D, G1244E, G1349D, G178R, G551S, G970R, S1251N, S1255P, S549N nebo S549R nebo mutaci R117H alespoň v jedné alele genu CFTR (viz bod 5.1).

Do studie 5 byli zařazeni čtyři pacienti s mutací G970R. U tří ze čtyř pacientů byla změna v potním chloridovém testu < 5 mmol/l a tato skupina pacientů nevykazovala po 8 týdnech léčby klinicky relevantní zlepšení hodnoty FEV1. Klinickou účinnost u pacientů s mutací G970R v genu CFTR nebylo možné stanovit (viz bod 5.1).

Výsledky účinnosti ze studie fáze 2 u pacientů s CF, kteří jsou homozygotními nosiči mutace F508del v genu CFTR, neprokázaly žádný statisticky významný rozdíl v hodnotě FEV1 během 16 týdnů léčby ivakaftorem ve srovnání s placebem (viz bod 5.1). Proto se použití přípravku Kalydeco u těchto pacientů nedoporučuje.

Účinnost nebyla prokázána u pacientů ve věku od 6 do 11 let s CF, kteří mají mutaci R117H, protože do studie 6 byli zařazeni pouze dva dospívající pacienti (viz bod 5.1).

O pozitivním účinku ivakaftoru u pacientů s mutací R117H-7T spojenou s méně závažným onemocněním bylo získáno méně důkazů (viz bod 5.1). Fáze poly-T varianty spojovaná s mutací R117H má být stanovena, kdykoli je to možné, protože může být informativní při zvažování léčby pacientů s mutací R117H (viz bod 4.2).

Vliv na jaterní testy

U pacientů s CF jsou častá středně velká zvýšení hladin aminotransferáz (alaninaminotransferázy [ALT] nebo aspartátaminotransferázy [AST]). V placebem kontrolovaných studiích (studiích 1 a 2) byla incidence zvýšených hladin aminotransferáz (> 3násobek horní hranice normálních hodnot [ULN]) podobná u skupiny pacientů užívajících ivakaftor a u skupiny užívající placebo (viz bod 4.8). U podskupiny pacientů se zvýšenými hladinami aminotransferáz v anamnéze byly hlášeny zvýšené hladiny ALT nebo AST častěji u pacientů užívajících ivakaftor ve srovnání s placebem. Proto se doporučuje provést jaterní testy u všech pacientů před zahájením léčby ivakaftorem, každé 3 měsíce v průběhu prvního roku léčby, a poté pravidelně každý rok. U všech pacientů se zvýšenými hladinami aminotransferáz v anamnéze se má zvážit častější sledování jaterních testů.

Pacienty, u kterých dojde ke zvýšení hladin aminotransferáz, je nutné pečlivě sledovat, dokud abnormality nevymizí. U pacientů s hladinami ALT nebo AST vyššími než 5násobek ULN se má podávání přerušit. Po vymizení zvýšených hladin aminotransferáz je nutné zvážit přínosy a rizika opětovného zahájení léčby přípravkem Kalydeco.

Porucha funkce jater

Používání ivakaftoru se nedoporučuje u pacientů s těžkou poruchou funkce jater, pokud se neočekává, že přínosy léčby převáží nad riziky nadměrné expozice. V těchto případech má být počáteční dávka

150 mg obden (viz body 4.2 a 5.2).

Porucha funkce ledvin

Doporučuje se postupovat s opatrností při používání ivakaftoru u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebo v konečném stádiu renálního onemocnění (viz body 4.2 a 5.2).

Pacienti po orgánové transplantaci

Ivakaftor nebyl studován u pacientů s CF, kteří podstoupili orgánovou transplantaci. Proto se použití u pacientů po transplantaci nedoporučuje. Interakce s cyklosporinem nebo takrolimem viz bod 4.5.

Interakce s léčivými přípravky

Induktory CYP3A

Souběžným užíváním induktorů CYP3A se může snižovat expozice ivakaftoru, což může případně vést ke ztrátě účinnosti ivakaftoru. Proto se souběžné užívání se silnými induktory CYP3A nedoporučuje (viz bod 4.5).

Inhibitory CYP3A

Dávka přípravku Kalydeco musí být upravena při souběžném užívání se silnými nebo středně silnými inhibitory CYP3A (viz body 4.2 a 4.5).

Katarakta

U pediatrických pacientů léčených ivakaftorem byly hlášeny případy získaného zákalu oční čočky bez vlivu na zrak. Přestože v některých případech byly přítomny další rizikové faktory (např. podávání kortikosteroidů a ozáření), nelze vyloučit možné riziko, které lze přisoudit ivakaftoru. U pediatrických pacientů, u kterých se zahajuje léčba ivakaftorem, se doporučují vstupní a následná oftalmologická vyšetření.

Laktóza

Přípravek Kalydeco obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, vrozeným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento léčivý přípravek neměli užívat.

4.5Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Ivakaftor je substrátem CYP3A4 a CYP3A5. Je slabým inhibitorem CYP3A a P-gp a potenciálním inhibitorem CYP2C9.

Léčivé přípravky ovlivňující farmakokinetiku ivakaftoru:

Induktory CYP3A

Souběžné podávání ivakaftoru s rifampicinem, silným induktorem CYP3A, snížilo expozici ivakaftoru (AUC) o 89 % a snížilo expozici M1 v menší míře než expozici ivakaftoru. Souběžné podávání se silnými induktory CYP3A, jako jsou rifampicin, rifabutin, fenobarbital, karbamazepin, fenytoin

a třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), se nedoporučuje (viz bod 4.4).

Souběžné podávání slabých až středně silných induktorů CYP3A (např. dexamethasonu, prednisonu ve vysokých dávkách) může snížit expozici ivakaftoru. Pro ivakaftor není doporučena žádná úprava dávky. Při souběžném podávání ivakaftoru se středně silnými induktory CYP3A mají být pacienti sledováni z důvodu snížené účinnosti ivakaftoru.

Inhibitory CYP3A

Ivakaftor je senzitivním substrátem CYP3A. Souběžné podávání s ketokonazolem, silným inhibitorem CYP3A, zvýšilo expozici ivakaftoru (měřenou jako plocha pod křivkou [AUC]) 8,5násobně a zvýšilo

expozici hydroxymethyl-ivakaftoru (M1) v menší míře než expozici ivakaftoru. Při souběžném podávání se silnými inhibitory CYP3A, jako jsou ketokonazol, itrakonazol, posakonazol, vorikonazol, telithromycin, a klarithromycin, se doporučuje snížení dávky přípravku Kalydeco na 150 mg dvakrát týdně (viz body 4.2 a 4.4).

Souběžné podávání s flukonazolem, středně silným inhibitorem CYP3A, zvýšilo expozici ivakaftoru 3násobně a zvýšilo expozici M1 v menší míře než expozici ivakaftoru. U pacientů souběžně užívajících středně silné inhibitory CYP3A, jako jsou flukonazol a erythromycin, se doporučuje snížení dávky přípravku Kalydeco na 150 mg jednou denně (viz body 4.2 a 4.4).

Souběžné podávání ivakaftoru se šťávou z grapefruitu, která obsahuje jednu nebo více složek, které středně silně inhibují CYP3A, může zvýšit expozici ivakaftoru. V průběhu léčby přípravkem Kalydeco je třeba se vyhnout jídlům s obsahem grapefruitu nebo plodů pomerančovníku hořkého (viz bod 4.2).

Ciprofloxacin

Souběžné podávání ciprofloxacinu s ivakaftorem nemělo vliv na expozici ivakaftoru. Při současném podávání přípravku Kalydeco s ciprofloxacinem není nutná žádná úprava dávky.

Léčivé přípravky ovlivněné ivakaftorem:

Substráty CYP3A, P-gp nebo CYP2C9

Z výsledků in vitro studií vyplývá, že ivakaftor a jeho metabolit M1 mají potenciál inhibovat CYP3A a P-gp. Souběžné podávání s (perorálním) midazolamem, senzitivním substrátem CYP3A, zvýšilo expozici midazolamu 1,5násobně, v souladu se slabou inhibicí CYP3A ivakaftorem. Souběžné podávání s digoxinem, senzitivním substrátem P-gp, zvýšilo expozici digoxinu 1,3násobně, v souladu se slabou inhibicí P-gp ivakaftorem. Podávání ivakaftoru může zvýšit systémovou expozici léčivých přípravků, které jsou senzitivními substráty CYP3A a/nebo P-gp, což může zvyšovat nebo prodlužovat jejich terapeutický účinek a nežádoucí účinky. Při souběžném podávání s midazolamem, alprazolamem, diazepamem nebo triazolamem se má přípravek Kalydeco podávat s opatrností

a pacienti mají být sledováni s ohledem na výskyt nežádoucích účinků souvisejících s benzodiazepiny. Při souběžném podávání přípravku Kalydeco s digoxinem, cyklosporinem nebo takrolimem se doporučuje postupovat s opatrností a pacienta adekvátně sledovat. Ivakaftor může inhibovat CYP2C9. Proto se při souběžném podávání s warfarinem doporučuje sledování mezinárodního normalizovaného poměru (INR).

Další doporučení

Ivakaftor byl studován s perorálním kontraceptivem s obsahem estrogenu/progesteronu a bylo zjištěno, že nemá žádný významný vliv na expozice perorálního kontraceptiva. Neočekává se, že by ivakaftor modifikoval účinnost perorálních kontraceptiv. Žádná úprava dávky perorálních kontraceptiv tedy není nutná.

Ivakaftor byl studován se substrátem CYP2D6 desipraminem. Nebyl zjištěn žádný významný vliv na expozici desipraminu. Žádná úprava dávky substrátů CYP2D6, jako je desipramin, tedy není nutná.

Pediatrická populace

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.

4.6Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Údaje o podávání ivakaftoru těhotným ženám jsou omezené (méně než 300 ukončených těhotenství) nebo nejsou k dispozici. Studie reprodukční toxicity na zvířatech nenaznačují přímé nebo nepřímé škodlivé účinky (viz bod 5.3). Podávání přípravku Kalydeco v těhotenství se z preventivních důvodů nedoporučuje.

Kojení

Není známo, zda se ivakaftor a/nebo jeho metabolity vylučují do lidského mateřského mléka.

Dostupné farmakokinetické údaje u zvířat prokázaly, že se ivakaftor vylučuje do mléka kojících samic potkanů. Vzhledem k tomu riziko pro kojené novorozence/děti nelze vyloučit. Na základě posouzení prospěšnosti kojení pro dítě a prospěšnosti léčby pro matku je nutno rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit/přerušit podávání přípravku Kalydeco.

Fertilita

Ivakaftor při dávce 200 mg/kg/den (vedoucí k expozicím přibližně 8násobně, respektive 5násobně převyšujícím expozici u člověka při MRHD na základě součtu hodnot AUC ivakaftoru a jeho hlavních metabolitů) zhoršoval u samců i samic potkanů ukazatele fertility a reprodukční výkonnosti, přičemž samicím byl ivakaftor podáván před březostí a v její časné fázi (viz bod 5.3). U samců ani samic nebyl

zaznamenán žádný vliv na ukazatele fertility a reprodukční výkonnosti při dávkách ≤100 mg/kg/den (vedoucí k expozicím přibližně 6násobně, resp. 3násobně převyšujícím expozice u člověka při MRHD na základě součtu hodnot AUC ivakaftoru a jeho hlavních metabolitů).

4.7Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek Kalydeco má malý vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Ivakaftor může způsobit závrať (viz bod 4.8), a proto musí být pacienti, kteří trpí závratí, poučeni, aby neřídili dopravní prostředky ani neobsluhovali stroje, dokud příznaky nevymizí.

4.8Nežádoucí účinky

Shrnutí bezpečnostního profilu

Nejčastějšími nežádoucími účinky, které zaznamenali pacienti ve věku od 6 let užívající ivakaftor v souhrnných, placebem kontrolovaných studiích fáze 3 trvajících 48 týdnů, které se objevily

s incidencí alespoň 3 % a až o 9 % vyšší než ve skupině s placebem, byly bolest hlavy (23,9 %), orofaryngeální bolest (22,0 %), infekce horních cest dýchacích (22,0 %), nazální překrvení (20,2 %), bolest břicha (15,6 %), nazofaryngitida (14,7 %), průjem (12,8 %), závrať (9,2 %), vyrážka (12,8 %) a bakterie ve sputu (12,8 %). Zvýšené hladiny aminotransferáz se objevily u 12,8 % pacientů léčených ivakaftorem oproti 11,5 % pacientů léčených placebem.

U pacientů ve věku od 2 do méně než 6 let byly nejčastějšími nežádoucími účinky nazální překrvení

(26,5 %), infekce horních cest dýchacích (23,5 %), zvýšené hladiny aminotransferáz (14,7 %), vyrážka (11,8 %) a bakterie ve sputu (11,8 %).

Závažné nežádoucí účinky u pacientů užívajících ivakaftor zahrnovaly bolest břicha a zvýšené hladiny aminotransferáz (viz bod 4.4).

Přehled nežádoucích účinků v tabulce

Tabulka 1 shrnuje nežádoucí účinky pozorované u pacientů užívajících ivakaftor v klinických studiích (placebem kontrolovaných a nekontrolovaných studiích), ve kterých se délka expozice ivakaftoru pohybovala v rozmezí 16 týdnů až 144 týdnů.

Frekvence nežádoucích účinků jsou definovány následovně: velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥1/1000 až <1/100); vzácné (≥1/10000 až <1/1000); velmi vzácné (<1/10000). V rámci každé skupiny s uvedenou frekvencí jsou nežádoucí účinky seřazeny dle klesající závažnosti.

Tabulka 1. Nežádoucí účinky u pacientů ve věku od 2 let léčených ivakaftorem

Třídy orgánových systémů

Nežádoucí účinky

Četnost výskytu

 

 

 

Infekce a infestace

Infekce horních cest dýchacích

velmi časté

 

Nazofaryngitida

velmi časté

 

Rinitida

časté

Poruchy nervového systému

Bolest hlavy

velmi časté

 

Závrať

velmi časté

Poruchy ucha a labyrintu

Bolest ucha

časté

 

Nepříjemný pocit v uchu

časté

 

Tinitus

časté

 

Hyperémie bubínku

časté

 

Vestibulární porucha

časté

 

Otok ucha

méně časté

Respirační, hrudní

Orofaryngeální bolest

velmi časté

a mediastinální poruchy

Nazální překrvení

velmi časté

 

Překrvení vedlejší nosní dutiny

časté

 

Faryngeální erytém

časté

Gastrointestinální poruchy

Bolest břicha

velmi časté

 

Průjem

velmi časté

Poruchy jater a žlučových cest

Zvýšené hladiny aminotransferáz

velmi časté

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Vyrážka

velmi časté

Poruchy reprodukčního

Útvar v prsu

časté

systému a prsu

Zánět prsu

méně časté

 

Gynekomastie

méně časté

 

Porucha prsní bradavky

méně časté

 

Bolest prsní bradavky

méně časté

Vyšetření

Bakterie ve sputu

velmi časté

Popis vybraných nežádoucích účinků

Poruchy jater a žlučových cest Zvýšené hladiny aminotransferáz

Během placebem kontrolovaných studií 1 a 2 u pacientů ve věku od 6 let trvajících 48 týdnů činila incidence maximálních hladin aminotransferáz (ALT nebo AST) > 8násobek, > 5násobek nebo

>3násobek ULN u pacientů léčených ivakaftorem 3,7 %, 3,7 %, respektive 8,3 % a u pacientů s placebem 1,0 %, 1,9 %, respektive 8,7 %. Dva pacienti, z toho jeden užívající placebo a jeden

užívající ivakaftor, trvale ukončili léčbu kvůli zvýšeným hladinám aminotransferáz, v obou případech

>8násobek ULN. U žádného z pacientů léčených ivakaftorem nedošlo ke zvýšení hladin aminotransferáz > 3násobek ULN souvisejícímu se zvýšenou hladinou celkového bilirubinu

>1,5násobek ULN. U pacientů léčených ivakaftorem většina případů zvýšených hladin aminotransferáz až do 5násobku ULN ustoupila bez přerušení léčby. U většiny pacientů se zvýšenými hladinami aminotransferáz> 5násobek ULN bylo podávání ivakaftoru přerušeno. Ve všech případech, kde bylo podávání ivakaftoru přerušeno kvůli zvýšeným hladinám aminotransferáz a následně bylo znovu zahájeno, bylo možné podávání ivakaftoru úspěšně znovu zahájit (viz bod 4.4).

Pediatrická populace

Údaje o bezpečnosti byly hodnoceny u 34 pacientů ve věku od 2 do méně než 6 let, 61 pacientů ve věku od 6 do méně než 12 let a 94 pacientů ve věku od 12 do méně než 18 let.

Bezpečnostní profil je obecně konzistentní mezi dětmi a dospívajícími a je také konzistentní s dospělými pacienty.

Během nezaslepené klinické studie fáze 3 u 34 pacientů ve věku od 2 do méně než 6 let trvající 24 týdnů (studie 7) činila incidence pacientů, u kterých byly zaznamenány zvýšené hladiny

aminotransferáz (ALT nebo AST) > 3násobek ULN 14,7 % (5/34). U všech 5 pacientů přesahovaly maximální hladiny ALT nebo AST 8násobek ULN a vrátily se k počátečním hladinám po přerušení podávání ivakaftoru ve formě granulí. Podávání ivakaftoru bylo natrvalo ukončeno u jednoho pacienta. U dětí ve věku od 6 do méně než 12 let byla incidence pacientů, u kterých byly zaznamenány zvýšené hladiny aminotransferáz (ALT nebo AST) > 3násobek ULN, 15 % (6/40) u pacientů léčených ivakaftorem a 14,6 % (6/41) u pacientů s placebem. V tomto věkovém rozmezí měl jen jeden pacient léčený ivakaftorem (2,5 %) zvýšené hladiny ALT a AST > 8násobek ULN. Maximální zvýšení jaterních testů (ALT nebo AST) bylo obecně vyšší u pediatrických pacientů než u starších pacientů.

V téměř všech případech, kde bylo podávání přerušeno kvůli zvýšeným hladinám aminotransferáz

a následně znovu zahájeno, bylo možné podávání ivakaftoru úspěšně znovu zahájit (viz bod 4.4). Byly pozorovány případy naznačující pozitivní rechallenge.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

4.9Předávkování

Pro předávkování ivakaftorem neexistuje žádné specifické antidotum. Léčba předávkování zahrnuje všeobecná podpůrná opatření, včetně sledování životních funkcí, jaterních testů a klinického stavu pacienta.

5.FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Jiná léčiva respiračního systému, ATC kód: R07AX02

Mechanismus účinku

Ivakaftor je potenciátorem proteinu CFTR, tj. v podmínkách in vitro ivakaftor zvyšuje otevírání kanálu CFTR, čímž podporuje transport chloridů u specifikovaných mutací ovlivňujících otevírání kanálu (uvedených v bodě 4.1) se sníženou pravděpodobností otevírání kanálu ve srovnání

s normálním CFTR. Ivakaftor také potencuje pravděpodobnost otevírání kanálu R117H-CFTR, který má jak nízkou pravděpodobnost otevírání (gating), tak sníženou amplitudu proudu v kanálu (vodivost). Reakce in vitro pozorované v experimentech s jednotlivými kanály metodou terčíkového zámku na membráně z buněk hlodavců exprimujících mutantní formy CFTR neodpovídají nutně farmakodynamické odpovědi in vivo (např. množství chloridů v potu) nebo klinickému přínosu. Přesný mechanismus, který vede k tomu, že ivakaftor potencuje otevírací aktivitu u normálních

a některých mutantních forem CFTR v tomto systému, nebyl zcela objasněn.

Farmakodynamické účinky

Ve studiích 1 a 2 u pacientů s mutací G551D na jedné alele genu CFTR vedlo podávání ivakaftoru

k rychlému (15 dní), výraznému (průměrná změna množství chloridů v potu oproti počáteční hodnotě po 24 týdnech činila -48 mmol/l [95% interval spolehlivosti -51, -45], respektive -54 mmol/l [95% interval spolehlivosti -62, -47]) a trvalému (i po 48 týdnech) snížení koncentrace chloridů v potu.

V části 1 studie 5 u pacientů s mutací v genu CFTR ovlivňující otevírání kanálu jinou než G551D vedla léčba ivakaftorem k rychlé (15 dní) a výrazné průměrné změně množství chloridů v potu oproti počáteční hodnotě, která po 8 týdnech léčby činila -49 mmol/l (95% interval spolehlivosti -57, -41). U pacientů s mutací G970R v genu CFTR však byla průměrná (směrodatná odchylka) absolutní změna v množství chloridů v potu v 8. týdnu -6,25 (6,55) mmol/l. V části 2 studie byly pozorovány podobné výsledky jako v části 1. Při následné návštěvě po 4 týdnech (za 4 týdny od ukončení podávání ivakaftoru) měly průměrné hodnoty množství chloridů v potu v každé skupině tendenci k návratu

k hodnotám před léčbou.

Ve studii 6 u pacientů s CF ve věku od 6 let, kteří měli mutaci R117H v genu CFTR, byl léčebný rozdíl v průměrné změně množství chloridů v potu po 24 týdnech léčby oproti počáteční hodnotě

-24 mmol/l (95% interval spolehlivosti -28, -20).

Klinická účinnost a bezpečnost

Studie 1 a 2: studie u pacientů s CF s mutací ovlivňující otevírání kanálu G551D

Účinnost přípravku Kalydeco byla hodnocena ve dvou randomizovaných, dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných, multicentrických studiích fáze 3 u klinicky stabilních pacientů s CF, kteří měli mutaci G551D v genu CFTR nejméně na 1 alele a měli FEV1 ≥ 40 % předpokládaných hodnot.

V obou studiích byli pacienti randomizováni v poměru 1:1 do skupin, ve kterých bylo podáváno buď

150 mg ivakaftoru, nebo placebo, a to každých 12 hodin s jídlem s obsahem tuku po dobu 48 týdnů a souběžně s jejich předepsanou léčbou CF (například s tobramycinem, dornasou alfa). Používání inhalovaného hypertonického roztoku chloridu sodného nebylo povoleno.

Studie 1 hodnotila 161 pacientů ve věku od 12 let; 122 (75,8 %) pacientů mělo mutaci F508del na druhé alele. Na začátku studie užívali pacienti ve skupině s placebem některé léčivé přípravky s vyšší frekvencí než pacienti ve skupině s ivakaftorem. Tyto léky zahrnovaly dornasu alfa (73,1 % oproti 65,1 %), salbutamol (53,8 % oproti 42,2 %), tobramycin (44,9 % oproti 33,7 %) a salmeterol/flutikazon (41,0 % oproti 27,7 %). Na začátku činila průměrná předpokládaná hodnota FEV1 63,6 % (rozmezí: 31,6 % až 98,2 %) a průměrný věk byl 26 let (rozmezí: 12 až 53 let).

Studie 2 hodnotila 52 pacientů ve věku při skríningu od 6 do 11 let; průměrná tělesná hmotnost (směrodatná odchylka) byla 30,9 (8,63) kg; 42 (80,8 %) pacientů mělo mutaci F508del na druhé alele. Na začátku činila průměrná předpokládaná hodnota FEV1 84,2 % (rozmezí: 44,0 % až 133,8 %)

a průměrný věk byl 9 let (rozmezí: 6 až 12 let); 8 (30,8 %) pacientů ve skupině s placebem

a 4 (15,4 %) pacienti ve skupině s ivakaftorem měli hodnotu FEV1 nižší než 70 % předpokládané hodnoty na začátku.

Primárním cílovým parametrem účinnosti byla v obou studiích průměrná absolutní změna

v procentech vyjádřených předpokládaných hodnot FEV1 po 24 týdnech léčby oproti počáteční hodnotě.

Léčebný rozdíl mezi ivakaftorem a placebem v průměrné absolutní změně (95% interval spolehlivosti) v procentech vyjádřených předpokládaných hodnot FEV1 po 24 týdnech oproti počáteční hodnotě činil 10,6 procentních bodů (8,6; 12,6) ve studii 1 a 12,5 procentních bodů (6,6; 18,3) ve studii 2. Léčebný rozdíl mezi ivakaftorem a placebem v průměrné relativní změně (95% interval spolehlivosti)

v procentech vyjádřených předpokládaných hodnot FEV1 po 24 týdnech oproti počáteční hodnotě činil

17,1 % (13,9; 20,2) ve studii 1 a 15,8 % (8,4; 23,2) ve studii 2. Průměrná změna FEV1 po 24 týdnech oproti počáteční hodnotě (v litrech) činila 0,37 l ve skupině s ivakaftorem a 0,01 l ve skupině

s placebem ve studii 1 a 0,30 l ve skupině s ivakaftorem a 0,07 l ve skupině s placebem ve studii 2. V obou studiích byla zlepšení FEV1 na začátku rychlá (po 15 dnech) a trvalá po dobu 48 týdnů.

Léčebný rozdíl mezi ivakaftorem a placebem v průměrné absolutní změně (95% interval spolehlivosti) v procentech vyjádřených předpokládaných hodnot FEV1 po 24 týdnech oproti počáteční hodnotě činil u pacientů ve věku od 12 do 17 let 11,9 procentních bodů (5,9; 17,9) ve studii 1. Léčebný rozdíl mezi ivakaftorem a placebem v průměrné absolutní změně (95% interval spolehlivosti) v procentech vyjádřených předpokládaných hodnot FEV1 po 24 týdnech oproti počáteční hodnotě činil

6,9 procentních bodů (-3,8; 17,6) ve studii 2, u pacientů s počáteční předpokládanou hodnotou FEV1 vyšší než 90 %.

Výsledky týkající se klinicky významných sekundárních cílových parametrů jsou uvedeny v Tabulce 2.

Tabulka 2. Vliv ivakaftoru na další cílové parametry účinnosti ve studiích 1 a 2

 

Studie 1

 

Studie 2

 

Cílový parametr

Léčebný rozdíla

Hodnota P

Léčebný rozdíla

Hodnota P

(95% CI)

(95% CI)

Průměrná absolutní změna oproti počáteční hodnotě ve skóre respirační domény v CFQ-Rb

(body)c

 

 

 

 

 

 

Po 24 týdnech

8,1

<0,0001

6,1

0,1092

 

(4,7, 11,4)

 

(-1,4, 13,5)

 

Po 48 týdnech

8,6

<0,0001

5,1

0,1354

 

(5,3, 11,9)

 

(-1,6, 11,8)

 

Relativní riziko plicní exacerbace

 

 

 

 

 

Po 24 týdnech

0,40d

0,0016

NA

NA

Po 48 týdnech

0,46d

0,0012

NA

NA

Průměrná absolutní změna tělesné hmotnosti oproti počáteční hodnotě (kg)

 

K 24. týdnu

2,8

<0,0001

1,9

0,0004

 

(1,8,

3,7)

 

(0,9,

2,9)

 

Ke 48. týdnu

2,7

0,0001

2,8

0,0002

 

(1,3,

4,1)

 

(1,3,

4,2)

 

Průměrná absolutní změna BMI oproti počáteční hodnotě (kg/m2)

 

 

K 24. týdnu

0,94

<0,0001

0,81

0,0008

 

(0,62,

1,26)

 

(0,34,

1,28)

 

Ke 48. týdnu

0,93

<0,0001

1,09

0,0003

 

(0,48,

1,38)

 

(0,51,

1,67)

 

Průměrná změna oproti počáteční hodnotě v z-skóre

 

 

 

 

 

 

 

 

z-skóre hmotnosti k věku

0,33

0,0260

0,39

<0,0001

ke 48. týdnu

(0,04,

0,62)

 

(0,24,

0,53)

 

z-skóre BMI k věku ke

0,33

0,0490

0,45

<0,0001

48. týdnu

(0,002, 0,65)

 

(0,26,

0,65)

 

CI: interval spolehlivosti; NA: neanalyzováno z důvodu nízké incidence příhod

aLéčebný rozdíl = účinek ivakaftoru – účinek placeba

bCFQ-R: revidovaný dotazník pro cystickou fibrózu určuje míru kvality života spojené se zdravím specifickou pro onemocnění CF.

cÚdaje pro studii 1 byly sebrány z CFQ-R pro dospělé/dospívající a z CFQ-R pro děti ve věku od 12 do 13 let; údaje pro studii 2 byly získány z CFQ-R pro děti ve věku od 6 do 11 let.

dPoměr rizik pro dobu do první plicní exacerbace

eU pacientů mladších 20 let věku (růstové diagramy CDC)

Studie 5: studie u pacientů s CF s mutací ovlivňující otevírání kanálu v genu CFTR jinou než G551D

Studie 5 sestávala ze dvou částí: randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované, zkřížené studie fáze 3 (část 1) následované nezaslepeným prodloužením trvajícím 16 týdnů (část 2). V této studii byla hodnocena účinnost a bezpečnost ivakaftoru u pacientů s CF ve věku od 6 let, kteří měli mutaci ovlivňující otevírání kanálu v genu CFTR jinou než G551D (G178R, S549N, S549R, G551S, G970R, G1244E, S1251N, S1255P nebo G1349D).

V části 1 byli pacienti randomizováni v poměru 1:1 do skupin, ve kterých bylo podáváno buď 150 mg ivakaftoru, nebo placebo, a to každých 12 hodin s jídlem s obsahem tuku po dobu 8 týdnů a souběžně s jejich předepsanou léčbou CF. Po vymývacím (wash-out) období trvajícím 4 až 8 týdnů přešli pacienti na dalších 8 týdnů na druhou léčbu. Používání inhalovaného hypertonického solného roztoku nebylo povoleno. V části 2 byl všem pacientům podáván ivakaftor, jak bylo indikováno v části 1, po dobu dalších 16 týdnů. Nepřetržitá léčba ivakaftorem trvala 24 týdnů u pacientů randomizovaných do léčebné sekvence s placebem/ivakaftorem části 1 a 16 týdnů u pacientů randomizovaných do léčebné sekvence s ivakaftorem/placebem části 1.

Do studie bylo zařazeno třicet devět pacientů (průměrný věk 23 let) s počáteční předpokládanou hodnotou FEV1 ≥ 40 % (průměrná předpokládaná hodnota FEV1 78 % [rozmezí: 43 % až 119 %]).

Šedesát dva procent (24/39) z těchto pacientů bylo nositeli mutace F508del na druhé alele CFTR. Celkem 36 pacientů pokračovalo do části 2 (18 v každé léčebné sekvenci).

V části 1 studie 5 byla průměrná v procentech vyjádřená předpokládaná hodnota FEV1 na začátku studie u pacientů užívajících placebo 79,3 %, zatímco u pacientů léčených ivakaftorem byla tato hodnota 76,4 %. Průměrné celkové hodnoty po zahájení studie byly 76,0 %, resp. 83,7 %. Průměrná absolutní změna v procentech vyjádřené předpokládané hodnoty FEV1 po 8 týdnech oproti počáteční hodnotě (primární cílový parametr účinnosti) byla 7,5 % při léčbě ivakaftorem a -3,2 % při léčbě placebem. Pozorované léčebné rozdíly (95% interval spolehlivosti) mezi ivakaftorem a placebem byl 10,7 % (7,3; 14,1) (P < 0,0001).

Účinek ivakaftoru v celkové populaci ve studii 5 (zahrnující sekundární cílové parametry absolutní změny v BMI v 8. týdnu léčby a absolutní změny ve skóre respirační domény v dotazníku CFQ-R po 8 týdnech léčby) a ve skupinách podle jednotlivých mutací (absolutní změny množství chloridů v potu a v procentech vyjádřených předpokládaných hodnotách FEV1 v 8. týdnu) je uveden v tabulce 3. Na základě klinické (v procentech vyjádřených předpokládaných hodnot FEV1) a farmakodynamické (množství chloridů v potu) odpovědi na ivakaftor nemohla být stanovena účinnost u pacientů s mutací

G970R.

Tabulka 3. Vliv ivakaftoru z hlediska parametrů účinnosti v celkové populaci a u pacientů se specifickými mutacemi CFTR

Absolutní změna v procentech

BMI

Skóre respirační domény

vyjádřených předpokládaných

(kg/m2)

v CFQ-R (body)

hodnot FEV1

 

 

Po 8 týdnech

K 8. týdnu

Po 8 týdnech

Všichni pacienti (N = 39)

Výsledky uvedeny jako průměrná (95% interval spolehlivosti) změna oproti počáteční hodnotě u pacientů léčených ivakaftorem vs. placebem:

10,7 (7,3; 14,1)

0,66 (0,34; 0,99)

9,6 (4,5; 14,7)

Skupiny pacientů podle typů mutací (n)

Výsledky uvedeny jako průměrná (minimum, maximum) změna oproti počáteční hodnotě u pacientů léčených ivakaftorem k 8. týdnu*:

Mutace (n)

Absolutní změna množství chloridů

Absolutní změna v procentech

 

v potu (mmol/l)

vyjádřených předpokládaných

 

 

 

hodnot FEV1 (procentní body)

 

K 8. týdnu

K 8. týdnu

G1244E (5)

-55 (-75, -34)

8 (-1, 18)

G1349D (2)

-80 (-82, -79)

20 (3, 36)

G178R (5)

-53

(-65, -35)

8 (-1, 18)

G551S (2)

 

-68†

 

3†

 

G970R (4)

-6

(-16, -2)

(-1,

5)

S1251N (8)

-54 (-84, -7)

9 (-20,

21)

S1255P (2)

-78

(-82, -74)

(-1,

8)

S549N (6)

-74

(-93, -53)

(-2,

20)

S549R (4)

-61†† (-71, -54)

5 (-3, 13)

* Statistické testování nebylo provedeno z důvodu nízkého počtu jednotlivých mutací ve skupinách.

† Odráží výsledky od jednoho pacienta s mutací G551S s údajem k časovému bodu v 8. týdnu. †† n = 3 v případě analýzy absolutní změny množství chloridů v potu.

V části 2 studie 5 byla průměrná (směrodatná odchylka) absolutní změna v procentech vyjádřené předpokládané hodnoty FEV1 po 16 týdnech (u pacientů randomizovaných v části 1 do léčebné sekvence s ivakaftorem/placebem) nepřetržité léčby ivakaftorem 10,4 % (13,2 %). Průměrná (směrodatná odchylka) absolutní změna v procentech vyjádřené předpokládané hodnoty FEV1 při

následné návštěvě za 4 týdny od ukončení podávání ivakaftoru oproti 16. týdnu v části 2 byla -5,9 % (9,4 %). U pacientů randomizovaných v části 1 do léčebné sekvence s placebem/ivakaftorem byla po dalších 16 týdnech léčby ivakaftorem další průměrná (směrodatná odchylka) změna v procentech vyjádřené předpokládané hodnoty FEV1 3,3 % (9,3 %). Průměrná (směrodatná odchylka) absolutní změna v procentech vyjádřené předpokládané hodnoty FEV1 při následné návštěvě za 4 týdny od ukončení podávání ivakaftoru oproti 16. týdnu v části 2 byla -7,4 % (5,5 %).

Studie 3: studie u pacientů s CF s mutací F508del v genu CFTR

Studie 3 (část A) byla dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie ivakaftoru (150 mg každých 12 hodin) fáze 2 s paralelními skupinami trvající 16 týdnů u 140 pacientů s CF ve věku od 12 let, kteří byli homozygotními nosiči mutace F508del v genu CFTR a měli FEV1 ≥40 % předpokládaných hodnot, randomizovaných v poměru 4:1.

Průměrná absolutní změna v procentech vyjádřených předpokládaných hodnot FEV1 po 16 týdnech oproti počáteční hodnotě (primární cílový parametr účinnosti) byla 1,5 procentních bodů ve skupině s ivakaftorem a -0,2 procentního bodu ve skupině s placebem. Odhadovaný léčebný rozdíl ivakaftoru oproti placebu činil 1,7 procentních bodů (95% interval spolehlivosti -0,6; 4,1); tento rozdíl nebyl statisticky významný (P = 0,15).

Studie 4: nezaslepené prodloužení studie

Ve studii 4 byli pacienti, kteří dokončili léčbu placebem ve studiích 1 a 2, převedeni na ivakaftor, zatímco pacienti, kteří byli léčeni ivakaftorem, jej nadále dostávali po dobu minimálně 96 týdnů, tj. délka léčby ivakaftorem byla nejméně 96 týdnů ve skupině pacientů placebo/ivakaftor a nejméně 144 týdnů ve skupině pacientů ivakaftor/ivakaftor.

Sto čtyřicet čtyři (144) pacientů ze studie 1 bylo zařazeno do studie 4, 67 do skupiny placebo/ivakaftor a 77 do skupiny ivakaftor/ivakaftor. Čtyřicet osm (48) pacientů ze studie 2 bylo zařazeno do studie 4, 22 do skupiny placebo/ivakaftor a 26 do skupiny ivakaftor/ivakaftor.

V tabulce 4 jsou uvedeny výsledky průměrné (směrodatná odchylka) absolutní změny v procentech vyjádřené předpokládané hodnoty FEV1 pro obě skupiny pacientů. Počáteční předpokládané hodnoty FEV1 vyjádřené v procentech u pacientů ve skupině placebo/ivakaftor byly získány ze studie 4, zatímco u pacientů ve skupině ivakaftor/ivakaftor byly počáteční hodnoty získány ze studií 1 a 2.

Tabulka 4. Účinek ivakaftoru na předpokládanou hodnotu FEV1 vyjádřenou v procentech ve studii 4

Původní studie

Doba trvání léčby

Absolutní změna v procentech vyjádřené

a léčebná skupina

ivakaftorem (týdny)

předpokládané hodnoty FEV1 (procentní

 

 

body) oproti počáteční hodnotě

 

 

N

Průměr

 

 

 

(směrodatná odchylka)

Studie 1

 

 

 

 

Ivakaftor

48*

9,4

(8,3)

 

9,4 (10,8)

Placebo

0*

-1,2 (7,8)†

 

9,5 (11,2)

Studie 2

 

 

 

 

Ivakaftor

48*

10,2

(15,7)

 

10,3

(12,4)

Placebo

0*

-0,6 (10,1)†

 

10,5

(11,5)

* Léčba probíhala během zaslepené, kontrolované studie fáze 3 trvající 48 týdnů.

† Změna oproti počáteční hodnotě před zahájením studie po 48 týdnech léčby placebem.

Při porovnání průměrné (směrodatná odchylka) absolutní změny v procentech vyjádřené předpokládané hodnoty FEV1 s počáteční hodnotou ze studie 4 u pacientů ve skupině ivakaftor/ivakaftor (n = 72), kteří přešli ze studie 1, byla průměrná (směrodatná odchylka) absolutní

změna v procentech vyjádřené předpokládané hodnoty FEV1. 0,0 % (9,05), zatímco u pacientů ve skupině ivakaftor/ivakaftor (n = 25), kteří přešli ze studie 2, byla tato hodnota 0,6 % (9,1). To ukazuje, že pacienti ve skupině ivakaftor/ivakaftor udrželi zlepšení v procentech vyjádřené předpokládané hodnoty FEV1, pozorované ve 48. týdnu původní studie (den 0 až 48. týden), až do 144. týdne. Ve studii 4 (48. týden až 144. týden) nebyla pozorována žádná další zlepšení.

Anualizovaná míra plicní exacerbace u pacientů ve skupině placebo/ivakaftor ze studie 1 byla

v úvodní studii, kdy pacienti užívali placebo, vyšší (1,34 příhod/rok) než v průběhu následné studie 4, kdy pacienti přešli na léčbu ivakaftorem (0,48 příhod/rok od 1. dne do 48. týdne a 0,67 příhod/rok od

48. týdne do 96. týdne). Anualizovaná míra plicní exacerbace u pacientů ve skupině ivakaftor/ivakaftor ze studie 1 byla 0,57 příhod/rok od 1. dne až do 48. týdne, když pacienti užívali ivakaftor. Po přechodu pacientů do studie 4 byla anualizovaná míra plicní exacerbace 0,91 příhod/rok od 1. dne do 48. týdne a 0,77 příhod/rok od 48. týdne do 96. týdne.

U pacientů, kteří přešli ze studie 2, byl počet příhod obecně nízký.

Studie 6: studie u pacientů s CF s mutací R117H v genu CFTR

Ve studii 6 bylo hodnoceno 69 pacientů ve věku od 6 let; 53 (76,8 %) pacientů mělo mutaci F508del na druhé alele. Potvrzené R117H poly-T varianty byly 5T u 38 pacientů a 7T u 16 pacientů. Na začátku studie byla průměrná předpokládaná hodnota FEV1 73 % (rozmezí: 32,5 % až 105,5 %)

a průměrný věk byl 31 let (rozmezí: 6 až 68 let). Průměrná absolutní změna v procentech vyjádřené předpokládané hodnoty FEV1 po 24 týdnech oproti počáteční hodnotě (primární cílový parametr účinnosti) byla 2,57 procentních bodů ve skupině s ivakaftorem a 0,46 procentních bodů ve skupině s placebem. Odhadovaný léčebný rozdíl ivakaftoru oproti placebu byl 2,1 procentního bodu (95% interval spolehlivosti -1,1; 5,4).

Předem plánovaná analýza podskupin byla provedena u pacientů ve věku od 18 let (26 léčených placebem a 24 ivakaftorem). Léčba ivakaftorem vedla k průměrné absolutní změně v procentech vyjádřené předpokládané hodnoty FEV1 po 24 týdnech o 4,5 procentních bodů ve skupině

s ivakaftorem oproti -0,46 procentních bodů ve skupině s placebem. Odhadovaný léčebný rozdíl ivakaftoru oproti placebu byl 5,0 procentních bodů (95% interval spolehlivosti 1,1; 8,8).

V analýze podskupin u pacientů ve věku od 6 do 11 let (8 pacientů léčených placebem a 9 pacientů ivakaftorem) vykázala skupina s placebem zlepšení v procentech vyjádřené průměrné předpokládané hodnotě FEV1 z 94,0 % na začátku studie na 98,4 % po začátku studie; skupina s ivakaftrem vykázala mírné snížení průměrné hodnoty FEV1 z 97,5 % na začátku studie na 96,2 % celkově po začátku studie. Průměrná absolutní změna v procentech vyjádřené předpokládané hodnoty FEV1 za 24 týdnů oproti počáteční hodnotě byla -2,8 procentních bodů ve skupině s ivakaftorem a 3,5 procentních bodů ve skupině s placebem. Léčebný rozdíl ivakaftoru oproti placebu byl -6,3 procentních bodů (95% interval spolehlivosti -12,0; -0,7). Statistická analýza pro pacienty ve věku od 12 do 17 let nebyla provedena, protože do této studie byli zařazeni pouze 2 pacienti.

V analýze podskupin u pacientů s potvrzenou genetickou variantou R117H-5T byl rozdíl v průměrné absolutní změně v procentech vyjádřené předpokládané hodnoty FEV1 po 24 týdnech oproti počáteční hodnotě mezi ivakaftorem a placebem 5,3 % (95%interval spolehlivosti 1,3; 9,3). U pacientů

s potvrzenou genetickou variantou R117H-7T byl léčebný rozdíl mezi ivakaftorem a placebem 0,2 % (95% interval spolehlivosti -8,1; 8,5).

Sekundární parametry účinnosti zahrnovaly absolutní změnu v množství chloridů v potu za 24 týdnů léčby oproti počáteční hodnotě, absolutní změnu BMI po 24 týdnech léčby oproti počáteční hodnotě, absolutní změnu ve skóre respirační domény v dotazníku CFQ-R po 24 týdnech léčby a dobu do první plicní exacerbace. Mezi skupinami s ivakaftorem a placebem nebyly pozorovány žádné léčebné rozdíly kromě respirační domény v dotazníku CFQ-R (léčebný rozdíl ivakaftoru oproti placebu po

24 týdnech byl 8,4 [2,2; 14,6] bodů) a průměrné změny množství chloridů v potu oproti počáteční hodnotě (viz Farmakodynamické účinky).

Pediatrická populace

Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií

s přípravkem Kalydeco u jedné nebo více podskupin pediatrické populace v indikaci cystické fibrózy (informace o použití u dětí viz bod 4.2).

5.2Farmakokinetické vlastnosti

Farmakokinetika ivakaftoru je u zdravých dospělých dobrovolníků a pacientů s CF podobná.

Po perorálním podání jedné dávky 150 mg zdravým dobrovolníkům v nasyceném stavu činily průměrné hodnoty (± směrodatná odchylka) AUC a Cmax 10600 (5260) ng*hod/ml, respektive 768 (233) ng/ml. Po podávání dávek každých 12 hodin bylo plazmatických koncentrací ivakaftoru

v ustáleném stavu dosaženo po 3 až 5 dnech, přičemž akumulační koeficient se pohyboval od 2,2 do 2,9.

Absorpce

Po opakovaném perorálním podávání ivakaftoru se expozice ivakaftoru všeobecně zvýšila u dávek od 25 mg každých 12 hodin do 450 mg každých 12 hodin. Expozice ivakaftoru se při podávání s jídlem s obsahem tuku zvýšila přibližně 2,5násobně až 4násobně. Proto se má ivakaftor podávat s jídlem

s obsahem tuku. Medián (rozmezí) hodnot tmax činí přibližně 4,0 (3,0; 6,0) hodin u nasycených pacientů.

Ivakaftor ve formě granulí (sáčky 2 x 75 mg) měl při podávání s jídlem s obsahem tuku zdravým dospělým subjektům podobnou biologickou dostupnost jako tableta o síle 150 mg. Poměr geometrických průměrů stanovených metodou nejmenších čtverců (90% interval spolehlivosti) granulí oproti tabletám byl 0,951 (0,839; 1,08) pro AUC0-∞ a 0,918 (0,750; 1,12) pro Cmax. Účinek jídla na absorpci ivakaftoru je u obou forem, tj. tablet a granulí, podobný.

Distribuce v organismu

Ivakaftor se přibližně z 99 % váže na plazmatické bílkoviny, primárně na alfa-1-kyselý glykoprotein a albumin. Ivakaftor se neváže na lidské červené krvinky.

Po perorálním podávání dávek 150 mg každých 12 hodin po dobu 7 dní u zdravých dobrovolníků

v nasyceném stavu byla průměrná hodnota (± směrodatná odchylka) zdánlivého distribučního objemu

353 (122) l.

Biotransformace

Ivakaftor je u člověka výrazně metabolizován. In vitro a in vivo údaje naznačují, že je ivakaftor primárně metabolizován enzymem CYP3A. Hlavními dvěma metabolity ivakaftoru u člověka jsou M1 a M6. M1 má přibližně šestinovou potenci ivakaftoru a považuje se za farmakologicky aktivní. M6 má méně než padesátinovou potenci ivakaftoru a nepovažuje se za farmakologicky aktivní.

Eliminace z organismu

Po perorálním podání se většina ivakaftoru (87,8 %) po metabolické přeměně vylučovala ve stolici. Hlavní metabolity M1 a M6 tvořily přibližně 65 % celkové vyloučené dávky (22 % jako M1 a 43 % jako M6). Byla zaznamenána zanedbatelná exkrece ivakaftoru močí v podobě nezměněné parentální látky. Zdánlivý terminální poločas po podání jedné dávky v nasyceném stavu byl přibližně 12 hodin. Zdánlivá clearance (CL/F) ivakaftoru byla u zdravých subjektů a pacientů s CF podobná. Průměrná hodnota (± směrodatná odchylka) CL/F u jedné dávky 150 mg byla u zdravých subjektů

17,3 (8,4) l/hod.

Linearita/nelinearita

Farmakokinetika ivakaftoru je s ohledem na čas nebo dávku pohybující se v rozmezí od 25 mg do 250 mg obecně lineární.

Porucha funkce jater

Po jedné dávce 150 mg ivakaftoru vykázali dospělí pacienti se středně těžkou poruchou funkce jater (třídy Child-Pugh B, skóre 7 až 9) podobnou hodnotu Cmax (průměr [±SD] 735 [331] ng/ml), ale přibližně dvojnásobný nárůst hodnoty AUC0-∞ ivakaftoru (průměr [±SD] 16800 [6140] ng*hod/ml) ve srovnání se zdravými subjekty se stejnými demografickými charakteristikami. Simulace pro předpovězení expozice ivakaftoru v ustáleném stavu ukázaly, že snížením dávky ze 150 mg po

12 hodinách na 150 mg jednou denně budou mít dospělí se středně těžkou poruchou funkce jater srovnatelné hodnoty Cminv ustáleném stavu jako dospělí bez poruchy funkce jater při dávkování

150 mg po 12 hodinách. Proto se u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater doporučuje snížená dávka 150 mg jednou denně. Vliv mírné poruchy funkce jater (třídy Child-Pugh A, skóre 5 až 6) na farmakokinetiku ivakaftoru nebyl studován, ale očekává se, že nárůst hodnoty AUC0-∞ ivakaftoru bude méně než dvojnásobný. U pacientů s mírnou poruchou funkce jater tedy není nutná žádná úprava dávky.

U pacientů s těžkou poruchou funkce jater (třídy Child-Pugh C, skóre 10 až 15) nebyly studie provedeny, ale očekává se, že expozice bude vyšší než u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater. Použití ivakaftoru se proto u pacientů s těžkou poruchou funkce jater nedoporučuje, pokud přínosy nepřeváží nad riziky. V takových případech má být počáteční dávka 150 mg obden. Interval dávkování se přizpůsobí podle klinické odpovědi a snášenlivosti (viz body 4.2 a 4.4).

Porucha funkce ledvin

Studie farmakokinetiky ivakaftoru nebyly u pacientů s poruchou funkce ledvin provedeny. Ve studii farmakokinetiky u člověka byla zaznamenána minimální eliminace ivakaftoru a jeho metabolitů močí (v moči bylo zjištěno jen 6,6 % z celkové radioaktivity). Byla zaznamenána zanedbatelná exkrece ivakaftoru močí v podobě nezměněné parentální látky (méně než 0,01 % po podání jedné perorální dávky 500 mg). U pacientů s mírnou a středně těžkou poruchou funkce ledvin tedy nejsou doporučeny žádné úpravy dávky. Doporučuje se však postupovat s opatrností při podávání ivakaftoru pacientům

s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu ≤ 30 ml/min) nebo v konečném stádiu renálního onemocnění (viz body 4.2 a 4.4).

Pediatrická populace

Předpokládaná expozice ivakaftoru vycházející z pozorovaných koncentrací ivakaftoru ve studiích fáze 2 a 3, stanovená za použití populační farmakokinetické analýzy, je uvedena podle věkových skupin v tabulce 5. Expozice pacientů ve věku od 6 do 11 let jsou odhadnuté na základě simulace z populačního farmakokinetického modelu, ve kterém byly použity údaje získané v této věkové skupině.

Tabulka 5. Průměrná (směrodatná odchylka) expozice ivakaftoru podle věkových skupin

Věková skupina

Dávka

Cmin, ss (ng/ml)

AUCτ, ss (ng.hod/ml)

 

 

 

 

Pacienti ve věku od 2 do 5 let

50 mg po 12 h

577 (317)

10500 (4260)

(<14 kg)

 

 

 

Pacienti ve věku od 2 do 5 let

75 mg po 12 h

629 (296)

11300 (3820)

(≥14 kg až <25 kg)

 

 

 

Pacienti ve věku od 6 do 11 let

75 mg po 12 h

641 (329)

10760 (4470)

(≥14 kg až <25 kg)

 

 

 

Pacienti ve věku od 6 do 11 let

150 mg po 12 h

958 (546)

15300 (7340)

(≥25 kg)

 

 

 

Pacienti ve věku od 12 do 17 let

150 mg po 12 h

564 (242)

9240 (3420)

 

 

 

 

Dospělí (≥18 let)

150 mg po 12 h

701 (317)

10700 (4100)

 

 

 

 

5.3Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Účinky v neklinických studiích byly pozorovány pouze po expozicích dostatečně převyšujících maximální expozici u člověka, což svědčí o malém významu při klinickém použití.

Ivakaftor vyvolal inhibiční účinek na proudy doznívání závislý na koncentraci na hERG (human ether-

a-go-go related gene) kanálu s IC15 5,5 μM, což je srovnatelné s Cmax (5,0 μM) pro ivakaftor

v terapeutické dávce. V telemetrické studii se psy však při jednotlivých dávkách do 60 mg/kg nebylo pozorováno ivakaftorem indukované prodloužení QT intervalu, stejně jako v záznamech EKG ve studiích s opakovanými dávkami s délkou trvání až 1 rok při dávkové hladině 60 mg/kg/den u psů

(Cmax po 365 dnech = 36,2 až 47,6 μM). Ivakaftor vyvolal na dávce závislé, ovšem přechodné zvýšení parametrů krevního tlaku u psů při podání jedné perorální dávky do 60 mg/kg.

Ivakaftor nezpůsobil reprodukční toxicitu u samců ani samic potkanů při dávkách 200, respektive 100 mg/kg/den. U samic byly vyšší dávky spojovány se sníženími celkového indexu fertility, počtu březostí, počtu žlutých tělísek a implantačních míst a také se změnami estrálního cyklu. U samců byl pozorován mírný pokles hmotnosti semenných váčků.

Při perorálním podávání březím samicím potkanů a králíků v průběhu organogenetické fáze fetálního vývoje v dávkách vedoucích k expozicím ve výši přibližně 5násobku (na základě součtu hodnot AUC ivakaftoru a jeho hlavních metabolitů), respektive 11násobku (na základě hodnot AUC ivakaftoru) expozice při MRHD u člověka nebyl ivakaftor teratogenní. Při podávání dávek způsobujících mateřskou toxicitu u potkanů způsobil ivakaftor snížení tělesné hmotnosti plodu a zvýšení incidence krčních žeber, hypoplastických žeber, zvlněných žeber a abnormalit sterna, včetně srůstů. Význam těchto zjištění pro člověka není znám.

Ivakaftor nezpůsobil vývojové vady u mláďat březích potkanů, kterým byly podávány perorální dávky 100 mg/kg/den od březosti přes porod do odstavu. Vyšší dávky způsobily 92%, respektive 98% snížení indexu přežití, respektive laktace, a také snížení tělesné hmotnosti mláďat.

Nálezy katarakty byly pozorovány u juvenilních potkanů, kterým byly od 7. do 35. dne po porodu podávány dávky 10 mg/kg/den a vyšší (vedoucí k expozicím 0,22násobku expozice u člověka při MRHD vycházející ze systémové expozice ivakaftoru a jeho hlavních metabolitů). Tento nález nebyl pozorován u plodů samic potkanů, které byly léčeny 7. až 17. den březosti, u mláďat potkanů, která byla do jisté míry exponovaná příjmem mléka do 20. dne po porodu, u potkanů starých 7 týdnů ani u psů starých 4 až 5 měsíců. Možná relevance těchto nálezů u člověka není známá.

Dvouleté studie u myší a potkanů hodnotící karcinogenní potenciál ivakaftoru prokázaly, že ivakaftor nebyl ani u jednoho z těchto druhů karcinogenní. Plazmatické expozice ivakaftoru u myší samčího

a samičího pohlaví při nekarcinogenních dávkách (200 mg/kg/den, což byla nejvyšší testovaná dávka) byly přibližně 4násobně, resp. 7násobně vyšší, než expozice naměřené u člověka po léčbě ivakaftorem a alespoň 1,2násobně, resp. 2,4násobně vyšší, s ohledem na součet hodnot AUC ivakaftoru a jeho hlavních metabolitů. Plazmatické expozice ivakaftoru u potkanů samčího a samičího pohlaví při nekarcinogenních dávkách (50 mg/kg/den, což byla nejvyšší testovaná dávka) byly přibližně 16násobně, resp. 29násobně vyšší, než expozice naměřené u člověka po léčbě ivakaftorem,

a 6násobně, resp. 9násobně vyšší, s ohledem na součet hodnot AUC ivakaftoru a jeho hlavních metabolitů.

Výsledky standardního souboru in vitro a in vivo testů genotoxicity ivakaftoru byly negativní.

6.FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1Seznam pomocných látek

Jádro tablety

Mikrokrystalická celulosa

Monohydrát laktosy

Acetátosukcinát hypromelosy

Sodná sůl kroskarmelosy

Natrium-lauryl-sulfát

Koloidní bezvodý oxid křemičitý

Magnesium-stearát

Potahová vrstva tablety

Polyvinylalkohol

Oxid titaničitý (E171)

Makrogol (PEG 3350)

Mastek

Hlinitý lak indigokarmínu (E132)

Karnaubský vosk

Potiskový inkoust

Šelak

Černý oxid železitý (E172)

Propylenglykol

Koncentrovaný roztok amoniaku

6.2Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3Doba použitelnosti

4 roky.

6.4Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 30 °C.

6.5Druh obalu a obsah balení

Potahované tablety jsou baleny v tepelně tvarovaných (polychlortrifluoretylen [PCTFE]/fólie) blistrech nebo v lahvi z polyetylenu s vysokou hustotou (HDPE) s polypropylenovou dětskou pojistkou, indukčním těsněním lemovaným fólií a vysoušedlem s molekulárním sítem.

K dispozici jsou následující velikosti balení:

Balení v blistrech obsahujících 56 potahovaných tablet

Lahev obsahující 56 potahovaných tablet

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky na likvidaci.

7.DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Vertex Pharmaceuticals (Europe) Limited

2 Kingdom Street

London W2 6BD

Velká Británie

Tel: +44 (0) 1923 437672

8.REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

EU/1/12/782/001-002

9.DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 23. července 2012

Datum posledního prodloužení registrace:

10.DATUM REVIZE TEXTU

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu.

Tento léčivý přípravek podléhá dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili jakákoli podezření na nežádoucí účinky. Podrobnosti o hlášení nežádoucích účinků viz bod 4.8.

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Kalydeco 50 mg granule v sáčku

Kalydeco 75 mg granule v sáčku

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Kalydeco 50 mg granule v sáčku

Jeden sáček obsahuje ivacaftorum 50 mg.

Pomocná látka se známým účinkem

Jeden sáček obsahuje 73,2 mg monohydrátu laktosy

Kalydeco 75 mg granule v sáčku

Jeden sáček obsahuje ivacaftorum 75 mg.

Pomocná látka se známým účinkem

Jeden sáček obsahuje 109,8 mg monohydrátu laktosy

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Granule v sáčku

Bílé až téměř bílé granule o průměru přibližně 2 mm.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Granule Kalydeco jsou indikovány k léčbě dětí s cystickou fibrózou (CF) ve věku od 2 let a s tělesnou hmotností menší než 25 kg, které mají jednu z následujících mutací ovlivňujících otevírání kanálu (třídy III) v genu CFTR: G551D, G1244E, G1349D, G178R, G551S, S1251N, S1255P, S549N nebo

S549R (viz body 4.4 a 5.1).

4.2 Dávkování a způsob podání

Přípravek Kalydeco mají předepisovat pouze lékaři se zkušenostmi s léčbou cystické fibrózy. Pokud je genotyp pacienta neznámý, je nutné před zahájením léčby použít přesnou a validovanou metodu genotypování, aby bylo možné potvrdit přítomnost jedné z výše uvedených mutací ovlivňujících otevírání kanálu (třídy III) v alespoň jedné alele genu CFTR.

Dávkování

Dávky pro děti ve věku od 2 let, dospívající a dospělé jsou uvedeny v tabulce 1.

Tabulka 1: Doporučené dávkování pro pacienty ve věku od 2 let

Hmotnost

Dávka

Celková denní dávka

< 14 kg

50 mg granulí perorálně každých

100 mg

 

12 hodin s jídlem s obsahem tuku

 

≥ 14 kg až < 25 kg

75 mg granulí perorálně každých

150 mg

 

12 hodin s jídlem s obsahem tuku

 

≥ 25 kg

Podrobné informace viz souhrn údajů o přípravku Kalydeco

 

tablety

 

Vynechaná dávka

Pokud od doby, kdy pacient dávku obvykle užívá, neuplynulo více než 6 hodin, má pacient dávku užít co nejdříve a další dávku užít v obvyklém čase. Pokud od doby, kdy pacient dávku obvykle užívá, uplynulo více než 6 hodin, má pacient počkat a užít až následující dávku.

Souběžné užívání inhibitorů CYP3A

Pokud je přípravek Kalydeco podáván souběžně se silnými inibitory CYP3A (např. ketokonazolem, itrakonazolem, posakonazolem, vorikonazolem, telithromycinem a klarithromycinem), má být dávka snížena na 50 mg dvakrát týdně pro pacienty ve věku od 2 let s tělesnou hmotností menší než 14 kg a 75 mg dvakrát týdně pro pacienty s tělesnou hmotností od 14 kg do méně než 25 kg (viz body 4.4 a 4.5).

Pokud je přípravek Kalydeco podáván souběžně se středně silnými inibitory CYP3A (např. flukonazolem, erythromycinem), má být dávka stejná jako dávka doporučená výše, ale má se podávat jednou denně (viz body 4.4 a 4.5).

Zvláštní populace

Porucha funkce ledvin

U pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce ledvin není nutná žádná úprava dávky.

Doporučuje se postupovat s opatrností při používání přípravku Kalydeco u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu ≤ 30 ml/min) nebo v konečném stádiu renálního onemocnění (viz body 4.4 a 5.2).

Porucha funkce jater

U pacientů s mírnou poruchou funkce jater (třídy Child-Pugh A) není nutná žádná úprava dávky.

U pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater (třídy Child-Pugh B) se doporučuje snížená dávka 50 mg jednou denně pro pacienty ve věku od 2 let s tělesnou hmotností menší než 14 kg a 75 mg jednou denně pro pacienty s tělesnou hmotností od 14 kg do méně než 25 kg. S používáním přípravku Kalydeco u pacientů s těžkou poruchou funkce jater neexistují žádné zkušenosti a proto se použití přípravku Kalydeco u těchto pacientů nedoporučuje, pokud přínosy léčby nepřeváží nad jejími riziky. V takových případech má být počáteční dávka stejná jako dávka doporučená výše, ale má se podávat obden (každý druhý den). Dávkovací interval má být upraven v závislosti na klinické odpovědi

a snášenlivosti (viz body 4.4 a 5.2).

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost přípravku Kalydeco u dětí ve věku do 2 let nebyla stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání

K perorálnímu podání.

Každý sáček je pouze k jednorázovému podání.

Jeden sáček s granulemi má být smíchán s 5 ml měkké stravy nebo tekutiny (přiměřené věku) a směs má být beze zbytku ihned zkonzumována. Jídlo nebo tekutiny mají mít pokojovou nebo nižší teplotu.

Pokud není směs okamžitě zkonzumována, má tak být učiněno v průběhu jedné hodiny, po tuto dobu byla prokázána její stabilita. Těsně před nebo těsně po užití dávky má pacient zkonzumovat jídlo nebo svačinu s obsahem tuku.

V průběhu léčby přípravkem Kalydeco je třeba se vyhnout jídlům s obsahem grapefruitu nebo plodů pomerančovníku hořkého (viz bod 4.5).

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Do studií 1, 2, 5 a 7 byli zařazeni pouze pacienti s CF, kteří měli mutaci ovlivňující otevírání kanálu (třídy III) G551D, G1244E, G1349D, G178R, G551S, G970R, S1251N, S1255P, S549N nebo S549R alespoň v jedné alele genu CFTR (viz bod 5.1).

Do studie 5 byli zařazeni čtyři pacienti s mutací G970R. U tří ze čtyř pacientů byla změna v potním chloridovém testu < 5 mmol/l a tato skupina pacientů nevykazovala po 8 týdnech léčby klinicky relevantní zlepšení hodnoty FEV1. Klinickou účinnost u pacientů s mutací G970R v genu CFTR nebylo možné stanovit (viz bod 5.1).

Výsledky účinnosti ze studie fáze 2 u pacientů s CF, kteří jsou homozygotními nosiči mutace F508del v genu CFTR, neprokázaly žádný statisticky významný rozdíl v hodnotě FEV1 během 16 týdnů léčby ivakaftorem ve srovnání s placebem (viz bod 5.1). Proto se použití přípravku Kalydeco u těchto pacientů nedoporučuje.

Vliv na jaterní testy

U pacientů s CF jsou častá středně velká zvýšení hladin aminotransferáz (alaninaminotransferázy [ALT] nebo aspartátaminotransferázy [AST]). V placebem kontrolovaných studiích (studiích 1 a 2) byla incidence zvýšených hladin aminotransferáz (> 3násobek horní hranice normálních hodnot [ULN]) podobná u skupiny pacientů užívajících ivakaftor a u skupiny užívající placebo (viz bod 4.8). U podskupiny pacientů se zvýšenými hladinami aminotransferáz v anamnéze byly hlášeny zvýšené hladiny ALT nebo AST častěji u pacientů užívajících ivakaftor ve srovnání s placebem. Proto se doporučuje provést jaterní testy u všech pacientů před zahájením léčby ivakaftorem, každé 3 měsíce v průběhu prvního roku léčby, a poté pravidelně každý rok. U všech pacientů se zvýšenými hladinami aminotransferáz v anamnéze se má zvážit častější sledování jaterních testů.

Pacienty, u kterých dojde ke zvýšení hladin aminotransferáz, je nutné pečlivě sledovat, dokud abnormality nevymizí. U pacientů s hladinami ALT nebo AST vyššími než 5násobek ULN se má podávání přerušit. Po vymizení zvýšených hladin aminotransferáz je nutné zvážit přínosy a rizika opětovného zahájení léčby přípravkem Kalydeco.

Porucha funkce jater

Používání ivakaftoru se nedoporučuje u pacientů s těžkou poruchou funkce jater, pokud se neočekává, že přínosy léčby převáží nad riziky nadměrné expozice. V těchto případech má být počáteční dávka

50 mg obden pro pacienty ve věku od 2 let s tělesnou hmotností menší než 14 kg a 75 mg obden pro pacienty s tělesnou hmotností od 14 kg do méně než 25 kg (viz body 4.2 a 5.2).

Porucha funkce ledvin

Doporučuje se postupovat s opatrností při používání ivakaftoru u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebo v konečném stádiu renálního onemocnění (viz body 4.2 a 5.2).

Pacienti po orgánové transplantaci

Ivakaftor nebyl studován u pacientů s CF, kteří podstoupili orgánovou transplantaci. Proto se použití u pacientů po transplantaci nedoporučuje. Interakce s cyklosporinem nebo takrolimem viz bod 4.5.

Interakce s léčivými přípravky

Induktory CYP3A

Souběžným užíváním induktorů CYP3A se může snižovat expozice ivakaftoru, což může případně vést ke ztrátě účinnosti ivakaftoru. Proto se souběžné užívání se silnými induktory CYP3A nedoporučuje (viz bod 4.5).

Inhibitory CYP3A

Dávka přípravku Kalydeco musí být upravena při souběžném užívání se silnými nebo středně silnými inhibitory CYP3A (viz body 4.2 a 4.5).

Katarakta

U pediatrických pacientů léčených ivakaftorem byly hlášeny případy získaného zákalu oční čočky bez vlivu na zrak. Přestože v některých případech byly přítomny další rizikové faktory (např. podávání kortikosteroidů a ozáření), nelze vyloučit možné riziko, které lze přisoudit ivakaftoru. U pediatrických pacientů, u kterých se zahajuje léčba ivakaftorem, se doporučují vstupní a následná oftalmologická vyšetření.

Laktóza

Přípravek Kalydeco obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, vrozeným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento léčivý přípravek neměli užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Ivakaftor je substrátem CYP3A4 a CYP3A5. Je slabým inhibitorem CYP3A a P-gp a potenciálním inhibitorem CYP2C9.

Léčivé přípravky ovlivňující farmakokinetiku ivakaftoru:

Induktory CYP3A

Souběžné podávání ivakaftoru s rifampicinem, silným induktorem CYP3A, snížilo expozici ivakaftoru (AUC) o 89 % a snížilo expozici M1 v menší míře než expozici ivakaftoru. Souběžné podávání se silnými induktory CYP3A, jako jsou rifampicin, rifabutin, fenobarbital, karbamazepin, fenytoin

a třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), se nedoporučuje (viz bod 4.4).

Souběžné podávání slabých až středně silných induktorů CYP3A (např. dexamethasonu, prednisonu ve vysokých dávkách) může snížit expozici ivakaftoru. Pro ivakaftor není doporučena žádná úprava dávky. Při souběžném podávání ivakaftoru se středně silnými induktory CYP3A mají být pacienti sledováni z důvodu snížené účinnosti ivakaftoru.

Inhibitory CYP3A

Ivakaftor je senzitivním substrátem CYP3A. Souběžné podávání s ketokonazolem, silným inhibitorem CYP3A, zvýšilo expozici ivakaftoru (měřenou jako plocha pod křivkou [AUC]) 8,5násobně a zvýšilo expozici hydroxymethyl-ivakaftoru (M1) v menší míře než expozici ivakaftoru. Při souběžném podávání se silnými inhibitory CYP3A, jako jsou ketokonazol, itrakonazol, posakonazol, vorikonazol, telithromycin, a klarithromycin, se doporučuje snížení dávky přípravku Kalydeco na 50 mg dvakrát týdně pro pacienty ve věku od 2 let s tělesnou hmotností menší než 14 kg a 75 mg dvakrát týdně pro pacienty s tělesnou hmotností od 14 kg do méně než 25 kg (viz body 4.2 a 4.4).

Souběžné podávání s flukonazolem, středně silným inhibitorem CYP3A, zvýšilo expozici ivakaftoru 3násobně a zvýšilo expozici M1 v menší míře než expozici ivakaftoru. U pacientů souběžně užívajících středně silné inhibitory CYP3A, jako jsou flukonazol a erythromycin, se doporučuje

snížení dávky přípravku Kalydeco na dávku stejnou jako je dávka doporučená výše, ale podávanou jednou denně (viz body 4.2 a 4.4).

Souběžné podávání ivakaftoru se šťávou z grapefruitu, která obsahuje jednu nebo více složek, které středně silně inhibují CYP3A, může zvýšit expozici ivakaftoru. V průběhu léčby přípravkem Kalydeco je třeba se vyhnout jídlům s obsahem grapefruitu nebo plodů pomerančovníku hořkého (viz bod 4.2).

Ciprofloxacin

Souběžné podávání ciprofloxacinu s ivakaftorem nemělo vliv na expozici ivakaftoru. Při současném podávání přípravku Kalydeco s ciprofloxacinem není nutná žádná úprava dávky.

Léčivé přípravky ovlivněné ivakaftorem:

Substráty CYP3A, P-gp nebo CYP2C9

Z výsledků in vitro studií vyplývá, že ivakaftor a jeho metabolit M1 mají potenciál inhibovat CYP3A a P-gp. Souběžné podávání s (perorálním) midazolamem, senzitivním substrátem CYP3A, zvýšilo expozici midazolamu 1,5násobně, v souladu se slabou inhibicí CYP3A ivakaftorem. Souběžné podávání s digoxinem, senzitivním substrátem P-gp, zvýšilo expozici digoxinu 1,3násobně, v souladu se slabou inhibicí P-gp ivakaftorem. Podávání ivakaftoru může zvýšit systémovou expozici léčivých přípravků, které jsou senzitivními substráty CYP3A a/nebo P-gp, což může zvyšovat nebo prodlužovat jejich terapeutický účinek a nežádoucí účinky. Při souběžném podávání s midazolamem, alprazolamem, diazepamem nebo triazolamem se má přípravek Kalydeco podávat s opatrností

a pacienti mají být sledováni s ohledem na výskyt nežádoucích účinků souvisejících s benzodiazepiny. Při souběžném podávání přípravku Kalydeco s digoxinem, cyklosporinem nebo takrolimem se doporučuje postupovat s opatrností a pacienta adekvátně sledovat. Ivakaftor může inhibovat CYP2C9. Proto se při souběžném podávání s warfarinem doporučuje sledování mezinárodního normalizovaného poměru (INR).

Další doporučení

Ivakaftor byl studován s perorálním kontraceptivem s obsahem estrogenu/progesteronu a bylo zjištěno, že nemá žádný významný vliv na expozice perorálního kontraceptiva. Neočekává se, že by ivakaftor modifikoval účinnost perorálních kontraceptiv. Žádná úprava dávky perorálních kontraceptiv tedy není nutná.

Ivakaftor byl studován se substrátem CYP2D6 desipraminem. Nebyl zjištěn žádný významný vliv na expozici desipraminu. Žádná úprava dávky substrátů CYP2D6, jako je desipramin, tedy není nutná.

Pediatrická populace

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Údaje o podávání ivakaftoru těhotným ženám jsou omezené (méně než 300 ukončených těhotenství) nebo nejsou k dispozici. Studie reprodukční toxicity na zvířatech nenaznačují přímé nebo nepřímé škodlivé účinky (viz bod 5.3). Podávání přípravku Kalydeco v těhotenství se z preventivních důvodů nedoporučuje.

Kojení

Není známo, zda se ivakaftor a/nebo jeho metabolity vylučují do lidského mateřského mléka. Dostupné farmakokinetické údaje u zvířat prokázaly, že se ivakaftor vylučuje do mléka kojících samic potkanů. Vzhledem k tomu riziko pro kojené novorozence/děti nelze vyloučit. Na základě posouzení prospěšnosti kojení pro dítě a prospěšnosti léčby pro matku je nutno rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit/přerušit podávání přípravku Kalydeco.

Fertilita

Ivakaftor při dávce 200 mg/kg/den (vedoucí k expozicím přibližně 8násobně, respektive 5násobně převyšujícím expozici u člověka při MRHD na základě součtu hodnot AUC ivakaftoru a jeho hlavních metabolitů) zhoršoval u samců i samic potkanů ukazatele fertility a reprodukční výkonnosti, přičemž samicím byl ivakaftor podáván před březostí a v její časné fázi (viz bod 5.3). U samců ani samic nebyl zaznamenán žádný vliv na ukazatele fertility a reprodukční výkonnosti při dávkách ≤100 mg/kg/den (vedoucí k expozicím přibližně 6násobně, resp. 3násobně převyšujícím expozice u člověka při MRHD na základě součtu hodnot AUC ivakaftoru a jeho hlavních metabolitů).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek Kalydeco má malý vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Ivakaftor může způsobit závrať (viz bod 4.8), a proto musí být pacienti, kteří trpí závratí, poučeni, aby neřídili dopravní prostředky ani neobsluhovali stroje, dokud příznaky nevymizí.

4.8 Nežádoucí účinky

Shrnutí bezpečnostního profilu

Nejčastějšími nežádoucími účinky, které zaznamenali pacienti ve věku od 6 let užívající ivakaftor v souhrnných, placebem kontrolovaných studiích fáze 3 trvajících 48 týdnů, které se objevily

s incidencí alespoň 3 % a až o 9 % vyšší než ve skupině s placebem, byly bolest hlavy (23,9 %), orofaryngeální bolest (22,0 %), infekce horních cest dýchacích (22,0 %), nazální překrvení (20,2 %), bolest břicha (15,6 %), nazofaryngitida (14,7 %), průjem (12,8 %), závrať (9,2 %), vyrážka (12,8 %) a bakterie ve sputu (12,8 %). Zvýšené hladiny aminotransferáz se objevily u 12,8 % pacientů léčených ivakaftorem oproti 11,5 % pacientů léčených placebem.

U pacientů ve věku od 2 do méně než 6 let byly nejčastějšími nežádoucími účinky nazální překrvení

(26,5 %), infekce horních cest dýchacích (23,5 %), zvýšené hladiny aminotransferáz (14,7 %), vyrážka (11,8 %) a bakterie ve sputu (11,8 %).

Závažné nežádoucí účinky u pacientů užívajících ivakaftor zahrnovaly bolest břicha a zvýšené hladiny aminotransferáz (viz bod 4.4).

Přehled nežádoucích účinků v tabulce

Tabulka 2 shrnuje nežádoucí účinky pozorované u pacientů užívajících ivakaftor v klinických studiích (placebem kontrolovaných a nekontrolovaných studiích), ve kterých se délka expozice ivakaftoru pohybovala v rozmezí 16 týdnů až 144 týdnů.

Frekvence nežádoucích účinků jsou definovány následovně: velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥1/1000 až <1/100); vzácné (≥1/10000 až <1/1000); velmi vzácné (<1/10000). V rámci každé skupiny s uvedenou frekvencí jsou nežádoucí účinky seřazeny dle klesající závažnosti.

Tabulka 2. Nežádoucí účinky u pacientů ve věku od 2 let léčených ivakaftorem

Třídy orgánových systémů

Nežádoucí účinky

Četnost výskytu

 

 

 

Infekce a infestace

Infekce horních cest dýchacích

velmi časté

 

Nazofaryngitida

velmi časté

 

Rinitida

časté

Poruchy nervového systému

Bolest hlavy

velmi časté

 

Závrať

velmi časté

Poruchy ucha a labyrintu

Bolest ucha

časté

 

Nepříjemný pocit v uchu

časté

 

Tinitus

časté

 

Hyperémie bubínku

časté

 

Vestibulární porucha

časté

 

Otok ucha

méně časté

Respirační, hrudní

Orofaryngeální bolest

velmi časté

a mediastinální poruchy

Nazální překrvení

velmi časté

 

Překrvení vedlejší nosní dutiny

časté

 

Faryngeální erytém

časté

Gastrointestinální poruchy

Bolest břicha

velmi časté

 

Průjem

velmi časté

Poruchy jater a žlučových cest

Zvýšené hladiny aminotransferáz

velmi časté

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Vyrážka

velmi časté

Poruchy reprodukčního

Útvar v prsu

časté

systému a prsu

Zánět prsu

méně časté

 

Gynekomastie

méně časté

 

Porucha prsní bradavky

méně časté

 

Bolest prsní bradavky

méně časté

Vyšetření

Bakterie ve sputu

velmi časté

Popis vybraných nežádoucích účinků

Poruchy jater a žlučových cest Zvýšené hladiny aminotransferáz

Během placebem kontrolovaných studií 1 a 2 u pacientů ve věku od 6 let trvajících 48 týdnů činila incidence maximálních hladin aminotransferáz (ALT nebo AST) > 8násobek, > 5násobek nebo

>3násobek ULN u pacientů léčených ivakaftorem 3,7 %, 3,7 %, respektive 8,3 % a u pacientů s placebem 1,0 %, 1,9 %, respektive 8,7 %. Dva pacienti, z toho jeden užívající placebo a jeden

užívající ivakaftor, trvale ukončili léčbu kvůli zvýšeným hladinám aminotransferáz, v obou případech

>8násobek ULN. U žádného z pacientů léčených ivakaftorem nedošlo ke zvýšení hladin aminotransferáz> 3násobek ULN souvisejícímu se zvýšenou hladinou celkového bilirubinu

>1,5násobek ULN. U pacientů léčených ivakaftorem většina případů zvýšených hladin aminotransferáz až do 5násobku ULN ustoupila bez přerušení léčby. U většiny pacientů se zvýšenými hladinami aminotransferáz > 5násobek ULN bylo podávání ivakaftoru přerušeno. Ve všech případech, kde bylo podávání ivakaftoru přerušeno kvůli zvýšeným hladinám aminotransferáz a následně bylo znovu zahájeno, bylo možné podávání ivakaftoru úspěšně znovu zahájit (viz bod 4.4).

Pediatrická populace

Údaje o bezpečnosti byly hodnoceny u 34 pacientů ve věku od 2 do méně než 6 let, 61 pacientů ve věku od 6 do méně než 12 let a 94 pacientů ve věku od 12 do méně než 18 let.

Bezpečnostní profil je obecně konzistentní mezi dětmi a dospívajícími a je také konzistentní s dospělými pacienty.

Během nezaslepené klinické studie fáze 3 u 34 pacientů ve věku od 2 do méně než 6 let trvající 24 týdnů (studie 7) činila incidence pacientů, u kterých byly zaznamenány zvýšené hladiny

aminotransferáz (ALT nebo AST) > 3násobek ULN 14,7 % (5/34). U všech 5 pacientů přesahovaly maximální hladiny ALT nebo AST 8násobek ULN a vrátily se k počátečním hladinám po přerušení podávání ivakaftoru ve formě granulí. Podávání ivakaftoru bylo natrvalo ukončeno u jednoho pacienta. U dětí ve věku od 6 do méně než 12 let byla incidence pacientů, u kterých byly zaznamenány zvýšené hladiny aminotransferáz (ALT nebo AST) > 3násobek ULN, 15 % (6/40) u pacientů léčených ivakaftorem a 14,6 % (6/41) u pacientů s placebem. V tomto věkovém rozmezí měl jen jeden pacient léčený ivakaftorem (2,5 %) zvýšené hladiny ALT a AST > 8násobek ULN. Maximální zvýšení jaterních testů (ALT nebo AST) bylo obecně vyšší u pediatrických pacientů než u starších pacientů.

V téměř všech případech, kde bylo podávání přerušeno kvůli zvýšeným hladinám aminotransferáz

a následně znovu zahájeno, bylo možné podávání ivakaftoru úspěšně znovu zahájit (viz bod 4.4). Byly pozorovány případy naznačující pozitivní rechallenge.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

4.9 Předávkování

Pro předávkování ivakaftorem neexistuje žádné specifické antidotum. Léčba předávkování zahrnuje všeobecná podpůrná opatření, včetně sledování životních funkcí, jaterních testů a klinického stavu pacienta.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Jiná léčiva respiračního systému, ATC kód: R07AX02

Mechanismus účinku

Ivakaftor je potenciátorem proteinu CFTR, tj. v podmínkách in vitro ivakaftor zvyšuje otevírání kanálu CFTR, čímž podporuje transport chloridů. Reakce in vitro pozorované v experimentech

s jednotlivými kanály metodou terčíkového zámku na membráně z buněk hlodavců exprimujících mutantní formy CFTR neodpovídají nutně farmakodynamické odpovědi in vivo (např. množství chloridů v potu) nebo klinickému přínosu. Přesný mechanismus, který vede k tomu, že ivakaftor potencuje otevírací aktivitu u normálních a některých mutantních forem CFTR v tomto systému, nebyl zcela objasněn.

Farmakodynamické účinky

Ve studiích 1 a 2 u pacientů s mutací G551D na jedné alele genu CFTR vedlo podávání ivakaftoru

k rychlému (15 dní), výraznému (průměrná změna množství chloridů v potu oproti počáteční hodnotě po 24 týdnech činila -48 mmol/l [95% interval spolehlivosti -51, -45], respektive -54 mmol/l [95% interval spolehlivosti -62, -47]) a trvalému (i po 48 týdnech) snížení koncentrace chloridů v potu.

V části 1 studie 5 u pacientů s mutací v genu CFTR ovlivňující otevírání kanálu jinou než G551D vedla léčba ivakaftorem k rychlé (15 dní) a výrazné průměrné změně množství chloridů v potu oproti počáteční hodnotě, která po 8 týdnech léčby činila -49 mmol/l (95% interval spolehlivosti -57, -41). U pacientů s mutací G970R v genu CFTR však byla průměrná (směrodatná odchylka) absolutní změna v množství chloridů v potu v 8. týdnu -6,25 (6,55) mmol/l. V části 2 studie byly pozorovány podobné výsledky jako v části 1. Při následné návštěvě po 4 týdnech (za 4 týdny od ukončení podávání ivakaftoru) měly průměrné hodnoty množství chloridů v potu v každé skupině tendenci k návratu

k hodnotám před léčbou.

Ve studii 7 bylo pacientům ve věku od 2 do méně než 6 let s mutací ovlivňující otevírání kanálu alespoň na jedné alele genu CFTR podáváno buď 50 mg nebo 75 mg ivakaftoru dvakrát denně,

průměrná absolutní změna chloridů v potu po 24 týdnech oproti počáteční hodnotě byla -47 mmol/l (95% interval spolehlivosti -58, -36).

Klinická účinnost a bezpečnost

Studie 1 a 2: studie u pacientů s CF s mutací ovlivňující otevírání kanálu G551D

Účinnost přípravku Kalydeco byla hodnocena ve dvou randomizovaných, dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných, multicentrických studiích fáze 3 u klinicky stabilních pacientů s CF, kteří měli mutaci G551D v genu CFTR nejméně na 1 alele a měli FEV1 ≥ 40 % předpokládaných hodnot.

V obou studiích byli pacienti randomizováni v poměru 1:1 do skupin, ve kterých bylo podáváno buď

150 mg ivakaftoru, nebo placebo, a to každých 12 hodin s jídlem s obsahem tuku po dobu 48 týdnů a souběžně s jejich předepsanou léčbou CF (například s tobramycinem, dornasou alfa). Používání inhalovaného hypertonického roztoku chloridu sodného nebylo povoleno.

Studie 1 hodnotila 161 pacientů ve věku od 12 let; 122 (75,8 %) pacientů mělo mutaci F508del na druhé alele. Na začátku studie užívali pacienti ve skupině s placebem některé léčivé přípravky s vyšší frekvencí než pacienti ve skupině s ivakaftorem. Tyto léky zahrnovaly dornasu alfa (73,1 % oproti 65,1 %), salbutamol (53,8 % oproti 42,2 %), tobramycin (44,9 % oproti 33,7 %) a salmeterol/flutikazon (41,0 % oproti 27,7 %). Na začátku činila průměrná předpokládaná hodnota FEV1 63,6 % (rozmezí: 31,6 % až 98,2 %) a průměrný věk byl 26 let (rozmezí: 12 až 53 let).

Studie 2 hodnotila 52 pacientů ve věku při skríningu od 6 do 11 let; průměrná tělesná hmotnost (směrodatná odchylka) byla 30,9 (8,63) kg; 42 (80,8 %) pacientů mělo mutaci F508del na druhé alele. Na začátku činila průměrná předpokládaná hodnota FEV1 84,2 % (rozmezí: 44,0 % až 133,8 %)

a průměrný věk byl 9 let (rozmezí: 6 až 12 let); 8 (30,8 %) pacientů ve skupině s placebem

a 4 (15,4 %) pacienti ve skupině s ivakaftorem měli hodnotu FEV1 nižší než 70 % předpokládané hodnoty na začátku.

Primárním cílovým parametrem účinnosti byla v obou studiích průměrná absolutní změna

v procentech vyjádřených předpokládaných hodnot FEV1 po 24 týdnech léčby oproti počáteční hodnotě.

Léčebný rozdíl mezi ivakaftorem a placebem v průměrné absolutní změně (95% interval spolehlivosti) v procentech vyjádřených předpokládaných hodnot FEV1 po 24 týdnech oproti počáteční hodnotě činil 10,6 procentních bodů (8,6; 12,6) ve studii 1 a 12,5 procentních bodů (6,6; 18,3) ve studii 2. Léčebný rozdíl mezi ivakaftorem a placebem v průměrné relativní změně (95% interval spolehlivosti)

v procentech vyjádřených předpokládaných hodnot FEV1 po 24 týdnech oproti počáteční hodnotě činil

17,1 % (13,9; 20,2) ve studii 1 a 15,8 % (8,4; 23,2) ve studii 2. Průměrná změna FEV1 po 24 týdnech oproti počáteční hodnotě (v litrech) činila 0,37 l ve skupině s ivakaftorem a 0,01 l ve skupině

s placebem ve studii 1 a 0,30 l ve skupině s ivakaftorem a 0,07 l ve skupině s placebem ve studii 2. V obou studiích byla zlepšení FEV1 na začátku rychlá (po 15 dnech) a trvalá po dobu 48 týdnů.

Léčebný rozdíl mezi ivakaftorem a placebem v průměrné absolutní změně (95% interval spolehlivosti) v procentech vyjádřených předpokládaných hodnot FEV1 po 24 týdnech oproti počáteční hodnotě činil u pacientů ve věku od 12 do 17 let 11,9 procentních bodů (5,9; 17,9) ve studii 1. Léčebný rozdíl mezi ivakaftorem a placebem v průměrné absolutní změně (95% interval spolehlivosti) v procentech vyjádřených předpokládaných hodnot FEV1 po 24 týdnech oproti počáteční hodnotě činil

6,9 procentních bodů (-3,8; 17,6) ve studii 2, u pacientů s počáteční předpokládanou hodnotou FEV1 vyšší než 90 %.

Výsledky týkající se klinicky významných sekundárních cílových parametrů jsou uvedeny v Tabulce 3.

Tabulka 3. Vliv ivakaftoru na další cílové parametry účinnosti ve studiích 1 a 2

 

Studie 1

 

Studie 2

 

Cílový parametr

Léčebný rozdíla

Hodnota P

Léčebný rozdíla

Hodnota P

(95% CI)

(95% CI)

Průměrná absolutní změna oproti počáteční hodnotě ve skóre respirační domény v CFQ-Rb

(body)c

 

 

 

 

 

 

Po 24 týdnech

8,1

<0,0001

6,1

0,1092

 

(4,7, 11,4)

 

(-1,4, 13,5)

 

Po 48 týdnech

8,6

<0,0001

5,1

0,1354

 

(5,3, 11,9)

 

(-1,6, 11,8)

 

Relativní riziko plicní exacerbace

 

 

 

 

 

Po 24 týdnech

0,40d

0,0016

NA

NA

Po 48 týdnech

0,46d

0,0012

NA

NA

Průměrná absolutní změna tělesné hmotnosti oproti počáteční hodnotě (kg)

 

K 24. týdnu

2,8

<0,0001

1,9

0,0004

 

(1,8,

3,7)

 

(0,9,

2,9)

 

Ke 48. týdnu

2,7

0,0001

2,8

0,0002

 

(1,3,

4,1)

 

(1,3,

4,2)

 

Průměrná absolutní změna BMI oproti počáteční hodnotě (kg/m2)

 

 

K 24. týdnu

0,94

<0,0001

0,81

0,0008

 

(0,62,

1,26)

 

(0,34,

1,28)

 

Ke 48. týdnu

0,93

<0,0001

1,09

0,0003

 

(0,48,

1,38)

 

(0,51,

1,67)

 

Průměrná změna oproti počáteční hodnotě v z-skóre

 

 

 

 

 

 

 

 

z-skóre hmotnosti k věku

0,33

0,0260

0,39

<0,0001

ke 48. týdnu

(0,04,

0,62)

 

(0,24,

0,53)

 

z-skóre BMI k věku ke

0,33

0,0490

0,45

<0,0001

48. týdnu

(0,002, 0,65)

 

(0,26,

0,65)

 

CI: interval spolehlivosti; NA: neanalyzováno z důvodu nízké incidence příhod

aLéčebný rozdíl = účinek ivakaftoru – účinek placeba

bCFQ-R: revidovaný dotazník pro cystickou fibrózu určuje míru kvality života spojené se zdravím specifickou pro onemocnění CF.

cÚdaje pro studii 1 byly sebrány z CFQ-R pro dospělé/dospívající a z CFQ-R pro děti ve věku od 12 do 13 let; údaje pro studii 2 byly získány z CFQ-R pro děti ve věku od 6 do 11 let.

dPoměr rizik pro dobu do první plicní exacerbace

eU pacientů mladších 20 let věku (růstové diagramy CDC)

Studie 5: studie u pacientů s CF s mutací ovlivňující otevírání kanálu v genu CFTR jinou než G551D

Studie 5 sestávala ze dvou částí: randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované, zkřížené studie fáze 3 (část 1) následované nezaslepeným prodloužením trvajícím 16 týdnů (část 2). V této studii byla hodnocena účinnost a bezpečnost ivakaftoru u pacientů s CF ve věku od 6 let, kteří měli mutaci ovlivňující otevírání kanálu v genu CFTR jinou než G551D (G178R, S549N, S549R, G551S, G970R, G1244E, S1251N, S1255P nebo G1349D).

V části 1 byli pacienti randomizováni v poměru 1:1 do skupin, ve kterých bylo podáváno buď 150 mg ivakaftoru, nebo placebo, a to každých 12 hodin s jídlem s obsahem tuku po dobu 8 týdnů a souběžně s jejich předepsanou léčbou CF. Po vymývacím (wash-out) období trvajícím 4 až 8 týdnů přešli pacienti na dalších 8 týdnů na druhou léčbu. Používání inhalovaného hypertonického solného roztoku nebylo povoleno. V části 2 byl všem pacientům podáván ivakaftor, jak bylo indikováno v části 1, po dobu dalších 16 týdnů. Nepřetržitá léčba ivakaftorem trvala 24 týdnů u pacientů randomizovaných do léčebné sekvence s placebem/ivakaftorem části 1 a 16 týdnů u pacientů randomizovaných do léčebné sekvence s ivakaftorem/placebem části 1.

Do studie bylo zařazeno třicet devět pacientů (průměrný věk 23 let) s počáteční předpokládanou hodnotou FEV1 ≥ 40 % (průměrná předpokládaná hodnota FEV1 78 % [rozmezí: 43 % až 119 %]).

Šedesát dva procent (24/39) z těchto pacientů bylo nositeli mutace F508del na druhé alele CFTR. Celkem 36 pacientů pokračovalo do části 2 (18 v každé léčebné sekvenci).

V části 1 studie 5 byla průměrná v procentech vyjádřená předpokládaná hodnota FEV1 na začátku studie u pacientů užívajících placebo 79,3 %, zatímco u pacientů léčených ivakaftorem byla tato hodnota 76,4 %. Průměrné celkové hodnoty po zahájení studie byly 76,0 %, resp. 83,7 %. Průměrná absolutní změna v procentech vyjádřené předpokládané hodnoty FEV1 po 8 týdnech oproti počáteční hodnotě (primární cílový parametr účinnosti) byla 7,5 % při léčbě ivakaftorem a -3,2 % při léčbě placebem. Pozorované léčebné rozdíly (95% interval spolehlivosti) mezi ivakaftorem a placebem byl 10,7 % (7,3; 14,1) (P < 0,0001).

Účinek ivakaftoru v celkové populaci ve studii 5 (zahrnující sekundární cílové parametry absolutní změny v BMI v 8. týdnu léčby a absolutní změny ve skóre respirační domény v dotazníku CFQ-R po 8 týdnech léčby) a ve skupinách podle jednotlivých mutací (absolutní změny množství chloridů v potu a v procentech vyjádřených předpokládaných hodnotách FEV1 v 8. týdnu) je uveden v tabulce 4. Na základě klinické (v procentech vyjádřených předpokládaných hodnot FEV1) a farmakodynamické (množství chloridů v potu) odpovědi na ivakaftor nemohla být stanovena účinnost u pacientů s mutací

G970R.

Tabulka 4. Vliv ivakaftoru z hlediska parametrů účinnosti v celkové populaci a u pacientů se specifickými mutacemi CFTR

Absolutní změna v procentech

BMI

Skóre respirační domény

vyjádřených předpokládaných

(kg/m2)

v CFQ-R (body)

hodnot FEV1

 

 

Po 8 týdnech

K 8. týdnu

Po 8 týdnech

Všichni pacienti (N = 39)

Výsledky uvedeny jako průměrná (95% interval spolehlivosti) změna oproti počáteční hodnotě u pacientů léčených ivakaftorem vs. placebem:

10,7 (7,3; 14,1)

0,66 (0,34; 0,99)

9,6 (4,5; 14,7)

Skupiny pacientů podle typů mutací (n)

Výsledky uvedeny jako průměrná (minimum, maximum) změna oproti počáteční hodnotě u pacientů léčených ivakaftorem k 8. týdnu*:

Mutace (n)

Absolutní změna množství chloridů

Absolutní změna v procentech

 

v potu (mmol/l)

vyjádřených předpokládaných

 

 

 

hodnot FEV1 (procentní body)

 

K 8. týdnu

K 8. týdnu

G1244E (5)

-55 (-75, -34)

8 (-1, 18)

G1349D (2)

-80 (-82, -79)

20 (3, 36)

G178R (5)

-53

(-65, -35)

8 (-1, 18)

G551S (2)

 

-68†

 

3†

 

G970R (4)

-6

(-16, -2)

(-1,

5)

S1251N (8)

-54 (-84, -7)

9 (-20,

21)

S1255P (2)

-78

(-82, -74)

(-1,

8)

S549N (6)

-74

(-93, -53)

(-2,

20)

S549R (4)

-61†† (-71, -54)

5 (-3, 13)

* Statistické testování nebylo provedeno z důvodu nízkého počtu jednotlivých mutací ve skupinách.

† Odráží výsledky od jednoho pacienta s mutací G551S s údajem k časovému bodu v 8. týdnu. †† n = 3 v případě analýzy absolutní změny množství chloridů v potu.

V části 2 studie 5 byla průměrná (směrodatná odchylka) absolutní změna v procentech vyjádřené předpokládané hodnoty FEV1 po 16 týdnech (u pacientů randomizovaných v části 1 do léčebné sekvence s ivakaftorem/placebem) nepřetržité léčby ivakaftorem 10,4 % (13,2 %). Průměrná (směrodatná odchylka) absolutní změna v procentech vyjádřené předpokládané hodnoty FEV1 při

následné návštěvě za 4 týdny od ukončení podávání ivakaftoru oproti 16. týdnu v části 2 byla -5,9 % (9,4 %). U pacientů randomizovaných v části 1 do léčebné sekvence s placebem/ivakaftorem byla po dalších 16 týdnech léčby ivakaftorem další průměrná (směrodatná odchylka) změna v procentech vyjádřené předpokládané hodnoty FEV1 3,3 % (9,3 %). Průměrná (směrodatná odchylka) absolutní změna v procentech vyjádřené předpokládané hodnoty FEV1 při následné návštěvě za 4 týdny od ukončení podávání ivakaftoru oproti 16. týdnu v části 2 byla -7,4 % (5,5 %).

Studie 3: studie u pacientů s CF s mutací F508del v genu CFTR

Studie 3 (část A) byla dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie ivakaftoru (150 mg každých 12 hodin) fáze 2 s paralelními skupinami trvající 16 týdnů u 140 pacientů s CF ve věku od 12 let, kteří byli homozygotními nosiči mutace F508del v genu CFTR a měli FEV1 ≥40 % předpokládaných hodnot, randomizovaných v poměru 4:1.

Průměrná absolutní změna v procentech vyjádřených předpokládaných hodnot FEV1 po 16 týdnech oproti počáteční hodnotě (primární cílový parametr účinnosti) byla 1,5 procentních bodů ve skupině s ivakaftorem a -0,2 procentního bodu ve skupině s placebem. Odhadovaný léčebný rozdíl ivakaftoru oproti placebu činil 1,7 procentních bodů (95% interval spolehlivosti -0,6; 4,1); tento rozdíl nebyl statisticky významný (P = 0,15).

Studie 4: nezaslepené prodloužení studie

Ve studii 4 byli pacienti, kteří dokončili léčbu placebem ve studiích 1 a 2, převedeni na ivakaftor, zatímco pacienti, kteří byli léčeni ivakaftorem, jej nadále dostávali po dobu minimálně 96 týdnů, tj. délka léčby ivakaftorem byla nejméně 96 týdnů ve skupině pacientů placebo/ivakaftor a nejméně 144 týdnů ve skupině pacientů ivakaftor/ivakaftor.

Sto čtyřicet čtyři (144) pacientů ze studie 1 bylo zařazeno do studie 4, 67 do skupiny placebo/ivakaftor a 77 do skupiny ivakaftor/ivakaftor. Čtyřicet osm (48) pacientů ze studie 2 bylo zařazeno do studie 4, 22 do skupiny placebo/ivakaftor a 26 do skupiny ivakaftor/ivakaftor.

V tabulce 5 jsou uvedeny výsledky průměrné (směrodatná odchylka) absolutní změny v procentech vyjádřené předpokládané hodnoty FEV1 pro obě skupiny pacientů. Počáteční předpokládané hodnoty FEV1 vyjádřené v procentech u pacientů ve skupině placebo/ivakaftor byly získány ze studie 4, zatímco u pacientů ve skupině ivakaftor/ivakaftor byly počáteční hodnoty získány ze studií 1 a 2.

Tabulka 5. Účinek ivakaftoru na předpokládanou hodnotu FEV1 vyjádřenou v procentech ve studii 4

Původní studie

Doba trvání léčby

Absolutní změna v procentech vyjádřené

a léčebná skupina

ivakaftorem (týdny)

předpokládané hodnoty FEV1 (procentní

 

 

body) oproti počáteční hodnotě

 

 

N

Průměr

 

 

 

(směrodatná odchylka)

Studie 1

 

 

 

 

Ivakaftor

48*

9,4

(8,3)

 

9,4 (10,8)

Placebo

0*

-1,2 (7,8)†

 

9,5 (11,2)

Studie 2

 

 

 

 

Ivakaftor

48*

10,2

(15,7)

 

10,3

(12,4)

Placebo

0*

-0,6 (10,1)†

 

10,5

(11,5)

* Léčba probíhala během zaslepené, kontrolované studie fáze 3 trvající 48 týdnů.

† Změna oproti počáteční hodnotě před zahájením studie po 48 týdnech léčby placebem.

Při porovnání průměrné (směrodatná odchylka) absolutní změny v procentech vyjádřené předpokládané hodnoty FEV1 s počáteční hodnotou ze studie 4 u pacientů ve skupině ivakaftor/ivakaftor (n = 72), kteří přešli ze studie 1, byla průměrná (směrodatná odchylka) absolutní

změna v procentech vyjádřené předpokládané hodnoty FEV1. 0,0 % (9,05), zatímco u pacientů ve skupině ivakaftor/ivakaftor (n = 25), kteří přešli ze studie 2, byla tato hodnota 0,6 % (9,1). To ukazuje, že pacienti ve skupině ivakaftor/ivakaftor udrželi zlepšení v procentech vyjádřené předpokládané hodnoty FEV1, pozorované ve 48. týdnu původní studie (den 0 až 48. týden), až do 144. týdne. Ve studii 4 (48. týden až 144. týden) nebyla pozorována žádná další zlepšení.

Anualizovaná míra plicní exacerbace u pacientů ve skupině placebo/ivakaftor ze studie 1 byla

v úvodní studii, kdy pacienti užívali placebo, vyšší (1,34 příhod/rok) než v průběhu následné studie 4, kdy pacienti přešli na léčbu ivakaftorem (0,48 příhod/rok od 1. dne do 48. týdne a 0,67 příhod/rok od

48. týdne do 96. týdne). Anualizovaná míra plicní exacerbace u pacientů ve skupině ivakaftor/ivakaftor ze studie 1 byla 0,57 příhod/rok od 1. dne až do 48. týdne, když pacienti užívali ivakaftor. Po přechodu pacientů do studie 4 byla anualizovaná míra plicní exacerbace 0,91 příhod/rok od 1. dne do 48. týdne a 0,77 příhod/rok od 48. týdne do 96. týdne.

U pacientů, kteří přešli ze studie 2, byl počet příhod obecně nízký.

Studie 7: studie u pediatrických pacientů s CF ve věku od 2 do méně než 6 let s mutací G551D nebo jinou mutací ovlivňující otevírání kanálu

Farmakokinetický profil, bezpečnost a účinnost ivakaftoru byly posuzovány u 34 pacientů ve věku od

2 let do méně než 6 let s CF, kteří měli mutaci G551D, G1244E, G1349D, G178R, G551S, S1251N,

S1255P, S549N nebo S549R v genu CFTR, v nekontrolované studii s ivakaftorem trvající 24 týdnů (pacientům s tělesnou hmotností menší než 14 kg bylo podáváno 50 mg ivakaftoru a pacientům

s tělesnou hmotností 14 kg nebo větší 75 mg ivakaftoru). Ivakaftor byl podáván perorálně každých 12 hodin s jídlem s obsahem tuku a souběžně s jejich předepsanou léčbou CF.

Věk pacientů ve studii 7 se pohyboval od 2 do méně než 6 let (průměrný věk 3 roky). Dvacet šest pacientů z 34 pacientů zařazených do studie (76,5 %) mělo genotyp CFTR G551D/F508del; pouze

2 pacienti měli jinou mutaci než G551D (S549N). Průměrná počáteční hodnota (směrodatná odchylka) chloridů v potu (n = 25) byla 97,88 mmol/l (14,00). Průměrná počáteční hodnota (SD) elastázy-1 ve stolici (n = 27) byla 28 μg/g (95).

Primární cílový parametr bezpečnosti byl hodnocen za 24 týdnů (viz bod 4.8). Sekundární

a exploratorní cílové parametry účinnosti byly absolutní změna množství chloridů v potu za 24 týdnů léčby oproti počáteční hodnotě, absolutní změna tělesné hmotnosti oproti počáteční hodnotě, body mass index (BMI) a tělesná výška (podložená z-skóre tělesné hmotnosti, BMI a tělesné výšky) za

24 týdnů léčby a stanovení pankreatické funkce, např. elastázy1 ve stolici. Údaje o předpokládané hodnotě FEV1 vyjádřené v procentech (exploratorní cílový parametr) byly dostupné u 3 pacientů ve skupině s 50 mg ivakaftoru a u 17 pacientů ve skupině se 75 mg ivakaftoru.

Průměrná (směrodatná odchylka) celková (kombinovaná pro obě skupiny s různými dávkami ivakaftoru) absolutní změna BMI za 24 týdnů oproti počáteční hodnotě byla 0,32 kg/m2 (0,54)

a průměrná (směrodatná odchylka) celková změna z-skóre BMI podle věku byla 0,37 (0,42). Průměrná (SD) celková změna z-skóre tělesné výšky podle věku byla -0,01 (0,33). Průměrná (směrodatná odchylka) celková změna v hladině elastázy-1 ve stolici (n = 27) oproti výchozí hodnotě byla

99,8 μg/g (138,4). Šest pacientů s počátečními hodnotami pod 200 μg/g dosáhlo ve 24. týdnu hodnoty ≥ 200 μg/g. Průměrná (směrodatná odchylka) celková změna v procentech vyjádřené předpokládané hodnoty FEV1 za 24 týdnů oproti počáteční hodnotě (exploratorní cílový parametr) byla 1,8 (17,81).

Pediatrická populace

Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií

s přípravkem Kalydeco u jedné nebo více podskupin pediatrické populace v indikaci cystické fibrózy (informace o použití u dětí viz bod 4.2).

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Farmakokinetika ivakaftoru je u zdravých dospělých dobrovolníků a pacientů s CF podobná.

Po perorálním podání jedné dávky 150 mg zdravým dobrovolníkům v nasyceném stavu činily průměrné hodnoty (± směrodatná odchylka) AUC a Cmax 10600 (5260) ng*hod/ml, respektive 768 (233) ng/ml. Po podávání dávek každých 12 hodin bylo plazmatických koncentrací ivakaftoru

v ustáleném stavu dosaženo po 3 až 5 dnech, přičemž akumulační koeficient se pohyboval od 2,2 do 2,9.

Absorpce

Po opakovaném perorálním podávání ivakaftoru se expozice ivakaftoru všeobecně zvýšila u dávek od 25 mg každých 12 hodin do 450 mg každých 12 hodin. Expozice ivakaftoru se při podávání s jídlem s obsahem tuku zvýšila přibližně 2,5násobně až 4násobně. Proto se má ivakaftor podávat s jídlem

s obsahem tuku. Medián (rozmezí) hodnot tmax činí přibližně 4,0 (3,0; 6,0) hodin u nasycených pacientů.

Ivakaftor ve formě granulí (sáčky 2 x 75 mg) měl při podávání s jídlem s obsahem tuku zdravým dospělým subjektům podobnou biologickou dostupnost jako tableta o síle 150 mg. Poměr geometrických průměrů stanovených metodou nejmenších čtverců (90% interval spolehlivosti) granulí oproti tabletám byl 0,951 (0,839; 1,08) pro AUC0-∞ a 0,918 (0,750; 1,12) pro Cmax. Účinek jídla na absorpci ivakaftoru je u obou forem, tj. tablet a granulí, podobný.

Distribuce v organismu

Ivakaftor se přibližně z 99 % váže na plazmatické bílkoviny, primárně na alfa-1-kyselý glykoprotein a albumin. Ivakaftor se neváže na lidské červené krvinky.

Po perorálním podávání dávek 150 mg každých 12 hodin po dobu 7 dní u zdravých dobrovolníků

v nasyceném stavu byla průměrná hodnota (± směrodatná odchylka) zdánlivého distribučního objemu

353 (122) l.

Biotransformace

Ivakaftor je u člověka výrazně metabolizován. In vitro a in vivo údaje naznačují, že je ivakaftor primárně metabolizován enzymem CYP3A. Hlavními dvěma metabolity ivakaftoru u člověka jsou M1 a M6. M1 má přibližně šestinovou potenci ivakaftoru a považuje se za farmakologicky aktivní. M6 má méně než padesátinovou potenci ivakaftoru a nepovažuje se za farmakologicky aktivní.

Eliminace z organismu

Po perorálním podání se většina ivakaftoru (87,8 %) po metabolické přeměně vylučovala ve stolici. Hlavní metabolity M1 a M6 tvořily přibližně 65 % celkové vyloučené dávky (22 % jako M1 a 43 % jako M6). Byla zaznamenána zanedbatelná exkrece ivakaftoru močí v podobě nezměněné parentální látky. Zdánlivý terminální poločas po podání jedné dávky v nasyceném stavu byl přibližně 12 hodin. Zdánlivá clearance (CL/F) ivakaftoru byla u zdravých subjektů a pacientů s CF podobná. Průměrná hodnota (± směrodatná odchylka) CL/F u jedné dávky 150 mg byla u zdravých subjektů

17,3 (8,4) l/hod.

Linearita/nelinearita

Farmakokinetika ivakaftoru je s ohledem na čas nebo dávku pohybující se v rozmezí od 25 mg do 250 mg obecně lineární.

Porucha funkce jater

Po jedné dávce 150 mg ivakaftoru vykázali dospělí pacienti se středně těžkou poruchou funkce jater (třídy Child-Pugh B, skóre 7 až 9) podobnou hodnotu Cmax (průměr [±SD] 735 [331] ng/ml), ale přibližně dvojnásobný nárůst hodnoty AUC0-∞ ivakaftoru (průměr [±SD] 16800 [6140] ng*hod/ml) ve srovnání se zdravými subjekty se stejnými demografickými charakteristikami. Simulace pro předpovězení expozice ivakaftoru v ustáleném stavu ukázaly, že snížením dávky ze 150 mg po

12 hodinách na 150 mg jednou denně budou mít dospělí se středně těžkou poruchou funkce jater

srovnatelné hodnoty Cminv ustáleném stavu jako dospělí bez poruchy funkce jater při dávkování 150 mg po 12 hodinách. Proto se u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater doporučuje

snížená dávka 50 mg jednou denně pro pacienty ve věku od 2 let s tělesnou hmotností menší než 14 kg a 75 mg jednou denně pro pacienty s tělesnou hmotností od 14 kg do méně než 25 kg. Vliv mírné poruchy funkce jater (třídy Child-Pugh A, skóre 5 až 6) na farmakokinetiku ivakaftoru nebyl studován, ale očekává se, že nárůst hodnoty AUC0-∞ ivakaftoru bude méně než dvojnásobný. U pacientů

s mírnou poruchou funkce jater tedy není nutná žádná úprava dávky.

U pacientů s těžkou poruchou funkce jater (třídy Child-Pugh C, skóre 10 až 15) nebyly studie provedeny, ale očekává se, že expozice bude vyšší než u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater. Použití ivakaftoru se proto u pacientů s těžkou poruchou funkce jater nedoporučuje, pokud přínosy nepřeváží nad riziky. V takových případech má být počáteční dávka stejná jako dávka doporučená výše, ale má se podávat obden. Interval dávkování se přizpůsobí podle klinické odpovědi a snášenlivosti (viz body 4.2 a 4.4).

Porucha funkce ledvin

Studie farmakokinetiky ivakaftoru nebyly u pacientů s poruchou funkce ledvin provedeny. Ve studii farmakokinetiky u člověka byla zaznamenána minimální eliminace ivakaftoru a jeho metabolitů močí

(v moči bylo zjištěno jen 6,6 % z celkové radioaktivity). Byla zaznamenána zanedbatelná exkrece ivakaftoru močí v podobě nezměněné parentální látky (méně než 0,01 % po podání jedné perorální dávky 500 mg). U pacientů s mírnou a středně těžkou poruchou funkce ledvin tedy nejsou doporučeny žádné úpravy dávky. Doporučuje se však postupovat s opatrností při podávání ivakaftoru pacientům

s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu ≤ 30 ml/min) nebo v konečném stádiu renálního onemocnění (viz body 4.2 a 4.4).

Pediatrická populace

Předpokládaná expozice ivakaftoru vycházející z pozorovaných koncentrací ivakaftoru ve studiích fáze 2 a 3, stanovená za použití populační farmakokinetické analýzy, je uvedena podle věkových skupin v tabulce 6. Expozice pacientů ve věku od 6 do 11 let jsou odhadnuté na základě simulace z populačního farmakokinetického modelu, ve kterém byly použity údaje získané v této věkové skupině.

Tabulka 6. Průměrná (směrodatná odchylka) expozice ivakaftoru podle věkových skupin

Věková skupina

Dávka

Cmin, ss (ng/ml)

AUCτ, ss (ng.hod/ml)

 

 

 

 

 

 

Pacienti ve věku od 2 do 5 let

50 mg po 12 h

577 (317)

10500 (4260)

 

(<14 kg)

 

 

 

 

Pacienti ve věku od 2 do 5 let

75 mg po 12 h

629 (296)

11300 (3820)

 

(≥14 kg až <25 kg)

 

 

 

 

Pacienti ve věku od 6 do 11 let

75 mg po 12 h

641 (329)

10760 (4470)

 

(≥14 kg až <25 kg)

 

 

 

 

Pacienti ve věku od 6 do 11 let

150 mg po 12 h

958 (546)

15300 (7340)

 

(≥25 kg)

 

 

 

 

Pacienti ve věku od 12 do

150 mg po 12 h

564 (242)

9240 (3420)

 

17 let

 

 

 

 

Dospělí (≥18 let)

150 mg po 12 h

701 (317)

10700 (4100)

 

 

 

 

 

 

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Účinky v neklinických studiích byly pozorovány pouze po expozicích dostatečně převyšujících maximální expozici u člověka, což svědčí o malém významu při klinickém použití.

Ivakaftor vyvolal inhibiční účinek na proudy doznívání závislý na koncentraci na hERG (human ether-

a-go-go related gene) kanálu s IC15 5,5 μM, což je srovnatelné s Cmax (5,0 μM) pro ivakaftor

v terapeutické dávce. V telemetrické studii se psy však při jednotlivých dávkách do 60 mg/kg nebylo pozorováno ivakaftorem indukované prodloužení QT intervalu, stejně jako v záznamech EKG ve

studiích s opakovanými dávkami s délkou trvání až 1 rok při dávkové hladině 60 mg/kg/den u psů

(Cmax po 365 dnech = 36,2 až 47,6 μM). Ivakaftor vyvolal na dávce závislé, ovšem přechodné zvýšení parametrů krevního tlaku u psů při podání jedné perorální dávky do 60 mg/kg.

Ivakaftor nezpůsobil reprodukční toxicitu u samců ani samic potkanů při dávkách 200, respektive 100 mg/kg/den. U samic byly vyšší dávky spojovány se sníženími celkového indexu fertility, počtu březostí, počtu žlutých tělísek a implantačních míst a také se změnami estrálního cyklu. U samců byl pozorován mírný pokles hmotnosti semenných váčků.

Při perorálním podávání březím samicím potkanů a králíků v průběhu organogenetické fáze fetálního vývoje v dávkách vedoucích k expozicím ve výši přibližně 5násobku (na základě součtu hodnot AUC ivakaftoru a jeho hlavních metabolitů), respektive 11násobku (na základě hodnot AUC ivakaftoru) expozice při MRHD u člověka nebyl ivakaftor teratogenní. Při podávání dávek způsobujících mateřskou toxicitu u potkanů způsobil ivakaftor snížení tělesné hmotnosti plodu a zvýšení incidence krčních žeber, hypoplastických žeber, zvlněných žeber a abnormalit sterna, včetně srůstů. Význam těchto zjištění pro člověka není znám.

Ivakaftor nezpůsobil vývojové vady u mláďat březích potkanů, kterým byly podávány perorální dávky 100 mg/kg/den od březosti přes porod do odstavu. Vyšší dávky způsobily 92%, respektive 98% snížení indexu přežití, respektive laktace, a také snížení tělesné hmotnosti mláďat.

Nálezy katarakty byly pozorovány u juvenilních potkanů, kterým byly od 7. do 35. dne po porodu podávány dávky 10 mg/kg/den a vyšší (vedoucí k expozicím 0,22násobku expozice u člověka při MRHD vycházející ze systémové expozice ivakaftoru a jeho hlavních metabolitů). Tento nález nebyl pozorován u plodů samic potkanů, které byly léčeny 7. až 17. den březosti, u mláďat potkanů, která byla do jisté míry exponovaná příjmem mléka do 20. dne po porodu, u potkanů starých 7 týdnů ani u psů starých 4 až 5 měsíců. Možná relevance těchto nálezů u člověka není známá.

Dvouleté studie u myší a potkanů hodnotící karcinogenní potenciál ivakaftoru prokázaly, že ivakaftor nebyl ani u jednoho z těchto druhů karcinogenní. Plazmatické expozice ivakaftoru u myší samčího

a samičího pohlaví při nekarcinogenních dávkách (200 mg/kg/den, což byla nejvyšší testovaná dávka) byly přibližně 4násobně, resp. 7násobně vyšší, než expozice naměřené u člověka po léčbě ivakaftorem a alespoň 1,2násobně, resp. 2,4násobně vyšší, s ohledem na součet hodnot AUC ivakaftoru a jeho hlavních metabolitů. Plazmatické expozice ivakaftoru u potkanů samčího a samičího pohlaví při nekarcinogenních dávkách (50 mg/kg/den, což byla nejvyšší testovaná dávka) byly přibližně 16násobně, resp. 29násobně vyšší, než expozice naměřené u člověka po léčbě ivakaftorem,

a 6násobně, resp. 9násobně vyšší, s ohledem na součet hodnot AUC ivakaftoru a jeho hlavních metabolitů.

Výsledky standardního souboru in vitro a in vivo testů genotoxicity ivakaftoru byly negativní.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Koloidní bezvodý oxid křemičitý

Sodná sůl kroskarmelosy

Acetátosukcinát hypromelosy

Monohydrát laktosy

Magnesium-stearát

Mannitol

Sukralosa

Natrium-lauryl-sulfát

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

2 roky

Bylo prokázáno, že po smíchání je směs stabilní po dobu jedné hodiny.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 30 °C.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Granule jsou baleny v sáčcích BOPET/PE/Foil/PE (biaxiálně orientovaný polyetylentereftalát / polyetylen/fólie/polyetylen).

Velikost balení je 56 sáčků (obsahuje 4 jednotlivá pouzdra, každé pouzdro obsahuje 14 sáčků)

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky na likvidaci.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Vertex Pharmaceuticals (Europe) Limited

2 Kingdom Street

London W2 6BD

Velká Británie

Tel: +44 (0) 1923 437672

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

EU/1/12/782/003-004

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 23. července 2012

Datum posledního prodloužení registrace:

10. DATUM REVIZE TEXTU

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu

Komentáře

A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z
  • Nápověda
  • Get it on Google Play
  • O těchto stránkách
  • Info on site by:

  • Presented by RXed.eu

  • 27558

    uvedeny léky na předpis