Czech
A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

Tasmar (tolcapone) – Souhrn údajů o přípravku - N04BX01

Updated on site: 10-Oct-2017

Název léku Tasmar
Kód ATCN04BX01
Látkatolcapone
VýrobceMeda AB

1.NÁZEV PŘÍPRAVKU

Tasmar 100 mg potahované tablety

2.KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje tolcaponum 100 mg.

Pomocné látky se známým účinkem: Jedna tableta obsahuje 7,5 mg laktosy. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta.

Bledě až světle žlutá, šestihranná, bikonvexní potahovaná tableta s vyraženým nápisem „TASMAR“ a „100“ na jedné straně.

4.KLINICKÉ ÚDAJE

4.1Terapeutické indikace

Přípravek Tasmar je indikován v kombinaci s levodopou/benserazidem nebo levodopou/karbidopou k léčbě pacientů s idiopatickou Parkinsonovou nemocí s motorickými fluktuacemi, kteří neodpovídají na léčbu levodopou nebo netolerují ostatní inhibitory katechol-O-metyltransferázy (COMT) (viz bod 5.1). S ohledem na riziko možného akutního fatálního poškození jater, nelze Tasmar zvažovat jako lék první volby do kombinace levodopa/benserazid nebo levodopa/karbidopa (viz bod 4.4 a 4.8).

Vzhledem k tomu, že přípravek Tasmar musí být užíván pouze v kombinaci s levodopou/benserazidem nebo levodopou/karbidopou, je informace pro předepisování těchto přípravků s levodopou také platná v případě jejich společného podávání s přípravkem Tasmar.

4.2Dávkování a způsob podání

Dávkování

Pediatrická populace

Tasmar se nedoporučuje používat u dětí do 18 let vzhledem k nedostatku údajů o jeho bezpečnosti či účinnosti. Neexistuje relevantní indikace pro použití u dětí a dospívajících.

Starší pacienti

Pro starší pacienty není doporučena žádná úprava dávkování.

Pacienti s poruchou funkce jater (viz bod 4.3)

Tasmar je u pacientů s onemocněním jater nebo zvýšenými jaterními enzymy kontraindikován.

Pacienti s poruchou funkce ledvin (viz bod 5.2)

Žádná úprava dávkování se nedoporučuje u pacientů s mírným nebo středně těžkým poškozením ledvinných funkcí, (clearance kreatininu 30 ml/min nebo vyšší). Pacienti s těžkým renálním poškozením (clearance kreatininu < 30 ml/min) mají být léčeni s opatrností. Informace o snášenlivosti tolkaponu u těchto pacientů nejsou k dispozici (viz bod 5.2)

Způsob podávání

Podání přípravku Tasmar je omezeno na lékařský předpis a sledování lékařem, který má zkušenosti s léčbou pokročilého stádia Parkinsonovy nemoci.

Tasmar se podává perorálně třikrát denně.

Tasmar se může užívat s jídlem nebo nalačno (viz bod 5.2).

Tablety Tasmaru jsou potahované a mají se polykat celé, protože tolkapon má hořkou chuť.

Tasmar může být kombinován se všemi lékovými formami levodopy/benserazidu i levodopy/karbidopy (viz také bod 4.5).

První denní dávka Tasmaru se užívá spolu s první denní dávkou levodopy a další dávky přípravku by měly být podávány přibližně za 6 a 12 hodin.

Tasmar se může užívat s jídlem nebo nalačno (viz bod 5.2).

Doporučená dávka přípravku Tasmar je 100 mg třikrát denně, vždy jako doplněk k podání kombinace levodopa/benserazid nebo levodopa/karbidopa. Pouze ve výjimečných případech, pokud předpokládané zvýšení klinického účinku převáží nad zvýšeným rizikem jaterních reakcí, je možné zvýšit dávkování na 200 mg třikrát denně (viz body 4.4 a 4.8). Pokud u pacienta nedochází k výraznému klinickému zlepšení onemocnění do 3 týdnů od počátku léčby, je nutné (bez ohledu na výši dávky) Tasmar vysadit. Maximální léčebnou dávku 200 mg třikrát denně není možné překročit, neboť u vyšších dávek nebylo prokázáno další zlepšení účinku.

Jaterní funkce mají být vyšetřeny před zahájením léčby přípravkem Tasmar a poté pravidelně sledovány každé dva týdny během prvního roku léčby, každé 4 týdny v průběhu dalších 6 měsíců a poté každých 8 týdnů. V případě zvýšení dávky na 200 mg třikrát denně by měly být stanoveny jaterní enzymy před zvýšením dávky a poté následně opakovány podle výše uvedeného časového harmonogramu (viz bod 4.4 a 4.8).

Léčba přípravkem Tasmar má být také přerušena, jestliže ALT (alaninamimotransferáza) a/nebo AST

(aspartátaminotransferáza) překročí horní limity normálu nebo jestliže symptomy nebo příznaky naznačují náhlý výskyt hepatálního selhání (viz bod 4.4)

Úprava dávkování levodopy v průběhu léčby Tasmarem:

Protože Tasmar snižuje míru odbourávání levodopy v těle, může při zahájení léčby Tasmarem dojít k rozvoji nežádoucích účinků způsobených zvýšenou koncentrací levodopy. V klinických studiích bylo nutné u více než 70 % pacientů snížit denní dávku levodopy, pokud jejich denní dávka levodopy byla >600 mg nebo pokud měli před zahájením léčby středně těžké nebo těžké dyskineze.

U pacientů vyžadujících snížení denní dávky levodopy, představovalo toto snížení asi 30 % celodenní dávky levodopy. Při zahajování léčby Tasmarem by měli být všichni pacienti informováni o příznacích vysoké hladiny levodopy a potřebných léčebných opatřeních v případě výskytu těchto příznaků.

Úprava dávkování levodopy při vysazení Tasmaru:

Následující doporučení vycházejí z farmakologických poznatků a nebyla hodnocena v klinických studiích. Při vysazení Tasmaru v důsledku nežádoucích účinků vysoké hladiny levodopy by nemělo být nutné snižovat dávkování levodopy. Při vysazení Tasmaru z jiných důvodů než nežádoucích účinků vysoké hladiny levodopy může být nutné zvýšit dávku levodopy na dávky stejné nebo vyšší, než daný pacient užíval před zahájením léčby Tasmarem, především u pacientů, u kterých se po nasazení Tasmaru dávka levodopy výrazně snižovala. Ve všech případech je nutné pacienty poučit o příznacích nedostatku levodopy a příslušných léčebných opatřeních v případě jejich výskytu. Úprava dávky levodopy je s největší pravděpodobností nutná do 1- 2 dnů po vysazení Tasmaru.

4.3Kontraindikace

Přecitlivělost na tolkapon nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Doložená diagnóza onemocnění jater nebo zvýšené jaterní enzymy

Těžká dyskineze

Anamnéza komplexu neuroleptického maligního syndromu (NMS) a/nebo netraumatické rhabdomyolýzy nebo hypertermie.

Feochromocytom

Léčba neselektivními inhibitory monoaminooxidázy (MAO)

4.4Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Léčbu přípravkem Tasmar mohou zahajovat pouze lékaři, kteří mají zkušenosti s léčbou pokročilé Parkinsonovy nemoci a kteří dokáží správně posoudit poměr rizika a přínosu léčby. Tasmar lze předepsat až po důkladném předání informací a poučení pacienta o rizicích léčby.

Pokud se do tří týdnů neprojeví klinicky přesvědčivě příznivý účinek léčby, má být Tasmar vysazen bez ohledu na dávku.

Poškození jater:

S ohledem na riziko vzácného, ale potenciálně fatálního akutního poškození jater, je přípravek Tasmar indikován výhradně k léčbě pacientú s idiopatickou Parkinsonovou nemocí s motorickými fluktuacemi, reagujícími na levodopu, kteří selhávají při použití jiných inhibitorů COMT nebo je nesnášejí.

Pravidelné sledování jaterních testů nedokáže spolehlivě předpovědět rozvoj fulminantní hepatitidy. Nicméně obecně se předpokládá, že včasné zjištění jaterního poškození vyvolaného podávaným přípravkem společně s jeho okamžitým vysazením zvyšuje pravděpodobnost zotavení. K poškození jater dochází nejčastěji od dokončeného prvního měsíce léčby a před dokončením 6 měsíců léčby Tasmarem. Pozdější nástup hepatitidy po osmnácti měsících léčby byl hlášen jen vzácně.

Zde je nutné také upozornit, že vyšší riziko poškození jater je u žen (viz bod 4.8)

Před zahájením léčby: Tasmar by neměl být předepsán pacientům s abnormálními jaterními testy nebo projevy poruchy funkce jater. Při předepisování Tasmaru má být pacient poučen o možných známkách a symptomech, které mohou být příznakem poškození jater, a o nutnosti okamžitě informovat lékaře.

V průběhu léčby: Jaterní funkce mají být sledovány během prvního roku léčby pravidelně každé dva týdny, dalších 6 měsíců každé 4 týdny a poté každých 8 týdnů. V případě zvýšení dávky na 200 mg třikrát denně mají být vyšetřeny jaterní enzymy před zvýšením dávky a poté znovu zahájeno sledování ve výše uvedených časových intervalech. Léčba má být okamžitě přerušena, pokud hodnota ALT a/nebo AST překročí horní hranici normy nebo pokud se objeví příznaky a známky možného jaterního selhání (přetrvávající nauzea, únava, letargie, anorexie, žloutenka, tmavá moč, svědění a bolest v pravém podžebří).

Při ukončení léčby: Pacienti, u kterých se v průběhu léčby Tasmarem objevily známky akutního poškození jater a ukončili léčbu, mají při opětném nasazení přípravku Tasmar zvýšené riziko poškození jater. Proto se u takových pacientů obvykle opětovné nasazení přípravku Tasmar nezvažuje.

Neuroleptický maligní syndrom (NMS):

U pacientů s Parkinsonovou nemocí se NMS objevuje obvykle při přerušení nebo vysazení léků zesilujících účinek dopaminergní medikace. Proto při rozvoji těchto příznaků po přerušení dávky Tasmaru nebo jeho vysazení musí lékař zvažovat zvýšení dávky levodopy pro pacienta (viz bod 4.2).

Při léčbě Tasmarem se objevily ojedinělé případy odpovídající NMS. Příznaky se rozvinuly během léčby Tasmarem nebo krátce po jeho vysazení. NMS se obvykle projevuje motorickými příznaky (rigiditou, myoklonem a tremorem), změnami duševního stavu (agitovanost, zmatenost, stupor a koma), zvýšenou teplotou, autonomní dysfunkcí (kolísavý krevní tlak, tachykardie) a zvýšenou kreatinfosfokinázou v séru (CPK), která může být důsledkem myolýzy. Diagnózu NMS je nutné zvažovat i v případech, kdy nejsou vyjádřeny všechny z výše uvedených projevů. V případě této diagnózy má být Tasmar okamžitě vysazen a pacient má být pečlivě sledován.

Před zahájením léčby: Pro snížení rizika NMS by neměl být předepisován Tasmar pacientům s těžkými dyskinezemi nebo anamnézou NMS včetně rhabdomyolýzy nebo hypertermie (viz bod 4.3). Vyšší riziko rozvoje NMS může být u pacientů léčených kombinací léků působících na různé metabolické cesty

v centrálním nervovém systému (CNS) (např. antidepresiva, neuroleptika, anticholinergika).

Impulzivní poruchy: Pacienti by měli být pravidelně monitorováni z důvodu možnosti rozvoje impulzivních poruch. Pacienti a jejich ošetřovatelé by měli být upozorněni, že u pacientů léčených agonisty dopaminu a/nebo dopaminergní léčbou jako je Tasmar ve spojení s levodopou se mohou rozvinout symptomy impulzivních poruch včetně patologického hráčství, zvýšeného libida, hypersexuality, nutkavého utrácení nebo nakupování, záchvatovitého nebo nutkavého přejídání. Pokud se tyto příznaky objeví, doporučuje se léčbu přehodnotit.

Dyskineze, nauzea a další nežádoucí účinky spojené s užíváním levodopy: Pacienti mohou mít zvýšené nežádoucí účinky spojené s levodopou. Tyto nežádoucí účinky se většinou zmírní snížením denní dávky levodopy (viz bod 4.2).

Průjem: V klinických studiích byl zaznamenán výskyt průjmu u 16 % resp. 18 % pacientů užívajících Tasmar 100 mg třikrát denně resp. 200 mg třikrát denně, ve srovnání s 8 % pacientů užívajících placebo. Průjem spojený s podáváním přípravku Tasmar nastal obvykle během 2. až 4. měsíce po zahájení léčby. U 5 % respektive 6 % pacientů užívajících Tasmar 100 mg třikrát denně resp. 200 mg třikrát denně byl průjem důvodem k vystoupení ze studie, ve srovnání s 1 % pacientů užívajících placebo.

Interakce s benserazidem: Z důvodu interakce mezi vysokou dávkou benserazidu a tolkaponem (mající za následek zvýšení koncentrace benserazidu) by měl ošetřující lékař, dokud nebude k dispozici více zkušeností, sledovat výskyt případných na dávce závislých nežádoucích účinků (viz bod 4.5.)

Inhibitory MAO: Tasmar nesmí být podáván společně s neselektivními inhibitory monoaminooxidázy (MAO) (např. fenelzin, tranylcipromin). Protože kombinace inhibitorů MAO-A a MAO-B je ekvivalentní neselektivním MAO inhibitorům, nesmí být podávány současně s Tasmarem a přípravky obsahujícími levodopu (viz také 4.5). Selektivní MAO-B inhibitory nesmí být podávány ve vyšších než doporučených dávkách (např. selegilin 10 mg/den) v případě současného podávání s Tasmarem.

Warfarin: Vzhledem k omezenému množství informací o kombinaci warfarinu a tolkaponu by v případě jejich společného podávání měly být sledovány parametry koagulance.

Zvláštní skupiny pacientů: U pacientů s těžkými poruchami funkce ledvin (clearance kreatininu

<30 ml/min) je nutná zvýšená opatrnost. Nejsou k dispozici informace o snášenlivosti tolkaponu u této skupiny pacientů (viz bod 5.2).

Laktózová intolerance: Tasmar obsahuje laktózu. Pacienti s vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, vrozeným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento přípravek neměli užívat.

4.5Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

O Tasmaru, jako inhibitoru COMT je známo, že zvyšuje biologickou dostupnost současně podávané levodopy. Následné zvýšení dopaminergní stimulace může vést k dopaminergním nežádoucím účinkům pozorovaným po léčbě s inhibitory COMT. Nejčastějšími z těchto nežádoucích účinků jsou zvýšená dyskineze, nauzea, zvracení, bolest v oblasti břicha, synkopa, ortostatické potíže, zácpa, poruchy spánku, somnolence, halucinace.

Levodopa bývá spojována se somnolencí a epizodami náhlého nástupu spánku. Nečekaný nástup spánku během denních aktivit, v některých případech nevědomý nebo bez varovných příznaků, byl hlášen velmi vzácně. O možnosti těchto stavů musí být pacienti informováni a musí jim být doporučena zvýšená pozornost, pokud řídí nebo obsluhují stroje během léčby levodopou. Pacienti, u kterých se již somnolence a/nebo epizody náhlého spánku vyskytly, nesmí řídit nebo obsluhovat stroje (viz bod 4.7). V těchto případech může být rovněž zvážena možnost snížení dávky levodopy nebo ukončení léčby.

Katecholaminy a další přípravky metabolizované katechol-O-methyltransferázou (COMT): Tolkapon může ovlivnit farmakokinetiku jiných přípravků metabolizovaných COMT. Nebyly pozorovány žádné účinky na farmakokinetiku karbidopy, která je substrátem pro COMT. Byla pozorována interakce s benserazidem, která by mohla vést ke zvýšeným hladinám benserazidu a jeho aktivního metabolitu.

Velikost účinku byla závislá na dávce benserazidu. Plazmatické koncentrace benserazidu zjištěné po současném podání tolkaponu a kombinace benserazid-25 mg/levodopa byly ještě v rozmezí hodnot zjištěných po podání samotné kombinace levodopa/benserazid. Na druhé straně po současném podání tolkaponu a kombinace benserazid-50 mg/levodopa by mohly být plazmatické koncentrace benserazidu zvýšeny nad úroveň koncentrací obvykle zjištěných po podání samotné kombinace levodopa/benserazid.

Působení tolkaponu na farmakokinetiku jiných přípravků metabolizovaných COMT, jako jsou α- methyldopa, dobutamin, apomorfin, adrenalin a isoprenalin, nebylo hodnoceno. Ošetřující lékař by se měl soustředit na možný výskyt nežádoucích účinků způsobených předpokládaným zvýšením plazmatických hladin těchto léků při jejich kombinaci s přípravkem Tasmar.

Působení tolkaponu na metabolismus jiných přípravků: Vzhledem ke své afinitě k cytochromu CYP2C9 prokázané in vitro, může tolkapon interferovat s léky, jejichž clearance je závislá na této metabolické cestě, jako je tolbutamid a warfarin. V interakční studii tolkapon neměnil farmakokinetiku tolbutamidu.

Klinicky významné interakce na cytochromu CYP2C9 jsou proto málo pravděpodobné.

Protože je v současné době pouze omezené množství informací o interakcích tolkaponu a warfarinu, je nutno monitorovat koagulační parametry, pokud jsou tyto dvě látky podávány společně.

Léky zvyšující hladiny katecholaminů: Protože tolkapon interferuje s metabolismem katecholaminů, interakce s jinými přípravky ovlivňujícími jejich hladiny jsou teoreticky možné.

Při současném podání přípravku Tasmar s kombinací levodopa/karbidopa a desipraminem nebyly zaznamenány signifikantní změny krevního tlaku, tepové frekvence ani plasmatických koncentrací desipraminu. Celkově došlo pouze k malému nárůstu počtu nežádoucích účinků. Zaznamenané nežádoucí účinky odpovídaly nežádoucím účinkům každého jednotlivého přípravku, pokud je podáván samostatně. Proto by silné inhibitory vychytávání noradrenalinu, jako jsou desipramin, maprotilin nebo venlafaxin, měly být podávány spolu s přípravkem Tasmar a přípravky obsahujícími levodopu pacientům s Parkinsonovou nemocí pouze se zvýšenou pozorností.

V klinických studiích, u pacientů užívajících Tasmar a přípravky obsahující levodopu, byl hlášen podobný výskyt nežádoucích účinků jako u pacientů, kterým byl současně podáván i selegilin (inhibitor

MAO-B).

4.6Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Nejsou žádné zkušenosti z klinických studií s podáváním tolkaponu těhotným ženám. Proto by měl být Tasmar v těhotenství podán pouze v případě, že potenciální prospěch převáží možné riziko pro plod.

Kojení

Ve studiích se zvířaty bylo zjištěno vylučování tolkaponu do mateřského mléka.

Bezpečnost tolkaponu u kojenců není známa, proto by ženy léčené přípravkem Tasmar neměly kojit.

Fertilita

U potkanů a králíků byla po podání tolkaponu pozorována embryofetální toxicita (viz bod 5.3).

Možné riziko u lidí není známo.

4.7Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie účinků Tasmaru na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly provedeny.

V klinických studiích nebylo u pacientů léčených přípravkem Tasmar zaznamenáno ovlivnění schopností řídit a ovládat stroje. Pacienti by však měli být upozorněni, že samotné symptomy Parkinsonovy nemoci mohou ovlivnit jejich schopnost řídit a obsluhovat stroje.

O Tasmaru, jako inhibitoru COMT je známo, že zvyšuje biologickou dostupnost současně podávané levodopy. Následné zvýšení dopaminergní stimulace může vést k dopaminergním nežádoucím účinkům

pozorovaným po léčbě s inhibitory COMT. Pacienti léčení levodopou, u kterých se vyskytuje somnolence a/nebo epizody náhlého spánku, musí být informováni o nutnosti upustit od řízení nebo zapojení se do aktivit, během kterých zhoršení pozornosti může je nebo jejich okolí vystavit riziku vážných zranění nebo úmrtí (např. ovládaní strojů), a to až do doby, dokud takovéto opakované epizody a somnolence neustoupí (viz také bod 4.4).

4.8Nežádoucí účinky

Nejčastějšími nežádoucími účinky zaznamenanými u pacientů léčených přípravkem Tasmar, které se vyskytovaly častěji než u pacientů na placebu, jsou uvedeny v následující tabulce. Tasmar jako inhibitor COMT prokazatelně zvyšuje biologickou dostupnost souběžně podané levodopy. Následkem toho dochází ke zvýšené dopaminergní stimulaci a dopaminergním nežádoucím účinkům, které se vyskytují i u dalších inhibitorů COMT. Mezi ně nejčastěji patří zvýšené dyskinezy, nauzea, zvracení, bolest břicha, synkopa, ortostatické potíže, zácpa, poruchy spánku, somnolence, halucinace.

Jediným nežádoucím účinkem, který měl za následek předčasné ukončení léčby přípravkem Tasmar v klinických studiích, byl průjem (viz bod 4.4).

Velmi časté (≥1/10) Časté (≥1/100 to < 1/10)

Méně časté (≥1/1000 to < 1/100) Vzácné (≥1/10000 to < 1/1000)

Velmi vzácné (<1/10000), není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Zkušenosti s přípravkem Tasmar získané v paralelních, placebem kontrolovaných, randomizovaných studiích u pacientů s Parkinsonovou nemocí jsou vyjádřeny v následující tabulce, která obsahuje seznam nežádoucích účinků s možným vztahem k přípravku Tasmar:

Souhrn nežádoucích účinků s možným vztahem k přípravku Tasmar, s hrubou četností výskytu v placebem kontrolovaných studiích fáze III:

Třídy orgánových systémů

Výskyt

Nežádoucí účinky

Infekce a infestace

Častý

Infekce horních cest dýchacích

Psychiatrické poruchy

Velmi častý

Poruchy spánku

 

 

Nadměrné snění

 

 

Somnolence

 

 

Zmatenost

 

 

Halucinace

 

Vzácný

Impulzivní poruchy *

 

 

(zvýšené libido, hypersexualita, patologické

 

 

hráčství, nutkavé utrácení či nakupování,

 

 

záchvatovité nebo nutkavé přejídání. (viz bod

 

 

4.4))

Poruchy nervového systému

Velmi častý

Dyskineze

 

 

Dystonie

 

 

Bolesti hlavy

 

 

Závratě

 

 

Somnolence

 

 

Ortostatické potíže

 

Vzácný

Neuroleptický maligní syndrom

 

 

(viz 4.4)

 

Častý

Hypokinéza

 

 

 

 

 

Synkopa

 

 

 

Gastrointestinální poruchy

Velmi častý

Nauzea

 

 

 

 

 

Průjem

 

Častý

Zvracení

 

 

Zácpa

 

 

Xerostomie

 

 

Bolest břicha

 

 

Dyspepsie

Poruchy metabolismu a výživy

Velmi častý

Anorexie

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Častý

Zvýšené pocení

Poruchy ledvin a močových cest

Častý

Zbarvení moči

Celkové poruchy a reakce

Častý

Bolest na hrudi

v místě aplikace

 

 

 

 

Onemocnění podobné chřipce

Poruchy jater a žlučových cest

Méně častý

Poškození jater, ve vzácných případech s

 

 

fatálním koncem * (viz bod 4.4)

Vyšetření

Častý

Zvýšení alaninaminotransferázy (ALT)

*Nežádoucí účinky, pro které nemohla být frekvence výskytu určena z klinických studií (např.

tam, kde specifické nežádoucí reakce nebyly pozorovány v klinických studiích, ale byly hlášeny pouze po uvedení přípravku na trh) jsou označeny hvězdičkou a frekvence výskytu byla určena dle EU směrnic.

Zvýšení hodnot aminotransferáz

Zvýšení na více než trojnásobek horního limitu normálních (ULN) hodnot alaninaminotransferázy (ALT) se vyskytlo u 1 % pacientů léčených třikrát denně 100 mg přípravku Tasmar a u 3 % pacientů léčených třikrát denně 200 mg přípravku Tasmar. Zvýšení bylo přibližně dvakrát častější u žen. Ke zvýšení došlo obvykle mezi 6. až 12. týdnem po zahájení léčby a nebylo spojeno s klinickými příznaky. U přibližně poloviny případů se hladiny transamináz spontánně vrátily k bazálním hodnotám bez přerušení terapie přípravkem Tasmar. Ve zbývajících případech došlo k návratu hladin transamináz k výchozím hodnotám po přerušení terapie přípravkem Tasmar.

Hepatocelulární poškození

Po uvedení přípravku na trh byly vzácně hlášeny případy těžkého hepatocelulárního poškození včetně fatálních případů (viz bod 4.4).

Komplex neuroleptického maligního syndromu

V několika ojedinělých případech se po snížení dávky nebo úplném vysazení přípravku Tasmar a nebo po zavedení Tasmaru a současném snížení dávky ostatních současně podávaných dopaminergních přípravků vyskytl komplex symptomů neuroleptického maligního syndromu (viz bod 4.4). Navíc byla pozorována rhabdomyolýza, sekundární NMS nebo těžké dyskineze.

Změna barvy moče: Tolcapon a jeho metabolity jsou žluté a mohou způsobit neškodné intenzivnější zabarvení moče pacienta.

Impulzivní poruchy: U pacientů léčených agonisty dopaminu a/nebo jinou dopaminergními přípravky jako je Tasmar ve spojení s levodopou se mohou rozvinout symptomy jako je patologické hráčství, zvýšené libido, hypersexualita, nutkavého utrácení nebo nakupování a záchvatovité a nutkavé přejídání

(viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

4.9Předávkování

V ojedinělých případech bylo hlášeno náhodné nebo úmyslné předávkování tabletami s tolkaponem.

Klinické okolnosti těchto případů však byly natolik rozdílné, že z nich nelze vyvozovat žádné obecné závěry.

Nejvyšší dávka podaná člověku byla 800 mg tolkaponu třikrát denně jak v kombinaci s levodopou, tak samostatně, v rámci jednotýdenní studie se staršími zdravými dobrovolníky. Průměrná hodnota maxima plasmatické koncentrace tolkaponu byla 30 µg/ml (ve srovnání se 3 vs 6 µg/ml při dávce 100 mg třikrát denně vs 200 mg třikrát denně tolkaponu). U těchto dobrovolníků byla zaznamenána nauzea, zvracení a závratě, především pak u osob užívajících současně levodopu.

Léčba předávkování: Je doporučena hospitalizace. Je indikována celková podpůrná léčba. Vzhledem k fyzikálně-chemickým vlastnostem přípravku nebude mít pravděpodobně hemodialýza pro pacienta větší prospěch.

5.FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antiparkinsonika, další dopaminergní léčiva, ATC kód: NO4BX01

Mechanismus účinku

Tolkapon je perorálně podávaný, selektivní a reverzibilní inhibitor enzymu katechol-O- methyltransferáza (COMT). Jeho podání společně s levodopou a inhibitorem dekarboxylázy aromatických aminokyselin (AADC-I) udržuje stabilnější hladiny levodopy snížením metabolismu levodopy na 3-methoxy-4-hydroxy-L-fenylalanin (3-OMD).

Vysoké plazmatické hladiny 3-OMD byly spojeny se sníženou terapeutickou odpovědí pacientů s Parkinsonovou nemocí na levodopu. Tolkapon výrazně snižuje tvorbu 3-OMD.

Farmakodynamické účinky

Klinické studie se zdravými dobrovolníky prokázaly reverzibilní inhibici COMT z lidských erytrocytů po perorálním podání tolkaponu. Inhibice je přímo závislá na plazmatické koncentraci tolkaponu. Maximální inhibice aktivity erytrocytární COMT při dávce 200 mg tolkaponu je v průměru vyšší než

80 %. Pokud byl Tasmar podáván v dávce 200 mg třikrát denně, inhibice erytrocytární COMT byla v průměru 30 % až 45 % bez známek rozvoje tolerance.

Po vysazení tolkaponu bylo pozorováno přechodné zvýšení hladin erytrocytární COMT ve srovnání s hodnotami před zahájením léčby. Klinické studie u pacientů s Parkinsonovou nemocí však prokázaly, že po přerušení léčby tolkaponem nedochází k signifikantním změnám farmakokinetiky levodopy ani terapeutické odpovědi pacientů na levodopu ve srovnání se stavem před zahájením léčby.

Společné podávání přípravku Tasmar s levodopou zvyšuje přibližně dvakrát relativní biologickou dostupnost (AUC) levodopy. To je výsledkem poklesu clearance levodopy a prodloužení jejího terminálního eliminačního poločasu (t1/2). Shrnuto, průměrná hodnota maximální plasmatické koncentrace (Cmax) levodopy zůstává nezměněna, stejně jako čas nutný k jejímu dosažení (tmax). Nástup účinku tolkaponu se dostavuje po jeho prvním podání. Klinické studie se zdravými dobrovolníky i pacienty s Parkinsonovou nemocí potvrdily maximální účinnost tolkaponu v dávkách 100 – 200 mg. Tolkapon zároveň v závislosti na dávce výrazně snižoval plasmatické hladiny 3-OMD při současném podávání s levodopou/AADC-I (benserazid nebo karbidopa).

Působení tolkaponu na farmakokinetiku levodopy je podobné u všech lékových forem levodopy/benserazidu a levodopy/karbidopy a je přitom je nezávislé na dávce levodopy, poměru levodopa/AADC-I (benserazid nebo karbidopa) nebo použití formy s řízeným uvolňováním.

Klinická Účinnost a bezpečnost

Dvojitě zaslepené placebem kontrolované klinické studie prokázaly významnou redukci "OFF" času o přibližně 20 – 30 % a podobné zvýšení "ON" času doprovázené redukcí závažnosti symptomů u pacientů s fluktuacemi léčených přípravkem Tasmar. Rovněž celkové hodnocení účinnosti přípravku provedené zkoušejícími v klinických studiích prokázalo významné zlepšení stavu pacientů.

Dvojitě zaslepená klinická studie srovnávala Tasmar s entakaponem u pacientů s Parkinsonovou nemocí, kteří měli denně alespoň 3 hodiny OFF času při optimalizované léčbě levodopou. Primární výsledný ukazatel byl podíl pacientů s jedno- a vícehodinovým zvýšením doby ON (viz tabulka 1).

Tab. 1 Primární a sekundární výsledné ukazatele a retrospektivní analýza dvojitě zaslepené klinické studie

 

Entakapon

Tolkapon

Hodnota P

95% CI

 

N=75

N=75

 

 

Primární výsledný ukazatel

 

 

 

 

Počet (podíl) pacientů s odezvou ≥ 1 hodin času „ON“

32 (43 %)

40 (53 %)

p=0,191

-5,2;26,6

Sekundární výsledný ukazatel

 

 

 

 

Počet (podíl) s mírným nebo výrazným zlepšením

19 (25 %)

29 (39 %)

p=0,080

-1,4;28,1

Počet (podíl) zlepšených pacientů v primárním a

13 (17 %)

24 (32 %)

NA

NA

sekundárním výsledném ukazateli

 

 

 

 

5.2Farmakokinetické vlastnosti

V terapeutických koncentracích je farmakokinetika tolkaponu lineární a nezávislá na současném podávání levodopy/AADC-I (benserazid nebo karbidopa).

Absorpce: Tolkapon je rychle absorbován, hodnota tmax je přibližně 2 hodiny. Absolutní biologická dostupnost po perorálním podání je přibližně 65 %. Pokud je tolkapon podáván třikrát denně v dávce

100 mg nebo 200 mg, nedochází k jeho akumulaci. V těchto dávkách je hodnota Cmax přibližně 3 respektive 6 µg/ml. Potrava zpožďuje a snižuje absorpci tolkaponu, ale relativní biologická dostupnost tolkaponu podaného současně se stravou je přesto 80 % až 90 %.

Distribuce: Distribuční objem (Vss) tolkaponu je malý (9 l). Vzhledem k jeho silné vazbě na bílkoviny

(>99,9 %) tolkapon neproniká široce do tkání. V pokusech in vitro bylo prokázáno, že tolkapon se váže především na sérový albumin.

Biotransformace/Eliminace: Tolkapon je téměř kompletně metabolizován před jeho vyloučením, jenom velmi malý podíl (0,5 % dávky) je nalézán nezměněn v moči. Hlavní metabolickou drahou tolkaponu je konjugace na inaktivní glukuronid. Navíc je látka methylována enzymem COMT na 3-O-methyl- tolkapon a následně metabolizována cytochromy P450 3A4 a P450 2A6 na primární alkohol

(hydroxylace methylové skupiny), který je následně oxidován na karboxylovou kyselinu. Redukce na předpokládaný amin, stejně jako následná N-acetylace je minoritní metabolickou drahou tolkaponu. Po perorálním podání tolkaponu je 60 % metabolitů vylučováno močí a 40 % stolicí.

Tolkapon je přípravek s nízkým poměrem vylučování (vylučovací poměr = 0,15) s průměrnou hodnotou systémové clearance kolem 7 l/h. Hodnota t1/2 tolkaponu je přibližně 2 hodiny.

Snížená funkce jater: S ohledem na riziko poškození jater, které bylo zaznamenáno po uvedení přípravku na trh, je Tasmar u pacientů s onemocněním jater nebo zvýšenými hodnotami jaterních enzymů kontraindikován. V klinické studii u pacientů s poruchami funkce jater bylo prokázáno, že středně těžké poškození funkce jater jiné, než způsobené cirhózou, nemá žádný vliv na farmakokinetiku tolkaponu. U pacientů se středně těžkým cirhotickým poškozením jater však byla clearence nevázaného tolkaponu snížena téměř o 50 %. Toto snížení může tedy dvojnásobně zvýšit koncentraci nevázaného tolkaponu.

Snížená funkce ledvin: U pacientů s poškozením funkce ledvin nebyla farmakokinetika tolkaponu studována. Nicméně vztah renálních funkcí a farmakokinetiky tolkaponu byl studován s využitím farmakokinetických výsledků u osob, které se zúčastnily klinických studií. Údaje od více než 400 pacientů potvrdily, že v širokém rozmezí hodnot clearance kreatininu (30 – 130 ml/min.) není farmakokinetika tolkaponu ovlivněna funkcí ledvin. Lze to vysvětlit skutečností, že pouze zanedbatelné množství nezměněného tolkaponu je vylučováno močí, a že hlavní metabolit tolkapon-glukuronid je vylučován jak do moče, tak do žluče (stolice).

5.3Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity, hodnocení kancerogenního potenciálu, reprodukční a vývojové toxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka.

Studie mutagenity a kancerogenity: V průběhu 24měsíční studie kancerogenity se u 3 % a 5 % potkanů ve skupině se střední resp. vysokou dávkou objevily renální epiteliální tumory (adenomy nebo karcinomy). Žádné známky renální toxicity nebyly zjištěny ve studii kancerogenity u skupiny potkanů na nízké dávce tolkaponu. Ve studii kancerogenity byla zjištěna zvýšená incidence adenokarcinomů dělohy ve skupině potkanů na nejvyšší dávce tolkaponu. Studie kancerogenity u myší nebo psů ale neprokázaly podobný vliv na poškození ledvinné tkáně.

Mutagenita: Nebyla zjištěna jakákoliv genotoxicita tolkaponu v kompletním souboru studií na mutagenitu přípravku.

Reprodukční toxicita: Tolkapon, pokud byl podáván samostatně, neměl žádné teratogenní ani jiné závažné účinky na fertilitu.

6.FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1Seznam pomocných látek

Jádro tablety:

Hydrogenfosforečnan vápenatý

Mikrokrystalická celulóza

Povidon K30

Sodná sůl karboxymetylškrobu

Laktóza

Mastek

Magnesium-stearát

Potahová vrstva: Hypromelóza Mastek

Žlutý oxid železitý Etylcelulóza

Oxid titaničitý

Triacetin Natrium-lauryl-sulfát

6.2Inkompatibility

Neuplatňuje se

6.3Doba použitelnost

5 let

6.4Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5Druh obalu a velikost balení

Tasmar se dodává v blistrech PVC/PE/PVDC (velikosti balení 30 a 60 potahovaných tablet) a v hnědých skleněných lahvích bez vysoušedla (velikosti balení 30, 60, 100 a 200 potahovaných tablet). Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky pro likvidaci.

7.DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Meda AB

Pipers väg 2A

S-170 09 Solna

Švédsko

8.REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

EU/1/97/044/001-3,7, 8, 10

9.DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 27. srpna 1997

Prodloužení registrace: 31 srpna 2004

Datum posledního prodloužení registrace: 21.července 2014

10.DATUM REVIZE TEXTU

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu.

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Tasmar 200 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje tolcaponum 200 mg.

Pomocné látky se známým účinkem: Jedna tableta obsahuje 7,5 mg laktosy. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Oranžovožlutá až hnědožlutá, šestihranná, bikonvexní potahovaná tableta s vyraženým nápisem „TASMAR“ a „200“ na jedné straně.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Tasmar je indikován v kombinaci s levodopou/benserazidem nebo levodopou/karbidopou k léčbě pacientů s idiopatickou Parkinsonovou nemocí s motorickými fluktuacemi, kteří neodpovídají na léčbu levodopou nebo netolerují ostatní inhibitory katechol-O-metyltransferázy (COMT) (viz bod 5.1). S ohledem na riziko možného akutního fatálního poškození jater, nelze Tasmar zvažovat jako lék první volby do kombinace levodopa/benserazid nebo levodopa/karbidopa (viz bod 4.4 a 4.8).

Vzhledem k tomu, že přípravek Tasmar musí být užíván pouze v kombinaci s levodopou/benserazidem nebo levodopou/karbidopou, je informace pro předepisování těchto přípravků s levodopou také platná v případě jejich společného podávání s přípravkem Tasmar.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Pediatrická populace

Tasmar se nedoporučuje používat u dětí do 18 let vzhledem k nedostatku údajů o jeho bezpečnosti či účinnosti. Neexistuje relevantní indikace pro použití u dětí a dospívajících.

Starší pacienti

Pro starší pacienty není doporučena žádná úprava dávkování.

Pacienti s poruchou funkce jater (viz bod 4.3)

Tasmar je u pacientů s onemocněním jater nebo zvýšenými jaterními enzymy kontraindikován.

Pacienti s poruchou funkce ledvin (viz bod 5.2)

Žádná úprava dávkování se nedoporučuje u pacientů s mírným nebo středně těžkým poškozením ledvinných funkcí, (clearance kreatininu 30 ml/min nebo vyšší). Pacienti s těžkým renálním poškozením (clearance kreatininu < 30 ml/min) mají být léčeni s opatrností. Informace o snášenlivosti tolkaponu u těchto pacientů nejsou k dispozici (viz bod 5.2)

Způsob podávání

Podání přípravku Tasmar je omezeno na lékařský předpis a sledování lékařem, který má zkušenosti s léčbou pokročilého stádia Parkinsonovy nemoci.

Tasmar se podává perorálně třikrát denně.

Tasmar se může užívat s jídlem nebo nalačno (viz bod 5.2).

Tablety Tasmaru jsou potahované a mají se polykat celé, protože tolkapon má hořkou chuť.

Tasmar může být kombinován se všemi lékovými formami levodopy/benserazidu i levodopy/karbidopy (viz také bod 4.5).

První denní dávka Tasmaru se užívá spolu s první denní dávkou levodopy a další dávky přípravku by měly být podávány přibližně za 6 a 12 hodin.

Tasmar se může užívat s jídlem nebo nalačno (viz bod 5.2).

Doporučená dávka přípravku Tasmar je 100 mg třikrát denně, vždy jako doplněk k podání kombinace levodopa/benserazid nebo levodopa/karbidopa. Pouze ve výjimečných případech, pokud předpokládané zvýšení klinického účinku převáží nad zvýšeným rizikem jaterních reakcí, je možné zvýšit dávkování na 200 mg třikrát denně (viz body 4.4 a 4.8). Pokud u pacienta nedochází k výraznému klinickému zlepšení onemocnění do 3 týdnů od počátku léčby, je nutné (bez ohledu na výši dávky) Tasmar vysadit. Maximální léčebnou dávku 200 mg třikrát denně není možné překročit, neboť u vyšších dávek nebylo prokázáno další zlepšení účinku.

Jaterní funkce mají být vyšetřeny před zahájením léčby přípravkem Tasmar a poté pravidelně sledovány každé dva týdny během prvního roku léčby, každé 4 týdny v průběhu dalších 6 měsíců a poté každých 8 týdnů. V případě zvýšení dávky na 200 mg třikrát denně by měly být stanoveny jaterní enzymy před zvýšením dávky a poté následně opakovány podle výše uvedeného časového harmonogramu (viz bod 4.4 a 4.8).

Léčba přípravkem Tasmar má být také přerušena, jestliže ALT (alaninamimotransferáza) a/nebo AST

(aspartátaminotransferáza) překročí horní limity normálu nebo jestliže symptomy nebo příznaky naznačují náhlý výskyt hepatálního selhání (viz bod 4.4)

Úprava dávkování levodopy v průběhu léčby Tasmarem:

Protože Tasmar snižuje míru odbourávání levodopy v těle, může při zahájení léčby Tasmarem dojít k rozvoji nežádoucích účinků způsobených zvýšenou koncentrací levodopy. V klinických studiích bylo nutné u více než 70 % pacientů snížit denní dávku levodopy, pokud jejich denní dávka levodopy byla >600 mg nebo pokud měli před zahájením léčby středně těžké nebo těžké dyskineze.

U pacientů vyžadujících snížení denní dávky levodopy, představovalo toto snížení asi 30 % celodenní dávky levodopy. Při zahajování léčby Tasmarem by měli být všichni pacienti informováni o příznacích vysoké hladiny levodopy a potřebných léčebných opatřeních v případě výskytu těchto příznaků.

Úprava dávkování levodopy při vysazení Tasmaru:

Následující doporučení vycházejí z farmakologických poznatků a nebyla hodnocena v klinických studiích. Při vysazení Tasmaru v důsledku nežádoucích účinků vysoké hladiny levodopy by nemělo být nutné snižovat dávkování levodopy. Při vysazení Tasmaru z jiných důvodů než nežádoucích účinků vysoké hladiny levodopy může být nutné zvýšit dávku levodopy na dávky stejné nebo vyšší než daný pacient užíval před zahájením léčby Tasmarem, především u pacientů, u kterých se po nasazení Tasmaru dávka levodopy výrazně snižovala. Ve všech případech je nutné pacienty poučit o příznacích nedostatku levodopy a příslušných léčebných opatřeních v případě jejich výskytu. Úprava dávky levodopy je s největší pravděpodobností nutná do 1- 2 dnů po vysazení Tasmaru.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na tolkapon nebo na kteroukoliv pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Doložená diagnóza onemocnění jater nebo zvýšené jaterní enzymy

Těžká dyskineze

Anamnéza komplexu neuroleptického maligního syndromu (NMS) a/nebo netraumatické rhabdomyolýzy nebo hypertermie.

Feochromocytom

Léčba neselektivními inhibitory monoaminooxidázy (MAO)

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Léčbu přípravkem Tasmar mohou zahajovat pouze lékaři, kteří mají zkušenosti s léčbou pokročilé Parkinsonovy nemoci a kteří dokáží správně posoudit poměr rizika a přínosu léčby. Tasmar lze předepsat až po důkladném předání informací a poučení pacienta o rizicích léčby.

Pokud se do tří týdnů neprojeví klinicky přesvědčivě příznivý účinek léčby, má Tasmar vysazen bez ohledu na dávku.

Poškození jater:

S ohledem na riziko vzácného, ale potenciálně fatálního akutního poškození jater, je přípravek Tasmar indikován výhradně k léčbě pacientú s idiopatickou Parkinsonovou nemocí s motorickými fluktuacemi, reagujícími na levodopu, kteří selhávají při použití jiných inhibitorů COMT nebo je nesnášejí.

Pravidelné sledování jaterních testů nedokáže spolehlivě předpovědět rozvoj fulminantní hepatitidy. Nicméně obecně se předpokládá, že včasné zjištění jaterního poškození vyvolaného podávaným přípravkem společně s jeho okamžitým vysazením zvyšuje pravděpodobnost zotavení. K poškození jater dochází nejčastěji od dokončeného prvního měsíce léčby a před dokončením 6 měsíců léčby Tasmarem. Pozdější nástup hepatitidy po osmnácti měsících léčby byl hlášen jen vzácně.

Zde je nutné také upozornit, že vyšší riziko poškození jater je u žen (viz bod 4.8)

Před zahájením léčby: Tasmar by neměl být předepsán pacientům s abnormálními jaterními testy nebo projevy poruchy funkce jater. Při předepisování Tasmaru má být pacient poučen o možných známkách a symptomech, které mohou být příznakem poškození jater, a o nutnosti okamžitě informovat lékaře.

V průběhu léčby: Jaterní funkce mají být sledovány během prvního roku léčby pravidelně každé dva týdny, dalších 6 měsíců každé 4 týdny a poté každých 8 týdnů. V případě zvýšení dávky na 200 mg třikrát denně mají být vyšetřeny jaterní enzymy před zvýšením dávky a poté znovu zahájeno sledování ve výše uvedených časových intervalech. Léčba má být okamžitě přerušena, pokud hodnota ALT a/nebo AST překročí horní hranici normy nebo pokud se objeví příznaky a známky možného jaterního selhání (přetrvávající nauzea, únava, letargie, anorexie, žloutenka, tmavá moč, svědění a bolest v pravém podžebří).

Při ukončení léčby: Pacienti, u kterých se v průběhu léčby Tasmarem objevily známky akutního poškození jater a ukončili léčbu, mají při opětném nasazení přípravku Tasmar zvýšené riziko poškození jater. Proto se u takových pacientů obvykle opětovné nasazení přípravku Tasmar nezvažuje.

Neuroleptický maligní syndrom (NMS):

U pacientů s Parkinsonovou nemocí se NMS objevuje obvykle při přerušení nebo vysazení léků zesilujících účinek dopaminergní medikace. Proto při rozvoji těchto příznaků po přerušení dávky Tasmaru nebo jeho vysazení musí lékař zvažovat zvýšení dávky levodopy pro pacienta (viz bod 4.2).

Při léčbě Tasmarem se objevily ojedinělé případy odpovídající NMS. Příznaky se rozvinuly během léčby Tasmarem nebo krátce po jeho vysazení. NMS se obvykle projevuje motorickými příznaky (rigiditou, myoklonem a tremorem), změnami duševního stavu (agitovanost, zmatenost, stupor a koma), zvýšenou teplotou, autonomní dysfunkcí (kolísavý krevní tlak, tachykardie) a zvýšenou kreatinfosfokinázou v séru (CPK), která může být důsledkem myolýzy. Diagnózu NMS je nutné zvažovat i v případech, kdy nejsou vyjádřeny všechny z výše uvedených projevů. V případě této diagnózy má být Tasmar okamžitě vysazen a pacient má být pečlivě sledován.

Před zahájením léčby: Pro snížení rizika NMS by neměl být předepisován Tasmar pacientům s těžkými dyskinezemi nebo anamnézou NMS včetně rhabdomyolýzy nebo hypertermií (viz bod 4.3). Vyšší riziko rozvoje NMS může být u pacientů léčených kombinací léků působících na různé metabolické cesty

v centrálním nervovém systému (CNS) (např. antidepresiva, neuroleptika, anticholinergika).

Impulzivní poruchy: Pacienti by měli být pravidelně monitorováni z důvodu možnosti rozvoje impulzivních poruch. Pacienti a jejich ošetřovatelé by měli být upozorněni, že u pacientů léčených agonisty dopaminu a/nebo dopaminergní léčbou jako je Tasmarve spojení s levodopou se mohou rozvinout symptomy impulzivních poruch včetně patologického hráčství, zvýšeného libida, hypersexuality, nutkavého utrácení nebo nakupování, záchvatovitého nebo nutkavého přejídání. Pokud se tyto příznaky objeví, doporučuje se léčbu přehodnotit.

Dyskineze, nauzea a další nežádoucí účinky spojené s užíváním levodopy: Pacienti mohou mít zvýšené nežádoucí účinky spojené s levodopou. Tyto nežádoucí účinky se většinou zmírní snížením denní dávky levodopy (viz bod 4.2).

Průjem: V klinických studiích byl zaznamenán výskyt průjmu u 16 % resp. 18 % pacientů užívajících Tasmar 100 mg třikrát denně resp. 200 mg třikrát denně, ve srovnání s 8 % pacientů užívajících placebo. Průjem spojený s podáváním přípravku Tasmar nastal obvykle během 2. až 4. měsíce po zahájení léčby. U 5 % respektive 6 % pacientů užívajících Tasmar 100 mg třikrát denně resp. 200 mg třikrát denně byl průjem důvodem k vystoupení ze studie, ve srovnání s 1 % pacientů užívajících placebo.

Interakce s benserazidem: Z důvodu interakce mezi vysokou dávkou benserazidu a tolkaponem (mající za následek zvýšení koncentrace benserazidu) by měl ošetřující lékař, dokud nebude k dispozici více zkušeností, sledovat výskyt případných na dávce závislých nežádoucích účinků (viz bod 4.5.)

Inhibitory MAO: Tasmar nesmí být podáván společně s neselektivními inhibitory monoaminooxidázy (MAO) (např. fenelzin, tranylcipromin). Protože kombinace inhibitorů MAO-A a MAO-B je ekvivalentní neselektivním MAO inhibitorům, nesmí být podávány současně s Tasmarem a přípravky obsahujícími levodopu (viz také 4.5). Selektivní MAO-B inhibitory nesmí být podávány ve vyšších než doporučených dávkách (např. selegilin 10 mg/den) v případě současného podávání s Tasmarem.

Warfarin: Vzhledem k omezenému množství informací o kombinaci warfarinu a tolkaponu by v případě jejich společného podávání měly být sledovány parametry koagulance.

Zvláštní skupiny pacientů: U pacientů s těžkými poruchami funkce ledvin (clearance kreatininu <30 ml/min) je nutná zvýšená opatrnost. Nejsou k dispozici informace o snášenlivosti přípravku tolkaponu u této skupiny pacientů (viz bod 5.2).

Laktózová intolerance: Tasmar obsahuje laktózu. Pacienti s vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, vrozeným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento přípravek neměli užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

O Tasmaru, jako inhibitoru COMT je známo, že zvyšuje biologickou dostupnost současně podávané levodopy. Následné zvýšení dopaminergní stimulace může vést k dopaminergním nežádoucím účinkům pozorovaným po léčbě s inhibitory COMT. Nejčastějšími z těchto nežádoucích účinků jsou zvýšená dyskineze, nauzea, zvracení, bolest v oblasti břicha, synkopa, ortostatické potíže, zácpa, poruchy spánku, somnolence, halucinace.

Levodopa bývá spojována se somnolencí a epizodami náhlého nástupu spánku. Nečekaný nástup spánku během denních aktivit, v některých případech nevědomý nebo bez varovných příznaků, byl hlášen velmi vzácně. O možnosti těchto stavů musí být pacienti informováni a musí jim být doporučena zvýšená pozornost, pokud řídí nebo obsluhují stroje během léčby levodopou. Pacienti, u kterých se již somnolence a/nebo epizody náhlého spánku vyskytly, nesmí řídit nebo obsluhovat stroje. V těchto případech může být rovněž zvážena možnost snížení dávky levodopy.

Katecholaminya další přípravky metabolizované katechol-O-methyltransferázou (COMT): Tolkapon může ovlivnit farmakokinetiku jiných přípravků metabolizovaných COMT. Nebyly pozorovány žádné účinky na farmakokinetiku karbidopy, která je substrátem pro COMT. Byla pozorována interakce s benserazidem, která by mohla vést ke zvýšeným hladinám benserazidu a jeho aktivního metabolitu.

Velikost účinku byla závislá na dávce benserazidu. Plazmatické koncentrace benserazidu zjištěné po současném podání tolkaponu a kombinace benserazid-25 mg/levodopa byly ještě v rozmezí hodnot zjištěných po podání samotné kombinace levodopa/benserazid. Na druhé straně po současném podání tolkaponu a kombinace benserazid-50 mg/levodopa by mohly být plazmatické koncentrace benserazidu zvýšeny nad úroveň koncentrací obvykle zjištěných po podání samotné kombinace levodopa/benserazid.

Působení tolkaponu na farmakokinetiku jiných přípravků metabolizovaných COMT jako jsou α- methyldopa, dobutamin, apomorfin, adrenalin a isoprenalin nebylo hodnoceno. Ošetřující lékař by se měl soustředit na možný výskyt nežádoucích účinků způsobených předpokládaným zvýšením plazmatických hladin těchto léků při jejich kombinaci s přípravkem Tasmar.

Působení tolkaponu na metabolismus jiných přípravků: Vzhledem ke své afinitě k cytochromu CYP2C9 prokázané in vitro, může tolkapon interferovat s léky, jejichž clearance je závislá na této metabolické cestě, jako je tolbutamid a warfarin. V interakční studii tolkapon neměnil farmakokinetiku tolbutamidu.

Klinicky významné interakce na cytochromu CYP2C9 jsou proto málo pravděpodobné.

Protože je v současné době pouze omezené množství informací o interakcích tolkaponu a warfarinu, je nutno monitorovat koagulační parametry, pokud jsou tyto dvě látky podávány společně.

Léky zvyšující hladiny katecholaminů: Protože tolkapon interferuje s metabolismem katecholaminů, interakce s jinými přípravky ovlivňujícími jejich hladiny jsou teoreticky možné.

Při současném podání přípravku Tasmar s kombinací levodopa/karbidopa a desipraminem nebyly zaznamenány signifikantní změny krevního tlaku, tepové frekvence ani plasmatických koncentrací desipraminu. Celkově došlo pouze k malému nárůstu počtu nežádoucích účinků. Zaznamenané nežádoucí účinky odpovídaly nežádoucím účinkům každého jednotlivého přípravku, pokud je podáván samostatně. Proto by silné inhibitory vychytávání noradrenalinu, jako jsou desipramin, maprotilin nebo venlafaxin měly být podávány spolu s přípravkem Tasmar a přípravky obsahujícími levodopu pacientům s Parkinsonovou nemocí pouze se zvýšenou pozorností.

V klinických studiích, u pacientů užívajících Tasmar a přípravky obsahující levodopu, byl hlášen podobný výskyt nežádoucích účinků jako u pacientů, kterým byl současně podáván i selegilin (inhibitor

MAO-B).

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Nejsou žádné zkušenosti z klinických studií s podáváním tolkaponu těhotným ženám. Proto by měl být Tasmar v těhotenství podán pouze v případě, že potenciální prospěch převáží možné riziko pro plod.

Kojení

Ve studiích se zvířaty bylo zjištěno vylučování tolkaponu do mateřského mléka.

Bezpečnost tolkaponu u kojenců není známa, proto by ženy léčené přípravkem Tasmar neměly kojit.

Fertilita

U potkanů a králíků byla po podání tolkaponu pozorována embryofetální toxicita (viz bod 5.3).

Možné riziko u lidí není známo.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie účinků Tasmaru na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly provedeny.

V klinických studiích nebylo u pacientů léčených přípravkem Tasmar zaznamenáno ovlivnění schopností řídit a ovládat stroje. Pacienti by však měli být upozorněni, že samotné symptomy Parkinsonovy nemoci mohou ovlivnit jejich schopnost řídit a obsluhovat stroje.

O Tasmaru , jako inhibitoru COMT je známo, že zvyšuje biologickou dostupnost současně podávané levodopy. Následné zvýšení dopaminergní stimulace může vést k dopaminergním nežádoucím účinkům

pozorovaným po léčbě s inhibitory COMT. Pacienti léčení levodopou, u kterých se vyskytuje somnolence a/nebo epizody náhlého spánku musí být informováni o nutnosti upustit od řízení nebo zapojení se do aktivit, během kterých zhoršení pozornosti může je nebo jejich okolí vystavit riziku vážných zranění nebo úmrtí (např. ovládaní strojů), a to až do doby, dokud takovéto opakované epizody a somnolence neustoupí (viz také bod 4.4).

4.8 Nežádoucí účinky

Nejčastějšími nežádoucími účinky zaznamenanými u pacientů léčených přípravkem Tasmar, které se vyskytovaly častěji než u pacientů na placebu, jsou uvedeny v následující tabulce. Tasmar jako inhibitor COMT prokazatelně zvyšuje biologickou dostupnost souběžně podané levodopy. Následkem toho dochází ke zvýšené dopaminergní stimulaci a dopaminergním nežádoucím účinkům, které se vyskytují i u dalších inhibitorů COMT. Mezi ně nejčastěji patří zvýšené dyskinezy, nauzea, zvracení, bolest břicha, synkopa, ortostatické potíže, zácpa, poruchy spánku, somnolence, halucinace.

Jediným nežádoucím účinkem, který měl za následek předčasné ukončení léčby přípravkem Tasmar v klinických studiích, byl průjem (viz bod 4.4).

Velmi časté (≥1/10) Časté (≥1/100 to < 1/10)

Méně časté (≥1/1000 to < 1/100) Vzácné (≥1/10000 to < 1/1000)

Velmi vzácné (<1/10000), není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Zkušenosti s přípravkem Tasmar získané v paralelních, placebem kontrolovaných, randomizovaných studiích u pacientů s Parkinsonovou nemocí jsou vyjádřeny v následující tabulce, která obsahuje seznam nežádoucích účinků s možným vztahem k přípravku Tasmar:

Souhrn nežádoucích reakcí s možným vztahem k podávání přípravku Tasmar, s hrubou četností výskytu v placebem kontrolovaných studiích fáze III:

Třídy orgánových systémů

Výskyt

Nežádoucí účinky

Infekce a infestace

Častý

Infekce horních cest dýchacích

Psychiatrické poruchy

Velmi častý

Poruchy spánku

 

 

Nadměrné snění

 

 

Somnolence

 

 

Zmatenost

 

 

Halucinace

 

Vzácný

Impulzivní poruchy*

 

 

(zvýšené libido, hypersexualita, patologické

 

 

hráčství, nutkavé utrácení či nakupování,

 

 

záchvatovité nebo nutkavé přejídání. (viz bod

 

 

4.4))

Poruchy nervového systému

Velmi častý

Dyskineze

 

 

Dystonie

 

 

Bolesti hlavy

 

 

Závratě

 

 

Somnolence

 

 

Ortostatické potíže

 

Vzácný

Neuroleptický maligní syndrom

 

 

(viz. 4.4)

 

Častý

Hypokinéza

 

 

 

 

 

Synkopa

 

 

 

Gastrointestinální poruchy

Velmi častý

Nauzea

 

 

 

 

 

Průjem

 

Častý

Zvracení

 

 

Zácpa

 

 

Xerostomie

 

 

Bolest břicha

 

 

Dyspepsie

Poruchy metabolismu a výživy

Velmi časté

Anorexie

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Častý

Zvýšené pocení

Poruchy ledvin a močových cest

Častý

Zbarvení moči

Celkové poruchy a reakce

Častý

Bolesti na hrudi

v místě aplikace

 

 

 

 

Onemocnění podobné chřipce

Poruchy jater a žlučových cest

Méně častý

Poškození jater, ve vzácných případech s

 

 

fatálním koncem * (viz bod 4.4)

Vyšetření

Častý

Zvýšení aminotransferázy (ALT)

*Nežádoucí účinky, pro které nemohla být frekvence výskytu určena z klinických studií (např.

tam, kde specifické nežádoucí reakce nebyly pozorovány v klinických studiích, ale byly hlášeny pouze po uvedení přípravku na trh) jsou označeny hvězdičkou a frekvence výskytu byla určena dle EU směrnic.

Zvýšení alaninaminotransferázy

Zvýšení na více než trojnásobek horního limitu normálních (ULN) hodnot alaninaminotransferázy (ALT) se vyskytlo u 1 % pacientů léčených třikrát denně 100 mg přípravku Tasmar a u 3 % pacientů léčených třikrát denně 200 mg přípravku Tasmar. Zvýšení bylo přibližně dvakrát častější u žen. Ke zvýšení došlo obvykle mezi 6. až 12. týdnem po zahájení léčby a nebylo spojeno s klinickými příznaky. U přibližně poloviny případů se hladiny transamináz spontánně vrátily k bazálním hodnotám bez přerušení terapie přípravkem Tasmar. Ve zbývajících případech došlo k návratu hladin transamináz k výchozím hodnotám po přerušení terapie přípravkem Tasmar.

Hepatocelulární poškození

Po uvedení přípravku na trh byly vzácně hlášeny případy těžkého hepatocelulárního poškození včetně fatálních případů (viz bod 4.4).

Komplex neuroleptického maligního syndromu

V několika ojedinělých případech se po snížení dávky nebo úplném vysazení přípravku Tasmar a nebo po zavedení Tasmaru a současném snížení dávky ostatních současně podávaných dopaminergních přípravků vyskytl komplex symptomů neuroleptického maligního syndromu (viz bod 4.4). Navíc byla pozorována rhabdomyolýza, sekundární NMS nebo těžké dyskineze.

Změna barvy moče: Tolcapon a jeho metabolity jsou žluté a mohou způsobit neškodné intenzivnější zabarvení moče pacienta.

Impulzivní poruchy: U pacientů léčených agonisty dopaminu a/nebo jinými dopaminergními přípravky jako je Tasmar ve spojení s levodopou se mohou rozvinout symptomy jako je patologické hráčství, zvýšené libido, hypersexualita, nutkavé utrácení nebo nakupování a záchvatovité nebo nutkavé přejídání (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V

4.9 Předávkování

V ojedinělých případech bylo hlášeno náhodné nebo úmyslné předávkování tabletami s tolkaponem. Klinické okolnosti těchto případů však byly natolik rozdílné, že z nich nelze vyvozovat žádné obecné závěry.

Nejvyšší dávka podaná člověku byla 800 mg tolkaponu třikrát denně jak v kombinaci s levodopou, tak samostatně, v rámci jednotýdenní studie se staršími zdravými dobrovolníky. Průměrná hodnota maxima plasmatické koncentrace tolkaponu byla 30 µg/ml (ve srovnání se 3 vs. 6 µg/ml při dávce 100 mg třikrát denně vs 200 mg třikrát denně tolkaponu). U těchto dobrovolníků byla zaznamenána nauzea, zvracení a závratě, především pak u osob užívajících současně levodopu.

Léčba předávkování: Je doporučena hospitalizace. Je indikována celková podpůrná léčba. Vzhledem k fyzikálně-chemickým vlastnostem přípravku nebude mít pravděpodobně hemodialýza pro pacienta větší prospěch.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antiparkinsonika, další dopaminergní léčiva, ATC kód: NO4BX01

Mechanismus účinku

Tolkapon je perorálně podávaný, selektivní a reverzibilní inhibitor enzymu katechol-O- methyltransferáza (COMT). Jeho podání společně s levodopou a inhibitorem dekarboxylázy aromatických aminokyselin (AADC-I) udržuje stabilnější hladiny levodopy snížením metabolismu levodopy na 3-methoxy-4-hydroxy-L-fenylalanin (3-OMD).

Vysoké plazmatické hladiny 3-OMD byly spojeny se sníženou terapeutickou odpovědí pacientů s Parkinsonovou nemocí na levodopu. Tolkapon výrazně snižuje tvorbu 3-OMD.

Farmakodynamické účinky

Klinické studie se zdravými dobrovolníky prokázaly reverzibilní inhibici COMT z lidských erytrocytů po perorálním podání tolkaponu. Inhibice je přímo závislá na plazmatické koncentraci tolkaponu. Maximální inhibice aktivity erytrocytární COMT při dávce 200 mg tolkaponu je v průměru vyšší než 80 %. Pokud byl Tasmar podáván v dávce 200 mg třikrát denně, inhibice erytrocytární COMT byla

v průměru 30 % až 45 % bez známek rozvoje tolerance.

Po vysazení tolkaponu bylo pozorováno přechodné zvýšení hladin erytrocytární COMT ve srovnání s hodnotami před zahájením léčby. Klinické studie u pacientů s Parkinsonovou nemocí však prokázaly, že po přerušení léčby tolkaponem nedochází k signifikantním změnám farmakokinetiky levodopy ani terapeutické odpovědi pacientů na levodopu ve srovnání se stavem před zahájením léčby.

Společné podávání přípravku Tasmar s levodopou zvyšuje přibližně dvakrát relativní biologickou dostupnost (AUC) levodopy. To je výsledkem poklesu clearance levodopy a prodloužení jejího terminálního eliminačního poločasu (t1/2). Shrnuto, průměrná hodnota maximální plasmatické koncentrace (Cmax) levodopy zůstává nezměněna, stejně jako čas nutný k jejímu dosažení (tmax). Nástup účinku tolkaponu se dostavuje po jeho prvním podání. Klinické studie se zdravými dobrovolníky i pacienty s Parkinsonovou nemocí potvrdily maximální účinnost tolkaponu v dávkách 100 – 200 mg.

Tolkapon zároveň v závislosti na dávce výrazně snižoval plasmatické hladiny 3-OMD při současném podávání s levodopou/AADC-I (benserazid nebo karbidopa).

Působení tolkaponu na farmakokinetiku levodopy je podobné u všech lékových forem levodopy/benserazidu a levodopy/karbidopy a je přitom je nezávislé na dávce levodopy, poměru levodopa/AADC-I (benserazid nebo karbidopa) nebo použití formy s řízeným uvolňováním.

Klinická Účinnost a bezpečnost:

Dvojitě zaslepené placebem kontrolované klinické studie prokázaly významnou redukci "OFF" času o přibližně 20 – 30 % a podobné zvýšení "ON" času doprovázené redukcí závažnosti symptomů u pacientů s fluktuacemi léčených přípravkem Tasmar. Rovněž celkové hodnocení účinnosti přípravku provedené zkoušejícími v klinických studiích prokázalo významné zlepšení stavu pacientů.

Dvojitě zaslepená klinická studie srovnávala Tasmar s entakaponem u pacientů s Parkinsonovou nemocí, kteří měli denně alespoň 3 hodiny OFF času při optimalizované léčbě levodopou. Primární výsledný ukazatel byl podíl pacientů s jedno a vícehodinovým zvýšením doby ON (viz tabulka 1).

Tab. 1 Primární a sekundární výsledné ukazatele a retrospektivní analýza dvojitě zaslepené klinické studie:

 

Entakapon

Tolkapon

Hodnota P

95% CI

 

N=75

N=75

 

 

Primární výsledný ukazatel

 

 

 

 

Počet (podíl) pacientů s odezvou ≥ 1 hodin času „ON“

32 (43 %)

40 (53 %)

p=0,191

-5,2;26,6

Sekundární výsledný ukazatel

 

 

 

 

Počet (podíl) s mírným nebo výrazným zlepšením

19 (25 %)

29 (39 %)

p=0,080

-1,4;28,1

Počet (podíl) zlepšených pacientů v primárním a

13 (17 %)

24 (32 %)

NA

NA

sekundárním výsledném ukazateli

 

 

 

 

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

V terapeutických koncentracích je farmakokinetika tolkaponu lineární a nezávislá na současném podávání levodopy/AADC-I (benserazid nebo karbidopa).

Absorpce: Tolkapon je rychle absorbován, hodnota tmax je přibližně 2 hodiny. Absolutní biologická dostupnost po perorálním podání je přibližně 65 %. Pokud je tolkapon podáván třikrát denně v dávce 100 mg nebo 200 mg, nedochází k jeho akumulaci. V těchto dávkách je hodnota Cmax přibližně 3 respektive 6 µg/ml. Potrava zpožďuje a snižuje absorpci tolkaponu, ale relativní biologická dostupnost tolkaponu podaného současně se stravou je přesto 80 % až 90 %.

Distribuce: Distribuční objem (Vss) tolkaponu je malý (9 l). Vzhledem k jeho silné vazbě na bílkoviny

(>99,9 %) tolkapon neproniká široce do tkání. V pokusech in vitro bylo prokázáno, že tolkapon se váže především na sérový albumin.

Biotransformace/Eliminace: Tolkapon je téměř kompletně metabolizován před jeho vyloučením, jenom velmi malý podíl (0,5 % dávky) je nalézán nezměněn v moči. Hlavní metabolickou drahou tolkaponu je konjugace na inaktivní glukuronid. Navíc je látka methylována enzymem COMT na 3-O-methyl- tolkapon a následně metabolizována cytochromy P450 3A4 a P450 2A6 na primární alkohol (hydroxylace methylové skupiny), který je následně oxidován na karboxylovou kyselinu. Redukce na předpokládaný amin, stejně jako následná N-acetylace je minoritní metabolickou drahou tolkaponu. Po perorálním podání tolkaponu je 60 % metabolitů vylučováno močí a 40 % stolicí.

Tolkapon je přípravek s nízkým poměrem vylučování (vylučovací poměr = 0,15) s průměrnou hodnotou systémové clearance kolem 7 l/h. Hodnota t1/2 tolkaponu je přibližně 2 hodiny.

Snížená funkce jater: S ohledem na riziko poškození jater, které bylo zaznamenáno po uvedení přípravku na trh, je Tasmar u pacientů s onemocněním jater nebo zvýšenými hodnotami jaterních enzymů kontraindikován. V klinické studii u pacientů s poruchami funkce jater bylo prokázáno, že středně těžké poškození funkce jater jiné, než způsobené cirhózou, nemá žádný vliv na farmakokinetiku tolkaponu. U pacientů se středně těžkým cirhotickým poškozením jater však byla clearence nevázaného tolkaponu snížena téměř o 50 %. Toto snížení může tedy dvojnásobně zvýšit koncentraci nevázaného tolkaponu.

Snížená funkce ledvin: U pacientů s poškozením funkce ledvin nebyla farmakokinetika tolkaponu studována. Nicméně vztah renálních funkcí a farmakokinetiky tolkaponu byl studován s využitím farmakokinetických výsledků u osob, které se zúčastnily klinických studií. Údaje od více než 400 pacientů potvrdily, že v širokém rozmezí hodnot clearance kreatininu (30 – 130 ml/min.) není farmakokinetika tolkaponu ovlivněna funkcí ledvin. Lze to vysvětlit skutečností, že pouze zanedbatelné množství nezměněného tolkaponu je vylučováno močí, a že hlavní metabolit tolkapon-glukuronid je vylučován jak do moče, tak do žluče (stolice).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity, hodnocení kancerogenního potenciálu, reprodukční a vývojové toxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka.

Studie mutagenity a kancerogenity: V průběhu 24 měsíční studie kancerogenity se u 3% a 5 % potkanů ve skupině se střední resp. vysokou dávkou objevily renální epiteliální tumory (adenomy nebo karcinomy). Žádné známky renální toxicity nebyly zjištěny ve studii kancerogenity u skupiny potkanů na nízké dávce tolkaponu. Ve studii kancerogenity byla zjištěna zvýšená incidence adenokarcinomů dělohy ve skupině potkanů na nejvyšší dávce tolkaponu. Studie kancerogenity u myší nebo psů ale neprokázaly podobný vliv na poškození ledvinné tkáně.

Mutagenita: Nebyla zjištěna jakákoliv genotoxicita tolkaponu v kompletním souboru studií na mutagenitu přípravku.

Reprodukční toxicita: Tolkapon, pokud byl podáván samostatně, neměl žádné teratogenní ani jiné závažné účinky na fertilitu.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety:

Hydrogenfosforečnan vápenatý

Mikrokrystalická celulóza

Povidon K30

Sodná sůl karboxymetylškrobu

Laktóza

Mastek

Magnesium-stearát

Potahová vrstva: Hypromelóza Mastek

Žlutý oxid železitý Etylcelulóza

Oxid titaničitý

Triacetin Natrium-lauryl-sulfát

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se

6.3 Doba použitelnost

5 let

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a velikost balení

Tasmar se dodává v blistrech PVC/PE/PVDC (velikosti balení 30 a 60 potahovaných tablet) a v hnědých skleněných lahvích bez vysoušedla (velikosti balení 100 potahovaných tablet).

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky pro likvidaci.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Meda AB

Pipers väg 2A

S-170 09 Solna

Švédsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 27. srpna 1997

Prodloužení registrace: 31. srpna 2004

Datum posledního prodloužení registrace: 21.července 2014

10. DATUM REVIZE TEXTU

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky na adrese http://www.ema.europa.eu.

Komentáře

A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z
  • Nápověda
  • Get it on Google Play
  • O těchto stránkách
  • Info on site by:

  • Presented by RXed.eu

  • 27558

    uvedeny léky na předpis