Czech
A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

Samsca (tolvaptan) – Souhrn údajů o přípravku - C03XA01

Updated on site: 10-Oct-2017

Název léku Samsca
Kód ATCC03XA01
Látkatolvaptan
VýrobceOtsuka Pharmaceutical Europe Ltd.

1.NÁZEV PŘÍPRAVKU

Samsca 15 mg tablety

2.KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje tolvaptanum15 mg.

Pomocná látka se známým účinkem:

Jedna tableta obsahuje přibližně 35 mg laktózy (ve formě monohydrátu).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.LÉKOVÁ FORMA

Tableta

Modře zbarvené, mírně vypouklé tablety trojúhelníkovitého tvaru s vyraženými nápisy „OTSUKA“ a „15“ na jedné straně.

4.KLINICKÉ ÚDAJE

4.1Terapeutické indikace

Léčba dospělých pacientů s hyponatrémií jako vedlejším příznakem syndromu nedostatečné sekrece antidiuretického hormonu (SIADH).

4.2Dávkování a způsob podání

Jelikož je nezbytné provést titrační fázi dávky a při ní sledovat stav hladiny sodíku v séru a objem krve (viz bod 4.4), musí být léčba přípravkem Samsca zahájena v nemocnici.

Dávkování

Léčba tolvaptanem má být zahájena dávkou 15 mg jednou denně. Pro dosažení požadované hladiny sodíku v séru lze dávku zvýšit na maximálně 60 mg jednou denně, je-li tolerována. Během titrace je nutné u pacienta sledovat stav hladiny sodíku v séru a objem krve (viz bod 4.4). V případě nedostatečného zvýšení hladiny sodíku v séru je třeba zvážit jiné způsoby léčby, a to buď jiný přípravek místo tolvaptanu, anebo další přípravek jako jeho doplněk. Použití tolvaptanu v kombinaci s dalšími možnostmi může zvýšit riziko příliš rychlé korekce hladiny sodíku v séru (viz bod 4.4 a 4.5). U pacientů se správným zvýšením sodíku v séru je nutné pravidelně sledovat základní onemocnění a vyhodnotit další nutnost léčby tolvaptanem. Ve spojení s hyponatrémií určuje délku léčby základní onemocnění a jeho léčba. Léčba tolvaptanem by měla trvat nejméně do té doby, než se dostatečně vyléčí základní onemocnění nebo než hyponatrémie přestane být klinickým problémem.

Přípravek Samsca se nesmí zapíjet grapefruitovým džusem (viz bod 4.5).

Pacienti s poškozením funkce ledvin

Tolvaptan je kontraindikován u anurických pacientů (viz bod 4.3).

Tolvaptan nebyl studován u pacientů se závažným poškozením funkce ledvin. Účinnost a bezpečnost pro tyto pacienty není dostatečně zjištěná.

Na základě dostupných údajů není u pacientů s mírným až středně těžkým poškozením funkce ledvin nutná žádná úprava dávkování.

Pacienti s poškozením funkce jater

U pacientů se závažným poškozením funkce jater (Child Pugh C) nejsou k dispozici žádné informace. U těchto pacientů je nutné dávkování upravovat velmi obezřetně a sledovat elektrolyty a stav objemu

tekutin (viz bod 4.4).U pacientů s mírným až středně těžkým jaterním poškozením (Child Pugh A a B) není nutná žádná úprava dávkování.

Starší pacienti

U starších pacientů není nutná žádná úprava dávkování.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost tolvaptanu u dětí a dospívajících ve věku do 18 let nebyla dosud stanovena. Podávání přípravku Samsca pediatrickým pacientům se nedoporučuje.

Způsob podání

Perorální podání.

Podávat nejlépe ráno bez ohledu na příjem potravin. Při polykání se tablety nežvýkají; tablety je třeba zapít sklenicí vody.

4.3Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Anurie

Úbytek objemu

Hypovolemická hyponatrémie

Hypernatrémie

Pacienti, kteří nepociťují žízeň

Těhotenství (viz bod 4.6)

Kojení (viz bod 4.6)

4.4Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Akutní potřeba zvýšení hladiny sodíku v séru

Tolvaptan nebyl studován v situacích, kdy se objevila akutní potřeba okamžitě zvýšit sérovou hladinu sodíku. U takových pacientů je nutné zvážit náhradní léčbu.

Dostatečný přísun tekutin

Tolvaptan může mít nežádoucí účinky související s úbytkem tekutin, jako je žízeň, sucho v ústech a dehydratace (viz bod 4.8). Pacienti proto musejí mít dostatečný přísun tekutin a musejí být schopni konzumovat dostatečné množství vody. Pokud jsou tolvaptanem léčeni pacienti, kteří mají omezený příjem tekutin, je nutné jim věnovat zvýšenou péči a zajistit, aby nedošlo k jejich nadměrné dehydrataci.

Dehydratace

U pacientů, kteří užívají tolvaptan, je třeba sledovat objem krve, protože léčba tolvaptanem může způsobit závažnou dehydrataci, která je rizikovým faktorem renální dysfunkce. Pokud je zjištěna dehydratace, přikročte ke vhodným opatřením, což může mimo jiné zahrnovat i nutnost přerušit podávání tolvaptanu nebo snížit jeho dávku a zvýšit příjem tekutin.

Obstrukce odtoku moči

Musí být zajištěn odtok moči. U pacientů s částečnou obstrukcí odtoku moči, například u pacientů s hypertrofií prostaty nebo poruchami močení, existuje zvýšené riziko rozvoje akutní retence moči.

Rovnováha tekutin a elektrolytů

Stav tekutin a elektrolytů je nutné sledovat u všech pacientů a zejména u osob s poškozením funkce ledvin nebo jater. Podávání tolvaptanu může způsobit příliš rychlý nárůst sérové hladiny sodíku

(≥ 12 mmol/l za 24 hodin, viz dále); s monitorací sodíku v séru u všech pacientů je proto třeba začít nejpozději 4–6 hodin po zahájení léčby. Monitoraci přinejmenším každých 6 hodin je třeba zajistit během prvních 1–2 dní, dokud tolvaptan nestabilizuje hladinu sodíku a objem séra.

Příliš rychlá korekce sodíku v séru

U pacientů s velmi nízkou počáteční sérovou hladinou sodíku hrozí vyšší riziko příliš rychlé korekce. Příliš rychlá korekce hyponatrémie (nárůst ≥ 12 mmol/l/24 hodin) může způsobit osmotickou demyelinizaci s následkem dysartrie, mutismu, dysfagie, letargie, afektivních změn, spastické kvadruparézy, epileptických záchvatů, kómatu nebo úmrtí pacienta. Po zahájení léčby je proto u pacientů nutno pečlivě sledovat hladinu sodíku a objem séra (viz výše).

Aby k příliš rychlé korekci hyponatrémie nedošlo, nárůst sodíku v séru nesmí překročit 10–

12 mmol/l/24 hodin a 18 mmol/l/48 hodin. V časné fázi léčby je proto třeba postupovat rovněž opatrně. Pokud korekce sodíku překročí 6 mmol/l během prvních 6 hodin po podání nebo 8 mmol/l během prvních 6–12 hodin, hrozí riziko příliš rychlé korekce. U těchto pacientů je nutno monitorovat hladinu sodíku častěji; doporučujeme také podávání hypotonických tekutin. Pokud dojde k příliš rychlému růstu hladiny sérového sodíku (>12 mmol/l za 24 hodin nebo ≥ 18 mmol/l za 48 hodin), léčbu tolvaptanem je nutné zastavit a zajistit podání hypotonického roztoku.

U pacientů s vyšším rizikem syndromu demyelinizace (např. při jejich hypoxii, alkoholismu nebo podvýživě) může být korekce pomalejší než u pacientů bez těchto rizikových faktorů. Tyto pacienty je třeba velmi pečlivě sledovat a léčit.

Maximální opatrnosti je třeba, pokud pacienti před podáním přípravku Samsca obdrželi jiné přípravky ke korekci hyponatrémie nebo léky stimulující sérovou hladinu sodíku (viz bod 4.5). Vzhledem k možným aditivním účinkům u těchto pacientů hrozí vyšší riziko příliš rychlé korekce sodíku během prvních 1–2 dní léčby.

Současné podávání přípravku Samsca s jinými přípravky ke korekci hyponatrémie a přípravky zvyšujícími sérovou hladinu sodíku se proto nedoporučuje během úvodní léčby nebo u dalších pacientů s velmi nízkými výchozími koncentracemi sodíku v séru (viz bod 4.5).

Diabetes mellitus

Diabetičtí pacienti se zvýšenou koncentrací glukózy (např. přes 300 mg/dl) mohou vykazovat pseudohyponatrémii. Před a během léčby tolvaptanem je nutné vyloučit přítomnost tohoto stavu. Tolvaptan může způsobit hyperglykémii (viz bod 4.8). Diabetickým pacientům léčeným tolvaptanem je proto nutné věnovat zvýšenou pozornost. To platí zejména pro pacienty s nedostatečně kontrolovaným diabetem typu II.

Hepatotoxicita

V klinických hodnoceních, ve kterých se zkoumal potenciál pro jinou indikaci (autosomálně dominantní polycystická choroba ledvin), s dlouhodobým užíváním tolvaptanu ve vyšších dávkách než pro schválenou indikaci, bylo pozorováno poškození jater vyvolané přípravkem (viz bod 4.8). V těchto klinických hodnoceních byla u tří pacientů užívajících tolvaptan pozorována klinicky významná zvýšení (více než trojnásobek horního limitu normálních hodnot) alaninaminotransferázy v séru (ALT) doprovázená klinicky významnými zvýšeními (více než dvojnásobek horního limitu normálních hodnot) celkového bilirubinu v séru. Kromě toho byl u pacientů užívajících tolvaptan [4,4 % (42/958)] pozorován vyšší výskyt významných zvýšení ALT v porovnání s pacienty, kteří užívali placebo [1,0 % (5/484)]. Zvýšení (>3xULN) sérové aspartátaminotransferázy (AST) byla pozorována u 3,1 % (30/958) pacientů užívajících tolvaptan a 0,8 % (4/484) pacientů, kteří užívali placebo. Většina případů abnormálních hladin jaterních enzymů byla pozorována v prvních 18

měsících léčby. Po přerušení podávání tolvaptanu se zvýšené hodnoty postupně zlepšily. Tato zjištění by mohla naznačovat, že tolvaptan může způsobovat nevratné a potenciálně fatální poškození jater.

U pacientů užívajících tolvaptan, kteří vykazují symptomy, jež mohou naznačovat poškození jater, včetně únavy, anorexie, dyskomfortu v oblasti pravého horního kvadrantu břicha, tmavého zbarvení moči nebo žloutenky, je třeba ihned provést jaterní testy. Pokud existuje podezření na poškození jater, je třeba okamžitě přerušit podávání tolvaptanu, zahájit vhodnou léčbu a provést vyšetření s cílem určit pravděpodobnou příčinu. Tolvaptan se pacientovi nemá znovu podat, dokud nebude definitivně zjištěno, že příčina pozorovaného poškození jater nemá žádnou souvislost s léčbou tolvaptanem.

Anafylaxe

V rámci zkušeností po uvedení na trh byla anafylaxe (zahrnující anafylaktický šok a generalizovanou vyrážku) po podání přípravku Samsca hlášena velmi vzácně. Pacienti musí být během léčby pečlivě

sledováni. Při výskytu anafylaktické reakce nebo jiných vážných alergických reakcí je nutno podávání přípravku Samsca okamžitě ukončit a zahájit příslušnou léčbu.

Laktózová a galaktózová intolerance

Samsca obsahuje jako pomocnou látku laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy

s intolerancí galaktózy, vrozeným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento přípravek neměli užívat.

4.5Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Současné podávání přípravku Samsca s jinými léčivými přípravky ke korekci hyponatrémie a přípravky zvyšujícími sérovou hladinu sodíku

Se současným podáváním přípravku Samsca a jinými přípravky ke korekci hyponatrémie (hypertonický roztok, perorálně podávaný sodík a jiné přípravky zvyšujícími sérovou hladinu sodíku) nejsou žádné zkušenosti z kontrolovaných klinických studií. Hladinu sodíku mohou zvyšovat i léčivé přípravky s vysokým obsahem sodíku, například šumivé formy analgetik a některé přípravky proti dyspepsii obsahující sodík. Konkomitantní podávání přípravku Samsca s jinými přípravky ke korekci hyponatrémie a přípravky zvyšujícími sérovou hladinu sodíku může mít za následek zvýšené riziko nadměrně rychlé korekce této hladiny (viz bod 4.4), a proto se nedoporučuje během úvodní léčby nebo u dalších pacientů s velmi nízkými výchozími koncentracemi sodíku v séru, kde rychlá korekce může znamenat riziko osmotické demyelinizace (viz bod 4.4).

Inhibitory CYP3A4

Po podání silných inhibitorů CYP3A4 se koncentrace tolvaptanu v plazmě zvýšila až 5,4násobně, hodnoceno podle plochy pod křivkou časového průběhu koncentrace (AUC). Při současném podávání inhibitorů CYP3A4 (např. ketokonazolu, makrolidových antibiotik, diltiazemu) s tolvaptanem (viz bod 4.4) je nutné dbát velké opatrnosti.

Současné podání grapefruitové šťávy a tolvaptanu způsobilo 1,8násobné zvýšení expozice vůči tolvaptanu. Pacienti, kteří užívají tolvaptan, by se měli vyhnout konzumaci grapefruitové šťávy.

Induktory CYP3A4

Po podání induktorů CYP3A4 se koncentrace tolvaptanu v plazmě snížila až na 87 % AUC. Při současném podávání induktorů CYP3A4 (např. rifampicinu či barbiturátů) a tolvaptanu je nutné dbát velké opatrnosti.

Substráty CYP3A4

U zdravých osob nemá tolvaptan, substrát CAP3A4, žádný dopad na koncentrace některých dalších substrátů CYP3A4 v plazmě (např. warfarin nebo amiodaron). Tolvaptan zvýšil plazmatické hladiny lovastatinu 1,3 až 1,5krát. I když toto zvýšení nemá žádnou klinickou relevanci, naznačuje, že tolvaptan může potenciálně zvýšit expozici vůči substrátům CYP3A4.

Diuretika

I když se nezdá, že by souběžné užívání tolvaptanu a kličkových a thiazidových diuretik mělo synergistické nebo aditivní účinky, každá kategorie těchto přípravků má potenciál vyvolat závažnou dehydrataci, která je rizikovým faktorem renální dysfunkce. Pokud je zjištěna dehydratace nebo renální dysfunkce, přikročte ke vhodným opatřením, což může mimo jiné zahrnovat i nutnost přerušit podávání tolvaptanu a/nebo diuretik, zvýšit příjem tekutin, zhodnotit a zaměřit se na jiné případné příčiny renální dysfunkce nebo dehydratace.

Digoxin

Při současném podávání s několika 60 mg dávkami tolvaptanu užívanými jednou denně došlo ke zvýšení rovnovážného stavu koncentrace digoxinu (1,3násobné zvýšení maximální zjištěné koncentrace v plazmě [Cmax] a 1,2násobné zvýšení podle plochy pod křivkou časového průběhu koncentrace [AUC ]). U pacientů, kteří užívají digoxin, je proto při léčbě tolvaptanem nutné sledovat, zda nedojde k nadměrným účinkům digoxinu.

Současné podávání s analogy vasopresinu

Tolvaptan kromě akvaretického účinku na ledviny blokuje cévní receptory V2 pro vasopresin, které se podílejí na uvolňování hemokoagulačních faktorů (např. von Willebrandův faktor) z endotelových buněk. Účinek analogů vasopresinu (například desmopressinu), může proto být při současném podávání oslaben u pacientů, kteří tato analoga užívají k prevenci krvácení.

4.6Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Adekvátní údaje o podávání tolvaptanu těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro člověka není známé. Přípravek Samsca se nesmí užívat v průběhu těhotenství (viz bod 4.3).

Ženy ve fertilním věku

Ženy ve fertilním věku by měly během užívání tolvaptanu používat vhodné antikoncepční prostředky.

Kojení

Není známo, zda je tolvaptan vylučován do lidského mateřského mléka. Studie prováděné na potkanech prokázaly vylučování tolvaptanu do mateřského mléka.

Potenciální riziko pro člověka není známé. Přípravek Samsca je během kojení kontraindikován (viz bod 4.3).

Fertilita

Dvě studie fertility u potkanů demonstrovaly účinky na generaci rodičů (snížení příjmu potravy a snížený přírůstek tělesné hmotnosti, slinění), nicméně tolvaptan neovlivnil reprodukci u samců a nebyly prokázány žádné účinky na plod. U samic byl v obou studiích pozorován abnormální estrální cyklus. Hladina dávek, kdy ještě nebyly pozorovány nežádoucí účinky (NOAEL) na reprodukci u samic (100 mg/kg/den) byla přibližně 16krát vyšší, než je doporučená maximální dávka pro člověka vyjádřená v mg/m2.

4.7Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Samsca nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Nicméně při řízení motorových vozidel a obsluze strojů je třeba mít na paměti, že se občas mohou objevit závratě, tělesná slabost či mdloby.

4.8Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu

Profil nežádoucích účinků tolvaptanu vychází z databáze klinických zkoušek provedených na 3 294 pacientech léčených tímto přípravkem a odpovídá farmakologii léčivé látky.

Farmakodynamicky předvídatelnými a nejčastěji zaznamenanými nežádoucími účinky jsou pocit žízně, sucho v ústech a časté nucení na moč, které se objevují u přibližně 18 %, 9 %, respektive 6 % pacientů.

Tabulkový přehled nežádoucích účinků

Četnost výskytu nežádoucích účinků je: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1000 až <1/100), vzácné (≥1/10000 až <1/1000), velmi vzácné (<1/10000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit). V každé skupině četnosti jsou nežádoucí účinky seřazeny

podle klesající závažnosti.

Třídy

Četnost

 

 

 

orgánových

 

 

 

 

systémů

 

 

 

 

 

Velmi časté

Časté

Méně časté

Není známo

Poruchy

 

 

 

anafylaktický šok,

imunitního

 

 

 

generalizovaná

systému

 

 

 

vyrážka

Poruchy

 

polydipsie,

 

 

metabolismu a

 

dehydratace,

 

 

výživy

 

hyperkalémie,

 

 

 

 

hyperglykémie,

 

 

 

 

snížení chuti

 

 

 

 

k jídlu

 

 

Poruchy

 

 

dysgeuzie

 

nervového

 

 

 

 

systému

 

 

 

 

Cévní poruchy

 

ortostatická

 

 

 

 

hypotenze

 

 

Gastrointestinální

nevolnost

zácpa, sucho

 

 

poruchy

 

v ústech

 

 

Poruchy kůže a

 

ekchymóza,

 

 

podkožní tkáně

 

svědění

 

 

Poruchy ledvin a

 

polakisurie,

renální

 

močových cest

 

polyurie

insuficience

 

Celkové poruchy

pocit žízně

asténie, pyrexie

 

 

a reakce v místě

 

 

 

 

aplikace

 

 

 

 

Vyšetření

 

zvýšení hladiny

 

 

 

 

kreatininu v krvi

 

 

Chirurgické a

 

rychlá korekce

 

 

léčebné postupy

 

hyponatrémie,

 

 

 

 

někdy s

 

 

 

 

následkem

 

 

 

 

neurologických

 

 

 

 

potíží

 

 

Při klinických zkouškách jiných indikací byly zjištěny tyto nežádoucí účinky: časté: zvýšená alaninaminotransferáza (viz bod 4.4), zvýšená aspartátaminotransferáza (viz bod 4.4), hypernatrémie, hypoglykémie, hyperurikémie, mdloby, závratě, bolesti hlavy, malátnost, průjem a krev v moči. Méně časté: zvýšený bilirubin (viz bod 4.4), pruritická vyrážka.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

4.9Předávkování

Jednorázové dávky až do 480 mg a vícečetné dávky až do 300 mg za den podávané po dobu pěti dnů zdravým dobrovolníkům během klinických zkoušek byly dobře tolerované.

Střední smrtelná dávka perorálně podávaného tolvaptanu (LD50) pro potkany a psy je > 2 000 mg/kg. Po perorálním podání jednorázové dávky 2 000 mg/kg (maximální dávka, kterou lze prakticky podat) potkanům nebo psům nebylo pozorováno žádné úmrtí. Jednorázová dávka 2 000 mg/kg byla smrtelná

pro myši; mezi symptomy toxicity u postižených myší patřilo snížení lokomotorické aktivity, klopýtavá chůze, třes a hypotermie.

Předpokládá se velmi hojné a déletrvající vylučování tekutin (clearance bezsolutové vody) – proto je nutné zabezpečit dostatečný příjem tekutin.

5.FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: diuretika, antagonisté vasopresinu, ATC kód: C03XA01

Tolvaptan je selektivní antagonista V2 receptoru pro vasopresin s vyšší afinitou k V2 receptoru, než má nativní arginin vasopresin. Při perorálním užívání tolvaptanu v dávkách 15 až 60 mg dochází ke zvýšenému vylučování moči, což způsobuje vyšší akvarézu, pokles osmolality moči a zvýšení koncentrace sérového sodíku. Vylučování sodíku a draslíku močí není nijak významně ovlivněno. Nezdá se, že by metabolity tolvaptanu při klinických koncentracích u lidí měly nějakou relevantní farmakologickou aktivitu.

Po perorálním užívání tolvaptanu v dávkách 15 až 120 mg došlo do dvou hodin po podání dávky

k významnému zvýšení intenzity vylučování moči. Zvýšení množství moči za 24 hodin bylo závislé na velikosti dávky. Po jednorázových perorálně užívaných dávkách tolvaptanu 15 až 60 mg se vylučování moči vrátilo na výchozí hodnoty po uplynutí 24 hodin. Sledované osoby vyloučily za 0 až 12 hodin průměrně okolo 7 litrů moči bez ohledu na velikost dávky. Výrazně vyšší dávky tolvaptanu vyvolávají dlouhodobější reakci bez dopadu na objem vyloučené moči, protože aktivní koncentrace tolvaptanu jsou v organizmu přítomny delší dobu.

Hyponatrémie

Ve dvou pilotních, dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných klinických zkouškách užívalo po dobu třiceti dnů tolvaptan (n=216) nebo placebo (n=208) při výchozí dávce 15 mg/den 424 pacientů s euvolemickou nebo hypervolemickou hyponatrémií (sérový sodík <135 mEq/l), způsobenou řadou různých příčin (srdeční selhání, cirhóza jater, SIADH a další). Podle reakce bylo možné po třídenní titraci zvýšit dávku až na 30 respektive 60 mg/den. Průměrná koncentrace sodíku v séru při vstupu do studie byla 129 mEq/l (rozsah 114 – 136).

Primárním klinickým cílem těchto zkoušek byla průměrná denní AUC pro změnu v sérovém sodíku od výchozí hodnoty do 4. dne respektive od výchozí hodnoty do 30. dne. Tolvaptan se ukázal jako účinnější než placebo (p<0,0001) pro obě období v obou studiích. Tento účinek byl pozorován u všech pacientů – u skupiny pacientů se závažným poškozením (sérový sodík: <130 mEq/l), u skupiny pacientů se středně závažným poškozením (sérový sodík: 130 – <135 mEq/l) a u všech skupin podle etiologie onemocnění (např. srdeční selhání, cirhóza, SIADH/jiné). Sedm dnů po přerušení léčby hodnoty sodíku poklesly na úroveň pacientů užívajících placebo.

Společná analýza výsledků obou zkoušek po třech dnech léčby ukázala, že k normalizaci koncentrací sérového sodíku došlo u pětkrát vyššího počtu pacientů užívajících tolvaptan než pacientů s placebem (49 % oproti 11 %). Tento účinek pokračoval až do 30. dne, kdy se normální koncentrace stále vyskytovaly u vyššího počtu pacientů užívajících tolvaptan než pacientů s placebem (60 % oproti

27 %). Tyto reakce byly u pacientů pozorovány bez souvislosti s výchozím onemocněním. Výsledky sebehodnocení zdravotního stavu pomocí Zdravotnického dotazníku pro stanovení mentálního skóre SF-12 ukázaly statisticky významné a klinicky relevantní zlepšení při léčbě tolvaptanem oproti léčbě placebem.

V rámci další klinické zkoušky zahrnující pacienty (libovolné etiologie), kteří absolvovali jednu z pilotních zkoušek týkajících se hyponatrémie, byly po dobu 106 týdnů vyhodnocovány údaje ohledně dlouhodobé bezpečnosti a účinnosti tolvaptanu. Léčbu tolvaptanem v rámci otevřené pokračovací zkoušky zahájilo celkem 111 pacientů bez ohledu na svou předchozí randomizaci. Již

první den po podání dávky bylo pozorováno zlepšení hladin sérového sodíku a tento vývoj pokračoval až do vyhodnocení léčby ve 106. týdnu. Jakmile byla léčba zastavena, koncentrace sodíku v séru poklesla přibližně na výchozí hodnoty bez ohledu na znovuzahájení standardní léčby.

Klinické údaje ze zkoušek u jiných skupin pacientů

Studie EVEREST (Efficacy of Vasopressin Antagonism in Heart Failure Outcome Study with Tolvaptan neboli studie účinnosti antagonismu vasopresinu při srdečním selhání s využitím tolvaptanu) byla dlouhodobá, dvojitě zaslepená, kontrolovaná klinická studie pacientů hospitalizovaných se zhoršujícím se srdečním selháním a příznaky a symptomy objemového přetížení. V dlouhodobé zkoušce užívalo celkem 2 072 pacientů tolvaptan 30 mg a současně jim byla poskytována standardní léčba, zatímco dalších 2 061 pacientů užívalo společně se standardní léčbou placebo. Primárním cílem studie bylo porovnat účinky tolvaptanu doplněného standardní léčbou s účinky placeba doplněného standardní léčbou na dobu do úmrtí ze všech příčin a na dobu do prvního výskytu kardiovaskulárního úmrtí nebo hospitalizace kvůli srdečnímu selhání. Léčba tolvaptanem neměla žádné statisticky významné dopady (ať již kladné nebo záporné) na celkové přežití nebo spojený klinický cíl týkající se kardiovaskulárního úmrtí nebo hospitalizace kvůli srdečnímu selhání a nepřinesla žádný přesvědčivý důkaz o klinicky relevantních přínosech.

Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií

s přípravkem Samsca u jedné nebo více podskupin pediatrické populace v léčbě diluční hyponatrémie (informace o použití u dětí viz bod 4.2).

5.2Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce a distribuce

Při perorálním podání se tolvaptan velmi rychle vstřebává, přičemž nejvyšší koncentrace v plazmě nastávají asi 2 hodiny po podání. Absolutní biologická dostupnost tolvaptanu je asi 56 %. Podání společně s jídlem nemá žádný vliv na koncentrace v plazmě. Po jednotlivých perorálně podaných dávkách ≥300 mg se nejvyšší koncentrace v plazmě jeví jako stagnující, pravděpodobně kvůli saturaci potenciálu vstřebání. Konečný poločas vylučování je asi 8 hodin a stabilních koncentrací tolvaptanu je dosaženo po první dávce. Tolvaptan se reverzibilně váže (98 %) na plazmatické proteiny.

Biotransformace a eliminace

Tolvaptan je významnou měrou metabolizován v játrech. Méně než 1 % nemetabolizované aktivní látky se vyloučí močí beze změny. Při experimentech s radioaktivně označeným tolvaptanem se ukázalo, že 40 % radioaktivity se objevilo v moči a 59 % radioaktivity ve stolici, kde nezměněný tolvaptan představoval 32 % radioaktivity. Tolvaptan je jen vedlejší složkou plazmy (3 %).

Linearita

U dávek od 15 do 60 mg vykazuje tolvaptan lineární farmakokinetiku.

Farmakokinetika u speciálních skupin nemocných

Clearance tolvaptanu není nijak významně ovlivňována věkem.

Vliv mírné nebo středně poškozené funkce jater (Child-Pugh A a B) na farmakokinetiku tolvaptanu byl zkoumán u 87 pacientů s jaterním onemocněním různého původu. U dávek v rozsahu od 5 do

60 mg nebyly zjištěny žádné klinicky významné změny clearance. Ve spojení s pacienty se závažným poškozením jater (Child-Pugh C) jsou k dispozici velmi omezené informace.

V populaci pacientů s jaterním edémem použité k farmakokinetické analýze byla plocha pod křivkou (AUC) tolvaptanu u pacientů s těžkým (Child-Pugh C) a mírným nebo středním (Child-Pugh A nebo B) poškozením jater 3,1x resp. 2,3x vyšší než u zdravých osob.

V analýze farmakokinetiky u populace pacientů se srdečním selháním nebyly koncentrace tolvaptanu u pacientů s mírně (clearance kreatininu [Ccr] 50 až 80 ml/min) nebo středně (Ccr 20 až 50 ml/min) poškozenou funkcí ledvin nijak významně odlišné od koncentrací tolvaptanu u pacientů s normální

funkcí ledvin (Ccr 80 až 150 ml/min). Účinnost a bezpečnost tolvaptanu pro osoby s clearance kreatininu <10 ml/min nebyly hodnoceny, a jsou tedy neznámé.

5.3Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity a karcinogenního potenciálu neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka.

U králíků byla při podání dávky 1 000 mg/kg/den (15krát vyšší expozice oproti doporučené dávce pro člověka podle AUC) zjištěna teratogenicita. Při dávce 300 mg/kg/den (asi 2,5 až 5,3krát vyšší expozice oproti doporučené dávce pro člověka podle AUC) nebyly u králíků zjištěny žádné teratogenní účinky.

Při perinátálních a postnatálních studiích potkanů byla při vysoké dávce 1 000 mg/kg/den sledována opožděná osifikace a snížená hmotnost mláďat.

6.FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1Seznam pomocných látek

Kukuřičný škrob

Hydroxypropylcelulóza

Monohydrát laktózy

Magnesium-stearát

Mikrokrystalická celulóza

Hlinitý lak indigokarmínu (E 132)

6.2Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3Doba použitelnosti

4 roky

6.4Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a vlhkostí.

6.5Druh obalu a obsah balení

10 x 1 tableta v perforovaném jednodávkovém blistru z PVC/hliníku 30 x 1 tableta v perforovaném jednodávkovém blistru z PVC/hliníku

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

7.DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Otsuka Pharmaceutical Europe Ltd

Gallions, Wexham Springs

Framewood Road

Wexham, SL3 6PJ

Velká Británie

8.REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

EU/1/09/539/001-002

9.DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 03.08.2009

Datum posledního prodloužení registrace:

10.DATUM REVIZE TEXTU

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu/.

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Samsca 30 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje tolvaptanum 30 mg.

Pomocná látka se známým účinkem:

Jedna tableta obsahuje přibližně 70 mg laktózy (ve formě monohydrátu).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta

Modře zbarvené, kulaté, mírně vypouklé tablety s vyraženými nápisy „OTSUKA“ a „30“ na jedné straně.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Léčba dospělých pacientů s hyponatrémií jako vedlejším příznakem syndromu nedostatečné sekrece antidiuretického hormonu (SIADH).

4.2 Dávkování a způsob podání

Jelikož je nezbytné provést titrační fázi dávky a při ní sledovat stav hladiny sodíku v séru a objem krve (viz bod 4.4), musí být léčba přípravkem Samsca zahájena v nemocnici.

Dávkování

Léčba tolvaptanem má být zahájena dávkou 15 mg jednou denně. Pro dosažení požadované hladiny sodíku v séru lze dávku zvýšit na maximálně 60 mg jednou denně, je-li tolerována. Během titrace je nutné u pacienta sledovat stav hladiny sodíku v séru a objem krve (viz bod 4.4). V případě nedostatečného zvýšení hladiny sodíku v séru je třeba zvážit jiné způsoby léčby, a to buď jiný přípravek místo tolvaptanu, anebo další přípravek jako jeho doplněk. Použití tolvaptanu v kombinaci s dalšími možnostmi může zvýšit riziko příliš rychlé korekce hladiny sodíku v séru (viz bod 4.4 a 4.5). U pacientů se správným zvýšením sodíku v séru je nutné pravidelně sledovat základní onemocnění a vyhodnotit další nutnost léčby tolvaptanem. Ve spojení s hyponatrémií určuje délku léčby základní onemocnění a jeho léčba. Léčba tolvaptanem by měla trvat nejméně do té doby, než se dostatečně vyléčí základní onemocnění nebo než hyponatrémie přestane být klinickým problémem.

Přípravek Samsca se nesmí zapíjet grapefruitovým džusem (viz bod 4.5).

Pacienti s poškozením funkce ledvin

Tolvaptan je kontraindikován u anurických pacientů (viz bod 4.3).

Tolvaptan nebyl studován u pacientů se závažným poškozením funkce ledvin. Účinnost a bezpečnost pro tyto pacienty není dostatečně zjištěná.

Na základě dostupných údajů není u pacientů s mírným až středně těžkým poškozením funkce ledvin nutná žádná úprava dávkování.

Pacienti s poškozením funkce jater

U pacientů se závažným poškozením funkce jater (Child Pugh C) nejsou k dispozici žádné informace. U těchto pacientů je nutné dávkování upravovat velmi obezřetně a sledovat elektrolyty a stav objemu tekutin (viz bod 4.4). U pacientů s mírným až středně těžkým jaterním poškozením (Child Pugh A a B) není nutná žádná úprava dávkování. Ve spojení s pacienty se závažným jaterním poškozením (Child Pugh C) nejsou k dispozici žádné informace.

Starší pacienti

U starších pacientů není nutná žádná úprava dávkování.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost tolvaptanu u dětí a dospívajících ve věku do 18 let nebyla dosud stanovena. Podávání přípravku Samsca pediatrickým pacientům se nedoporučuje.

Způsob podání

Perorální podání.

Podávat nejlépe ráno bez ohledu na příjem potravin. Při polykání se tablety nežvýkají; tablety je třeba zapít sklenicí vody.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Anurie

Úbytek objemu

Hypovolemická hyponatrémie

Hypernatrémie

Pacienti, kteří nepociťují žízeň

Těhotenství (viz bod 4.6)

Kojení (viz bod 4.6)

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Akutní potřeba zvýšení hladiny sodíku v séru

Tolvaptan nebyl studován v situacích, kdy se objevila akutní potřeba okamžitě zvýšit sérovou hladinu sodíku. U takových pacientů je nutné zvážit náhradní léčbu.

Dostatečný přísun tekutin

Tolvaptan může mít nežádoucí účinky související s úbytkem tekutin, jako je žízeň, sucho v ústech a dehydratace (viz bod 4.8). Pacienti proto musejí mít dostatečný přísun tekutin a musejí být schopni konzumovat dostatečné množství vody. Pokud jsou tolvaptanem léčeni pacienti, kteří mají omezený příjem tekutin, je nutné jim věnovat zvýšenou péči a zajistit, aby nedošlo k jejich nadměrné dehydrataci.

Dehydratace

U pacientů, kteří užívají tolvaptan, je třeba sledovat objem krve, protože léčba tolvaptanem může způsobit závažnou dehydrataci, která je rizikovým faktorem renální dysfunkce. Pokud je zjištěna dehydratace, přikročte ke vhodným opatřením, což může mimo jiné zahrnovat i nutnost přerušit podávání tolvaptanu nebo snížit jeho dávku a zvýšit příjem tekutin.

Obstrukce odtoku moči

Musí být zajištěn odtok moči. U pacientů s částečnou obstrukcí odtoku moči, například u pacientů s hypertrofií prostaty nebo poruchami močení, existuje zvýšené riziko rozvoje akutní retence moči.

Rovnováha tekutin a elektrolytů

Stav tekutin a elektrolytů je nutné sledovat u všech pacientů a zejména u osob s poškozením funkce ledvin nebo jater. Podávání tolvaptanu může způsobit příliš rychlý nárůst sérové hladiny sodíku (≥ 12 mmol/l za 24 hodin, viz dále); s monitorací sodíku v séru u všech pacientů je proto třeba začít

nejpozději 4–6 hodin po zahájení léčby. Monitoraci přinejmenším každých 6 hodin je třeba zajistit během prvních 1–2 dní, dokud tolvaptan nestabilizuje hladinu sodíku a objem séra.

Příliš rychlá korekce sodíku v séru

U pacientů s velmi nízkou počáteční sérovou hladinou sodíku hrozí vyšší riziko příliš rychlé korekce. Příliš rychlá korekce hyponatrémie (nárůst ≥ 12 mmol/l/24 hodin) může způsobit osmotickou demyelinizaci s následkem dysartrie, mutismu, dysfagie, letargie, afektivních změn, spastické kvadruparézy, epileptických záchvatů, kómatu nebo úmrtí pacienta. Po zahájení léčby je proto u pacientů nutno pečlivě sledovat hladinu sodíku a objem séra (viz výše).

Aby k příliš rychlé korekci hyponatrémie nedošlo, nárůst sodíku v séru nesmí překročit 10–

12 mmol/l/24 hodin a 18 mmol/l/48 hodin. V časné fázi léčby je proto třeba postupovat rovněž opatrně. Pokud korekce sodíku překročí 6 mmol/l během prvních 6 hodin po podání nebo 8 mmol/l během prvních 6–12 hodin, hrozí riziko příliš rychlé korekce. U těchto pacientů je nutno monitorovat hladinu sodíku častěji; doporučujeme také podávání hypotonických tekutin. Pokud dojde k příliš rychlému růstu hladiny sérového sodíku (>12 mmol/l za 24 hodin nebo ≥ 18 mmol/l za 48 hodin), léčbu tolvaptanem je nutné zastavit a zajistit podání hypotonického roztoku.

U pacientů s vyšším rizikem syndromu demyelinizace (např. při jejich hypoxii, alkoholismu nebo podvýživě) může být korekce pomalejší než u pacientů bez těchto rizikových faktorů. Tyto pacienty je třeba velmi pečlivě sledovat a léčit.

Maximální opatrnosti je třeba, pokud pacienti před podáním přípravku Samsca obdrželi jiné přípravky ke korekci hyponatrémie nebo léky stimulující sérovou hladinu sodíku (viz bod 4.5). Vzhledem k možným aditivním účinkům u těchto pacientů hrozí vyšší riziko příliš rychlé korekce sodíku během prvních 1–2 dní léčby.

Současné podávání přípravku Samsca s jinými přípravky ke korekci hyponatrémie a přípravky zvyšujícími sérovou hladinu sodíku se proto nedoporučuje během úvodní léčby nebo u dalších pacientů s velmi nízkými výchozími koncentracemi sodíku v séru (viz bod 4.5).

Diabetes mellitus

Diabetičtí pacienti se zvýšenou koncentrací glukózy (např. přes 300 mg/dl) mohou vykazovat pseudohyponatrémii. Před a během léčby tolvaptanem je nutné vyloučit přítomnost tohoto stavu.

Tolvaptan může způsobit hyperglykémii (viz bod 4.8). Diabetickým pacientům léčeným tolvaptanem je proto nutné věnovat zvýšenou pozornost. To platí zejména pro pacienty s nedostatečně kontrolovaným diabetem typu II.

Hepatotoxicita

V klinických hodnoceních, ve kterých se zkoumal potenciál pro jinou indikaci (autosomálně dominantní polycystická choroba ledvin), s dlouhodobým užíváním tolvaptanu ve vyšších dávkách než pro schválenou indikaci, bylo pozorováno poškození jater vyvolané přípravkem (viz bod 4.8). V těchto klinických hodnoceních byla u tří pacientů užívajících tolvaptan pozorována klinicky významná zvýšení (více než trojnásobek horního limitu normálních hodnot) alaninaminotransferázy v séru (ALT) doprovázená klinicky významnými zvýšeními (více než dvojnásobek horního limitu normálních hodnot) celkového bilirubinu v séru. Kromě toho byl u pacientů užívajících tolvaptan [4,4 % (42/958)] pozorován vyšší výskyt významných zvýšení ALT v porovnání s pacienty, kteří užívali placebo [1,0 % (5/484)]. Zvýšení (>3xULN) sérové aspartátaminotransferázy (AST) byla pozorována u 3,1 % (30/958) pacientů užívajících tolvaptan a 0,8 % (4/484) pacientů, kteří užívali placebo. Většina případů abnormálních hladin jaterních enzymů byla pozorována v prvních 18

měsících léčby. Po přerušení podávání tolvaptanu se zvýšené hodnoty postupně zlepšily. Tato zjištění by mohla naznačovat, že tolvaptan může způsobovat nevratné a potenciálně fatální poškození jater.

U pacientů užívajících tolvaptan, kteří vykazují symptomy, jež mohou naznačovat poškození jater, včetně únavy, anorexie, dyskomfortu v oblasti pravého horního kvadrantu břicha, tmavého zbarvení moči nebo žloutenky, je třeba ihned provést jaterní testy. Pokud existuje podezření na poškození jater, je třeba okamžitě přerušit podávání tolvaptanu, zahájit vhodnou léčbu a provést vyšetření s cílem určit pravděpodobnou příčinu. Tolvaptan se pacientovi nemá znovu podat, dokud nebude definitivně zjištěno, že příčina pozorovaného poškození jater nemá žádnou souvislost s léčbou tolvaptanem.

Anafylaxe

V rámci zkušeností po uvedení na trh byla anafylaxe (zahrnující anafylaktický šok a generalizovanou vyrážku) po podání přípravku Samsca hlášena velmi vzácně. Pacienti musí být během léčby pečlivě sledováni. Při výskytu anafylaktické reakce nebo jiných vážných alergických reakcí je nutno podávání přípravku Samsca okamžitě ukončit a zahájit příslušnou léčbu.

Laktózová a galaktózová intolerance

Samsca obsahuje jako pomocnou látku laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy

s intolerancí galaktózy, vrozeným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento přípravek neměli užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Současné podávání přípravku Samsca s jinými léčivými přípravky ke korekci hyponatrémie a přípravky zvyšujícími sérovou hladinu sodíku

Se současným podáváním přípravku Samsca a jinými přípravky ke korekci hyponatrémie (hypertonický roztok, perorálně podávaný sodík a jiné přípravky zvyšujícími sérovou hladinu sodíku) nejsou žádné zkušenosti z kontrolovaných klinických studií. Hladinu sodíku mohou zvyšovat i léčivé přípravky s vysokým obsahem sodíku, například šumivé formy analgetik a některé přípravky proti dyspepsii obsahující sodík. Konkomitantní podávání přípravku Samsca s jinými přípravky ke korekci hyponatrémie a přípravky zvyšujícími sérovou hladinu sodíku může mít za následek zvýšené riziko nadměrně rychlé korekce této hladiny (viz bod 4.4), a proto se nedoporučuje během úvodní léčby nebo u dalších pacientů s velmi nízkými výchozími koncentracemi sodíku v séru, kde rychlá korekce může znamenat riziko osmotické demyelinizace (viz bod 4.4).

Inhibitory CYP3A4

Po podání silných inhibitorů CYP3A4 se koncentrace tolvaptanu v plazmě zvýšila až 5,4násobně, hodnoceno podle plochy pod křivkou časového průběhu koncentrace (AUC). Při současném podávání inhibitorů CYP3A4 (např. ketokonazolu, makrolidových antibiotik, diltiazemu) s tolvaptanem (viz bod 4.4) je nutné dbát velké opatrnosti.

Současné podání grapefruitové šťávy a tolvaptanu způsobilo 1,8násobné zvýšení expozice vůči tolvaptanu. Pacienti, kteří užívají tolvaptan, by se měli vyhnout konzumaci grapefruitové šťávy.

Induktory CYP3A4

Po podání induktorů CYP3A4 se koncentrace tolvaptanu v plazmě snížila až na 87 % AUC. Při současném podávání induktorů CYP3A4 (např. rifampicinu či barbiturátů) a tolvaptanu je nutné dbát velké opatrnosti.

Substráty CYP3A4

U zdravých osob nemá tolvaptan, substrát CAP3A4, žádný dopad na koncentrace některých dalších substrátů CYP3A4 v plazmě (např. warfarin nebo amiodaron). Tolvaptan zvýšil plazmové hladiny lovastatinu 1,3 až 1,5krát. I když toto zvýšení nemá žádnou klinickou relevanci, naznačuje, že tolvaptan může potenciálně zvýšit expozici vůči substrátům CYP3A4.

Diuretika

I když se nezdá, že by souběžné užívání tolvaptanu a kličkových a thiazidových diuretik mělo synergistické nebo aditivní účinky, každá kategorie těchto přípravků má potenciál vyvolat závažnou dehydrataci, která je rizikovým faktorem renální dysfunkce. Pokud je zjištěna dehydratace nebo renální dysfunkce, přikročte ke vhodným opatřením, což může mimo jiné zahrnovat i nutnost přerušit podávání tolvaptanu a/nebo diuretik, zvýšit příjem tekutin, zhodnotit a zaměřit se na jiné případné příčiny renální dysfunkce nebo dehydratace.

Digoxin

Při současném podávání s několika 60 mg dávkami tolvaptanu užívanými jednou denně došlo ke zvýšení rovnovážného stavu koncentrace digoxinu (1,3násobné zvýšení maximální zjištěné koncentrace v plazmě [Cmax] a 1,2násobné zvýšení podle plochy pod křivkou časového průběhu

koncentrace [AUC ]). U pacientů, kteří užívají digoxin, je proto při léčbě tolvaptanem nutné sledovat, zda nedojde k nadměrným účinkům digoxinu.

Současné podávání s analogy vasopresinu

Tolvaptan kromě akvaretického účinku na ledviny blokuje cévní receptory V2 pro vasopresin, které se podílejí na uvolňování hemokoagulačních faktorů (např. von Willebrandův faktor) z endotelových buněk. Účinek analogů vasopresinu (například desmopressinu), může proto být při současném podávání oslaben u pacientů, kteří tato analoga užívají k prevenci krvácení.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Adekvátní údaje o podávání tolvaptanu těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro člověka není známé. Přípravek Samsca se nesmí užívat v průběhu těhotenství (viz bod 4.3).

Ženy ve fertilním věku

Ženy ve fertilním věku by měly během užívání tolvaptanu používat vhodné antikoncepční prostředky.

Kojení

Není známo, zda je tolvaptan vylučován do lidského mateřského mléka. Studie prováděné na potkanech prokázaly vylučování tolvaptanu do mateřského mléka.

Potenciální riziko pro člověka není známé. Přípravek Samsca je během kojení kontraindikován (viz bod 4.3).

Fertilita

Dvě studie fertility u potkanů demonstrovaly účinky na generaci rodičů (snížení příjmu potravy a snížený přírůstek tělesné hmotnosti, slinění), nicméně tolvaptan neovlivnil reprodukci u samců a nebyly prokázány žádné účinky na plod. U samic byl v obou studiích pozorován abnormální estrální cyklus. Hladina dávek, kdy ještě nebyly pozorovány nežádoucí účinky (NOAEL) na reprodukci u samic (100 mg/kg/den) byla přibližně 16krát vyšší než je doporučená maximální dávka pro člověka vyjádřená v mg/m2.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Samsca nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Nicméně při řízení motorových vozidel a obsluze strojů je třeba mít na paměti, že se občas mohou objevit závratě, tělesná slabost či mdloby.

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu

Profil nežádoucích účinků tolvaptanu vychází z databáze klinických zkoušek provedených na 3 294 pacientech léčených tímto přípravkem a odpovídá farmakologii léčivé látky.

Farmakodynamicky předvídatelnými a nejčastěji zaznamenanými nežádoucími účinky jsou pocit žízně, sucho v ústech a časté nucení na moč, které se objevují u přibližně 18 %, 9 % respektive 6 % pacientů.

Tabulkový přehled nežádoucích účinků

Četnost výskytu nežádoucích účinků je: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1000 až <1/100), vzácné (≥1/10000 až <1/1000), velmi vzácné (<1/10000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit). V každé skupině četnosti jsou nežádoucí účinky seřazeny

podle klesající závažnosti.

Třídy

Četnost

 

 

 

orgánových

 

 

 

 

systémů

 

 

 

 

 

Velmi časté

Časté

Méně časté

Není známo

Poruchy

 

 

 

anafylaktický šok,

imunitního

 

 

 

generalizovaná

systému

 

 

 

vyrážka

Poruchy

 

polydipsie,

 

 

metabolismu a

 

dehydratace,

 

 

výživy

 

hyperkalémie,

 

 

 

 

hyperglykémie,

 

 

 

 

snížení chuti k

 

 

 

 

jídlu

 

 

Poruchy

 

 

dysgeuzie

 

nervového

 

 

 

 

systému

 

 

 

 

Cévní poruchy

 

ortostatická

 

 

 

 

hypotenze

 

 

Gastrointestinální

nevolnost

zácpa, sucho

 

 

poruchy

 

v ústech

 

 

Poruchy kůže a

 

ekchymóza,

 

 

podkožní tkáně

 

svědění

 

 

Poruchy ledvin a

 

polakisurie,

renální

 

močových cest

 

polyurie

insuficience

 

Celkové poruchy

pocit žízně

asténie, pyrexie

 

 

a reakce v místě

 

 

 

 

aplikace

 

 

 

 

Vyšetření

 

zvýšení hladiny

 

 

 

 

kreatininu v krvi

 

 

Chirurgické a

 

rychlá korekce

 

 

léčebné postupy

 

hyponatrémie,

 

 

 

 

někdy s

 

 

 

 

následkem

 

 

 

 

neurologických

 

 

 

 

potíží

 

 

Při klinických zkouškách jiných indikací byly zjištěny tyto nežádoucí účinky: časté: zvýšená alaninaminotransferáza (viz bod 4.4), zvýšená aspartátaminotransferáza (viz bod 4.4), hypernatrémie, hypoglykémie, hyperurikémie, mdloby, závratě, bolesti hlavy, malátnost, průjem a krev v moči. Méně časté: zvýšený bilirubin (viz bod 4.4), pruritická vyrážka.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

4.9 Předávkování

Jednorázové dávky až do 480 mg a vícečetné dávky až do 300 mg za den podávané po dobu pěti dnů zdravým dobrovolníkům během klinických zkoušek byly dobře tolerované.

Střední smrtelná dávka perorálně podávaného tolvaptanu (LD50) pro potkany a psy je >2 000 mg/kg. Po perorálním podání jednorázové dávky 2 000 mg/kg (maximální dávka, kterou lze prakticky podat) potkanům

nebo psům nebylo pozorováno žádné úmrtí. Jednorázová dávka 2 000 mg/kg byla smrtelná pro myši; mezi symptomy toxicity u postižených myší patřilo snížení lokomotorické aktivity, klopýtavá chůze, třes a hypotermie.

Předpokládá se velmi hojné a déletrvající vylučování tekutin (clearance bezsolutové vody) – proto je nutné zabezpečit dostatečný příjem tekutin.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: diuretika, antagonisté vasopresinu, ATC kód: C03XA01

Tolvaptan je selektivní antagonista V2 receptoru pro vasopresin s vyšší afinitou k V2 receptoru, než má nativní arginin vasopresin. Při perorálním užívání tolvaptanu v dávkách 15 až 60 mg dochází ke zvýšenému vylučování moči, což způsobuje vyšší akvarézu, pokles osmolality moči a zvýšení koncentrace sérového sodíku. Vylučování sodíku a draslíku močí není nijak významně ovlivněno. Nezdá se, že by metabolity tolvaptanu při klinických koncentracích u lidí měly nějakou relevantní farmakologickou aktivitu.

Po perorálním užívání tolvaptanu v dávkách 15 až 120 mg došlo do dvou hodin po podání dávky

k významnému zvýšení intenzity vylučování moči. Zvýšení množství moči za 24 hodin bylo závislé na velikosti dávky. Po jednorázových perorálně užívaných dávkách tolvaptanu 15 až 60 mg se vylučování moči vrátilo na výchozí hodnoty po uplynutí 24 hodin. Sledované osoby vyloučily za 0 až 12 hodin průměrně okolo 7 litrů moči bez ohledu na velikost dávky. Výrazně vyšší dávky tolvaptanu vyvolávají dlouhodobější reakci bez dopadu na objem vyloučené moči, protože aktivní koncentrace tolvaptanu jsou v organizmu přítomny delší dobu.

Hyponatrémie

Ve dvou pilotních, dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných klinických zkouškách užívalo po dobu třiceti dnů tolvaptan (n=216) nebo placebo (n=208) při výchozí dávce 15 mg/den 424 pacientů s euvolemickou nebo hypervolemickou hyponatrémií (sérový sodík <135 mEq/l), způsobenou řadou různých příčin (srdeční selhání, cirhóza jater, SIADH a další). Podle reakce bylo možné po třídenní titraci zvýšit dávku až na 30 respektive 60 mg/den. Průměrná koncentrace sodíku v séru při vstupu do studie byla 129 mEq/l (rozsah 114 – 136).

Primárním klinickým cílem těchto zkoušek byla průměrná denní AUC pro změnu v sérovém sodíku od výchozí hodnoty do 4. dne respektive od výchozí hodnoty do 30. dne. Tolvaptan se ukázal jako účinnější než placebo (p<0,0001) pro obě období v obou studiích. Tento účinek byl pozorován u všech pacientů – u skupiny pacientů se závažným poškozením (sérový sodík: <130 mEq/l), u skupiny pacientů se středně závažným poškozením (sérový sodík: 130 – <135 mEq/l) a u všech skupin podle etiologie onemocnění (např. srdeční selhání, cirhóza, SIADH/jiné). Sedm dnů po přerušení léčby hodnoty sodíku poklesly na úroveň pacientů užívajících placebo.

Společná analýza výsledků obou zkoušek po třech dnech léčby ukázala, že k normalizaci koncentrací sérového sodíku došlo u pětkrát vyššího počtu pacientů užívajících tolvaptan než pacientů s placebem (49 % oproti 11 %). Tento účinek pokračoval až do 30. dne, kdy se normální koncentrace stále vyskytovaly u vyššího počtu pacientů užívajících tolvaptan než pacientů s placebem (60 % oproti

27 %). Tyto reakce byly u pacientů pozorovány bez souvislosti s výchozím onemocněním. Výsledky sebehodnocení zdravotního stavu pomocí Zdravotnického dotazníku pro stanovení mentálního skóre SF-12 ukázaly statisticky významné a klinicky relevantní zlepšení při léčbě tolvaptanem oproti léčbě placebem.

V rámci další klinické zkoušky zahrnující pacienty (libovolné etiologie), kteří absolvovali jednu z pilotních zkoušek týkajících se hyponatrémie, byly po dobu 106 týdnů vyhodnocovány údaje ohledně dlouhodobé bezpečnosti a účinnosti tolvaptanu. Léčbu tolvaptanem v rámci otevřené

pokračovací zkoušky zahájilo celkem 111 pacientů bez ohledu na svou předchozí randomizaci. Již první den po podání dávky bylo pozorováno zlepšení hladin sérového sodíku a tento vývoj pokračoval až do vyhodnocení léčby ve 106. týdnu. Jakmile byla léčba zastavena, koncentrace sodíku v séru poklesla přibližně na výchozí hodnoty bez ohledu na znovuzahájení standardní léčby.

Klinické údaje ze zkoušek u jiných skupin pacientů

Studie EVEREST (Efficacy of Vasopressin Antagonism in Heart Failure Outcome Study with Tolvaptan neboli studie účinnosti antagonismu vasopresinu při srdečním selhání s využitím tolvaptanu) byla dlouhodobá, dvojitě zaslepená, kontrolovaná klinická studie pacientů hospitalizovaných se zhoršujícím se srdečním selháním a příznaky a symptomy objemového přetížení. V dlouhodobé zkoušce užívalo celkem 2 072 pacientů tolvaptan 30 mg a současně jim byla poskytována standardní léčba, zatímco dalších 2 061 pacientů užívalo společně se standardní léčbou placebo. Primárním cílem studie bylo porovnat účinky tolvaptanu doplněného standardní léčbou s účinky placeba doplněného standardní léčbou na dobu do úmrtí ze všech příčin a na dobu do prvního výskytu kardiovaskulárního úmrtí nebo hospitalizace kvůli srdečnímu selhání. Léčba tolvaptanem neměla žádné statisticky významné dopady (ať již kladné nebo záporné) na celkové přežití nebo spojený klinický cíl týkající se kardiovaskulárního úmrtí nebo hospitalizace kvůli srdečnímu selhání a nepřinesla žádný přesvědčivý důkaz o klinicky relevantních přínosech.

Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií

s přípravkem Samsca u jedné nebo vice podskupin pediatrické populace v léčbě diluční hyponatrémie (informace o použití u dětí viz bod 4.2).

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce a distribuce

Při perorálním podání se tolvaptan velmi rychle vstřebává, přičemž nejvyšší koncentrace v plazmě nastávají asi 2 hodiny po podání. Absolutní biologická dostupnost tolvaptanu je asi 56 %. Podání společně s jídlem nemá žádný vliv na koncentrace v plazmě. Po jednotlivých perorálně podaných dávkách ≥300 mg se nejvyšší koncentrace v plazmě jeví jako stagnující, pravděpodobně kvůli saturaci potenciálu vstřebání. Konečný poločas vylučování je asi 8 hodin a stabilních koncentrací tolvaptanu je dosaženo po první dávce. Tolvaptan se reverzibilně váže (98 %) na plazmatické proteiny.

Biotransformace a eliminace

Tolvaptan je významnou měrou metabolizován v játrech. Méně než 1 % nemetabolizované aktivní látky se vyloučí močí beze změny. Při experimentech s radioaktivně označeným tolvaptanem se ukázalo, že 40 % radioaktivity se objevilo v moči a 59 % radioaktivity ve stolici, kde nezměněný tolvaptan představoval 32 % radioaktivity. Tolvaptan je jen vedlejší složkou plazmy (3 %).

Linearita

U dávek od 15 do 60 mg vykazuje tolvaptan lineární farmakokinetiku.

Farmakokinetika u speciálních skupin nemocných

Clearance tolvaptanu není nijak významně ovlivňována věkem.

Vliv mírné nebo středně poškozené funkce jater (Child-Pugh A a B) na farmakokinetiku tolvaptanu byl zkoumán u 87 pacientů s jaterním onemocněním různého původu. U dávek v rozsahu od 5 do

60 mg nebyly zjištěny žádné klinicky významné změny clearance. Ve spojení s pacienty se závažným poškozením jater (Child-Pugh C) jsou k dispozici velmi omezené informace.

V populaci pacientů s jaterním edémem použité k farmakokinetické analýze byla plocha pod křivkou (AUC) tolvaptanu u pacientů s těžkým (Child-Pugh C) a mírným nebo středním (Child-Pugh A nebo B) poškozením jater 3,1x resp. 2,3x vyšší než u zdravých osob.

V analýze farmakokinetiky u populace pacientů se srdečním selháním nebyly koncentrace tolvaptanu u pacientů s mírně (clearance kreatininu [Ccr] 50 až 80 ml/min) nebo středně (Ccr 20 až 50 ml/min)

poškozenou funkcí ledvin nijak významně odlišné od koncentrací tolvaptanu u pacientů s normální funkcí ledvin (Ccr 80 až 150 ml/min). Účinnost a bezpečnost tolvaptanu pro osoby s clearance kreatininu <10 ml/min nebyly hodnoceny a jsou tedy neznámé.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity a karcinogenního potenciálu neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka.

U králíků byla při podání dávky 1 000 mg/kg/den (15krát vyšší expozice oproti doporučené dávce pro člověka podle AUC) zjištěna teratogenicita. Při dávce 300 mg/kg/den (asi 2,5 až 5,3krát vyšší expozice oproti doporučené dávce pro člověka podle AUC) nebyly u králíků zjištěny žádné teratogenní účinky.

Při perinátálních a postnatálních studiích potkanů byla při vysoké dávce 1 000 mg/kg/den sledována opožděná osifikace a snížená hmotnost mláďat.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Kukuřičný škrob

Hydroxypropylcelulóza

Monohydrát laktózy

Magnesium-stearát

Mikrokrystalická celulóza

Hlinitý lak indigokarmínu (E 132)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

4 roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a vlhkostí.

6.5 Druh obalu a obsah balení

10 x 1 tableta v perforovaném jednodávkovém blistru z PVC/hliníku 30 x 1 tableta v perforovaném jednodávkovém blistru z PVC/hliníku

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Otsuka Pharmaceutical Europe Ltd

Gallions, Wexham Springs

Framewood Road

Wexham, SL3 6PJ

Velká Británie

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

EU/1/09/539/003-004

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 03.08.2009

Datum posledního prodloužení registrace:

10. DATUM REVIZE TEXTU

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu/.

Komentáře

A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z
  • Nápověda
  • Get it on Google Play
  • O těchto stránkách
  • Info on site by:

  • Presented by RXed.eu

  • 27558

    uvedeny léky na předpis