Czech
A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

Vimpat (lacosamide) – Souhrn údajů o přípravku - N03AX18

Updated on site: 10-Oct-2017

Název léku Vimpat
Kód ATCN03AX18
Látkalacosamide
VýrobceUCB Pharma SA

1.NÁZEV PŘÍPRAVKU

Vimpat 50 mg potahované tablety

2.KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje lacosamidum 50 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta

Narůžovělé oválné potahované tablety s vyraženým „SP“ na jedné straně a „50“ na druhé straně.

4.KLINICKÉ ÚDAJE

4.1Terapeutické indikace

Vimpat je indikován jako monoterapie a přídatná léčba parciálních záchvatů se sekundární generalizací nebo bez ní u dospělých a dospívajících (16-18 let) pacientů s epilepsií.

4.2Dávkování a způsob podání

Dávkování

Lacosamid musí být podáván dvakrát denně (obvykle ráno a večer). Lacosamid lze užívat s jídlem nebo na lačno.

Monoterapie

Doporučená počáteční dávka je 50 mg dvakrát denně, která by měla být po jednom týdnu zvýšena až na počáteční terapeutickou dávku 100 mg dvakrát denně.

Léčba lacosamidem může být také zahájena dávkou 100 mg dvakrát denně na základě posouzení lékaře k požadovanému počtu snížení záchvatů v porovnání s potenciálními nežádoucími účinky. V závislosti na odpovědi a snášenlivosti může být udržovací dávka dále zvyšována v týdenních

intervalech o 50 mg dvakrát denně (100 mg/den) až na maximální doporučenou udržovací denní dávku 300 mg dvakrát denně (600 mg/den).

U pacientů, kteří dosáhli dávky vyšší než 400 mg/den a kteří potřebují dodatečnou antiepileptickou léčbu, by mělo dávkování odpovídat níže uvedenému doporučenému schématu pro přídatnou léčbu.

Přídatná léčba

Doporučená počáteční dávka je 50 mg dvakrát denně, která by měla být po jednom týdnu zvýšena na počáteční terapeutickou dávku 100 mg dvakrát denně.

Podle individuální odpovědi a snášenlivosti pacienta může být udržovací dávka dále každý týden zvyšována o 50 mg dvakrát denně (100 mg/den) až na maximální doporučenou dávku 400 mg denně (200 mg dvakrát denně).

Zahájení léčby lacosamidem nasycovací dávkou

Léčba lacosamidem může být také zahájena jednorázovou nasycovací dávkou 200 mg, po které přibližně za 12 hodin následuje udržovací dávkovací režim 100 mg dvakrát denně (200 mg/den).

Následné úpravy dávkování je třeba provádět v souladu s individuální odpovědí a snášenlivostí, jak bylo popsáno výše. Nasycovací dávka může být podána za podmínek, že lékař stanoví rychlé dosažení ustáleného stavu plazmatických koncentrací lacosamidu a terapeutický účinek je zaručen. Dávka by měla být podána pod lékařským dozorem s přihlédnutím k potenciálnímu zvýšení výskytu

nežádoucích účinků na centrální nervový systém (viz bod 4.8). Podání nasycovací dávky nebylo studováno při akutních stavech, jako je status epilepticus.

Přerušení léčby

Pokud je lacosamid vysazován, mělo by to být podle současné klinické praxe provedeno postupně (např. snížit denní dávku o 200 mg/týden).

Zvláštní populace

Starší pacienti (ve věku nad 65 let)

U starších pacientů není nutné dávku snižovat. U starších pacientů je také třeba vzít v úvahu s věkem spojené snížení renální clearance a zvýšení hladin AUC (viz následující odstavec „Porucha funkce ledvin“ a bod 5.2). Jsou k dispozici pouze omezené klinické údaje o epilepsii u starších pacientů zejména s dávkami vyššími než 400 mg/den (viz body 4.4, 4.8 a 5.1).

Porucha funkce ledvin

U pacientů s mírnou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin (CLCR>30 ml/min) není nutno dávku upravovat. U pacientů s mírnou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin může být nasycovací dávka 200 mg zvažována, ale další titrace dávky (>200 mg denně) musí být prováděna opatrně.

U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (CLCR≤30 ml/min) a u pacientů s terminálním selháním ledvin se doporučuje maximální udržovací dávka 250 mg/den. U těchto pacientů se titrace dávky provádí s opatrností. Jestliže je podávána nasycovací dávka, úvodní dávka 100 mg, následovaná dávkováním 50 mg 2x denně, by měla být použita první týden léčby. U pacientů na hemodialýze se doporučuje doplnění dávky ve výši až 50% z poloviny celkové denní dávky ihned po ukončení hemodialýzy. Léčbu pacientů s terminálním selháním ledvin je třeba vést opatrně, protože není dost klinických zkušeností a může docházet ke kumulaci metabolitu (s neznámou farmakologickou

účinností).

Porucha funkce jater

U pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater je doporučena maximální dávka

300 mg/den.

Titraci dávky je třeba u těchto pacientů provádět opatrně s ohledem na současně přítomnou poruchu funkce ledvin. Nasycovací dávka 200 mg může být zvažována, ale další titrace dávky (>200 mg denně) musí být prováděna opatrně. Farmakokinetika lacosamidu nebyla u pacientů s těžkou poruchou funkce jater hodnocena (viz bod 5.2). Lacosamid se podává pacientům s těžkou poruchou funkce jater pouze, pokud očekávaný léčebný přínos převažuje nad možnými riziky. Při pečlivém sledování aktivity onemocnění a potenciálních nežádoucích účinků u pacienta může být zapotřebí dávku upravit.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost lacosamidu u dětí ve věku pod 16 let nebyly dosud stanoveny. Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání

Potahované tablety lacosamidu jsou určeny k perorálnímu podání. Lacosamid se užívá s jídlem nebo bez jídla.

4.3Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou bodě 6.1.

Známá atrioventrikulární (AV) blokáda druhého nebo třetího stupně.

4.4Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Sebevražedné myšlenky a chování

U pacientů léčených antiepileptiky v různých indikacích byly hlášeny případy sebevražedných představ a chování. Metaanalýza randomizovaných placebem kontrolovaných studií s antiepileptiky

také prokázala mírně zvýšené riziko sebevražedných představ a chování. Mechanismus vzniku tohoto rizika není znám a dostupná data nevylučují možnost zvýšeného rizika ani pro lacosamid. Z tohoto důvodu by u pacientů měly být sledovány známky sebevražedných představ a chování a případně by měla být zvolena vhodná léčba. Pacientům (a jejich ošetřujícím osobám) by mělo být doporučeno, aby okamžitě vyhledali lékařskou pomoc, pokud se u pacientů projeví známky sebevražedných představ či chování (viz bod 4.8).

Srdeční rytmus a vedení vzruchu

V klinických studiích s lacosamidem bylo pozorováno prodloužení PR intervalu v závislosti na dávce. Lacosamid je nutné podávat s opatrností pacientům se známými poruchami převodu, s těžkým srdečním onemocněním (např. infarkt myokardu nebo srdeční selhání v anamnéze), starším pacientům nebo v případech, kdy je lacosamid podáván v kombinaci s jinými léky, které mohou také vyvolat prodloužení PR intervalu. U těchto pacientů by se mělo zvážit provedení EKG vyšetření před zvýšením dávky lacosamidu nad 400 mg/den a poté, co je lacosamid vytitrován do rovnovážného stavu.

Druhý nebo třetí stupeň AV blokády byl hlášen po uvedení přípravku na trh. V placebem kontrolovaných studiích s lacosamidem nebyly u pacientů s epilepsií hlášeny fibrilace síní nebo flutter, avšak obojí bylo hlášeno v otevřených epileptických studiích a ze zkušeností po uvedení přípravku na trh (viz bod 4.8).

Pacienti by měli být informováni o příznacích druhého nebo třetího stupně AV blokády (např. pomalý nebo nepravidelný tep, pocit točení hlavy a mdloby) a příznacích fibrilace síní a flutteru (např. palpitace, zrychlený nebo nepravidelný tep, dušnost). Pacienti by měli být poučeni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud se kterýkoli z výše uvedených příznaků objeví.

Závrať

Při léčbě lacosamidem se objevovaly závratě, které by mohly vést ke zvýšenému výskytu náhodných poranění nebo pádů. Pacienti by proto měli být poučeni, aby zachovávali zvýšenou opatrnost, dokud se neseznámí s tím, jak na ně přípravek působí (viz bod 4.8).

4.5Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Lacosamid je nutné podávat s opatrností pacientům léčeným ještě dalšími léky, které mohou vyvolat prodloužení PR intervalu (např. karbamazepin, lamotrigin, eslikarbazepin nebo pregabalin) nebo těm, kteří užívají antiarytmika I. třídy. Analýza podskupin pacientů současně užívajících karbamazepin nebo lamotrigin v klinických studiích však neprokázala zvýšený výskyt prodloužení PR intervalu.

In vitro data

Data obecně naznačují, že lacosamid má nízký interakční potenciál. V in vitro studiích nedocházelo k indukci enzymů CYP1A2, 2B6 a 2C9 ani k inhibici enzymů CYP1A1, 1A2, 2A6, 2B6, 2C8, 2C9,

2D6 a 2E1 lacosamidem při plazmatických hladinách dosahovaných během klinických studií. Jedna in vitro studie prokázala, že lacosamid není ve střevech transportován P glykoproteinem. Data in vitro ukazují, že CYP2C9, CYP2C19 a CYP3A4 jsou schopné katalyzovat tvorbu O-desmethyl metabolitu.

In vivo data

Lacosamid neinhibuje ani neindukuje enzymy CYP2C19 ani CYP3A4 v klinicky významném rozsahu.

Lacosamid neovlivňoval AUC midazolamu (metabolizovaného CYP3A4, lacosamid podáván v dávce 200 mg 2x denně), ale Cmax midazolamu byla mírně zvýšena (30%). Lacosamid neovlivňoval farmakokinetiku omeprazolu (metabolizován CYP2C19 a 3A4, lacosamid podáván v dávce 300 mg 2x denně). Omeprazol, inhibitor CYP2C19, v dávce 40 mg jednou denně klinicky významně nezvyšoval systémovou expozici lacosamidu. Tudíž z toho vyplývá, že středně silné inhibitory CYP2C19 pravděpodobně neovlivňují systémovou expozici lacosamidu v klinicky významném rozsahu. Opatrnost se doporučuje při současné léčbě silnými inhibitory CYP2C9 (např. flukonazolem) a CYP3A4 (např. itrakonazolem, ketokonazolem, ritonavirem, klarithromycinem), která může vést ke zvýšené systémové expozici lacosamidu. Takové interakce nebyly stanoveny in vivo, ale jsou možné na základě in vitro údajů.

Silné induktory enzymů, jako jsou rifampicin nebo třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), mohou mírně redukovat systémovou expozici lacosamidu. Proto by zahájení a ukončení léčby těmito enzymatickými induktory mělo být prováděno s opatrností.

Antiepileptika

Ve studiích lékových interakcí neovlivňoval lacosamid statisticky významně plazmatické koncentrace karbamazepinu a kyseliny valproové a ani plazmatické koncentrace lacosamidu nebyly karbamazepinem nebo kyselinou valproovou ovlivněny. Statistická analýza farmakokinetiky

v populaci prokázala, že současná léčba jinými antiepileptiky indukujícími enzymy (např. karbamazepin, fenytoin, fenobarbital v různých dávkách) vyvolává snížení systémové expozice lacosamidu o 25%.

Perorální kontraceptiva

Ve studii lékových interakcí nebyla pozorována žádná interakce mezi lacosamidem a perorálními kontraceptivy ethinylestradiolem a levonorgestrelem. Koncentrace progesteronu nebyly při současném podávání obou přípravků ovlivněny.

Různé

Studie lékových interakcí neprokázaly žádné účinky lacosamidu na farmakokinetiku digoxinu, ani

žádné klinicky významné interakce mezi lacosamidem a metforminem.

Současné podání warfarinu s lacosamidem nevede k žádné klinicky relevantní změně ve farmakokinetických a farmakodynamických vlastnostech warfarinu.

Ačkoli nejsou k dispozici žádné farmakokinetické údaje o interakci lacosamidu s alkoholem, farmakodynamický účinek nemůže být vyloučen.

Lacosamid se váže na bílkoviny z méně než 15%, proto se klinicky významné interakce s jinými léky z důvodů kompetice o vazebná místa na bílkovinách považují za nepravděpodobné.

4.6Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Obecná rizika v souvislosti s epilepsií a užíváním antiepileptik

Pro všechna antiepileptika platí, že prevalence malformací u potomků žen léčených na epilepsii je dvakrát až třikrát vyšší než přibližně 3% výskyt u obecné populace. V léčené populaci byl zvýšený výskyt malformací pozorován při polyterapii. Míra vlivu léčby a/nebo vlastního onemocnění nebyla však zatím objasněna.

Účinná antiepileptická léčba se navíc nesmí přerušovat, protože zhoršení onemocnění působí negativně na matku i plod.

Rizika v souvislosti s užíváním lacosamidu

Adekvátní údaje o podávání lacosamidu těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie se zvířaty neprokázaly teratogenní účinky u potkanů ani u králíků, ale při dávkách toxických pro matky byla

u potkanů a králíků pozorována embryotoxicita (viz bod 5.3). Potenciální riziko u člověka není známo. Lacosamid by neměl být během těhotenství podáván, pokud to není nezbytně nutné (pokud přínos pro matku jednoznačně převyšuje potenciální riziko pro plod). Pokud se žena rozhodne otěhotnět, je nutné užívání tohoto přípravku znovu pečlivě zvážit.

Kojení

Není známo, zda se u člověka lacosamid vylučuje do mateřského mléka. Studie se zvířaty prokázaly, že se lacosamid do mléka vylučuje. Z preventivních důvodů se proto doporučuje během léčby lacosamidem kojení přerušit.

Fertilita

Nebylo pozorováno žádné nežádoucí ovlivnění fertility samců a samic potkanů v dávkách odpovídajících plazmatickým koncentracím (AUC) až do přibližně 2x vyšších plazmatických hladin (AUC) u člověka při maximální doporučené dávce.

4.7Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Lacosamid má malý nebo středně silný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Léčba lacosamidem může vyvolat závratě nebo rozostření zraku. Proto je nutné pacientům doporučit, aby neřídili motorové vozidlo a neobsluhovali jiné potenciálně nebezpečné stroje až do doby, kdy se přesvědčí o účincích lacosamidu na tyto činnosti.

4.8Nežádoucí účinky

Souhrnný bezpečnostní profil

Podle analýzy souhrnných výsledků placebem kontrolovaných klinických studií přídatné léčby u 1308 pacientů s parciálními záchvaty uvedlo celkem 61,9% pacientů randomizovaných k léčbě

lacosamidem a 35,2% pacientů randomizovaných k užívání placeba alespoň jeden nežádoucí účinek. Nejčastěji uváděnými nežádoucími účinky (≥10 %) při léčbě lacosamidem byly závratě, bolest hlavy, nauzea a diplopie, které byly obvykle mírné nebo střední intenzity. Některé souvisely s výší dávky a snížením dávky je bylo možné zmírnit. Výskyt a závažnost nežádoucích účinků na centrální nervový systém (CNS) a gastrointestinální trakt se obvykle časem snižovaly.

Ve všech těchto kontrolovaných studiích byl lék vysazen kvůli nežádoucím účinkům u 12,2% pacientů užívajících lacosamid a u 1,6% pacientů ve skupině placeba. Nejčastějším nežádoucím účinkem vedoucím k ukončení léčby lacosamidem byly závratě.

Výskyt CNS nežádoucích účinků, jako je závrať, může být po nasycovací dávce vyšší.

Na základě analýzy údajů non-inferiorní klinické studie monoterapie porovnávající lacosamid

s karbamazepinem s prodlouženým uvolňováním (CR) byly nejčastěji pozorovanými nežádoucími účinky lacosamidu (≥10 %) bolest hlavy a závratě. Frekvence přerušení léčby z důvodu nežádoucích účinků byla u pacientů léčených lacosamidem 10,6 %, u pacientů léčených karbamazepinem CR 15,6 %.

Seznam nežádoucích účinků v tabulce

V následující tabulce je uvedena frekvence výskytu nežádoucích účinků hlášených v klinických studiích a po uvedení přípravku na trh. Frekvence jsou definovány následovně: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1 000 až <1/100) a není známo (z dostupných údajů nelze frekvenci určit). V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

Třída

Velmi

Časté

Méně časté

Není známo

orgánových

časté

 

 

 

systémů

 

 

 

 

Poruchy krve a

 

 

 

agranulocytóza(1)

lymfatického

 

 

 

 

systému

 

 

 

 

Poruchy

 

 

léková

léková reakce

imunitního

 

 

hypersenzitivita(1)

s eozinofilií a

systému

 

 

 

systémovými

 

 

 

 

příznaky

 

 

 

 

(DRESS) (1,2)

Psychiatrické

 

deprese

agresivita(1)

 

poruchy

 

stavy zmatenosti

agitovanost(1)

 

 

 

insomnie(1)

euforická nálada(1)

 

 

 

 

psychotická

 

 

 

 

porucha(1)

 

 

 

 

sebevražedný

 

 

 

 

pokus(1)

 

 

 

 

sebevražedné

 

 

 

 

představy(1)

 

 

 

 

halucinace (1)

 

Poruchy

závratě,

poruchy

synkopa(2)

 

 

 

 

 

nervového

bolest

rovnováhy,

 

 

systému

hlavy

koordinace a

 

 

 

 

paměti,

 

 

 

 

kognitivní

 

 

 

 

poruchy,

 

 

 

 

somnolence, třes,

 

 

 

 

nystagmus,

 

 

 

 

hypoestezie,

 

 

 

 

dysartrie,

 

 

 

 

poruchy

 

 

 

 

pozornosti,

 

 

 

 

parestezie

 

 

Poruchy oka

diplopie

rozostřené vidění

 

 

Poruchy ucha a

 

vertigo

 

 

labyrintu

 

tinitus

 

 

Srdeční poruchy

 

 

atrioventrikulární

 

 

 

 

blok(1,2)

 

 

 

 

bradykardie(1,2)

 

 

 

 

fibrilace síní(1,2)

 

 

 

 

flutter síní(1,2)

 

Poruchy

nauzea

zvracení, zácpa,

 

 

gastrointestináln

 

flatulence,

 

 

ího traktu

 

dyspepsie, sucho

 

 

 

 

v ústech, průjem

 

 

 

 

 

 

 

Poruchy jater a

 

 

abnormální

 

žlučových cest

 

 

výsledky jaterních

 

 

 

 

testů(2)

 

 

 

 

zvýšené hodnoty

 

 

 

 

jaterních enzymů

 

 

 

 

(> 2x ULN)(1)

 

Poruchy kůže a

 

pruritus

angioedém(1)

Stevens-

podkožní tkáně

 

vyrážka(1)

kopřivka(1)

Johnsonův

 

 

 

 

syndrom(1),

 

 

 

 

toxická

 

 

 

 

epidermální

 

 

 

 

nekrolýza(1)

Poruchy

 

svalové křeče

 

 

svalové a

 

 

 

 

kosterní

 

 

 

 

soustavy a

 

 

 

 

pojivové tkáně

 

 

 

 

Celkové

 

poruchy chůze a

 

 

poruchy a

 

držení těla,

 

 

reakce v místě

 

astenie, únava,

 

 

aplikace

 

podrážděnost,

 

 

 

 

pocit opilosti

 

 

Poranění, otravy

 

pády

 

 

a procedurální

 

lacerace kůže

 

 

komplikace

 

pohmožděniny

 

 

(1)nežádoucí účinky hlášené po uvedení přípravku na trh

(2)viz Popis vybraných nežádoucích účinků

Popis vybraných nežádoucích účinků

Užívání lacosamidu je spojeno s prodloužením PR intervalu v závislosti na dávce. Mohou se vyskytnout nežádoucí účinky související s prodloužením PR intervalu (např. atrioventrikulární blokáda, synkopa, bradykardie).

V klinických studiích přídatné terapie u pacientů s epilepsií je výskyt atrioventrikulární blokády prvního stupně méně častý a dosahuje hodnot 0,7% pro lacosamid 200 mg, 0,0% pro lacosamid

400 mg, 0,5% pro lacosamid 600 mg a 0,0% pro placebo. V těchto studiích nebyl zaznamenán výskyt

AV blokády druhého nebo vyššího stupně. Po uvedení přípravku na trh však byly ve spojení s léčbou lacosamidem hlášeny případy AV blokády druhého nebo třetího stupně. V klinických studiích monoterapie porovnávající lacosamid s karbamazepinem CR byl rozsah prodloužení PR intervalu

u lacosamidu a karbamazepinu srovnatelný.

Frekvence výskytu synkopy hlášená ze souhrnných klinických studiích přídatné terapie je méně častá a neliší se u pacientů s epilepsií (n=944), kterým byl podáván lacosamid (0,1%) a pacientů s epilepsií (n=364) s placebem (0,3%). V klinických studiích monoterapie porovnávajících lacosamid

s karbamazepinem CR byla synkopa hlášena u 7/444 (1,6 %) pacientů s lacosamidem a u 1/442 (0,2 %) pacientů s karbamazepinem CR.

Fibrilace síní nebo flutter nebyly hlášeny v krátkodobých klinických studiích, nicméně obojí bylo hlášeno v otevřených studiích epilepsie a po uvedení přípravku na trh.

Abnormální výsledky laboratorních testů

V kontrolovaných klinických studiích s lacosamidem u dospělých pacientů s parciálními záchvaty, kteří užívali současně 1 až 3 antiepileptika, byly pozorovány abnormální výsledky testů jaterních funkcí. U 0,7% (7/935) pacientů léčených Vimpatem a u 0% (0/356) pacientů, kterým bylo podáváno placebo, se vyskytovalo zvýšení ALT na ≥3x ULN.

Multiorgánové hypersenzitivní reakce

U pacientů léčených některými antiepileptiky byly hlášeny multiorgánové hypersenzitivní reakce (také známé jako léková reakce s eozinofilií a systémovými příznaky, DRESS). Tyto reakce se projevují různě, obvykle se však projevují horečkou a vyrážkou a mohou být spojeny s postižením různých orgánových systémů. Při podezření na multiorgánovou hypersenzitivní reakci se má lacosamid vysadit.

Pediatrická populace

Předpokládá se, že frekvence, druh a závažnost nežádoucích účinků u dospívajících ve věku 16-18 let budou stejné jako u dospělých. Bezpečnost lacosamidu u dětí pod 16 let nebyla ještě stanovena.

Nejsou k dispozici žádné údaje.

Starší pacienti

Ve studii monoterapie srovnávající lacosamid s karbamazepinem CR se typy nežádoucích účinků ve vztahu k lacosamidu u starších pacientů (≥65 let) jevily jako srovnatelné s těmi pozorovanými

u pacientů mladších než 65 let. U starších pacientů byl však ve srovnání s mladšími dospělými pacienty pozorován vyšší výskyt pádů, průjmu a třesu (rozdíl ≥5 %). Nejčastějším kardiálním nežádoucím účinkem pozorovaným u starších pacientů ve srovnání s mladší populací byla AV blokáda prvního stupně. To bylo hlášeno u lacosamidu ve 4,8 % (3/62) u starších pacientů v porovnání s 1,6 % (6/382) u mladších dospělých pacientů. Četnost přerušení léčby v důsledku nežádoucích účinků byla pozorovaná u lacosamidu v 21,0% (13/62) u starších pacientů oproti 9,2 % (35/382) u mladších dospělých pacientů. Tyto rozdíly mezi staršími a mladšími pacienty byly podobné těm pozorovaným v aktivní srovnávací skupině.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

4.9 Předávkování

Příznaky

Příznaky pozorované po náhodném nebo úmyslném předávkování lacosamidem jsou primárně spojeny s CNS a gastrointestinálním systémem.

Typy nežádoucích účinků u pacientů vystavených dávkám nad 400 mg až do 800 mg nebyly klinicky odlišné od nežádoucích účinků u pacientů, kterým byly podávány doporučené dávky lacosamidu.

Účinky hlášené po podání více než 800 mg jsou závratě, nauzea, zvracení, záchvaty (generalizované tonicko-klonické záchvaty, status epilepticus). Poruchy srdečního vedení, šok a kóma byly také pozorovány. Byla hlášena úmrtí u pacientů po akutním jednorázovém předávkování dávkou několika gramů lacosamidu.

Léčba

Pro případ předávkování lacosamidem není k dispozici specifické antidotum. Léčba by měla spočívat v obecně podpůrných opatřeních a v případě potřeby je možné provést i hemodialýzu (viz bod 5.2).

5.FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antiepileptika, jiná antiepileptika, ATC kód: N03AX18

Mechanismus účinku

Léčivá látka lacosamid (R-2-acetamido-N-benzyl-3-metoxypropionamid) je funkcionalizovaná aminokyselina.

Přesný mechanismus účinku lacosamidu u člověka je třeba ještě plně objasnit. Podle elektrofyziologických studií in vitro lacosamid selektivně zesiluje pomalou inaktivaci napěťově řízených („voltage-gated“) sodíkových kanálů a stabilizuje tak hyperexcitabilní membrány neuronů.

Farmakodynamické účinky

Lacosamid poskytoval u širokého spektra zvířecích modelů ochranu před parciálními i primárně generalizovanými záchvaty a zpomaloval rozvoj „kindlingu“.

V kombinaci s levetiracetamem, karbamazepinem, fenytoinem, valproátem, lamotriginem, topiramátem nebo gabapentinem vykazoval lacosamid v preklinických studiích synergní nebo aditivní antikonvulzivní účinky.

Klinická účinnost a bezpečnost

Monoterapie

Účinnost lacosamidu v monoterapii byla stanovena na základě dvojitě-zaslepeného non-inferiorního srovnávání s karbamazepinem CR při paralelním uspořádání skupin u 886 pacientů ve věku od 16 let, u nichž byla nově či nedávno diagnostikována epilepsie. Pacienti museli vykazovat nevyprovokované parciální záchvaty se sekundární generalizací nebo bez ní. Pacienti byli randomizováni v poměru 1:1 k užívání karbamazepinu CR a lacosamidu ve formě tablet. Dávkování bylo založeno na odpovědi na dávku a pohybovalo se v rozmezí od 400 do 1200 mg/den u karbamazepinu CR a od 200 do

600 mg/den u lacosamidu. Léčba trvala až 121 týdnů podle závislosti na odpovědi. Odhadovaná frekvence stavu bez záchvatů po 6 měsících byla 89,8 % u pacientů léčených

lacosamidem a 91,1 % u pacientů léčených karbamazepinem CR za použití analýzy přežití podle Kaplana–Meiera. Adjustovaný absolutní rozdíl mezi oběma způsoby léčby byl -1,3 % (95% CI: -5,5, 2,8). Odhady frekvence stavu bez záchvatů po 12 měsících podle Kaplana–Meiera byly 77,8 % pro pacienty léčené lacosamidem a 82,7 % pro pacienty léčené karbamazepinem CR.

Frekvence stavu bez záchvatů po 6 měsících u starších pacientů od 65 let (62 pacientů s lacosamidem, 57 pacientů s karbamazepinem CR) byly podobné u obou léčebných skupin. Frekvence byly také podobné frekvencím pozorovaným u celkové populace. Udržovací dávka u starší populace byla

200 mg/den u 55 pacientů (88,7 %), 400 mg/den u 6 pacientů (9,7 %) a u 1 pacienta (1,6 %) byla dávka zvýšena na více než 400 mg/den.

Přechod na monoterapii

Účinnost a bezpečnost lacosamidu při přechodu na monoterapii byla hodnocena v dříve provedené kontrolované, multicentrické, dvojitě zaslepené randomizované studii. 425 pacientů ve věku 16 až 70 let s nekontrolovanými parciálními záchvaty, kteří užívali stabilní dávku 1 nebo 2 registrovaných

antiepileptik, bylo v této studii randomizováno k přechodu na monoterapii lacosamidem (buď v dávce 400 mg/den nebo v dávce 300 mg/den v poměru 3:1). U léčených pacientů, plně titrovaných,

u kterých bylo zahájeno vysazení antiepileptik (284, případně 99), bylo monoterapie dosaženo u 71,5 %, příp. 70,7 % pacientů po 57-105 dnech (median 71 dnů), během cíleného sledovacího období 70 dnů.

Přídatná léčba

Účinnost lacosamidu jako přídatné terapie byla v doporučených dávkách 200 mg/den a 400 mg/den prokázána ve 3 multicentrických, randomizovaných, placebem kontrolovaných klinických studiích s 12týdenní délkou trvání. Lacosamid v dávce 600 mg/den byl také účinný jako přídatná terapie

v kontrolovaných klinických studiích, ale účinnost této dávky se výrazně nelišila od 400 mg/den a byla pacienty hůře snášena (vyšší výskyt nežádoucích účinků v CNS a GIT). Proto se podávání dávky

600 mg/den nedoporučuje – maximální doporučenou dávkou je 400 mg/den. Cílem těchto studií, do nichž bylo zařazeno 1308 pacientů s průměrnou anamnézou 23 let s parciálními záchvaty, bylo zhodnotit účinnost a bezpečnost lacosamidu při jeho souběžném podávání s 1-3 dalšími antiepileptiky u nemocných s nekontrolovanými parciálními záchvaty s nebo bez sekundární generalizace. 50% snížení četnosti záchvatů bylo dosaženo u 23% pacientů ve skupině placeba, u 34% pacientů ve skupině s dávkou 200 mg/den a u 40% pacientů ve skupině s dávkou 400 mg/den.

Farmakokinetika a bezpečnost jednorázové nasycovací dávky i.v. lacosamidu byly stanoveny v multicentrické, otevřené studii navržené pro zhodnocení bezpečnosti a snášenlivosti rychlého

nasazení lacosamidu v jednorázové i.v. nasycovací dávce (včetně 200 mg) následované perorálním dávkováním dvakrát denné (ekvivalentní i.v. dávce) jako přídatná terapie u dospělých jedinců od

16 do 60 let věku s parciálními záchvaty.

5.2Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Po perorálním podání se lacosamid vstřebává rychle a úplně. Perorální biologická dostupnost tablet lacosamidu je přibližně 100%. Po perorálním podání se plazmatická koncentrace nezměněného lacosamidu rychle zvyšuje a Cmax dosahuje přibližně 0,5 až 4 hodiny po podání dávky. Vimpat tablety a sirup jsou bioekvivalentní. Potrava neovlivňuje rychlost ani rozsah vstřebávání.

Distribuce

Distribuční objem lacosamidu je přibližně 0,6 l/kg, na plazmatické bílkoviny se váže z méně než 15%.

Biotransformace

95% dávky se vylučuje močí buď v nezměněné formě nebo ve formě metabolitů. Celý průběh metabolismu lacosamidu nebyl zcela charakterizován.

Hlavními sloučeninami v moči je nezměněný lacosamid (asi 40% dávky) a O-desmethyl metabolit lacosamidu (méně než 30% dávky).

Polární frakce, pravděpodobně serinové deriváty, tvoří v moči přibližně 20%, v plazmě byla ale zjištěna pouze v malých množstvích (0-2%), a to jen u některých jedinců. Další metabolity byly nalezeny v moči pouze v malých množstvích (0,5-2%).

In vitro údaje ukazují, že CYP2C9, CYP2C19 a CYP3A4 jsou schopny katalyzovat tvorbu O- desmethyl metabolitu, ale hlavní isoenzym, který se na reakci podílel, nebyl in vivo potvrzen.. Při srovnání farmakokinetiky lacosamidu mezi jedinci s intenzivním metabolismem („EMs“ s funkčním

CYP2C19) a jedinci s nízkým stupněm metabolismu („PMs“ s nefunkčním CYP2C19) nebyl pozorován žádný klinicky významný rozdíl. Ve studii interakcí s omeprazolem (inhibitorem

CYP2C19) nebyly navíc prokázány žádné klinicky významné změny v plazmatických koncentracích lacosamidu, což dokazuje zanedbatelnou důležitost této metabolické cesty. Plazmatická koncentrace O-desmethyllacosamidu tvoří asi 15% plazmatické hladiny lacosamidu. Tento hlavní metabolit lacosamidu nemá vlastní farmakologickou účinnost.

Eliminace

Lacosamid je ze systémového oběhu vylučován primárně ledvinami a biotransformací. Po perorálním a intravenózním podání radioaktivně značeného lacosamidu bylo přibližně 95% radioaktivity zjištěno

v moči a méně než 0,5% ve stolici. Eliminační poločas nezměněného léku je přibližně 13 hodin. Farmakokinetika je úměrná dávce a je časově konstantní s nízkou intra- a interindividuální variabilitou. Při dávkování dvakrát denně je po 3 dnech dosaženo rovnovážné plazmatické koncentrace („steady-state“). Plazmatická koncentrace se zvyšuje s akumulačním faktorem 2.

Jednorázová nasycovací dávka 200 mg se v koncentracích ustáleného stavu přibližuje ke srovnatelnému perorálnímu podávání 100 mg dvakrát denně.

Farmakokinetika u zvláštních skupin pacientů

Pohlaví

Klinické studie prokázaly, že pohlaví klinicky významně neovlivňuje plazmatické koncentrace lacosamidu.

Porucha funkce ledvin

U pacientů s mírnou a středně těžkou poruchou funkce ledvin se AUC lacosamidu v porovnání se zdravými jedinci zvětšila přibližně o 30%, u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin a u pacientů s terminálním selháním ledvin s potřebou hemodialýzy přibližně o 60%, hodnota maximální koncentrace Cmax však nebyla ovlivněna.

Lacosamid je z plazmy účinně odstraňován hemodialýzou. Po 4hodinové hemodialýze se AUC lacosamidu zmenší přibližně o 50%, proto se doporučuje po hemodialýze doplnit dávkování (viz bod 4.2). U pacientů se středně závažným nebo závažným selháním funkce ledvin se několikanásobně zvýšila koncentrace O-desmethyl metabolitu. Pokud se u pacientů s terminálním renálním onemocněním neprováděla hemodialýza, zvýšené hladiny metabolitu neustále rostly během 24hodinového odebírání vzorků. Zatím není známo, že by u pacientů s terminálním renálním onemocněním tyto zvýšené hladiny vyvolaly nějaké nežádoucí účinky. Vlastní farmakologická účinnost metabolitu nebyla prokázána.

Porucha funkce jater

Jedinci s mírnou poruchou funkce jater (Child-Pugh B) vykazovali vyšší plazmatické koncentrace lacosamidu (AUCnorm zvýšena asi o 50%), což bylo zčásti důsledkem snížené funkce ledvin u těchto jedinců. Podle odhadu vedl pokles nerenální clearance u pacientů ve studii k přibližně 20% zvětšení

AUC lacosamidu. Farmakokinetika lacosamidu nebyla u těžké poruchy funkce jater hodnocena (viz bod 4.2).

Starší pacienti (ve věku nad 65 let)

AUC byla ve studii se staršími muži a ženami (věk 4 pacientů byl vyšší než 75 let) v porovnání

s mladou populací zvětšena o 30% u mužů a o 50% u žen, což bylo částečně způsobeno nižší tělesnou hmotností. Pokud je tento rozdíl spočten s ohledem na tělesnou hmotnost, činí 26% u mužů a 23%

u žen. Pozorována byla také zvýšená variabilita v plazmatických koncentracích lacosamidu. Renální clearance byla v této studii u starších pacientů jen mírně snížena.

Plošné snížení dávky se nepovažuje za nutné, pokud není indikováno z důvodu poruchy funkce ledvin (viz bod 4.2).

5.3Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Plazmatické koncentrace lacosamidu byly ve studiích toxicity na zvířatech na stejné nebo pouze o málo vyšší úrovni v porovnání s pacienty, což ponechává velmi malý nebo žádný prostor pro expozici léku u člověka.

Farmakologická studie bezpečnosti přípravku prokázala u psů v anestezii s intravenózním podáním lacosamidu přechodné zvýšení PR intervalu a doby trvání QRS, při současném poklesu krevního tlaku (pravděpodobně kardiodepresivním účinkem). Výskyt těchto přechodných změn začínal v rozmezí koncentrací na úrovni maximálního doporučeného dávkování u člověka. U psů a opic makaků jávských v anestezii bylo po intravenózních dávkách 15-60 mg/kg pozorováno zpomalení atriální

a ventrikulární vodivosti, atrioventrikulární blok a atrioventrikulární disociace.

Ve studiích toxicity s opakovaným dávkováním byly u potkanů pozorovány lehké reverzibilní jaterní změny od dávky 3x vyšší, než je dávka terapeutická. Mezi tyto změny patřily zvýšená hmotnost

orgánu, hypertrofie hepatocytů, zvýšení sérových koncentrací jaterních enzymů a zvýšení hodnot celkového cholesterolu a triglyceridů. Kromě hypertrofie hepatocytů nebyly pozorovány žádné jiné histopatologické změny.

Ve studiích reprodukční a vývojové toxicity u hlodavců a králíků nebyly pozorovány žádné teratogenní účinky. U potkanů ale docházelo po dávkách toxických pro matky, odpovídajících předpokládaným systémovým hodnotám expozice léku u člověka, k navýšení počtu mrtvě narozených mláďat a počtu úmrtí mláďat v peripartálním období a k mírnému snížení velikosti i tělesné hmotnosti živých mláďat. Vyšší hladiny expozice přípravku nemohly být z důvodu toxicity pro matky u zvířat vyzkoušeny, proto získané údaje nejsou dostatečné pro úplnou charakteristiku embryofetotoxických nebo teratogenních vlastností lacosamidu.

Jak prokázaly studie u potkanů, lacosamid a/nebo jeho metabolity snadno procházejí placentární bariérou.

6.FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1Seznam pomocných látek

Jádro tablety: mikrokrystalická celulosa hyprolosa

částečně substituovaná hyprolosa koloidní bezvodý oxid křemičitý krospovidon (polyplasdon XL-10) magnesium-stearát

Potahová vrstva: polyvinylalkohol makrogol 3350 mastek

oxid titaničitý (E171) červený oxid železitý (E172)

černý oxid železitý (E172) hlinitý lak indigokarmínu (E132).

6.2Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3Doba použitelnosti

5 let.

6.4Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5Druh obalu a obsah balení

Balení obsahující 14, 28, 56 a 168 potahovaných tablet v PVC/PVDC blistrech, zatavených hliníkovou fólií.

Balení obsahující 14 x 1 a 56 x 1 potahovaných tablet v perforovaných jednodávkových PVC/PVDC blistrech, zatavených hliníkovou fólií.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky pro likvidaci.

7.DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

UCB Pharma SA

Allée de la Recherche 60

B-1070 Brusel

Belgie

8.REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

EU/1/08/470/001-003

EU/1/08/470/020

EU/1/08/470/024

EU/1/08/470/025

9.DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 29. srpna 2008

Datum posledního prodloužení registrace: 31. července 2013

10.DATUM REVIZE TEXTU

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu.

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Vimpat 100 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje lacosamidum 100 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta

Tmavožluté oválné potahované tablety s vyraženým „SP“ na jedné straně a „100“ na druhé straně.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Vimpat je indikován jako monoterapie a přídatná léčba parciálních záchvatů se sekundární generalizací nebo bez ní u dospělých a dospívajících (16-18 let) pacientů s epilepsií.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Lacosamid musí být podáván dvakrát denně (obvykle ráno a večer). Lacosamid lze užívat s jídlem nebo na lačno.

Monoterapie

Doporučená počáteční dávka je 50 mg dvakrát denně, která by měla být po jednom týdnu zvýšena až na počáteční terapeutickou dávku 100 mg dvakrát denně.

Léčba lacosamidem může být také zahájena dávkou 100 mg dvakrát denně na základě posouzení lékaře k požadovanému počtu snížení záchvatů v porovnání s potenciálními nežádoucími účinky. V závislosti na odpovědi a snášenlivosti může být udržovací dávka dále zvyšována v týdenních

intervalech o 50 mg dvakrát denně (100 mg/den) až na maximální doporučenou udržovací denní dávku 300 mg dvakrát denně (600 mg/den).

U pacientů, kteří dosáhli dávky vyšší než 400 mg/den a kteří potřebují dodatečnou antiepileptickou léčbu, by mělo dávkování odpovídat níže uvedenému doporučenému schématu pro přídatnou léčbu.

Přídatná léčba

Doporučená počáteční dávka je 50 mg dvakrát denně, která by měla být po jednom týdnu zvýšena na počáteční terapeutickou dávku 100 mg dvakrát denně.

Podle individuální odpovědi a snášenlivosti pacienta může být udržovací dávka dále každý týden zvyšována o 50 mg dvakrát denně (100 mg/den) až na maximální doporučenou dávku 400 mg denně (200 mg dvakrát denně).

Zahájení léčby lacosamidem nasycovací dávkou

Léčba lacosamidem může být také zahájena jednorázovou nasycovací dávkou 200 mg, po které přibližně za 12 hodin následuje udržovací dávkovací režim 100 mg dvakrát denně (200 mg/den).

Následné úpravy dávkování je třeba provádět v souladu s individuální odpovědí a snášenlivostí, jak bylo popsáno výše. Nasycovací dávka může být podána za podmínek, že lékař stanoví rychlé dosažení ustáleného stavu plazmatických koncentrací lacosamidu a terapeutický účinek je zaručen. Dávka by měla být podána pod lékařským dozorem s přihlédnutím k potenciálnímu zvýšení výskytu

nežádoucích účinků na centrální nervový systém (viz bod 4.8). Podání nasycovací dávky nebylo studováno při akutních stavech, jako je status epilepticus.

Přerušení léčby

Pokud je lacosamid vysazován, mělo by to být podle současné klinické praxe provedeno postupně (např. snížit denní dávku o 200 mg/týden).

Zvláštní populace

Starší pacienti (ve věku nad 65 let)

U starších pacientů není nutné dávku snižovat. U starších pacientů je také třeba vzít v úvahu s věkem spojené snížení renální clearance a zvýšení hladin AUC (viz následující odstavec „Porucha funkce ledvin“ a bod 5.2). Jsou k dispozici pouze omezené klinické údaje o epilepsii u starších pacientů zejména s dávkami vyššími než 400 mg/den (viz body 4.4, 4.8 a 5.1).

Porucha funkce ledvin

U pacientů s mírnou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin (CLCR>30 ml/min) není nutno dávku upravovat. U pacientů s mírnou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin může být nasycovací dávka 200 mg zvažována, ale další titrace dávky (>200 mg denně) musí být prováděna opatrně.

U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (CLCR≤30 ml/min) a u pacientů s terminálním selháním ledvin se doporučuje maximální udržovací dávka 250 mg/den. U těchto pacientů se titrace dávky provádí s opatrností. Jestliže je podávána nasycovací dávka, úvodní dávka 100 mg, následovaná dávkováním 50 mg 2x denně, by měla být použita první týden léčby. U pacientů na hemodialýze se doporučuje doplnění dávky ve výši až 50% z poloviny celkové denní dávky ihned po ukončení hemodialýzy. Léčbu pacientů s terminálním selháním ledvin je třeba vést opatrně, protože není dost klinických zkušeností a může docházet ke kumulaci metabolitu (s neznámou farmakologickou

účinností).

Porucha funkce jater

U pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater je doporučena maximální dávka

300 mg/den.

Titraci dávky je třeba u těchto pacientů provádět opatrně s ohledem na současně přítomnou poruchu funkce ledvin. Nasycovací dávka 200 mg může být zvažována, ale další titrace dávky (>200 mg denně) musí být prováděna opatrně. Farmakokinetika lacosamidu nebyla u pacientů s těžkou poruchou funkce jater hodnocena (viz bod 5.2). Lacosamid se podává pacientům s těžkou poruchou funkce jater pouze, pokud očekávaný léčebný přínos převažuje nad možnými riziky. Při pečlivém sledování aktivity onemocnění a potenciálních nežádoucích účinků u pacienta může být zapotřebí dávku upravit.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost lacosamidu u dětí ve věku pod 16 let nebyly dosud stanoveny. Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání

Potahované tablety lacosamidu jsou určeny k perorálnímu podání. Lacosamid se užívá s jídlem nebo bez jídla.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou bodě 6.1.

Známá atrioventrikulární (AV) blokáda druhého nebo třetího stupně.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Sebevražedné myšlenky a chování

U pacientů léčených antiepileptiky v různých indikacích byly hlášeny případy sebevražedných představ a chování. Metaanalýza randomizovaných placebem kontrolovaných studií s antiepileptiky

také prokázala mírně zvýšené riziko sebevražedných představ a chování. Mechanismus vzniku tohoto rizika není znám a dostupná data nevylučují možnost zvýšeného rizika ani pro lacosamid. Z tohoto důvodu by u pacientů měly být sledovány známky sebevražedných představ a chování a případně by měla být zvolena vhodná léčba. Pacientům (a jejich ošetřujícím osobám) by mělo být doporučeno, aby okamžitě vyhledali lékařskou pomoc, pokud se u pacientů projeví známky sebevražedných představ či chování (viz bod 4.8).

Srdeční rytmus a vedení vzruchu

V klinických studiích s lacosamidem bylo pozorováno prodloužení PR intervalu v závislosti na dávce. Lacosamid je nutné podávat s opatrností pacientům se známými poruchami převodu, s těžkým srdečním onemocněním (např. infarkt myokardu nebo srdeční selhání v anamnéze), starším pacientům nebo v případech, kdy je lacosamid podáván v kombinaci s jinými léky, které mohou také vyvolat prodloužení PR intervalu. U těchto pacientů by se mělo zvážit provedení EKG vyšetření před zvýšením dávky lacosamidu nad 400 mg/den a poté, co je lacosamid vytitrován do rovnovážného stavu.

Druhý nebo třetí stupeň AV blokády byl hlášen po uvedení přípravku na trh. V placebem kontrolovaných studiích s lacosamidem nebyly u pacientů s epilepsií hlášeny fibrilace síní nebo flutter, avšak obojí bylo hlášeno v otevřených epileptických studiích a ze zkušeností po uvedení přípravku na trh (viz bod 4.8).

Pacienti by měli být informováni o příznacích druhého nebo třetího stupně AV blokády (např. pomalý nebo nepravidelný tep, pocit točení hlavy a mdloby) a příznacích fibrilace síní a flutteru (např. palpitace, zrychlený nebo nepravidelný tep, dušnost). Pacienti by měli být poučeni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud se kterýkoli z výše uvedených příznaků objeví.

Závrať

Při léčbě lacosamidem se objevovaly závratě, které by mohly vést ke zvýšenému výskytu náhodných poranění nebo pádů. Pacienti by proto měli být poučeni, aby zachovávali zvýšenou opatrnost, dokud se neseznámí s tím, jak na ně přípravek působí (viz bod 4.8).

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Lacosamid je nutné podávat s opatrností pacientům léčeným ještě dalšími léky, které mohou vyvolat prodloužení PR intervalu (např. karbamazepin, lamotrigin, eslikarbazepin nebo pregabalin) nebo těm, kteří užívají antiarytmika I.třídy. Analýza podskupin pacientů současně užívajících karbamazepin nebo lamotrigin v klinických studiích však neprokázala zvýšený výskyt prodloužení PR intervalu.

In vitro data

Data obecně naznačují, že lacosamid má nízký interakční potenciál. V in vitro studiích nedocházelo k indukci enzymů CYP1A2, 2B6 a 2C9 ani k inhibici enzymů CYP1A1, 1A2, 2A6, 2B6, 2C8, 2C9,

2D6 a 2E1 lacosamidem při plazmatických hladinách dosahovaných během klinických studií. Jedna in vitro studie prokázala, že lacosamid není ve střevech transportován P glykoproteinem. Data in vitro ukazují, že CYP2C9, CYP2C19 a CYP3A4 jsou schopné katalyzovat tvorbu O-desmethyl metabolitu.

In vivo data

Lacosamid neinhibuje ani neindukuje enzymy CYP2C19 ani CYP3A4 v klinicky významném rozsahu.

Lacosamid neovlivňoval AUC midazolamu (metabolizovaného CYP3A4, lacosamid podáván v dávce 200 mg 2x denně), ale Cmax midazolamu byla mírně zvýšena (30%). Lacosamid neovlivňoval farmakokinetiku omeprazolu (metabolizován CYP2C19 a 3A4, lacosamid podáván v dávce 300 mg 2x denně). Omeprazol, inhibitor CYP2C19, v dávce 40 mg jednou denně klinicky významně nezvyšoval systémovou expozici lacosamidu. Tudíž z toho vyplývá, že středně silné inhibitory CYP2C19 pravděpodobně neovlivňují systémovou expozici lacosamidu v klinicky významném rozsahu. Opatrnost se doporučuje při současné léčbě silnými inhibitory CYP2C9 (např. flukonazolem) a CYP3A4 (např. itrakonazolem, ketokonazolem, ritonavirem, klarithromycinem), která může vést ke zvýšené systémové expozici lacosamidu. Takové interakce nebyly stanoveny in vivo, ale jsou možné na základě in vitro údajů.

Silné induktory enzymů, jako jsou rifampicin nebo třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), mohou mírně redukovat systémovou expozici lacosamidu. Proto by zahájení a ukončení léčby těmito enzymatickými induktory mělo být prováděno s opatrností.

Antiepileptika

Ve studiích lékových interakcí neovlivňoval lacosamid statisticky významně plazmatické koncentrace karbamazepinu a kyseliny valproové a ani plazmatické koncentrace lacosamidu nebyly karbamazepinem nebo kyselinou valproovou ovlivněny. Statistická analýza farmakokinetiky

v populaci prokázala, že současná léčba jinými antiepileptiky indukujími enzymy (např. karbamazepin, fenytoin, fenobarbital v různých dávkách) vyvolává snížení systémové expozice lacosamidu o 25%.

Perorální kontraceptiva

Ve studii lékových interakcí nebyla pozorována žádná interakce mezi lacosamidem a perorálními kontraceptivy ethinylestradiolem a levonorgestrelem. Koncentrace progesteronu nebyly při současném podávání obou přípravků ovlivněny.

Různé

Studie lékových interakcí neprokázaly žádné účinky lacosamidu na farmakokinetiku digoxinu, ani

žádné klinicky významné interakce mezi lacosamidem a metforminem.

Současné podání warfarinu s lacosamidem nevede k žádné klinicky relevantní změně ve farmakokinetických a farmakodynamických vlastnostech warfarinu.

Ačkoli nejsou k dispozici žádné farmakokinetické údaje o interakci lacosamidu s alkoholem, farmakodynamický účinek nemůže být vyloučen.

Lacosamid se váže na bílkoviny z méně než 15%, proto se klinicky významné interakce s jinými léky z důvodů kompetice o vazebná místa na bílkovinách považují za nepravděpodobné.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Obecná rizika v souvislosti s epilepsií a užíváním antiepileptik

Pro všechna antiepileptika platí, že prevalence malformací u potomků žen léčených na epilepsii je dvakrát až třikrát vyšší než přibližně 3% výskyt u obecné populace. V léčené populaci byl zvýšený výskyt malformací pozorován při polyterapii. Míra vlivu léčby a/nebo vlastního onemocnění nebyla však zatím objasněna.

Účinná antiepileptická léčba se navíc nesmí přerušovat, protože zhoršení onemocnění působí negativně na matku i plod.

Rizika v souvislosti s užíváním lacosamidu

Adekvátní údaje o podávání lacosamidu těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie se zvířaty neprokázaly teratogenní účinky u potkanů ani u králíků, ale při dávkách toxických pro matky byla

u potkanů a králíků pozorována embryotoxicita (viz bod 5.3). Potenciální riziko u člověka není známo. Lacosamid by neměl být během těhotenství podáván, pokud to není nezbytně nutné (pokud přínos pro matku jednoznačně převyšuje potenciální riziko pro plod). Pokud se žena rozhodne otěhotnět, je nutné užívání tohoto přípravku znovu pečlivě zvážit.

Kojení

Není známo, zda se u člověka lacosamid vylučuje do mateřského mléka. Studie se zvířaty prokázaly, že se lacosamid do mléka vylučuje. Z preventivních důvodů se proto doporučuje během léčby lacosamidem kojení přerušit.

Fertilita

Nebylo pozorováno žádné nežádoucí ovlivnění fertility samců a samic potkanů v dávkách odpovídajících plazmatickým koncentracím (AUC) až do přibližně 2x vyšších plazmatických hladin (AUC) u člověka při maximální doporučené dávce.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Lacosamid má malý nebo středně silný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Léčba lacosamidem může vyvolat závratě nebo rozostření zraku. Proto je nutné pacientům doporučit, aby neřídili motorové vozidlo a neobsluhovali jiné potenciálně nebezpečné stroje až do doby, kdy se přesvědčí o účincích lacosamidu na tyto činnosti.

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrnný bezpečnostní profil

Podle analýzy souhrnných výsledků placebem kontrolovaných klinických studií přídatné léčby u 1308 pacientů s parciálními záchvaty uvedlo celkem 61,9% pacientů randomizovaných k léčbě

lacosamidem a 35,2% pacientů randomizovaných k užívání placeba alespoň jeden nežádoucí účinek. Nejčastěji uváděnými nežádoucími účinky (≥10 %) při léčbě lacosamidem byly závratě, bolest hlavy, nauzea a diplopie, které byly obvykle mírné nebo střední intenzity. Některé souvisely s výší dávky a snížením dávky je bylo možné zmírnit. Výskyt a závažnost nežádoucích účinků na centrální nervový systém (CNS) a gastrointestinální trakt se obvykle časem snižovaly.

Ve všech těchto kontrolovaných studiích byl lék vysazen kvůli nežádoucím účinkům u 12,2% pacientů užívajících lacosamid a u 1,6% pacientů ve skupině placeba. Nejčastějším nežádoucím účinkem vedoucím k ukončení léčby lacosamidem byly závratě.

Výskyt CNS nežádoucích účinků, jako je závrať, může být po nasycovací dávce vyšší.

Na základě analýzy údajů non-inferiorní klinické studie monoterapie porovnávající lacosamid

s karbamazepinem s prodlouženým uvolňováním (CR) byly nejčastěji pozorovanými nežádoucími účinky lacosamidu (≥10 %) bolest hlavy a závratě. Frekvence přerušení léčby z důvodu nežádoucích účinků byla u pacientů léčených lacosamidem 10,6 %, u pacientů léčených karbamazepinem CR 15,6 %.

Seznam nežádoucích účinků v tabulce

V následující tabulce je uvedena frekvence výskytu nežádoucích účinků hlášených v klinických studiích a po uvedení přípravku na trh. Frekvence jsou definovány následovně: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1 000 až <1/100) a není známo (z dostupných údajů nelze frekvenci určit). V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

Třída orgánových

Velmi

Časté

Méně časté

Není známo

systémů

časté

 

 

 

Poruchy krve a

 

 

 

agranulocytóza(1)

lymfatického

 

 

 

 

systému

 

 

 

 

Poruchy imunitního

 

 

léková

léková reakce

systému

 

 

hypersenzitivita(1)

s eozinofilií a

 

 

 

 

systémovými

 

 

 

 

příznaky (DRESS)

 

 

 

 

(1,2)

 

 

 

 

 

Psychiatrické

 

deprese

agresivita(1)

 

poruchy

 

stavy zmatenosti

agitovanost(1)

 

 

 

insomnie(1)

euforická nálada(1)

 

 

 

 

psychotická porucha(1)

 

 

 

 

sebevražedný pokus(1)

 

 

 

 

sebevražedné

 

 

 

 

představy(1)

 

 

 

 

halucinace (1)

 

Poruchy nervového

závratě

poruchy rovnováhy,

synkopa(2)

 

systému

bolest

koordinace a paměti,

 

 

 

hlavy

kognitivní poruchy,

 

 

 

 

somnolence, třes,

 

 

 

 

 

 

 

 

nystagmus,

 

 

 

 

hypoestezie,

 

 

 

 

dysartrie, poruchy

 

 

 

 

pozornosti,

 

 

 

 

parestezie

 

 

Poruchy oka

diplopie

rozostřené vidění

 

 

Poruchy ucha a

 

vertigo

 

 

labyrintu

 

tinitus(1)

 

 

Srdeční poruchy

 

 

atrioventrikulární

 

 

 

 

blok(1,2)

 

 

 

 

bradykardie(1,2)

 

 

 

 

fibrilace síní(1,2)

 

 

 

 

flutter síní(1,2)

 

Poruchy

nauzea

zvracení, zácpa,

 

 

gastrointestinálního

 

flatulence,

 

 

traktu

 

dyspepsie, sucho

 

 

 

 

v ústech, průjem

 

 

Poruchy jater a

 

 

abnormální výsledky

 

žlučových cest

 

 

jaterních testů(2)

 

 

 

 

zvýšené hodnoty

 

 

 

 

jaterních enzymů

 

 

 

 

(> 2x ULN) (1)

 

Poruchy kůže a

 

pruritus

angioedém(1)

Stevens-Johnsonův

podkožní tkáně

 

vyrážka(1)

kopřivka(1)

syndrom(1),

 

 

 

 

toxická epidermální

 

 

 

 

nekrolýza(1)

Poruchy svalové a

 

svalové křeče

 

 

kosterní soustavy a

 

 

 

 

pojivové tkáně

 

 

 

 

Celkové poruchy a

 

poruchy chůze a

 

 

reakce v místě

 

držení těla, astenie,

 

 

aplikace

 

únava, podrážděnost,

 

 

 

 

pocit opilosti

 

 

Poranění, otravy a

 

pády

 

 

procedurální

 

lacerace kůže

 

 

komplikace

 

pohmožděniny

 

 

(1) nežádoucí účinky hlášené po uvedení přípravku na trh

(2)viz Popis vybraných nežádoucích účinků

Popis vybraných nežádoucích účinků

Užívání lacosamidu je spojeno s prodloužením PR intervalu v závislosti na dávce. Mohou se vyskytnout nežádoucí účinky související s prodloužením PR intervalu (např. atrioventrikulární blokáda, synkopa, bradykardie).

V klinických studiích přídatné terapie u pacientů s epilepsií je výskyt atrioventrikulární blokády prvního stupně méně častý a dosahuje hodnot 0,7% pro lacosamid 200 mg, 0,0% pro lacosamid

400 mg, 0,5% pro lacosamid 600 mg a 0,0% pro placebo. V těchto studiích nebyl zaznamenán výskyt

AV blokády druhého nebo vyššího stupně. Po uvedení přípravku na trh však byly ve spojení s léčbou lacosamidem hlášeny případy AV blokády druhého nebo třetího stupně. V klinických studiích monoterapie porovnávající lacosamid s karbamazepinem CR byl rozsah prodloužení PR intervalu

u lacosamidu a karbamazepinu srovnatelný.

Frekvence výskytu synkopy hlášená ze souhrnných klinických studiích přídatné terapie je méně častá a neliší se u pacientů s epilepsií (n=944), kterým byl podáván lacosamid (0,1%) a pacientů s epilepsií (n=364) s placebem (0,3%). V klinických studiích monoterapie porovnávajících lacosamid

s karbamazepinem CR byla synkopa hlášena u 7/444 (1,6 %) pacientů s lacosamidem a u 1/442 (0,2 %) pacientů s karbamazepinem CR.

Fibrilace síní nebo flutter nebyly hlášeny v krátkodobých klinických studiích, nicméně obojí bylo

hlášeno v otevřených studiích epilepsie a po uvedení přípravku na trh.

Abnormální výsledky laboratorních testů

V kontrolovaných klinických studiích s lacosamidem u dospělých pacientů s parciálními záchvaty, kteří užívali současně 1 až 3 antiepileptika, byly pozorovány abnormální výsledky testů jaterních funkcí. U 0,7% (7/935) pacientů léčených Vimpatem a u 0% (0/356) pacientů, kterým bylo podáváno placebo, se vyskytovalo zvýšení ALT na ≥3x ULN.

Multiorgánové hypersenzitivní reakce

U pacientů léčených některými antiepileptiky byly hlášeny multiorgánové hypersenzitivní reakce reakce (také známé jako léková reakce s eozinofilií a systémovými příznaky, DRESS). Tyto reakce se projevují různě, obvykle se však projevují horečkou a vyrážkou a mohou být spojeny s postižením různých orgánových systémů. Při podezření na multiorgánovou hypersenzitivní reakci se má lacosamid vysadit.

Pediatrická populace

Předpokládá se, že frekvence, druh a závažnost nežádoucích účinků u dospívajících ve věku 16-18 let budou stejné jako u dospělých. Bezpečnost lacosamidu u dětí pod 16 let nebyla ještě stanovena.

Nejsou k dispozici žádné údaje.

Starší pacienti

Ve studii monoterapie srovnávající lacosamid s karbamazepinem CR se typy nežádoucích účinků ve vztahu k lacosamidu u starších pacientů (≥65 let) jevily jako srovnatelné s těmi pozorovanými

u pacientů mladších než 65 let. U starších pacientů byl však ve srovnání s mladšími dospělými pacienty pozorován vyšší výskyt pádů, průjmu a třesu (rozdíl ≥5%). Nejčastějším kardiálním nežádoucím účinkem pozorovaným u starších pacientů ve srovnání s mladší populací byla AV blokáda prvního stupně. To bylo hlášeno u lacosamidu ve 4,8 % (3/62) u starších pacientů v porovnání s 1,6 % (6/382) u mladších dospělých pacientů. Četnost přerušení léčby v důsledku nežádoucích účinků byla pozorovaná u lacosamidu v 21,0% (13/62) u starších pacientů oproti 9,2 % (35/382) u mladších dospělých pacientů. Tyto rozdíly mezi staršími a mladšími pacienty byly podobné těm pozorovaným v aktivní srovnávací skupině.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

4.9 Předávkování

Příznaky

Příznaky pozorované po náhodném nebo úmyslném předávkování lacosamidem jsou primárně spojeny s CNS a gastrointestinálním systémem.

Typy nežádoucích účinků u pacientů vystavených dávkám nad 400 mg až do 800 mg nebyly klinicky odlišné od nežádoucích účinků u pacientů, kterým byly podávány doporučené dávky lacosamidu.

Účinky hlášené po podání více než 800 mg jsou závratě, nauzea, zvracení, záchvaty

(generalizované tonicko-klonické záchvaty, status epilepticus). Poruchy srdečního vedení, šok a kóma byly také pozorovány. Byla hlášena úmrtí u pacientů po akutním jednorázovém předávkování dávkou několika gramů lacosamidu.

Léčba

Pro případ předávkování lacosamidem není k dispozici specifické antidotum. Léčba by měla spočívat v obecně podpůrných opatřeních a v případě potřeby je možné provést i hemodialýzu (viz bod 5.2).

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antiepileptika, jiná antiepileptika, ATC kód: N03AX18

Mechanismus účinku

Léčivá látka lacosamid (R-2-acetamido-N-benzyl-3-metoxypropionamid) je funkcionalizovaná aminokyselina.

Přesný mechanismus účinku lacosamidu u člověka je třeba ještě plně objasnit.

Podle elektrofyziologických studií in vitro lacosamid selektivně zesiluje pomalou inaktivaci napěťově řízených („voltage-gated“) sodíkových kanálů a stabilizuje tak hyperexcitabilní membrány neuronů.

Farmakodynamické účinky

Lacosamid poskytoval u širokého spektra zvířecích modelů ochranu před parciálními i primárně generalizovanými záchvaty a zpomaloval rozvoj „kindlingu“.

V kombinaci s levetiracetamem, karbamazepinem, fenytoinem, valproátem, lamotriginem, topiramátem nebo gabapentinem vykazoval lacosamid v preklinických studiích synergní nebo aditivní antikonvulzivní účinky.

Klinická účinnost a bezpečnost

Monoterapie

Účinnost lacosamidu v monoterapii byla stanovena na základě dvojitě-zaslepeného non-inferiorního srovnávání s karbamazepinem CR při paralelním uspořádání skupin u 886 pacientů ve věku od 16 let, u nichž byla nově či nedávno diagnostikována epilepsie. Pacienti museli vykazovat nevyprovokované parciální záchvaty se sekundární generalizací nebo bez ní. Pacienti byli randomizováni v poměru 1:1 k užívání karbamazepinu CR a lacosamidu ve formě tablet. Dávkování bylo založeno na odpovědi na dávku a pohybovalo se v rozmezí od 400 do 1200 mg/den u karbamazepinu CR a od 200 do

600 mg/den u lacosamidu. Léčba trvala až 121 týdnů podle závislosti na odpovědi. Odhadovaná frekvence stavu bez záchvatů po 6 měsících byla 89,8 % u pacientů léčených

lacosamidem a 91,1 % u pacientů léčených karbamazepinem CR za použití analýzy přežití podle Kaplana–Meiera. Adjustovaný absolutní rozdíl mezi oběma způsoby léčby byl -1,3% (95% CI: -5,5, 2,8). Odhady frekvence stavu bez záchvatů po 12 měsících podle Kaplana–Meiera byly 77,8 % pro pacienty léčené lacosamidem a 82,7 % pro pacienty léčené karbamazepinem CR.

Frekvence stavu bez záchvatů po 6 měsících u starších pacientů od 65 let (62 pacientů s lacosamidem, 57 pacientů s karbamazepinem CR) byly podobné u obou léčebných skupin. Frekvence byly také podobné frekvencím pozorovaným u celkové populace. Udržovací dávka u starší populace byla

200 mg/den u 55 pacientů (88,7 %), 400 mg/den u 6 pacientů (9,7 %) a u 1 pacienta (1,6 %) byla dávka zvýšena na více než 400 mg/den.

Přechod na monoterapii

Účinnost a bezpečnost lacosamidu při přechodu na monoterapii byla hodnocena v dříve provedené kontrolované, multicentrické, dvojitě zaslepené randomizované studii. 425 pacientů ve věku 16 až 70 let s nekontrolovanými parciálními záchvaty, kteří užívali stabilní dávku 1 nebo 2 registrovaných

antiepileptik, bylo v této studii randomizováno k přechodu na monoterapii lacosamidem (buď v dávce 400 mg/den nebo v dávce 300 mg/den v poměru 3:1). U léčených pacientů, plně titrovaných,

u kterých bylo zahájeno vysazení antiepileptik (284, případně 99), bylo monoterapie dosaženo u 71,5 %, příp. 70,7 % pacientů po 57-105 dnech (median 71 dnů), během cíleného sledovacího období 70 dnů.

Přídatná léčba

Účinnost lacosamidu jako přídatné terapie byla v doporučených dávkách 200 mg/den a 400 mg/den prokázána ve 3 multicentrických, randomizovaných, placebem kontrolovaných klinických studiích s 12týdenní délkou trvání. Lacosamid v dávce 600 mg/den byl také účinný jako přídatná terapie

v kontrolovaných klinických studiích, ale účinnost této dávky se výrazně nelišila od 400 mg/den a byla pacienty hůře snášena (vyšší výskyt nežádoucích účinků v CNS a GIT). Proto se podávání dávky

600 mg/den nedoporučuje – maximální doporučenou dávkou je 400 mg/den. Cílem těchto studií, do

nichž bylo zařazeno 1308 pacientů s průměrnou anamnézou 23 let s parciálními záchvaty, bylo zhodnotit účinnost a bezpečnost lacosamidu při jeho souběžném podávání s 1-3 dalšími antiepileptiky u nemocných s nekontrolovanými parciálními záchvaty s nebo bez sekundární generalizace. 50% snížení četnosti záchvatů bylo dosaženo u 23% pacientů ve skupině placeba, u 34% pacientů ve skupině s dávkou 200 mg/den a u 40% pacientů ve skupině s dávkou 400 mg/den.

Farmakokinetika a bezpečnost jednorázové nasycovací dávky i.v. lacosamidu byly stanoveny v multicentrické, otevřené studii navržené pro zhodnocení bezpečnosti a snášenlivosti rychlého

nasazení lacosamidu v jednorázové i.v. nasycovací dávce (včetně 200 mg) následované perorálním dávkováním dvakrát denné (ekvivalentní i.v. dávce) jako přídatná terapie u dospělých jedinců od

16 do 60 let věku s parciálními záchvaty.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Po perorálním podání se lacosamid vstřebává rychle a úplně. Perorální biologická dostupnost tablet lacosamidu je přibližně 100%. Po perorálním podání se plazmatická koncentrace nezměněného lacosamidu rychle zvyšuje a Cmax dosahuje přibližně 0,5 až 4 hodiny po podání dávky. Vimpat tablety a sirup jsou bioekvivalentní. Potrava neovlivňuje rychlost ani rozsah vstřebávání.

Distribuce

Distribuční objem lacosamidu je přibližně 0,6 l/kg, na plazmatické bílkoviny se váže z méně než 15%.

Biotransformace

95% dávky se vylučuje močí buď v nezměněné formě nebo ve formě metabolitů. Celý průběh metabolismu lacosamidu nebyl zcela charakterizován.

Hlavními sloučeninami v moči je nezměněný lacosamid (asi 40% dávky) a O-desmethyl metabolit lacosamidu (méně než 30% dávky).

Polární frakce, pravděpodobně serinové deriváty, tvoří v moči přibližně 20%, v plazmě byla ale zjištěna pouze v malých množstvích (0-2%), a to jen u některých jedinců. Další metabolity byly nalezeny v moči pouze v malých množstvích (0,5-2%).

In vitro údaje ukazují, že CYP2C9, CYP2C19 a CYP3A4 jsou schopny katalyzovat tvorbu O- desmethyl metabolitu, ale hlavní isoenzym, který se na reakci podílel, nebyl in vivo potvrzen. Při srovnání farmakokinetiky lacosamidu mezi jedinci s intenzivním metabolismem („EMs“ s funkčním

CYP2C19) a jedinci s nízkým stupněm metabolismu („PMs“ s nefunkčním CYP2C19) nebyl pozorován žádný klinicky významný rozdíl. Ve studii interakcí s omeprazolem (inhibitorem

CYP2C19) nebyly navíc prokázány žádné klinicky významné změny v plazmatických koncentracích lacosamidu, což dokazuje zanedbatelnou důležitost této metabolické cesty. Plazmatická koncentrace O-desmethyllacosamidu tvoří asi 15% plazmatické hladiny lacosamidu. Tento hlavní metabolit lacosamidu nemá vlastní farmakologickou účinnost.

Eliminace

Lacosamid je ze systémového oběhu vylučován primárně ledvinami a biotransformací. Po perorálním a intravenózním podání radioaktivně značeného lacosamidu bylo přibližně 95% radioaktivity zjištěno v moči a méně než 0,5% ve stolici. Eliminační poločas nezměněného léku je přibližně 13 hodin.

Farmakokinetika je úměrná dávce a je časově konstantní s nízkou intra- a interindividuální variabilitou. Při dávkování dvakrát denně je po 3 dnech dosaženo rovnovážné plazmatické koncentrace („steady-state“). Plazmatická koncentrace se zvyšuje s akumulačním faktorem 2. Jednorázová nasycovací dávka 200 mg se v koncentracích ustáleného stavu přibližuje ke srovnatelnému perorálnímu podávání 100 mg dvakrát denně.

Farmakokinetika u zvláštních skupin pacientů

Pohlaví

Klinické studie prokázaly, že pohlaví klinicky významně neovlivňuje plazmatické koncentrace lacosamidu.

Porucha funkce ledvin

U pacientů s mírnou a středně těžkou poruchou funkce ledvin se AUC lacosamidu v porovnání se zdravými jedinci zvětšila přibližně o 30%, u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin a u pacientů s terminálním selháním ledvin s potřebou hemodialýzy přibližně o 60%, hodnota maximální koncentrace Cmax však nebyla ovlivněna.

Lacosamid je z plazmy účinně odstraňován hemodialýzou. Po 4hodinové hemodialýze se AUC lacosamidu zmenší přibližně o 50%, proto se doporučuje po hemodialýze doplnit dávkování (viz bod 4.2). U pacientů se středně závažným nebo závažným selháním funkce ledvin se několikanásobně zvýšila koncentrace O-desmethyl metabolitu. Pokud se u pacientů s terminálním renálním onemocněním neprováděla hemodialýza, zvýšené hladiny metabolitu neustále rostly během 24hodinového odebírání vzorků. Zatím není známo, že by u pacientů s terminálním renálním onemocněním tyto zvýšené hladiny vyvolaly nějaké nežádoucí účinky. Vlastní farmakologická účinnost metabolitu nebyla prokázána.

Porucha funkce jater

Jedinci s mírnou poruchou funkce jater (Child-Pugh B) vykazovali vyšší plazmatické koncentrace lacosamidu (AUCnorm zvýšena asi o 50%), což bylo zčásti důsledkem snížené funkce ledvin u těchto jedinců. Podle odhadu vedl pokles nerenální clearance u pacientů ve studii k přibližně 20% zvětšení

AUC lacosamidu. Farmakokinetika lacosamidu nebyla u těžké poruchy funkce jater hodnocena (viz bod 4.2).

Starší pacienti (ve věku nad 65 let)

AUC byla ve studii se staršími muži a ženami (věk 4 pacientů byl vyšší než 75 let) v porovnání

s mladou populací zvětšena o 30% u mužů a o 50% u žen, což bylo částečně způsobeno nižší tělesnou hmotností. Pokud je tento rozdíl spočten s ohledem na tělesnou hmotnost, činí 26% u mužů a 23%

u žen. Pozorována byla také zvýšená variabilita v plazmatických koncentracích lacosamidu. Renální clearance byla v této studii u starších pacientů jen mírně snížena.

Plošné snížení dávky se nepovažuje za nutné, pokud není indikováno z důvodu poruchy funkce ledvin (viz bod 4.2).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Plazmatické koncentrace lacosamidu byly ve studiích toxicity na zvířatech na stejné nebo pouze o málo vyšší úrovni v porovnání s pacienty, což ponechává velmi malý nebo žádný prostor pro expozici léku u člověka.

Farmakologická studie bezpečnosti přípravku prokázala u psů v anestezii s intravenózním podáním lacosamidu přechodné zvýšení PR intervalu a doby trvání QRS při současném poklesu krevního tlaku (pravděpodobně kardiodepresivním účinkem). Výskyt těchto přechodných změn začínal v rozmezí koncentrací na úrovni maximálního doporučeného dávkování u člověka. U psů a opic makaků jávských v anestezii bylo po intravenózních dávkách 15-60 mg/kg pozorováno zpomalení atriální

a ventrikulární vodivosti, atrioventrikulární blok a atrioventrikulární disociace.

Ve studiích toxicity s opakovaným dávkováním byly u potkanů pozorovány lehké reverzibilní jaterní změny od dávky 3x vyšší, než je dávka terapeutická. Mezi tyto změny patřily zvýšená hmotnost orgánu, hypertrofie hepatocytů, zvýšení sérových koncentrací jaterních enzymů a zvýšení hodnot celkového cholesterolu a triglyceridů. Kromě hypertrofie hepatocytů nebyly pozorovány žádné jiné histopatologické změny.

Ve studiích reprodukční a vývojové toxicity u hlodavců a králíků nebyly pozorovány žádné teratogenní účinky. U potkanů ale docházelo po dávkách toxických pro matky, odpovídajících předpokládaným systémovým hodnotám expozice léku u člověka, k navýšení počtu mrtvě narozených mláďat a počtu úmrtí mláďat v peripartálním období a k mírnému snížení velikosti i tělesné hmotnosti živých mláďat. Vyšší hladiny expozice přípravku nemohly být z důvodu toxicity pro matky u zvířat vyzkoušeny, proto získané údaje nejsou dostatečné pro úplnou charakteristiku embryofetotoxických nebo teratogenních vlastností lacosamidu.

Jak prokázaly studie u potkanů, lacosamid a/nebo jeho metabolity snadno procházejí placentární bariérou.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety: mikrokrystalická celulosa hyprolosa

částečně substituovaná hyprolosa koloidní bezvodý oxid křemičitý krospovidon (polyplasdone XL-10) magnesium-stearát

Potahová vrstva: polyvinylalkohol makrogol 3350 mastek

oxid titaničitý (E171)

žlutý oxid železitý (E172).

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

5 let.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Balení obsahující 14, 28, 56 a 168 potahovaných tablet v PVC/PVDC blistrech, zatavených hliníkovou fólií.

Balení obsahující 14 x 1 a 56 x 1 potahovaných tablet v perforovaných jednodávkových PVC/PVDC blistrech, zatavených hliníkovou fólií.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky pro likvidaci.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

UCB Pharma SA

Allée de la Recherche 60

B-1070 Brusel

Belgie

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

EU/1/08/470/004-006

EU/1/08/470/021

EU/1/08/470/026

EU/1/08/470/027

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 29. srpna 2008

Datum posledního prodloužení registrace: 31. července 2013

10. DATUM REVIZE TEXTU

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu.

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Vimpat 150 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje lacosamidum 150 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta

Lososově růžové oválné potahované tablety s vyraženým „SP“ na jedné straně a „150“ na druhé straně.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Vimpat je indikován jako monoterapie a přídatná léčba parciálních záchvatů se sekundární generalizací nebo bez ní u dospělých a dospívajících (16-18 let) pacientů s epilepsií.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Lacosamid musí být podáván dvakrát denně (obvykle ráno a večer). Lacosamid lze užívat s jídlem nebo na lačno.

Monoterapie

Doporučená počáteční dávka je 50 mg dvakrát denně, která by měla být po jednom týdnu zvýšena až na počáteční terapeutickou dávku 100 mg dvakrát denně.

Léčba lacosamidem může být také zahájena dávkou 100 mg dvakrát denně na základě posouzení lékaře k požadovanému počtu snížení záchvatů v porovnání s potenciálními nežádoucími účinky. V závislosti na odpovědi a snášenlivosti může být udržovací dávka dále zvyšována v týdenních

intervalech o 50 mg dvakrát denně (100 mg/den) až na maximální doporučenou udržovací denní dávku 300 mg dvakrát denně (600 mg/den).

U pacientů, kteří dosáhli dávky vyšší než 400 mg/den a kteří potřebují dodatečnou antiepileptickou léčbu, by mělo dávkování odpovídat níže uvedenému doporučenému schématu pro přídatnou léčbu.

Přídatná léčba

Doporučená počáteční dávka je 50 mg dvakrát denně, která by měla být po jednom týdnu zvýšena na počáteční terapeutickou dávku 100 mg dvakrát denně.

Podle individuální odpovědi a snášenlivosti pacienta může být udržovací dávka dále každý týden zvyšována o 50 mg dvakrát denně (100 mg/den) až na maximální doporučenou dávku 400 mg denně (200 mg dvakrát denně).

Zahájení léčby lacosamidem nasycovací dávkou

Léčba lacosamidem může být také zahájena jednorázovou nasycovací dávkou 200 mg, po které přibližně za 12 hodin následuje udržovací dávkovací režim 100 mg dvakrát denně (200 mg/den).

Následné úpravy dávkování je třeba provádět v souladu s individuální odpovědí a snášenlivostí, jak bylo popsáno výše. Nasycovací dávka může být podána za podmínek, že lékař stanoví rychlé dosažení ustáleného stavu plazmatických koncentrací lacosamidu a terapeutický účinek je zaručen. Dávka by měla být podána pod lékařským dozorem s přihlédnutím k potenciálnímu zvýšení výskytu

nežádoucích účinků na centrální nervový systém (viz bod 4.8). Podání nasycovací dávky nebylo studováno při akutních stavech, jako je status epilepticus.

Přerušení léčby

Pokud je lacosamid vysazován, mělo by to být podle současné klinické praxe provedeno postupně (např. snížit denní dávku o 200 mg/týden).

Zvláštní populace

Starší pacienti (ve věku nad 65 let)

U starších pacientů není nutné dávku snižovat. U starších pacientů je také třeba vzít v úvahu s věkem spojené snížení renální clearance a zvýšení hladin AUC (viz následující odstavec „Porucha funkce ledvin“ a bod 5.2). Jsou k dispozici pouze omezené klinické údaje o epilepsii u starších pacientů zejména s dávkami vyššími než 400 mg/den (viz body 4.4, 4.8 a 5.1).

Porucha funkce ledvin

U pacientů s mírnou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin (CLCR>30 ml/min) není nutno dávku upravovat. U pacientů s mírnou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin může být nasycovací dávka 200 mg zvažována, ale další titrace dávky (>200 mg denně) musí být prováděna opatrně.

U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (CLCR≤30 ml/min) a u pacientů s terminálním selháním ledvin se doporučuje maximální udržovací dávka 250 mg/den. U těchto pacientů se titrace dávky provádí s opatrností. Jestliže je podávána nasycovací dávka, úvodní dávka 100 mg, následovaná dávkováním 50 mg 2x denně, by měla být použita první týden léčby. U pacientů na hemodialýze se doporučuje doplnění dávky ve výši až 50% z poloviny celkové denní dávky ihned po ukončení hemodialýzy. Léčbu pacientů s terminálním selháním ledvin je třeba vést opatrně, protože není dost klinických zkušeností a může docházet ke kumulaci metabolitu (s neznámou farmakologickou

účinností).

Porucha funkce jater

U pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater je doporučena maximální dávka

300 mg/den.

Titraci dávky je třeba u těchto pacientů provádět opatrně s ohledem na současně přítomnou poruchu funkce ledvin. Nasycovací dávka 200 mg může být zvažována, ale další titrace dávky (>200 mg denně) musí být prováděna opatrně. Farmakokinetika lacosamidu nebyla u pacientů s těžkou poruchou funkce jater hodnocena (viz bod 5.2). Lacosamid se podává pacientům s těžkou poruchou funkce jater pouze, pokud očekávaný léčebný přínos převažuje nad možnými riziky. Při pečlivém sledování aktivity onemocnění a potenciálních nežádoucích účinků u pacienta může být zapotřebí dávku upravit.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost lacosamidu u dětí ve věku pod 16 let nebyly dosud stanoveny. Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání

Potahované tablety lacosamidu jsou určeny k perorálnímu podání. Lacosamid se užívá s jídlem nebo bez jídla.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou bodě 6.1.

Známá atrioventrikulární (AV) blokáda druhého nebo třetího stupně.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Sebevražedné myšlenky a chování

U pacientů léčených antiepileptiky v různých indikacích byly hlášeny případy sebevražedných představ a chování. Metaanalýza randomizovaných placebem kontrolovaných studií s antiepileptiky

také prokázala mírně zvýšené riziko sebevražedných představ a chování. Mechanismus vzniku tohoto rizika není znám a dostupná data nevylučují možnost zvýšeného rizika ani pro lacosamid. Z tohoto důvodu by u pacientů měly být sledovány známky sebevražedných představ a chování a případně by měla být zvolena vhodná léčba. Pacientům (a jejich ošetřujícím osobám) by mělo být doporučeno, aby okamžitě vyhledali lékařskou pomoc, pokud se u pacientů projeví známky sebevražedných představ či chování (viz bod 4.8).

Srdeční rytmus a vedení vzruchu

V klinických studiích s lacosamidem bylo pozorováno prodloužení PR intervalu v závislosti na dávce. Lacosamid je nutné podávat s opatrností pacientům se známými poruchami převodu, s těžkým srdečním onemocněním (např. infarkt myokardu nebo srdeční selhání v anamnéze), starším pacientům nebo v případech, kdy je lacosamid podáván v kombinaci s jinými léky, které mohou také vyvolat prodloužení PR intervalu. U těchto pacientů by se mělo zvážit provedení EKG vyšetření před zvýšením dávky lacosamidu nad 400 mg/den a poté, co je lacosamid vytitrován do rovnovážného stavu.

Druhý nebo třetí stupeň AV blokády byl hlášen po uvedení přípravku na trh. V placebem kontrolovaných studiích s lacosamidem nebyly u pacientů s epilepsií hlášeny fibrilace síní nebo flutter, avšak obojí bylo hlášeno v otevřených epileptických studiích a ze zkušeností po uvedení přípravku na trh (viz bod 4.8).

Pacienti by měli být informováni o příznacích druhého nebo třetího stupně AV blokády (např. pomalý nebo nepravidelný tep, pocit točení hlavy a mdloby) a příznacích fibrilace síní a flutteru (např. palpitace, zrychlený nebo nepravidelný tep, dušnost). Pacienti by měli být poučeni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud se kterýkoli z výše uvedených příznaků objeví.

Závrať

Při léčbě lacosamidem se objevovaly závratě, které by mohly vést ke zvýšenému výskytu náhodných poranění nebo pádů. Pacienti by proto měli být poučeni, aby zachovávali zvýšenou opatrnost, dokud se neseznámí s tím, jak na ně přípravek působí (viz bod 4.8).

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Lacosamid je nutné podávat s opatrností pacientům léčeným ještě dalšími léky, které mohou vyvolat prodloužení PR intervalu (např. karbamazepin, lamotrigin, eslikarbazepin nebo pregabalin) nebo těm, kteří užívají antiarytmika I.třídy. Analýza podskupin pacientů současně užívajících karbamazepin nebo lamotrigin v klinických studiích však neprokázala zvýšený výskyt prodloužení PR intervalu.

In vitro data

Data obecně naznačují, že lacosamid má nízký interakční potenciál. V in vitro studiích nedocházelo k indukci enzymů CYP1A2, 2B6 a 2C9 ani k inhibici enzymů CYP1A1, 1A2, 2A6, 2B6, 2C8, 2C9,

2D6 a 2E1 lacosamidem při plazmatických hladinách dosahovaných během klinických studií. Jedna in vitro studie prokázala, že lacosamid není ve střevech transportován P glykoproteinem. Data in vitro ukazují, že CYP2C9, CYP2C19 a CYP3A4 jsou schopné katalyzovat tvorbu O-desmethyl metabolitu.

In vivo data

Lacosamid neinhibuje ani neindukuje enzymy CYP2C19 ani CYP3A4 v klinicky významném rozsahu.

Lacosamid neovlivňoval AUC midazolamu (metabolizovaného CYP3A4, lacosamid podáván v dávce 200 mg 2x denně), ale Cmax midazolamu byla mírně zvýšena (30%). Lacosamid neovlivňoval farmakokinetiku omeprazolu (metabolizován CYP2C19 a 3A4, lacosamid podáván v dávce 300 mg 2x denně). Omeprazol, inhibitor CYP2C19, v dávce 40 mg jednou denně klinicky významně nezvyšoval systémovou expozici lacosamidu. Tudíž z toho vyplývá, že středně silné inhibitory CYP2C19 pravděpodobně neovlivňují systémovou expozici lacosamidu v klinicky významném rozsahu. Opatrnost se doporučuje při současné léčbě silnými inhibitory CYP2C9 (např. flukonazolem) a CYP3A4 (např. itrakonazolem, ketokonazolem, ritonavirem, klarithromycinem), která může vést ke zvýšené systémové expozici lacosamidu. Takové interakce nebyly stanoveny in vivo, ale jsou možné na základě in vitro údajů.

Silné induktory enzymů, jako jsou rifampicin nebo třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), mohou mírně redukovat systémovou expozici lacosamidu. Proto by zahájení a ukončení léčby těmito enzymatickými induktory mělo být prováděno s opatrností.

Antiepileptika

Ve studiích lékových interakcí neovlivňoval lacosamid statisticky významně plazmatické koncentrace karbamazepinu a kyseliny valproové a ani plazmatické koncentrace lacosamidu nebyly karbamazepinem nebo kyselinou valproovou ovlivněny. Statistická analýza farmakokinetiky

v populaci prokázala, že současná léčba jinými antiepileptiky indukujícími enzymy (např. karbamazepin, fenytoin, fenobarbital v různých dávkách) vyvolává snížení systémové expozice lacosamidu o 25%.

Perorální kontraceptiva

Ve studii lékových interakcí nebyla pozorována žádná interakce mezi lacosamidem a perorálními kontraceptivy ethinylestradiolem a levonorgestrelem. Koncentrace progesteronu nebyly při současném podávání obou přípravků ovlivněny.

Různé

Studie lékových interakcí neprokázaly žádné účinky lacosamidu na farmakokinetiku digoxinu, ani

žádné klinicky významné interakce mezi lacosamidem a metforminem.

Současné podání warfarinu s lacosamidem nevede k žádné klinicky relevantní změně ve farmakokinetických a farmakodynamických vlastnostech warfarinu.

Ačkoli nejsou k dispozici žádné farmakokinetické údaje o interakci lacosamidu s alkoholem, farmakodynamický účinek nemůže být vyloučen.

Lacosamid se váže na bílkoviny z méně než 15%, proto se klinicky významné interakce s jinými léky z důvodů kompetice o vazebná místa na bílkovinách považují za nepravděpodobné.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Obecná rizika v souvislosti s epilepsií a užíváním antiepileptik

Pro všechna antiepileptika platí, že prevalence malformací u potomků žen léčených na epilepsii je dvakrát až třikrát vyšší než přibližně 3% výskyt u obecné populace. V léčené populaci byl zvýšený výskyt malformací pozorován při polyterapii. Míra vlivu léčby a/nebo vlastního onemocnění nebyla však zatím objasněna.

Účinná antiepileptická léčba se navíc nesmí přerušovat, protože zhoršení onemocnění působí negativně na matku i plod.

Rizika v souvislosti s užíváním lacosamidu

Adekvátní údaje o podávání lacosamidu těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie se zvířaty neprokázaly teratogenní účinky u potkanů ani u králíků, ale při dávkách toxických pro matky byla

u potkanů a králíků pozorována embryotoxicita (viz bod 5.3). Potenciální riziko u člověka není známo. Lacosamid by neměl být během těhotenství podáván, pokud to není nezbytně nutné (pokud přínos pro matku jednoznačně převyšuje potenciální riziko pro plod). Pokud se žena rozhodne otěhotnět, je nutné užívání tohoto přípravku znovu pečlivě zvážit.

Kojení

Není známo, zda se u člověka lacosamid vylučuje do mateřského mléka. Studie se zvířaty prokázaly, že se lacosamid do mléka vylučuje. Z preventivních důvodů se proto doporučuje během léčby lacosamidem kojení přerušit.

Fertilita

Nebylo pozorováno žádné nežádoucí ovlivnění fertility samců a samic potkanů v dávkách odpovídajících plazmatickým koncentracím (AUC) až do přibližně 2x vyšších plazmatických hladin (AUC) u člověka při maximální doporučené dávce.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Lacosamid má malý nebo středně silný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Léčba lacosamidem může vyvolat závratě nebo rozostření zraku. Proto je nutné pacientům doporučit, aby neřídili motorové vozidlo a neobsluhovali jiné potenciálně nebezpečné stroje až do doby, kdy se přesvědčí o účincích lacosamidu na tyto činnosti.

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrnný bezpečnostní profil

Podle analýzy souhrnných výsledků placebem kontrolovaných klinických studií přídatné léčby u 1308 pacientů s parciálními záchvaty uvedlo celkem 61,9% pacientů randomizovaných k léčbě

lacosamidem a 35,2% pacientů randomizovaných k užívání placeba alespoň jeden nežádoucí účinek. Nejčastěji uváděnými nežádoucími účinky (≥10 %) při léčbě lacosamidem byly závratě, bolest hlavy, nauzea a diplopie, které byly obvykle mírné nebo střední intenzity. Některé souvisely s výší dávky a snížením dávky je bylo možné zmírnit. Výskyt a závažnost nežádoucích účinků na centrální nervový systém (CNS) a gastrointestinální trakt se obvykle časem snižovaly.

Ve všech těchto kontrolovaných studiích byl lék vysazen kvůli nežádoucím účinkům u 12,2% pacientů užívajících lacosamid a u 1,6% pacientů ve skupině placeba. Nejčastějším nežádoucím účinkem vedoucím k ukončení léčby lacosamidem byly závratě.

Výskyt CNS nežádoucích účinků, jako je závrať, může být po nasycovací dávce vyšší.

Na základě analýzy údajů non-inferiorní klinické studie monoterapie porovnávající lacosamid

s karbamazepinem s prodlouženým uvolňováním (CR) byly nejčastěji pozorovanými nežádoucími účinky lacosamidu (≥10 %) bolest hlavy a závratě. Frekvence přerušení léčby z důvodu nežádoucích účinků byla u pacientů léčených lacosamidem 10,6 %, u pacientů léčených karbamazepinem CR

15,6 %.

Seznam nežádoucích účinků v tabulce

V následující tabulce je uvedena frekvence výskytu nežádoucích účinků hlášených v klinických studiích a po uvedení přípravku na trh. Frekvence jsou definovány následovně: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1 000 až <1/100) a není známo (z dostupných údajů nelze frekvenci určit). V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

Třída orgánových

Velmi

Časté

Méně časté

Není známo

systémů

časté

 

 

 

Poruchy krve a

 

 

 

agranulocytóza(1)

lymfatického

 

 

 

 

systému

 

 

 

 

Poruchy imunitního

 

 

léková

léková reakce

systému

 

 

hypersenzitivita(1)

s eozinofilií a

 

 

 

 

systémovými příznaky

 

 

 

 

(DRESS) (1,2)

Psychiatrické

 

deprese

agresivita(1)

 

poruchy

 

stavy zmatenosti

agitovanost(1)

 

 

 

insomnie(1)

euforická nálada(1)

 

 

 

 

psychotická porucha(1)

 

 

 

 

sebevražedný pokus(1)

 

 

 

 

sebevražedné

 

 

 

 

představy(1)

 

 

 

 

halucinace (1)

 

Poruchy nervového

závratě

poruchy rovnováhy,

synkopa(2)

 

systému

bolest

koordinace a paměti,

 

 

 

hlavy

kognitivní poruchy,

 

 

 

 

somnolence, třes,

 

 

 

 

nystagmus,

 

 

 

 

 

 

 

 

hypoestezie, dysartrie,

 

 

 

 

poruchy pozornosti,

 

 

 

 

parestezie

 

 

Poruchy oka

diplopie

rozostřené vidění

 

 

Poruchy ucha a

 

vertigo

 

 

labyrintu

 

tinitus

 

 

Srdeční poruchy

 

 

atrioventrikulární

 

 

 

 

blok(1,2)

 

 

 

 

bradykardie(1,2)

 

 

 

 

fibrilace síní(1,2)

 

 

 

 

flutter síní(1,2)

 

Poruchy

nauzea

zvracení, zácpa,

 

 

gastrointestinálního

 

flatulence,

 

 

traktu

 

dyspepsie, sucho

 

 

 

 

v ústech, průjem

 

 

Poruchy jater a

 

 

abnormální výsledky

 

žlučových cest

 

 

jaterních testů(2)

 

 

 

 

zvýšené hodnoty

 

 

 

 

jaterních enzymů

 

 

 

 

(> 2x ULN) (1)

 

Poruchy kůže a

 

pruritus

angioedém(1)

Stevens-Johnsonův

podkožní tkáně

 

vyrážka(1)

kopřivka(1)

syndrom(1),

 

 

 

 

toxická epidermální

 

 

 

 

nekrolýza(1)

Poruchy svalové a

 

svalové křeče

 

 

kosterní soustavy a

 

 

 

 

pojivové tkáně

 

 

 

 

Celkové poruchy a

 

poruchy chůze a držení

 

 

reakce v místě

 

těla, astenie, únava,

 

 

aplikace

 

podrážděnost, pocit

 

 

 

 

opilosti

 

 

Poranění, otravy a

 

pády

 

 

procedurální

 

lacerace kůže

 

 

komplikace

 

pohmožděniny

 

 

(1) nežádoucí účinky hlášené po uvedení přípravku na trh

(2)viz Popis vybraných nežádoucích účinků

Popis vybraných nežádoucích účinků

Užívání lacosamidu je spojeno s prodloužením PR intervalu v závislosti na dávce. Mohou se vyskytnout nežádoucí účinky související s prodloužením PR intervalu (např. atrioventrikulární blokáda, synkopa, bradykardie).

V klinických studiích přídatné terapie u pacientů s epilepsií je výskyt atrioventrikulární blokády prvního stupně méně častý a dosahuje hodnot 0,7% pro lacosamid 200 mg, 0,0% pro lacosamid

400 mg, 0,5% pro lacosamid 600 mg a 0,0% pro placebo. V těchto studiích nebyl zaznamenán výskyt

AV blokády druhého nebo vyššího stupně. Po uvedení přípravku na trh však byly ve spojení s léčbou lacosamidem hlášeny případy AV blokády druhého nebo třetího stupně. V klinických studiích monoterapie porovnávající lacosamid s karbamazepinem CR byl rozsah prodloužení PR intervalu

u lacosamidu a karbamazepinu srovnatelný.

Frekvence výskytu synkopy hlášená ze souhrnných klinických studiích přídatné terapie je méně častá a neliší se u pacientů s epilepsií (n=944), kterým byl podáván lacosamid (0,1%) a pacientů s epilepsií (n=364) s placebem (0,3%). V klinických studiích monoterapie porovnávajících lacosamid

s karbamazepinem CR byla synkopa hlášena u 7/444 (1,6 %) pacientů s lacosamidem a u 1/442 (0,2 %) pacientů s karbamazepinem CR.

Fibrilace síní nebo flutter nebyly hlášeny v krátkodobých klinických studiích, nicméně obojí bylo hlášeno v otevřených studiích epilepsie a po uvedení přípravku na trh.

Abnormální výsledky laboratorních testů

V kontrolovaných klinických studiích s lacosamidem u dospělých pacientů s parciálními záchvaty, kteří užívali současně 1 až 3 antiepileptika, byly pozorovány abnormální výsledky testů jaterních funkcí. U 0,7% (7/935) pacientů léčených Vimpatem a u 0% (0/356) pacientů, kterým bylo podáváno placebo, se vyskytovalo zvýšení ALT na ≥3x ULN.

Multiorgánové hypersenzitivní reakce

U pacientů léčených některými antiepileptiky byly hlášeny multiorgánové hypersenzitivní reakce (také známé jako léková reakce s eozinofilií a systémovými příznaky, DRESS). Tyto reakce se projevují různě, obvykle se však projevují horečkou a vyrážkou a mohou být spojeny s postižením různých orgánových systémů. Při podezření na multiorgánovou hypersenzitivní reakci se má lacosamid vysadit.

Pediatrická populace

Předpokládá se, že frekvence, druh a závažnost nežádoucích účinků u dospívajících ve věku 16-18 let budou stejné jako u dospělých. Bezpečnost lacosamidu u dětí pod 16 let nebyla ještě stanovena.

Nejsou k dispozici žádné údaje.

Starší pacienti

Ve studii monoterapie srovnávající lacosamid s karbamazepinem CR se typy nežádoucích účinků ve vztahu k lacosamidu u starších pacientů (≥65 let) jevily jako srovnatelné s těmi pozorovanými

u pacientů mladších než 65 let. U starších pacientů byl však ve srovnání s mladšími dospělými pacienty pozorován vyšší výskyt pádů, průjmu a třesu (rozdíl ≥5%). Nejčastějším kardiálním nežádoucím účinkem pozorovaným u starších pacientů ve srovnání s mladší populací byla AV blokáda prvního stupně. To bylo hlášeno u lacosamidu ve 4,8 % (3/62) u starších pacientů v porovnání s 1,6 % (6/382) u mladších dospělých pacientů. Četnost přerušení léčby v důsledku nežádoucích účinků byla pozorovaná u lacosamidu v 21,0% (13/62) u starších pacientů oproti 9,2 % (35/382) u mladších dospělých pacientů. Tyto rozdíly mezi staršími a mladšími pacienty byly podobné těm pozorovaným v aktivní srovnávací skupině.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

4.9 Předávkování

Příznaky

Příznaky pozorované po náhodném nebo úmyslném předávkování lacosamidem jsou primárně spojeny s CNS a gastrointestinálním systémem.

Typy nežádoucích účinků u pacientů vystavených dávkám nad 400 mg až do 800 mg nebyly klinicky odlišné od nežádoucích účinků u pacientů, kterým byly podávány doporučené dávky lacosamidu.

Účinky hlášené po podání více než 800 mg jsou závratě, nauzea, zvracení, záchvaty

(generalizované tonicko-klonické záchvaty, status epilepticus). Poruchy srdečního vedení, šok a kóma byly také pozorovány. Byla hlášena úmrtí u pacientů po akutním jednorázovém předávkování dávkou několika gramů lacosamidu.

Léčba

Pro případ předávkování lacosamidem není k dispozici specifické antidotum. Léčba by měla spočívat v obecně podpůrných opatřeních a v případě potřeby je možné provést i hemodialýzu (viz bod 5.2).

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antiepileptika, jiná antiepileptika, ATC kód: N03AX18

Mechanismus účinku

Léčivá látka lacosamid (R-2-acetamido-N-benzyl-3-metoxypropionamid) je funkcionalizovaná aminokyselina.

Přesný mechanismus účinku lacosamidu u člověka je třeba ještě plně objasnit.

Podle elektrofyziologických studií in vitro, lacosamid selektivně zesiluje pomalou inaktivaci napěťově řízených („voltage-gated“) sodíkových kanálů a stabilizuje tak hyperexcitabilní membrány neuronů.

Farmakodynamické účinky

Lacosamid poskytoval u širokého spektra zvířecích modelů ochranu před parciálními i primárně generalizovanými záchvaty a zpomaloval rozvoj„kindlingu“.

V kombinaci s levetiracetamem, karbamazepinem, fenytoinem, valproátem, lamotriginem, topiramátem nebo gabapentinem vykazoval lacosamid v preklinických studiích synergní nebo aditivní antikonvulzivní účinky.

Klinická účinnost a bezpečnost

Monoterapie

Účinnost lacosamidu v monoterapii byla stanovena na základě dvojitě-zaslepeného non-inferiorního srovnávání s karbamazepinem CR při paralelním uspořádání skupin u 886 pacientů ve věku od 16 let, u nichž byla nově či nedávno diagnostikována epilepsie. Pacienti museli vykazovat nevyprovokované parciální záchvaty se sekundární generalizací nebo bez ní. Pacienti byli randomizováni v poměru 1:1 k užívání karbamazepinu CR a lacosamidu ve formě tablet. Dávkování bylo založeno na odpovědi na dávku a pohybovalo se v rozmezí od 400 do 1200 mg/den u karbamazepinu CR a od 200 do

600 mg/den u lacosamidu. Léčba trvala až 121 týdnů podle závislosti na odpovědi. Odhadovaná frekvence stavu bez záchvatů po 6 měsících byla 89,8 % u pacientů léčených

lacosamidem a 91,1 % u pacientů léčených karbamazepinem CR za použití analýzy přežití podle Kaplana–Meiera. Adjustovaný absolutní rozdíl mezi oběma způsoby léčby byl -1,3% (95% CI: -5,5, 2,8). Odhady frekvence stavu bez záchvatů po 12 měsících podle Kaplana–Meiera byly 77,8 % pro pacienty léčené lacosamidem a 82,7 % pro pacienty léčené karbamazepinem CR.

Frekvence stavu bez záchvatů po 6 měsících u starších pacientů od 65 let (62 pacientů s lacosamidem, 57 pacientů s karbamazepinem CR) byly podobné u obou léčebných skupin. Frekvence byly také podobné frekvencím pozorovaným u celkové populace. Udržovací dávka u starší populace byla

200 mg/den u 55 pacientů (88,7 %), 400 mg/den u 6 pacientů (9,7 %) a u 1 pacienta (1,6 %) byla dávka zvýšena na více než 400 mg/den.

Přechod na monoterapii

Účinnost a bezpečnost lacosamidu při přechodu na monoterapii byla hodnocena v dříve provedené kontrolované, multicentrické, dvojitě zaslepené randomizované studii. 425 pacientů ve věku 16 až 70 let s nekontrolovanými parciálními záchvaty, kteří užívali stabilní dávku 1 nebo 2 registrovaných

antiepileptik, bylo v této studii randomizováno k přechodu na monoterapii lacosamidem (buď v dávce 400 mg/den nebo v dávce 300 mg/den v poměru 3:1). U léčených pacientů, plně titrovaných,

u kterých bylo zahájeno vysazení antiepileptik (284, případně 99), bylo monoterapie dosaženo u 71,5 %, příp. 70,7 % pacientů po 57-105 dnech (median 71 dnů), během cíleného sledovacího období 70 dnů.

Přídatná léčba

Účinnost lacosamidu jako přídatné terapie byla v doporučených dávkách 200 mg/den a 400 mg/den prokázána ve 3 multicentrických, randomizovaných, placebem kontrolovaných klinických studiích s 12týdenní délkou trvání. Lacosamid v dávce 600 mg/den byl také účinný jako přídatná terapie

v kontrolovaných klinických studiích, ale účinnost této dávky se výrazně nelišila od 400 mg/den a byla pacienty hůře snášena (vyšší výskyt nežádoucích účinků v CNS a GIT). Proto se podávání dávky

600 mg/den nedoporučuje – maximální doporučenou dávkou je 400 mg/den. Cílem těchto studií, do nichž bylo zařazeno 1308 pacientů s průměrnou anamnézou 23 let 23 let s parciálními záchvaty, bylo zhodnotit účinnost a bezpečnost lacosamidu při jeho souběžném podávání s 1-3 dalšími antiepileptiky u nemocných s nekontrolovanými parciálními záchvaty s nebo bez sekundární generalizace. 50% snížení četnosti záchvatů bylo dosaženo u 23% pacientů ve skupině placeba, u 34% pacientů ve

skupině s dávkou 200 mg/den a u 40% pacientů ve skupině s dávkou 400 mg/den.

Farmakokinetika a bezpečnost jednorázové nasycovací dávky i.v. lacosamidu byly stanoveny v multicentrické, otevřené studii navržené pro zhodnocení bezpečnosti a snášenlivosti rychlého

nasazení lacosamidu v jednorázové i.v. nasycovací dávce (včetně 200 mg) následované perorálním dávkováním dvakrát denné (ekvivalentní i.v. dávce) jako přídatná terapie u dospělých jedinců od

16 do 60 let věku s parciálními záchvaty.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Po perorálním podání se lacosamid vstřebává rychle a úplně. Perorální biologická dostupnost tablet lacosamidu je přibližně 100%. Po perorálním podání se plazmatická koncentrace nezměněného lacosamidu rychle zvyšuje a Cmax dosahuje přibližně 0,5 až 4 hodiny po podání dávky. Vimpat tablety a sirup jsou bioekvivalentní. Potrava neovlivňuje rychlost ani rozsah vstřebávání.

Distribuce

Distribuční objem lacosamidu je přibližně 0,6 l/kg, na plazmatické bílkoviny se váže z méně než 15%.

Biotransformace

95% dávky se vylučuje močí buď v nezměněné formě nebo ve formě metabolitů. Celý průběh metabolismu lacosamidu nebyl zcela charakterizován.

Hlavními sloučeninami v moči je nezměněný lacosamid (asi 40% dávky) a O-desmethyl metabolit lacosamidu (méně než 30% dávky).

Polární frakce, pravděpodobně serinové deriváty, tvoří v moči přibližně 20%, v plazmě byla ale zjištěna pouze v malých množstvích (0-2%), a to jen u některých jedinců. Další metabolity byly nalezeny v moči pouze v malých množstvích (0,5-2%).

In vitro údaje ukazují, že CYP2C9, CYP2C19 a CYP3A4 jsou schopny katalyzovat tvorbu O- desmethyl metabolitu, ale hlavní isoenzym, který se na reakci podílel, nebyl in vivo potvrzen. Při srovnání farmakokinetiky lacosamidu mezi jedinci s intenzivním metabolismem („EMs“ s funkčním

CYP2C19) a jedinci s nízkým stupněm metabolismu („PMs“ s nefunkčním CYP2C19) nebyl pozorován žádný klinicky významný rozdíl. Ve studii interakcí s omeprazolem (inhibitorem

CYP2C19) nebyly navíc prokázány žádné klinicky významné změny v plazmatických koncentracích lacosamidu, což dokazuje zanedbatelnou důležitost této metabolické cesty. Plazmatická koncentrace O-desmethyllacosamidu tvoří asi 15% plazmatické hladiny lacosamidu. Tento hlavní metabolit lacosamidu nemá vlastní farmakologickou účinnost.

Eliminace

Lacosamid je ze systémového oběhu vylučován primárně ledvinami a biotransformací. Po perorálním a intravenózním podání radioaktivně značeného lacosamidu bylo přibližně 95% radioaktivity zjištěno v moči a méně než 0,5% ve stolici. Eliminační poločas nezměněného léku je přibližně 13 hodin.

Farmakokinetika je úměrná dávce a je časově konstantní s nízkou intra- a interindividuální variabilitou. Při dávkování dvakrát denně je po 3 dnech dosaženo rovnovážné plazmatické koncentrace („steady-state“). Plazmatická koncentrace se zvyšuje s akumulačním faktorem 2. Jednorázová nasycovací dávka 200 mg se v koncentracích ustáleného stavu přibližuje ke srovnatelnému perorálnímu podávání 100 mg dvakrát denně.

Farmakokinetika u zvláštních skupin pacientů

Pohlaví

Klinické studie prokázaly, že pohlaví klinicky významně neovlivňuje plazmatické koncentrace lacosamidu.

Porucha funkce ledvin

U pacientů s mírnou a středně těžkou poruchou funkce ledvin se AUC lacosamidu v porovnání se zdravými jedinci zvětšila přibližně o 30%, u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin a u pacientů s terminálním selháním ledvin s potřebou hemodialýzy přibližně o 60%, hodnota maximální

koncentrace Cmax však nebyla ovlivněna.

Lacosamid je z plazmy účinně odstraňován hemodialýzou. Po 4hodinové hemodialýze se AUC lacosamidu zmenší přibližně o 50%, proto se doporučuje po hemodialýze doplnit dávkování (viz bod 4.2). U pacientů se středně závažným nebo závažným selháním funkce ledvin se několikanásobně zvýšila koncentrace O-desmethyl metabolitu. Pokud se u pacientů s terminálním renálním onemocněním neprováděla hemodialýza, zvýšené hladiny metabolitu neustále rostly během 24hodinového odebírání vzorků. Zatím není známo, že by u pacientů s terminálním renálním onemocněním tyto zvýšené hladiny vyvolaly nějaké nežádoucí účinky. Vlastní farmakologická účinnost metabolitu nebyla prokázána.

Porucha funkce jater

Jedinci s mírnou poruchou funkce jater (Child-Pugh B) vykazovali vyšší plazmatické koncentrace lacosamidu (AUCnorm zvýšena asi o 50%), což bylo zčásti důsledkem snížené funkce ledvin u těchto jedinců. Podle odhadu vedl pokles nerenální clearance u pacientů ve studii k přibližně 20% zvětšení

AUC lacosamidu. Farmakokinetika lacosamidu nebyla u těžké poruchy funkce jater hodnocena (viz bod 4.2).

Starší pacienti (ve věku nad 65 let)

AUC byla ve studii se staršími muži a ženami (věk 4 pacientů byl vyšší než 75 let) v porovnání

s mladou populací zvětšena o 30% u mužů a o 50% u žen, což bylo částečně způsobeno nižší tělesnou hmotností. Pokud je tento rozdíl spočten s ohledem na tělesnou hmotnost, činí 26% u mužů a 23%

u žen. Pozorována byla také zvýšená variabilita v plazmatických koncentracích lacosamidu. Renální clearance byla v této studii u starších pacientů jen mírně snížena.

Plošné snížení dávky se nepovažuje za nutné, pokud není indikováno z důvodu poruchy funkce ledvin (viz bod 4.2).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Plazmatické koncentrace lacosamidu byly ve studiích toxicity na zvířatech na stejné nebo pouze o málo vyšší úrovni v porovnání s pacienty, což ponechává velmi malý nebo žádný prostor pro expozici léku u člověka.

Farmakologická studie bezpečnosti přípravku prokázala u psů v anestezii s intravenózním podáním lacosamidu přechodné zvýšení PR intervalu a doby trvání QRS při současném poklesu krevního tlaku (pravděpodobně kardiodepresivním účinkem). Výskyt těchto přechodných změn začínal v rozmezí koncentrací na úrovni maximálního doporučeného dávkování u člověka. U psů a opic makaků jánských v anestezii bylo po intravenózních dávkách 15-60 mg/kg pozorováno zpomalení atriální

a ventrikulární vodivosti, atrioventrikulární blok a atrioventrikulární disociace.

Ve studiích toxicity s opakovaným dávkováním byly u potkanů pozorovány lehké reverzibilní jaterní změny od dávky 3x vyšší, než je dávka terapeutická. Mezi tyto změny patřily zvýšená hmotnost orgánu, hypertrofie hepatocytů, zvýšení sérových koncentrací jaterních enzymů a zvýšení hodnot celkového cholesterolu a triglyceridů. Kromě hypertrofie hepatocytů nebyly pozorovány žádné jiné histopatologické změny.

Ve studiích reprodukční a vývojové toxicity u hlodavců a králíků nebyly pozorovány žádné teratogenní účinky. U potkanů ale docházelo po dávkách toxických pro matky, odpovídajících předpokládaným systémovým hodnotám expozice léku u člověka, k navýšení počtu mrtvě narozených mláďat a počtu úmrtí mláďat v období periparta a k mírnému snížení velikosti i tělesné hmotnosti živých mláďat. Vyšší hladiny expozice přípravku nemohly být z důvodu toxicity pro matky u zvířat vyzkoušeny, proto získané údaje nejsou dostatečné pro úplnou charakteristiku embryofetotoxických nebo teratogenních vlastností lacosamidu.

Jak prokázaly studie u potkanů, lacosamid a/nebo jeho metabolity snadno procházejí placentární bariérou.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety: mikrokrystalická celulosa hyprolosa

částečně substituovaná hyprolosa koloidní bezvodý oxid křemičitý krospovidon (polyplasdone XL-10) magnesium-stearát

Potahová vrstva: polyvinylalkohol makrogol 3350 mastek

oxid titaničitý (E171)

žlutý oxid železitý (E172), červený oxid železitý (E172) a černý oxid železitý (E172).

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

5 let.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Balení obsahující 14, 28 a 56 potahovaných tablet v PVC/PVDC blistrech, zatavených hliníkovou fólií.

Multipack obsahující 168 (3 balení po 56 tabletách) potahovaných tablet v PVC/PVDC blistrech, zatavených hliníkovou fólií.

Balení obsahující 14 x 1 a 56 x 1 potahovaných tablet v perforovaných jednodávkových PVC/PVDC blistrech, zatavených hliníkovou fólií.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky pro likvidaci.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

UCB Pharma SA

Allée de la Recherche 60

B-1070 Brusel

Belgie

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

EU/1/08/470/007-009

EU/1/08/470/022

EU/1/08/470/028

EU/1/08/470/029

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 29. srpna 2008

Datum posledního prodloužení registrace: 31. července 2013

10. DATUM REVIZE TEXTU

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu.

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Vimpat 200 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje lacosamidum 200 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta

Modré oválné potahované tablety s vyraženým „SP“ na jedné straně a „200“ na druhé straně.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Vimpat je indikován jako monoterapie a přídatná léčba parciálních záchvatů se sekundární generalizací nebo bez ní u dospělých a dospívajících (16-18 let) pacientů s epilepsií.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Lacosamid musí být podáván dvakrát denně (obvykle ráno a večer). Lacosamid lze užívat s jídlem nebo na lačno.

Monoterapie

Doporučená počáteční dávka je 50 mg dvakrát denně, která by měla být po jednom týdnu zvýšena až na počáteční terapeutickou dávku 100 mg dvakrát denně.

Léčba lacosamidem může být také zahájena dávkou 100 mg dvakrát denně na základě posouzení lékaře k požadovanému počtu snížení záchvatů v porovnání s potenciálními nežádoucími účinky. V závislosti na odpovědi a snášenlivosti může být udržovací dávka dále zvyšována v týdenních

intervalech o 50 mg dvakrát denně (100 mg/den) až na maximální doporučenou udržovací denní dávku 300 mg dvakrát denně (600 mg/den).

U pacientů, kteří dosáhli dávky vyšší než 400 mg/den a kteří potřebují dodatečnou antiepileptickou léčbu, by mělo dávkování odpovídat níže uvedenému doporučenému schématu pro přídatnou léčbu.

Přídatná léčba

Doporučená počáteční dávka je 50 mg dvakrát denně, která by měla být po jednom týdnu zvýšena na počáteční terapeutickou dávku 100 mg dvakrát denně.

Podle individuální odpovědi a snášenlivosti pacienta může být udržovací dávka dále každý týden zvyšována o 50 mg dvakrát denně (100 mg/den) až na maximální doporučenou dávku 400 mg denně (200 mg dvakrát denně).

Zahájení léčby lacosamidem nasycovací dávkou

.Léčba lacosamidem může být také zahájena jednorázovou nasycovací dávkou 200 mg, po které přibližně za 12 hodin následuje udržovací dávkovací režim 100 mg dvakrát denně (200 mg/den).

Následné úpravy dávkování je třeba provádět v souladu s individuální odpovědí a snášenlivostí, jak bylo popsáno výše. Nasycovací dávka může být podána za podmínek, že lékař stanoví rychlé dosažení ustáleného stavu plazmatických koncentrací lacosamidu a terapeutický účinek je zaručen. Dávka by měla být podána pod lékařským dozorem s přihlédnutím k potenciálnímu zvýšení výskytu nežádoucích účinků na centrální nervový systém (viz bod 4.8). Podání nasycovací dávky nebylo

studováno při akutních stavech, jako je status epilepticus.

Přerušení léčby

Pokud je lacosamid vysazován, mělo by to být podle současné klinické praxe provedeno postupně (např. snížit denní dávku o 200 mg/týden).

Zvláštní populace

Starší pacienti (ve věku nad 65 let)

U starších pacientů není nutné dávku snižovat. U starších pacientů je také třeba vzít v úvahu s věkem spojené snížení renální clearance a zvýšení hladin AUC (viz následující odstavec „Porucha funkce ledvin“ a bod 5.2). Jsou k dispozici pouze omezené klinické údaje o epilepsii u starších pacientů zejména s dávkami vyššími než 400 mg/den (viz body 4.4, 4.8 a 5.1).

Porucha funkce ledvin

U pacientů s mírnou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin (CLCR>30 ml/min) není nutno dávku upravovat. U pacientů s mírnou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin může být nasycovací dávka 200 mg zvažována, ale další titrace dávky (>200 mg denně) musí být prováděna opatrně.

U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (CLCR≤30 ml/min) a u pacientů s terminálním selháním ledvin se doporučuje maximální udržovací dávka 250 mg/den. U těchto pacientů se titrace dávky provádí s opatrností. Jestliže je podávána nasycovací dávka, úvodní dávka 100 mg, následovaná dávkováním 50 mg 2x denně, by měla být použita první týden léčby. U pacientů na hemodialýze se doporučuje doplnění dávky ve výši až 50% z poloviny celkové denní dávky ihned po ukončení hemodialýzy. Léčbu pacientů s terminálním selháním ledvin je třeba vést opatrně, protože není dost klinických zkušeností a může docházet ke kumulaci metabolitu (s neznámou farmakologickou

účinností).

Porucha funkce jater

U pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater je doporučena maximální dávka

300 mg/den.

Titraci dávky je třeba u těchto pacientů provádět opatrně s ohledem na současně přítomnou poruchu funkce ledvin. Nasycovací dávka 200 mg může být zvažována, ale další titrace dávky (>200 mg denně) musí být prováděna opatrně. Farmakokinetika lacosamidu nebyla u pacientů s těžkou poruchou funkce jater hodnocena (viz bod 5.2). Lacosamid se podává pacientům s těžkou poruchou funkce jater pouze, pokud očekávaný léčebný přínos převažuje nad možnými riziky. Při pečlivém sledování aktivity onemocnění a potenciálních nežádoucích účinků u pacienta může být zapotřebí dávku upravit.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost lacosamidu u dětí ve věku pod 16 let nebyly dosud stanoveny. Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání

Potahované tablety lacosamidu jsou určeny k perorálnímu podání. Lacosamid se užívá s jídlem nebo bez jídla.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou bodě 6.1.

Známá atrioventrikulární (AV) blokáda druhého nebo třetího stupně.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Sebevražedné myšlenky a chování

U pacientů léčených antiepileptiky v různých indikacích byly hlášeny případy sebevražedných představ a chování. Metaanalýza randomizovaných placebem kontrolovaných studií s antiepileptiky také prokázala mírně zvýšené riziko sebevražedných představ a chování. Mechanismus vzniku tohoto

rizika není znám a dostupná data nevylučují možnost zvýšeného rizika ani pro lacosamid. Z tohoto důvodu by u pacientů měly být sledovány známky sebevražedných představ a chování a případně by měla být zvolena vhodná léčba. Pacientům (a jejich ošetřujícím osobám) by mělo být doporučeno, aby okamžitě vyhledali lékařskou pomoc, pokud se u pacientů projeví známky sebevražedných představ či chování (viz bod 4.8).

Srdeční rytmus a vedení vzruchu

V klinických studiích s lacosamidem bylo pozorováno prodloužení PR intervalu v závislosti na dávce. Lacosamid je nutné podávat s opatrností pacientům se známými poruchami převodu, s těžkým srdečním onemocněním (např. infarkt myokardu nebo srdeční selhání v anamnéze), starším pacientům nebo v případech, kdy je lacosamid podáván v kombinaci s jinými léky, které mohou také vyvolat prodloužení PR intervalu. U těchto pacientů by se mělo zvážit provedení EKG vyšetření před zvýšením dávky lacosamidu nad 400 mg/den a poté, co je lacosamid vytitrován do rovnovážného stavu.

Druhý nebo třetí stupeň AV blokády byl hlášen po uvedení přípravku na trh. V placebem kontrolovaných studiích s lacosamidem nebyly u pacientů s epilepsií hlášeny fibrilace síní nebo flutter, avšak obojí bylo hlášeno v otevřených epileptických studiích a ze zkušeností po uvedení přípravku na trh (viz bod 4.8).

Pacienti by měli být informováni o příznacích druhého nebo třetího stupně AV blokády (např. pomalý nebo nepravidelný tep, pocit točení hlavy a mdloby) a příznacích fibrilace síní a flutteru (např. palpitace, zrychlený nebo nepravidelný tep, dušnost). Pacenti by měli být poučeni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud se kterýkoli z výše uvedených příznaků objeví.

Závrať

Při léčbě lacosamidem se objevovaly závratě, které by mohly vést ke zvýšenému výskytu náhodných poranění nebo pádů. Pacienti by proto měli být poučeni, aby zachovávali zvýšenou opatrnost, dokud se neseznámí s tím, jak na ně přípravek působí (viz bod 4.8).

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Lacosamid je nutné podávat s opatrností pacientům léčeným ještě dalšími léky, které mohou vyvolat prodloužení PR intervalu (např. karbamazepin, lamotrigin, eslikarbazepin nebo pregabalin) nebo těm, kteří užívají antiarytmika I.třídy. Analýza podskupin pacientů současně užívajících karbamazepin nebo lamotrigin v klinických studiích však neprokázala zvýšený výskyt prodloužení PR intervalu.

In vitro data

Data obecně naznačují, že lacosamid má nízký interakční potenciál. V in vitro studiích nedocházelo k indukci enzymů CYP1A2, 2B6 a 2C9 ani k inhibici enzymů CYP1A1, 1A2, 2A6, 2B6, 2C8, 2C9, 2D6 a 2E1 lacosamidem při plazmatických hladinách dosahovaných během klinických studií. Jedna in vitro studie prokázala, že lacosamid není ve střevech transportován P glykoproteinem. Data in vitro ukazují, že CYP2C9, CYP2C19 a CYP3A4 jsou schopné katalyzovat tvorbu O-desmethyl metabolitu.

In vivo data

Lacosamid neinhibuje ani neindukuje enzymy CYP2C19 ani CYP3A4 v klinicky významném rozsahu.

Lacosamid neovlivňoval AUC midazolamu (metabolizovaného CYP3A4, lacosamid podáván v dávce 200 mg 2x denně), ale Cmax midazolamu byla mírně zvýšena (30%). Lacosamid neovlivňoval farmakokinetiku omeprazolu (metabolizován CYP2C19 a 3A4, lacosamid podáván v dávce 300 mg 2x denně).

Omeprazol, inhibitor CYP2C19, v dávce 40 mg jednou denně klinicky významně nezvyšoval systémovou expozici lacosamidu. Tudíž z toho vyplývá, že středně silné inhibitory CYP2C19 pravděpodobně neovlivňují systémovou expozici lacosamidu v klinicky významném rozsahu.

Opatrnost se doporučuje při současné léčbě silnými inhibitory CYP2C9 (např. flukonazolem) a CYP3A4 (např. itrakonazolem, ketokonazolem, ritonavirem, klarithromycinem), která může vést ke zvýšené systémové expozici lacosamidu. Takové interakce nebyly stanoveny in vivo, ale jsou možné na základě in vitro údajů.

Silné induktory enzymů, jako jsou rifampicin nebo třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), mohou mírně redukovat systémovou expozici lacosamidu. Proto by zahájení a ukončení léčby těmito enzymatickými induktory mělo být prováděno s opatrností.

Antiepileptika

Ve studiích lékových interakcí neovlivňoval lacosamid statisticky významně plazmatické koncentrace karbamazepinu a kyseliny valproové a ani plazmatické koncentrace lacosamidu nebyly karbamazepinem nebo kyselinou valproovou ovlivněny. Statistická analýza farmakokinetiky

v populaci prokázala, že současná léčba jinými antiepileptiky indukujícími enzymy (např. karbamazepin, fenytoin, fenobarbital v různých dávkách) vyvolává snížení systémové expozice vůči lacosamidu o 25%.

Perorální kontraceptiva

Ve studii lékových interakcí nebyla pozorována žádná interakce mezi lacosamidem a perorálními kontraceptivy ethinylestradiolem a levonorgestrelem. Koncentrace progesteronu nebyly při současném podávání obou přípravků ovlivněny.

Různé

Studie lékových interakcí neprokázaly žádné účinky lacosamidu na farmakokinetiku digoxinu, ani

žádné klinicky významné interakce mezi lacosamidem a metforminem.

Současné podání warfarinu s lacosamidem nevede k žádné klinicky relevantní změně ve farmakokinetických a farmakodynamických vlastnostech warfarinu.

Ačkoli nejsou k dispozici žádné farmakokinetické údaje o interakci lacosamidu s alkoholem, farmakodynamický účinek nemůže být vyloučen.

Lacosamid se váže na bílkoviny z méně než 15%, proto se klinicky významné interakce s jinými léky z důvodů kompetice o vazebná místa na bílkovinách považují za nepravděpodobné.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Obecná rizika v souvislosti s epilepsií a užíváním antiepileptik

Pro všechna antiepileptika platí, že prevalence malformací u potomků žen léčených na epilepsii je dvakrát až třikrát vyšší než přibližně 3% výskyt u obecné populace. V léčené populaci byl zvýšený výskyt malformací pozorován při polyterapii. Míra vlivu léčby a/nebo vlastního onemocnění nebyla však zatím objasněna.

Účinná antiepileptická léčba se navíc nesmí přerušovat, protože zhoršení onemocnění působí negativně na matku i plod.

Rizika v souvislosti s užíváním lacosamidu

Adekvátní údaje o podávání lacosamidu těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie se zvířaty neprokázaly teratogenní účinky u potkanů ani u králíků, ale při dávkách toxických pro matky byla

u potkanů a králíků pozorována embryotoxicita (viz bod 5.3). Potenciální riziko u člověka není známo. Lacosamid by neměl být během těhotenství podáván, pokud to není nezbytně nutné (pokud přínos pro matku jednoznačně převyšuje potenciální riziko pro plod). Pokud se žena rozhodne otěhotnět, je nutné užívání tohoto přípravku znovu pečlivě zvážit.

Kojení

Není známo, zda se u člověka lacosamid vylučuje do mateřského mléka. Studie se zvířaty prokázaly, že se lacosamid do mléka vylučuje. Z preventivních důvodů se proto doporučuje během léčby lacosamidem kojení přerušit.

Fertilita

Nebylo pozorováno žádné nežádoucí ovlivnění fertility samců a samic potkanů v dávkách odpovídajících plazmatickým koncentracím (AUC) až do přibližně 2x vyšších plazmatických hladin (AUC) u člověka při maximální doporučené dávce.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Lacosamid má malý nebo středně silný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Léčba lacosamidem může vyvolat závratě nebo rozostření zraku. Proto je nutné pacientům doporučit, aby neřídili motorové vozidlo a neobsluhovali jiné potenciálně nebezpečné stroje až do doby, kdy se přesvědčí o účincích lacosamidu na tyto činnosti.

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrnný bezpečnostní profil

Podle analýzy souhrnných výsledků placebem kontrolovaných klinických studií přídatné léčby u 1308 pacientů s parciálními záchvaty uvedlo celkem 61,9% pacientů randomizovaných k léčbě

lacosamidem a 35,2% pacientů randomizovaných k užívání placeba alespoň jeden nežádoucí účinek. Nejčastěji uváděnými nežádoucími účinky (≥10 %) při léčbě lacosamidem byly závratě, bolest hlavy, nauzea a diplopie, které byly obvykle mírné nebo střední intenzity. Některé souvisely s výší dávky a snížením dávky je bylo možné zmírnit. Výskyt a závažnost nežádoucích účinků na centrální nervový systém (CNS) a gastrointestinální trakt se obvykle časem snižovaly.

Ve všech těchto kontrolovaných studiích byl lék vysazen kvůli nežádoucím účinkům u 12,2% pacientů užívajících lacosamid a u 1,6% pacientů ve skupině placeba. Nejčastějším nežádoucím účinkem vedoucím k ukončení léčby lacosamidem byly závratě.

Výskyt CNS nežádoucích účinků, jako je závrať, může být po nasycovací dávce vyšší.

Na základě analýzy údajů non-inferiorní klinické studie monoterapie porovnávající lacosamid

s karbamazepinem s prodlouženým uvolňováním (CR) byly nejčastěji pozorovanými nežádoucími účinky lacosamidu (≥10 %) bolest hlavy a závratě. Frekvence přerušení léčby z důvodu nežádoucích účinků byla u pacientů léčených lacosamidem 10,6 %, u pacientů léčených karbamazepinem CR 15,6 %.

Seznam nežádoucích účinků v tabulce

V následující tabulce je uvedena frekvence výskytu nežádoucích účinků hlášených v klinických studiích a po uvedení přípravku na trh. Frekvence jsou definovány následovně: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1 000 až <1/100) a není známo (z dostupných údajů nelze frekvenci určit). V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

Třída orgánových

Velmi

Časté

Méně časté

Není známo

systémů

časté

 

 

 

Poruchy krve a

 

 

 

agranulocytóza(1)

lymfatického

 

 

 

 

systému

 

 

 

 

Poruchy imunitního

 

 

léková

léková reakce

systému

 

 

hypersenzitivita(1)

s eozinofilií a

 

 

 

 

systémovými

 

 

 

 

příznaky (DRESS)

 

 

 

 

(1,2)

 

 

 

 

 

Psychiatrické

 

deprese

agresivita(1)

 

poruchy

 

stavy zmatenosti

agitovanost(1)

 

 

 

insomnie(1)

euforická nálada(1)

 

 

 

 

psychotická porucha(1)

 

 

 

 

sebevražedný pokus(1)

 

 

 

 

sebevražedné

 

 

 

 

představy(1)

 

 

 

 

halucinace (1)

 

Poruchy nervového

závratě

poruchy rovnováhy,

synkopa(2)

 

systému

bolest

koordinace a paměti,

 

 

 

hlavy

kognitivní poruchy,

 

 

 

 

somnolence, třes,

 

 

 

 

 

 

 

 

nystagmus,

 

 

 

 

hypoestezie, dysartrie,

 

 

 

 

poruchy pozornosti,

 

 

 

 

parestezie

 

 

Poruchy oka

diplopie

rozostřené vidění

 

 

Poruchy ucha a

 

vertigo

 

 

labyrintu

 

tinitus

 

 

Srdeční poruchy

 

 

atrioventrikulární

 

 

 

 

blok(1,2)

 

 

 

 

bradykardie(1,2)

 

 

 

 

fibrilace síní(1,2)

 

 

 

 

flutter síní(1,2)

 

Poruchy

nauzea

zvracení, zácpa,

 

 

gastrointestinálního

 

flatulence, dyspepsie,

 

 

traktu

 

sucho v ústech,

 

 

 

 

průjem

 

 

Poruchy jater a

 

 

abnormální výsledky

 

žlučových cest

 

 

jaterních testů(2)

 

 

 

 

zvýšené hodnoty

 

 

 

 

jaterních enzymů

 

 

 

 

(> 2x ULN) (1)

 

Poruchy kůže a

 

pruritus,

angioedém(1)

Stevens-Johnsonův

podkožní tkáně

 

vyrážka(1)

kopřivka(1)

syndrom(1),

 

 

 

 

toxická epidermální

 

 

 

 

nekrolýza(1)

Poruchy svalové a

 

svalové křeče

 

 

kosterní soustavy a

 

 

 

 

pojivové tkáně

 

 

 

 

Celkové poruchy a

 

poruchy chůze a

 

 

reakce v místě

 

držení těla, astenie,

 

 

aplikace

 

únava, podrážděnost,

 

 

 

 

pocit opilosti

 

 

Poranění, otravy a

 

pády

 

 

procedurální

 

lacerace kůže

 

 

komplikace

 

pohmožděniny

 

 

(1) nežádoucí účinky hlášené po uvedení přípravku na trh

(2)viz Popis vybraných nežádoucích účinků

Popis vybraných nežádoucích účinků

Užívání lacosamidu je spojeno s prodloužením PR intervalu v závislosti na dávce. Mohou se vyskytnout nežádoucí účinky související s prodloužením PR intervalu (např. atrioventrikulární blokáda, synkopa, bradykardie).

V klinických studiích přídatné terapie u pacientů s epilepsií je výskyt atrioventrikulární blokády prvního stupně méně častý a dosahuje hodnot 0,7% pro lacosamid 200 mg, 0,0% pro lacosamid

400 mg, 0,5% pro lacosamid 600 mg a 0,0% pro placebo. V těchto studiích nebyl zaznamenán výskyt AV blokády druhého nebo vyššího stupně. Po uvedení přípravku na trh však byly ve spojení s léčbou lacosamidem hlášeny případy AV blokády druhého nebo třetího stupně. V klinických studiích monoterapie porovnávající lacosamid s karbamazepinem CR byl rozsah prodloužení PR intervalu

u lacosamidu a karbamazepinu srovnatelný.

Frekvence výskytu synkopy hlášená ze souhrnných klinických studiích přídatné terapie je méně častá, a neliší se u pacientů s epilepsií (n=944), kterým byl podáván lacosamid (0,1%) a pacientů s epilepsií (n=364) s placebem (0,3%). V klinických studiích monoterapie porovnávajících lacosamid

s karbamazepinem CR byla synkopa hlášena u 7/444 (1,6 %) pacientů s lacosamidem a u 1/442 (0,2 %) pacientů s karbamazepinem CR.

Fibrilace síní nebo flutter nebyly hlášeny v krátkodobých klinických studiích, nicméně obojí bylo hlášeno v otevřených studiích epilepsie a po uvedení přípravku na trh.

Abnormální výsledky laboratorních testů

V kontrolovaných klinických studiích s lacosamidem u dospělých pacientů s parciálními záchvaty, kteří užívali současně 1 až 3 antiepileptika, byly pozorovány abnormální výsledky testů jaterních funkcí. U 0,7% (7/935) pacientů léčených Vimpatem a u 0% (0/356) pacientů, kterým bylo podáváno placebo, se vyskytovalo zvýšení ALT na ≥3x ULN.

Multiorgánové hypersenzitivní reakce

U pacientů léčených některými antiepileptiky byly hlášeny multiorgánové hypersenzitivní reakce (také známé jako léková reakce s eozinofilií a systémovými příznaky, DRESS). Tyto reakce se projevují různě, obvykle se však projevují horečkou a vyrážkou a mohou být spojeny s postižením různých orgánových systémů. Při podezření na multiorgánovou hypersenzitivní reakci se má lacosamid vysadit.

Pediatrická populace

Předpokládá se, že frekvence, druh a závažnost nežádoucích účinků u dospívajících ve věku 16-18 let budou stejné jako u dospělých. Bezpečnost lacosamidu u dětí pod 16 let nebyla ještě stanovena.

Nejsou k dispozici žádné údaje.

Starší pacienti

Ve studii monoterapie srovnávající lacosamid s karbamazepinem CR se typy nežádoucích účinků ve vztahu k lacosamidu u starších pacientů (≥65 let) jevily jako srovnatelné s těmi pozorovanými

u pacientů mladších než 65 let. U starších pacientů byl však ve srovnání s mladšími dospělými pacienty pozorován vyšší výskyt pádů, průjmu a třesu (rozdíl ≥5%). Nejčastějším kardiálním nežádoucím účinkem pozorovaným u starších pacientů ve srovnání s mladší populací byla AV blokáda prvního stupně. To bylo hlášeno u lacosamidu ve 4,8 % (3/62) u starších pacientů v porovnání s 1,6 % (6/382) u mladších dospělých pacientů. Četnost přerušení léčby v důsledku nežádoucích účinků byla pozorovaná u lacosamidu v 21,0% (13/62) u starších pacientů oproti 9,2 % (35/382) u mladších dospělých pacientů. Tyto rozdíly mezi staršími a mladšími pacienty byly podobné těm pozorovaným v aktivní srovnávací skupině.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

4.9 Předávkování

Příznaky

Příznaky pozorované po náhodném nebo úmyslném předávkování lacosamidem jsou primárně spojeny s CNS a gastrointestinálním systémem.

Typy nežádoucích účinků u pacientů vystavených dávkám nad 400 mg až do 800 mg nebyly klinicky odlišné od nežádoucích účinků u pacientů, kterým byly podávány doporučené dávky lacosamidu.

Účinky hlášené po podání více než 800 mg jsou závratě, nauzea, zvracení, záchvaty

(generalizované tonicko-klonické záchvaty, status epilepticus). Poruchy srdečního vedení, šok a kóma byly také pozorovány. Byla hlášena úmrtí u pacientů po akutním jednorázovém předávkování dávkou několika gramů lacosamidu.

Léčba

Pro případ předávkování lacosamidem není k dispozici specifické antidotum. Léčba by měla spočívat v obecně podpůrných opatřeních a v případě potřeby je možné provést i hemodialýzu (viz bod 5.2).

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina:antiepileptika, jiná antiepileptika, ATC kód: N03AX18

Mechanismus účinku

Léčivá látka lacosamid (R-2-acetamido-N-benzyl-3-metoxypropionamid) je funkcionalizovaná aminokyselina.

Přesný mechanismus účinku lacosamidu u člověka je třeba ještě plně objasnit.

Podle elektrofyziologických studií in vitro, lacosamid selektivně zesiluje pomalou inaktivaci napěťově řízených („voltage-gated“) sodíkových kanálů a stabilizuje tak hyperexcitabilní membrány neuronů.

Farmakodynamické účinky

Lacosamid poskytoval u širokého spektra zvířecích modelů ochranu před parciálními i primárně generalizovanými záchvaty a zpomaloval rozvoj „kindlingu“.

V kombinaci s levetiracetamem, karbamazepinem, fenytoinem, valproátem, lamotriginem, topiramátem nebo gabapentinem vykazoval lacosamid v preklinických studiích synergní nebo aditivní antikonvulzivní účinky.

Klinická účinnost a bezpečnost

Monoterapie

Účinnost lacosamidu v monoterapii byla stanovena na základě dvojitě-zaslepeného non-inferiorního srovnávání s karbamazepinem CR při paralelním uspořádání skupin u 886 pacientů ve věku od 16 let, u nichž byla nově či nedávno diagnostikována epilepsie. Pacienti museli vykazovat nevyprovokované parciální záchvaty se sekundární generalizací nebo bez ní. Pacienti byli randomizováni v poměru 1:1 k užívání karbamazepinu CR a lacosamidu ve formě tablet. Dávkování bylo založeno na odpovědi na dávku a pohybovalo se v rozmezí od 400 do 1200 mg/den u karbamazepinu CR a od 200 do

600 mg/den u lacosamidu. Léčba trvala až 121 týdnů podle závislosti na odpovědi.

Odhadovaná frekvence stavu bez záchvatů po 6 měsících byla 89,8 % u pacientů léčených lacosamidem a 91,1 % u pacientů léčených karbamazepinem CR za použití analýzy přežití podle Kaplana–Meiera. Adjustovaný absolutní rozdíl mezi oběma způsoby léčby byl -1,3% (95% CI: -5,5, 2,8). Odhady frekvence stavu bez záchvatů po 12 měsících podle Kaplana–Meiera byly 77,8 % pro pacienty léčené lacosamidem a 82,7 % pro pacienty léčené karbamazepinem CR.

Frekvence stavu bez záchvatů po 6 měsících u starších pacientů od 65 let (62 pacientů s lacosamidem, 57 pacientů s karbamazepinem CR) byly podobné u obou léčebných skupin. Frekvence byly také podobné frekvencím pozorovaným u celkové populace. Udržovací dávka u starší populace byla

200 mg/den u 55 pacientů (88,7 %), 400 mg/den u 6 pacientů (9,7 %) a u 1 pacienta (1,6 %) byla dávka zvýšena na více než 400 mg/den.

Přechod na monoterapii

Účinnost a bezpečnost lacosamidu při přechodu na monoterapii byla hodnocena v dříve provedené kontrolované, multicentrické, dvojitě zaslepené randomizované studii. 425 pacientů ve věku 16 až 70 let s nekontrolovanými parciálními záchvaty, kteří užívali stabilní dávku 1 nebo 2 registrovaných

antiepileptik, bylo v této studii randomizováno k přechodu na monoterapii lacosamidem (buď v dávce 400 mg/den nebo v dávce 300 mg/den v poměru 3:1). U léčených pacientů, plně titrovaných,

u kterých bylo zahájeno vysazení antiepileptik (284, případně 99), bylo monoterapie dosaženo u 71,5 %, příp. 70,7 % pacientů po 57-105 dnech (median 71 dnů), během cíleného sledovacího období 70 dnů.

Přídatná léčba

Účinnost lacosamidu jako přídatné terapie byla v doporučených dávkách 200 mg/den a 400 mg/den prokázána ve 3 multicentrických, randomizovaných, placebem kontrolovaných klinických studiích s 12týdenní délkou trvání. Lacosamid v dávce 600 mg/den byl také účinný jako přídatná terapie

v kontrolovaných klinických studiích, ale účinnost této dávky se výrazně nelišila od 400 mg/den a byla pacienty hůře snášena (vyšší výskyt nežádoucích účinků v CNS a GIT). Proto se podávání dávky

600 mg/den nedoporučuje – maximální doporučenou dávkou je 400 mg/den. Cílem těchto studií, do nichž bylo zařazeno 1308 pacientů s průměrnou anamnézou 23 let s parciálními záchvaty, bylo zhodnotit účinnost a bezpečnost lacosamidu při jeho souběžném podávání s 1-3 dalšími antiepileptiky u nemocných s nekontrolovanými parciálními záchvaty s nebo bez sekundární generalizace. 50% snížení četnosti záchvatů bylo dosaženo u 23% pacientů ve skupině placeba, u 34% pacientů ve

skupině s dávkou 200 mg/den a u 40% pacientů ve skupině s dávkou 400 mg/den.

Farmakokinetika a bezpečnost jednorázové nasycovací dávky i.v. lacosamidu byly stanoveny v multicentrické, otevřené studii navržené pro zhodnocení bezpečnosti a snášenlivosti rychlého

nasazení lacosamidu v jednorázové i.v. nasycovací dávce (včetně 200 mg) následované perorálním dávkováním dvakrát denné (ekvivalentní i.v. dávce) jako přídatná terapie u dospělých jedinců od

16 do 60 let věku s parciálními záchvaty.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Po perorálním podání se lacosamid vstřebává rychle a úplně. Perorální biologická dostupnost tablet lacosamidu je přibližně 100%. Po perorálním podání se plazmatická koncentrace nezměněného lacosamidu rychle zvyšuje a Cmax dosahuje přibližně 0,5 až 4 hodiny po podání dávky. Vimpat tablety a sirup jsou bioekvivalentní. Potrava neovlivňuje rychlost ani rozsah vstřebávání.

Distribuce

Distribuční objem lacosamidu je přibližně 0,6 l/kg, na plazmatické bílkoviny se váže z méně než 15%.

Biotransformace

95% dávky se vylučuje močí buď v nezměněné formě nebo ve formě metabolitů. Celý průběh metabolismu lacosamidu nebyl zcela charakterizován.

Hlavními sloučeninami v moči je nezměněný lacosamid (asi 40% dávky) a O-desmethyl metabolit lacosamidu (méně než 30% dávky).

Polární frakce, pravděpodobně serinové deriváty, tvoří v moči přibližně 20%, v plazmě byla ale zjištěna pouze v malých množstvích (0-2%), a to jen u některých jedinců. Další metabolity byly nalezeny v moči pouze v malých množstvích (0,5-2%).

In vitro údaje ukazují, že CYP2C9, CYP2C19 a CYP3A4 jsou schopny katalyzovat tvorbu O- desmethyl metabolitu, ale hlavní isoenzym, který se na reakci podílel, nebyl in vivo potvrzen. Při srovnání farmakokinetiky lacosamidu mezi jedinci s intenzivním metabolismem („EMs“ s funkčním

CYP2C19) a jedinci s nízkým stupněm metabolismu („PMs“ s nefunkčním CYP2C19) nebyl pozorován žádný klinicky významný rozdíl. Ve studii interakcí s omeprazolem (inhibitorem

CYP2C19) nebyly navíc prokázány žádné klinicky významné změny v plazmatických koncentracích lacosamidu, což dokazuje zanedbatelnou důležitost této metabolické cesty. Plazmatická koncentrace O-desmethyllacosamidu tvoří asi 15% plazmatické hladiny lacosamidu. Tento hlavní metabolit lacosamidu nemá vlastní farmakologickou účinnost.

Eliminace

Lacosamid je ze systémového oběhu vylučován primárně ledvinami a biotransformací. Po perorálním a intravenózním podání radioaktivně značeného lacosamidu bylo přibližně 95% radioaktivity zjištěno v moči a méně než 0,5% ve stolici. Eliminační poločas nezměněného léku je přibližně 13 hodin.

Farmakokinetika je úměrná dávce a je časově konstantní s nízkou intra- a interindividuální variabilitou. Při dávkování dvakrát denně je po 3 dnech dosaženo rovnovážné plazmatické koncentrace („steady-state“). Plazmatická koncentrace se zvyšuje s akumulačním faktorem 2. Jednorázová nasycovací dávka 200 mg se v koncentracích ustáleného stavu přibližuje ke srovnatelnému perorálnímu podávání 100 mg dvakrát denně.

Farmakokinetika u zvláštních skupin pacientů

Pohlaví

Klinické studie prokázaly, že pohlaví klinicky významně neovlivňuje plazmatické koncentrace lacosamidu.

Porucha funkce ledvin

U pacientů s mírnou a středně těžkou poruchou funkce ledvin se AUC lacosamidu v porovnání se zdravými jedinci zvětšila přibližně o 30%, u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin a u pacientů s terminálním selháním ledvin s potřebou hemodialýzy přibližně o 60%, hodnota maximální koncentrace Cmax však nebyla ovlivněna.

Lacosamid je z plazmy účinně odstraňován hemodialýzou. Po 4hodinové hemodialýze se AUC lacosamidu zmenší přibližně o 50%, proto se doporučuje po hemodialýze doplnit dávkování (viz bod 4.2). U pacientů se středně závažným nebo závažným selháním funkce ledvin se několikanásobně zvýšila koncentrace O-desmethyl metabolitu. Pokud se u pacientů s terminálním renálním onemocněním neprováděla hemodialýza, zvýšené hladiny metabolitu neustále rostly během 24hodinového odebírání vzorků. Zatím není známo, že by u pacientů s terminálním renálním onemocněním tyto zvýšené hladiny vyvolaly nějaké nežádoucí účinky. Vlastní farmakologická účinnost metabolitu nebyla prokázána.

Porucha funkce jater

Jedinci s mírnou poruchou funkce jater (Child-Pugh B) vykazovali vyšší plazmatické koncentrace lacosamidu (AUCnorm zvýšena asi o 50%), což bylo zčásti důsledkem snížené funkce ledvin u těchto jedinců. Podle odhadu vedl pokles nerenální clearance u pacientů ve studii k přibližně 20% zvětšení

AUC lacosamidu. Farmakokinetika lacosamidu nebyla u těžké poruchy funkce jater hodnocena (viz bod 4.2).

Starší pacienti (ve věku nad 65 let)

AUC byla ve studii se staršími muži a ženami (věk 4 pacientů byl vyšší než 75 let) v porovnání

s mladou populací zvětšena o 30% u mužů a o 50% u žen, což bylo částečně způsobeno nižší tělesnou hmotností. Pokud je tento rozdíl spočten s ohledem na tělesnou hmotnost, činí 26% u mužů a 23%

u žen. Pozorována byla také zvýšená variabilita v plazmatických koncentracích lacosamidu. Renální clearance byla v této studii u starších pacientů jen mírně snížena.

Plošné snížení dávky se nepovažuje za nutné, pokud není indikováno z důvodu poruchy funkce ledvin (viz bod 4.2).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Plazmatické koncentrace lacosamidu byly ve studiích toxicity na zvířatech na stejné nebo pouze o málo vyšší úrovni v porovnání s pacienty, což ponechává velmi malý nebo žádný prostor pro expozici léku u člověka.

Farmakologická studie bezpečnosti přípravku prokázala u psů v anestezii s intravenózním podáním lacosamidu přechodné zvýšení PR intervalu a doby trvání QRS při současném poklesu krevního tlaku (pravděpodobně kardiodepresivním účinkem). Výskyt těchto přechodných změn začínal v rozmezí koncentrací na úrovni maximálního doporučeného dávkování u člověka. U psů a opic makaků jánských v anestezii bylo po intravenózních dávkách 15-60 mg/kg pozorováno zpomalení atriální

a ventrikulární vodivosti, atrioventrikulární blok a atrioventrikulární disociace.

Ve studiích toxicity s opakovaným dávkováním byly u potkanů pozorovány lehké reverzibilní jaterní změny od dávky 3x vyšší,než je dávka terapeutická. Mezi tyto změny patřily zvýšená hmotnost orgánu, hypertrofie hepatocytů, zvýšení sérových koncentrací jaterních enzymů a zvýšení hodnot celkového cholesterolu a triglyceridů. Kromě hypertrofie hepatocytů nebyly pozorovány žádné jiné histopatologické změny.

Ve studiích reprodukční a vývojové toxicity u hlodavců a králíků nebyly pozorovány žádné teratogenní účinky. U potkanů ale docházelo po dávkách toxických pro matky, odpovídajících předpokládaným systémovým hodnotám expozice léku u člověka, k navýšení počtu mrtvě narozených mláďat a počtu úmrtí mláďat v peripartálním období a k mírnému snížení velikosti i tělesné hmotnosti živých mláďat. Vyšší hladiny expozice přípravku nemohly být z důvodu toxicity pro matky u zvířat vyzkoušeny, proto získané údaje nejsou dostatečné pro úplnou charakteristiku embryofetotoxických nebo teratogenních vlastností lacosamidu.

Jak prokázaly studie u potkanů, lacosamid a/nebo jeho metabolity snadno procházejí placentární bariérou.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety:

mikrokrystalická celulosa hyprolosa

částečně substituovaná hyprolosa koloidní bezvodý oxid křemičitý krospovidon (polyplasdone XL-10) magnesium-stearát

Potahová vrstva: polyvinylalkohol makrogol 3350 mastek

oxid titaničitý (E171)

hlinitý lak indigokarmínu (E132).

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

5 let.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Balení obsahující 14, 28 a 56 potahovaných tablet v PVC/PVDC blistrech, zatavených hliníkovou fólií.

Multipack obsahující 168 (3 balení po 56 tabletách) potahovaných tablet v PVC/PVDC blistrech, zatavených hliníkovou fólií.

Balení obsahující 14 x 1 a 56 x 1 potahovaných tablet v perforovaných jednodávkových PVC/PVDC blistrech, zatavených hliníkovou fólií.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky pro likvidaci.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

UCB Pharma SA

Allée de la Recherche 60

B-1070 Brusel

Belgie

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

EU/1/08/470/010-012

EU/1/08/470/023

EU/1/08/470/030

EU/1/08/470/031

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 29. srpna 2008

Datum posledního prodloužení registrace: 31. července 2013

10. DATUM REVIZE TEXTU

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu.

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Balení pro zahájení léčby

Vimpat 50 mg potahované tablety

Vimpat 100 mg potahované tablety

Vimpat 150 mg potahované tablety

Vimpat 200 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje lacosamidum 50 mg.

Jedna potahovaná tableta obsahuje lacosamidum 100 mg.

Jedna potahovaná tableta obsahuje lacosamidum 150 mg.

Jedna potahovaná tableta obsahuje lacosamidum 200 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta 50 mg:

Narůžovělé oválné potahované tablety s vyraženým „SP“ na jedné straně a „50“ na druhé straně.

100 mg:

Tmavožluté oválné potahované tablety s vyraženým „SP“ na jedné straně a „100“ na druhé straně.

150 mg:

Lososově růžové oválné potahované tablety s vyraženým „SP“ na jedné straně a „150“ na druhé straně.

200 mg:

Modré oválné potahované tablety s vyraženým „SP“ na jedné straně a „200“ na druhé straně.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Vimpat je indikován jako monoterapie a přídatná léčba parciálních záchvatů se sekundární generalizací nebo bez ní u dospělých a dospívajících (16-18 let) pacientů s epilepsií.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Lacosamid musí být podáván dvakrát denně (obvykle ráno a večer). Lacosamid lze užívat s jídlem nebo na lačno.

Monoterapie

Doporučená počáteční dávka je 50 mg dvakrát denně, která by měla být po jednom týdnu zvýšena až na počáteční terapeutickou dávku 100 mg dvakrát denně.

Léčba lacosamidem může být také zahájena dávkou 100 mg dvakrát denně na základě posouzení lékaře k požadovanému počtu snížení záchvatů v porovnání s potenciálními nežádoucími účinky. V závislosti na odpovědi a snášenlivosti může být udržovací dávka dále zvyšována v týdenních

intervalech o 50 mg dvakrát denně (100 mg/den) až na maximální doporučenou udržovací denní dávku 300 mg dvakrát denně (600 mg/den).

U pacientů, kteří dosáhli dávky vyšší než 400 mg/den a kteří potřebují dodatečnou antiepileptickou léčbu, by mělo dávkování odpovídat níže uvedenému doporučenému schématu pro přídatnou léčbu.

Přídatná léčba

Doporučená počáteční dávka je 50 mg dvakrát denně, která by měla být po jednom týdnu zvýšena na počáteční terapeutickou dávku 100 mg dvakrát denně.

Podle individuální odpovědi a snášenlivosti pacienta může být udržovací dávka dále každý týden zvyšována o 50 mg dvakrát denně (100 mg/den) až na maximální doporučenou dávku 400 mg denně (200 mg dvakrát denně).

Balení pro zahájení léčby přípravkem Vimpat obsahuje 4 různá balení (jedno pro každou sílu tablet), vždy po 14 tabletách, pro první 2 až 4 týdny léčby podle pacientovy odpovědi a snášenlivosti. Balení jsou označena nápisy ‘Týden 1 (2, 3 nebo 4)’.

První den léčby zahajuje pacient tabletami Vimpat 50 mg dvakrát denně. Ve druhém týdnu užívá pacient tablety Vimpat 100 mg dvakrát denně.

Podle individuální odpovědi a snášenlivosti může pacient ve třetím týdnu užívat tablety Vimpat 150 mg dvakrát denně a ve čtvrtém týdnu tablety Vimpat 200 mg dvakrát denně.

Přerušení léčby

Pokud je lacosamid vysazován, mělo by to být podle současné klinické praxe provedeno postupně (např. snížit denní dávku o 200 mg/týden).

Zvláštní populace

Starší pacienti (ve věku nad 65 let)

U starších pacientů není nutné dávku snižovat. U starších pacientů je také třeba vzít v úvahu s věkem spojené snížení renální clearance a zvýšení hladin AUC (viz následující odstavec „Porucha funkce ledvin“ a bod 5.2). Jsou k dispozici pouze omezené klinické údaje o epilepsii u starších pacientů zejména s dávkami vyššími než 400 mg/den (viz body 4.4, 4.8 a 5.1).

Porucha funkce ledvin

U pacientů s mírnou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin (CLCR>30 ml/min) není nutno dávku upravovat. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (CLCR≤30 ml/min) a u pacientů s terminálním selháním ledvin se doporučuje maximální dávka 250 mg/den. U pacientů na hemodialýze se doporučuje doplnění dávky ve výši až 50% z poloviny celkové denní dávky ihned po ukončení hemodialýzy. Léčbu pacientů s terminálním selháním ledvin je třeba vést opatrně, protože není dost klinických zkušeností a může docházet ke kumulaci metabolitu (s neznámou farmakologickou

účinností). U všech pacientů s poruchou funkcí ledvin je třeba dávku opatrně titrovat (viz bod 5.2).

Porucha funkce jater

U pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater je doporučena maximální dávka

300 mg/den.

Titraci dávky je třeba u těchto pacientů provádět opatrně s ohledem na současně přítomnou poruchu funkce ledvin. Farmakokinetika lacosamidu nebyla u pacientů s těžkou poruchou funkce jater hodnocena (viz bod 5.2). Lacosamid se podává pacientům s těžkou poruchou funkce jater pouze, pokud očekávaný léčebný přínos převažuje nad možnými riziky. Při pečlivém sledování aktivity onemocnění a potenciálních nežádoucích účinků u pacienta může být zapotřebí dávku upravit.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost lacosamidu u dětí ve věku pod 16 let nebyly dosud stanoveny. Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání

Potahované tablety lacosamidu jsou určeny k perorálnímu podání. Lacosamid se užívá s jídlem nebo bez jídla.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou bodě 6.1.

Známá atrioventrikulární (AV) blokáda druhého a třetího stupně.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Sebevražedné myšlenky a chování

U pacientů léčených antiepileptiky v různých indikacích byly hlášeny případy sebevražedných představ a chování. Metaanalýza randomizovaných placebem kontrolovaných studií s antiepileptiky také prokázala mírně zvýšené riziko sebevražedných představ a chování. Mechanismus vzniku tohoto rizika není znám a dostupná data nevylučují možnost zvýšeného rizika ani pro lacosamid. Z tohoto důvodu by u pacientů měly být sledovány známky sebevražedných představ a chování a případně by měla být zvolena vhodná léčba. Pacientům (a jejich ošetřujícím osobám) by mělo být doporučeno, aby okamžitě vyhledali lékařskou pomoc, pokud se u pacientů projeví známky sebevražedných představ či chování (viz bod 4.8).

Srdeční rytmus a vedení vzruchu

V klinických studiích s lacosamidem bylo pozorováno prodloužení PR intervalu v závislosti na dávce. Lacosamid je nutné podávat s opatrností pacientům se známými poruchami převodu, s těžkým srdečním onemocněním (např. infarkt myokardu nebo srdeční selhání v anamnéze), starším pacientům nebo v případech, kdy je lacosamid podáván v kombinaci s jinými léky, které mohou také vyvolat prodloužení PR intervalu. U těchto pacientů by se mělo zvážit provedení EKG vyšetření před zvýšením dávky lacosamidu nad 400 mg/den a poté, co je lacosamid vytitrován do rovnovážného stavu.

Druhý nebo třetí stupeň AV blokády byl hlášen po uvedení přípravku na trh. V placebem kontrolovaných studiích s lacosamidem nebyly u pacientů s epilepsií hlášeny fibrilace síní nebo flutter, avšak obojí bylo hlášeno v otevřených epileptických studiích a ze zkušeností po uvedení přípravku na trh (viz bod 4.8).

Pacienti by měli být informováni o příznacích druhého nebo třetího stupně AV blokády (např. pomalý nebo nepravidelný tep, pocit točení hlavy a mdloby) a příznacích fibrilace síní a flutteru (např. palpitace, zrychlený nebo nepravidelný tep, dušnost). Pacienti by měli být poučeni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud se kterýkoli z výše uvedených příznaků objeví.

Závrať

Při léčbě lacosamidem se objevovaly závratě, které by mohly vést ke zvýšenému výskytu náhodných poranění nebo pádů. Pacienti by proto měli být poučeni, aby zachovávali zvýšenou opatrnost, dokud se neseznámí s tím, jak na ně přípravek působí (viz bod 4.8).

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Lacosamid je nutné podávat s opatrností pacientům léčeným ještě dalšími léky, které mohou vyvolat prodloužení PR intervalu (např. karbamazepin, lamotrigin, eslikarbazepin nebo pregabalin) nebo těm, kteří užívají antiarytmika I.třídy. Analýza podskupiny pacientů současně užívajících karbamazepin nebo lamotrigin v klinických studiích však neprokázala zvýšený výskyt prodloužení PR intervalu.

In vitro data

Data obecně naznačují, že lacosamid má nízký interakční potenciál. V in vitro studiích nedocházelo k indukci enzymů CYP1A2, 2B6 a 2C9 ani k inhibici enzymů CYP1A1, 1A2, 2A6, 2B6, 2C8, 2C9,

2D6 a 2E1 lacosamidem při plazmatických hladinách dosahovaných během klinických studií. Jedna in vitro studie prokázala, že lacosamid není ve střevech transportován P glykoproteinem. Data in vitro ukazují, že CYP2C9, CYP2C19 a CYP3A4 jsou schopné katalyzovat tvorbu O-desmethyl metabolitu.

In vivo data

Lacosamid neinhibuje ani neindukuje enzymy CYP2C19 ani CYP3A4 v klinicky významném rozsahu.

Lacosamid neovlivňoval AUC midazolamu (metabolizovaného CYP3A4, lacosamid podáván v dávce 200 mg 2x denně), ale Cmax midazolamu byla mírně zvýšena (30%). Lacosamid neovlivňoval farmakokinetiku omeprazolu (metabolizován CYP2C19 a 3A4, lacosamid podáván v dávce 300 mg 2x

denně). Omeprazol, inhibitor CYP2C19, v dávce 40 mg jednou denně klinicky významně nezvyšoval systémovou expozici lacosamidu. Tudíž z toho vyplývá, že středně silné inhibitory CYP2C19 pravděpodobně neovlivňují systémovou expozici lacosamidu v klinicky významném rozsahu. Opatrnost se doporučuje při současné léčbě silnými inhibitory CYP2C9 (např. flukonazolem) a CYP3A4 (např. itrakonazolem, ketokonazolem, ritonavirem, klarithromycinem), která může vést ke zvýšené systémové expozici lacosamidu. Takové interakce nebyly stanoveny in vivo, ale jsou možné na základě in vitro údajů.

Silné induktory enzymů, jako jsou rifampicin nebo třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), mohou mírně redukovat systémovou expozici lacosamidu. Proto by zahájení a ukončení léčby těmito enzymatickými induktory mělo být prováděno s opatrností.

Antiepileptika

Ve studiích lékových interakcí neovlivňoval lacosamid statisticky významně plazmatické koncentrace karbamazepinu a kyseliny valproové a ani plazmatické koncentrace lacosamidu nebyly karbamazepinem nebo kyselinou valproovou ovlivněny. Statistická analýza farmakokinetiky

v populaci prokázala, že současná léčba jinými antiepileptiky indukujícími enzymy (např. karbamazepin, fenytoin, fenobarbital v různých dávkách) vyvolává snížení systémové expozice lacosamidu o 25%.

Perorální kontraceptiva

Ve studii lékových interakcí nebyla pozorována žádná interakce mezi lacosamidem a perorálními kontraceptivy ethinylestradiolem a levonorgestrelem. Koncentrace progesteronu nebyly při současném podávání obou přípravků ovlivněny.

Různé

Studie lékových interakcí neprokázaly žádné účinky lacosamidu na farmakokinetiku digoxinu, ani

žádné klinicky významné interakce mezi lacosamidem a metforminem.

Současné podání warfarinu s lacosamidem nevede k žádné klinicky relevantní změně ve farmakokinetických a farmakodynamických vlastnostech warfarinu.

Ačkoli nejsou k dispozici žádné farmakokinetické údaje o interakci lacosamidu s alkoholem, farmakodynamický účinek nemůže být vyloučen.

Lacosamid se váže na bílkoviny z méně než 15%, proto se klinicky významné interakce s jinými léky z důvodů kompetice o vazebná místa na bílkovinách považují za nepravděpodobné.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Obecná rizika v souvislosti s epilepsií a užíváním antiepileptik

Pro všechna antiepileptika platí, že prevalence malformací u potomků žen léčených na epilepsii je dvakrát až třikrát vyšší než přibližně 3% výskyt u obecné populace. V léčené populaci byl zvýšený výskyt malformací pozorován při polyterapii. Míra vlivu léčby a/nebo vlastního onemocnění nebyla však zatím objasněna.

Účinná antiepileptická léčba se navíc nesmí přerušovat, protože zhoršení onemocnění působí negativně na matku i plod.

Rizika v souvislosti s užíváním lacosamidu

Adekvátní údaje o podávání lacosamidu těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie se zvířaty neprokázaly teratogenní účinky u potkanů ani u králíků, ale při dávkách toxických pro matky byla

u potkanů a králíků pozorována embryotoxicita (viz bod 5.3). Potenciální riziko u člověka není známo. Lacosamid by neměl být během těhotenství podáván, pokud to není nezbytně nutné (pokud přínos pro matku jednoznačně převyšuje potenciální riziko pro plod). Pokud se žena rozhodne otěhotnět, je nutné užívání tohoto přípravku znovu pečlivě zvážit.

Kojení

Není známo, zda se u člověka lacosamid vylučuje do mateřského mléka. Studie se zvířaty prokázaly,

že se lacosamid do mléka vylučuje. Z preventivních důvodů se proto doporučuje během léčby lacosamidem kojení přerušit.

Fertilita

Nebylo pozorováno žádné nežádoucí ovlivnění fertility samců a samic potkanů v dávkách odpovídajících plazmatickým koncentracím (AUC) až do přibližně 2x vyšších plazmatických hladin (AUC) u člověka při maximální doporučené dávce.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Lacosamid má malý nebo středně silný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Léčba lacosamidem může vyvolat závratě nebo rozostření zraku. Proto je nutné pacientům doporučit, aby neřídili motorové vozidlo a neobsluhovali jiné potenciálně nebezpečné stroje až do doby, kdy se přesvědčí o účincích lacosamidu na tyto činnosti.

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrnný bezpečnostní profil

Podle analýzy souhrnných výsledků placebem kontrolovaných klinických studií přídatné léčby u 1308 pacientů s parciálními záchvaty uvedlo celkem 61,9% pacientů randomizovaných k léčbě

lacosamidem a 35,2% pacientů randomizovaných k užívání placeba alespoň jeden nežádoucí účinek. Nejčastěji uváděnými nežádoucími účinky (≥10%) při léčbě lacosamidem byly závratě, bolest hlavy, nauzea a diplopie, které byly obvykle mírné nebo střední intenzity. Některé souvisely s výší dávky a snížením dávky je bylo možné zmírnit. Výskyt a závažnost nežádoucích účinků na centrální nervový systém (CNS) a gastrointestinální trakt se obvykle časem snižovaly.

Ve všech těchto kontrolovaných studiích byl lék vysazen kvůli nežádoucím účinkům u 12,2% pacientů užívajících lacosamid a u 1,6% pacientů ve skupině placeba. Nejčastějším nežádoucím účinkem vedoucím k ukončení léčby lacosamidem byly závratě.

Na základě analýzy údajů non-inferiorní klinické studie monoterapie porovnávající lacosamid

s karbamazepinem s prodlouženým uvolňováním (CR) byly nejčastěji pozorovanými nežádoucími účinky lacosamidu (≥10 %) bolest hlavy a závratě. Frekvence přerušení léčby z důvodu nežádoucích účinků byla u pacientů léčených lacosamidem 10,6 %, u pacientů léčených karbamazepinem CR

15,6 %.

Seznam nežádoucích účinků v tabulce

V následující tabulce je uvedena frekvence výskytu nežádoucích účinků hlášených v klinických studiích a po uvedení přípravku na trh. Frekvence jsou definovány následovně: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1 000 až <1/100) a není známo (z dostupných údajů nelze frekvenci určit). V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

Třída orgánových

Velmi

Časté

Méně časté

Není známo

systémů

časté

 

 

 

Poruchy krve a

 

 

 

agranulocytóza(1)

lymfatického

 

 

 

 

systému

 

 

 

 

Poruchy imunitního

 

 

léková

léková reakce

systému

 

 

hypersenzitivita(1)

s eozinofilií a

 

 

 

 

systémovými

 

 

 

 

příznaky (DRESS) (1,2)

Psychiatrické

 

deprese

agresivita(1)

 

poruchy

 

stavy zmatenosti

agitovanost(1)

 

 

 

insomnie(1)

euforická nálada(1)

 

 

 

 

psychotická porucha(1)

 

 

 

 

sebevražedný pokus(1)

 

 

 

 

sebevražedné

 

 

 

 

představy(1)

 

 

 

 

halucinace (1)

 

Poruchy nervového

závratě

poruchy rovnováhy,

synkopa(2)

 

systému

bolest

koordinace a paměti,

 

 

 

hlavy

kognitivní poruchy,

 

 

 

 

somnolence, třes,

 

 

 

 

nystagmus,

 

 

 

 

hypoestezie, dysartrie,

 

 

 

 

poruchy pozornosti,

 

 

 

 

parestezie

 

 

Poruchy oka

diplopie

rozostřené vidění

 

 

Poruchy ucha a

 

vertigo

 

 

labyrintu

 

tinitus

 

 

Srdeční poruchy

 

 

atrioventrikulární

 

 

 

 

blok(1,2)

 

 

 

 

bradykardie(1,2)

 

 

 

 

fibrilace síní(1,2)

 

 

 

 

flutter síní(1,2)

 

Poruchy

nauzea

zvracení, zácpa,

 

 

gastrointestinálního

 

flatulence, dyspepsie,

 

 

traktu

 

sucho v ústech,

 

 

 

 

průjem

 

 

Poruchy jater a

 

 

abnormální výsledky

 

žlučových cest

 

 

jaterních testů(2)

 

 

 

 

zvýšené hodnoty

 

 

 

 

jaterních enzymů

 

 

 

 

(> 2x ULN) (1)

 

Poruchy kůže a

 

pruritus,

angioedém(1)

Stevens-Johnsonův

podkožní tkáně

 

vyrážka(1)

kopřivka(1)

syndrom(1),

 

 

 

 

toxická epidermální

 

 

 

 

nekrolýza(1)

Poruchy svalové a

 

svalové křeče

 

 

kosterní soustavy a

 

 

 

 

pojivové tkáně

 

 

 

 

Celkové poruchy a

 

poruchy chůze a

 

 

reakce v místě

 

držení těla, astenie,

 

 

aplikace

 

únava, podrážděnost,

 

 

 

 

pocit opilosti

 

 

Poranění, otravy a

 

pády

 

 

procedurální

 

lacerace kůže

 

 

komplikace

 

pohmožděniny

 

 

(1) nežádoucí účinky hlášené po uvedení přípravku na trh

(2)viz Popis vybraných nežádoucích účinků

Popis vybraných nežádoucích účinků

Užívání lacosamidu je spojeno s prodloužením PR intervalu v závislosti na dávce. Mohou se vyskytnout nežádoucí účinky související s prodloužením PR intervalu (např. atrioventrikulární blokáda, synkopa, bradykardie).

V klinických studiích přídatné terapie u pacientů s epilepsií je výskyt atrioventrikulární blokády prvního stupně méně častý a dosahuje hodnot 0,7% pro lacosamid 200 mg, 0,0% pro lacosamid

400 mg, 0,5% pro lacosamid 600 mg a 0,0% pro placebo. V těchto studiích nebyl zaznamenán výskyt

AV blokády druhého nebo vyššího stupně. Po uvedení přípravku na trh však byly ve spojení s léčbou lacosamidem hlášeny případy AV blokády druhého nebo třetího stupně. V klinických studiích monoterapie porovnávající lacosamid s karbamazepinem CR byl rozsah prodloužení PR intervalu

u lacosamidu a karbamazepinu srovnatelný.

Frekvence výskytu synkopy hlášená ze souhrnných klinických studiích přídatné terapie je méně častá, a neliší se u pacientů s epilepsií (n=944), kterým byl podáván lacosamid (0,1%) a pacientů s epilepsií (n=364) s placebem (0,3%). V klinických studiích monoterapie porovnávajících lacosamid

s karbamazepinem CR byla synkopa hlášena u 7/444 (1,6 %) pacientů s lacosamidem a u 1/442 (0,2 %) pacientů s karbamazepinem CR.

Fibrilace síní nebo flutter nebyly hlášeny v krátkodobých klinických studiích, nicméně obojí bylo hlášeno v otevřených studiích epilepsie a po uvedení přípravku na trh.

Abnormální výsledky laboratorních testů

V kontrolovaných klinických studiích s lacosamidem u dospělých pacientů s parciálními záchvaty, kteří užívali současně 1 až 3 antiepileptika, byly pozorovány abnormální výsledky testů jaterních funkcí. U 0,7% (7/935) pacientů léčených Vimpatem a u 0% (0/356) pacientů, kterým bylo podáváno placebo, se vyskytovalo zvýšení ALT na ≥3x ULN.

Multiorgánové hypersenzitivní reakce

U pacientů léčených některými antiepileptiky byly hlášeny multiorgánové hypersenzitivní reakce také známé jako léková reakce s eozinofilií a systémovými příznaky, DRESS). Tyto reakce se projevují různě, obvykle se však projevují horečkou a vyrážkou a mohou být spojeny s postižením různých orgánových systémů.. Při podezření na multiorgánovou hypersenzitivní reakci se má lacosamid vysadit.

Pediatrická populace

Předpokládá se, že frekvence, druh a závažnost nežádoucích účinků u dospívajících ve věku 16-18 let budou stejné jako u dospělých. Bezpečnost lacosamidu u dětí pod 16 let nebyla ještě stanovena.

Nejsou k dispozici žádné údaje.

Starší pacienti

Ve studii monoterapie srovnávající lacosamid s karbamazepinem CR se typy nežádoucích účinků ve vztahu k lacosamidu u starších pacientů (≥65 let) jevily jako srovnatelné s těmi pozorovanými

u pacientů mladších než 65 let. U starších pacientů byl však ve srovnání s mladšími dospělými pacienty pozorován vyšší výskyt pádů, průjmu a třesu (rozdíl ≥5%). Nejčastějším kardiálním nežádoucím účinkem pozorovaným u starších pacientů ve srovnání s mladší populací byla AV blokáda prvního stupně. To bylo hlášeno u lacosamidu ve 4,8 % (3/62) u starších pacientů v porovnání s 1,6 % (6/382) u mladších dospělých pacientů. Četnost přerušení léčby v důsledku nežádoucích účinků byla pozorovaná u lacosamidu v 21,0% (13/62) u starších pacientů oproti 9,2 % (35/382) u mladších dospělých pacientů. Tyto rozdíly mezi staršími a mladšími pacienty byly podobné těm pozorovaným v aktivní srovnávací skupině.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

4.9 Předávkování

Příznaky

Příznaky pozorované po náhodném nebo úmyslném předávkování lacosamidem jsou primárně spojeny s CNS a gastrointestinálním systémem.

Typy nežádoucích účinků u pacientů vystavených dávkám nad 400 mg až do 800 mg nebyly klinicky odlišné od nežádoucích účinků u pacientů, kterým byly podávány doporučené dávky lacosamidu.

Účinky hlášené po podání více než 800 mg jsou závratě, nauzea, zvracení, záchvaty

(generalizované tonicko-klonické záchvaty, status epilepticus). Poruchy srdečního vedení, šok a kóma byly také pozorovány. Byla hlášena úmrtí u pacientů po akutním jednorázovém předávkování dávkou několika gramů lacosamidu.

Léčba

Pro případ předávkování lacosamidem není k dispozici specifické antidotum. Léčba by měla spočívat v obecně podpůrných opatřeních a v případě potřeby je možné provést i hemodialýzu (viz bod 5.2).

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antiepileptika, jiná antiepileptika, ATC kód: N03AX18

Mechanismus účinku

Léčivá látka lacosamid (R-2-acetamido-N-benzyl-3-metoxypropionamid) je funkcionalizovaná aminokyselina.

Přesný mechanismus účinku lacosamidu u člověka je třeba ještě plně objasnit.

Podle elektrofyziologických studií in vitro lacosamid selektivně zesiluje pomalou inaktivaci napěťově řízených („voltage-gated“) sodíkových kanálů a stabilizuje tak hyperexcitabilní membrány neuronů.

Farmakodynamické účinky

Lacosamid poskytoval u širokého spektra zvířecích modelů ochranu před parciálními i primárně generalizovanými záchvaty a zpomaloval rozvoj „kindlingu“.

V kombinaci s levetiracetamem, karbamazepinem, fenytoinem, valproátem, lamotriginem, topiramátem nebo gabapentinem vykazoval lacosamid v preklinických studiích synergní nebo aditivní antikonvulzivní účinky.

Klinická účinnost a bezpečnost

Monoterapie

Účinnost lacosamidu v monoterapii byla stanovena na základě dvojitě-zaslepeného non-inferiorního srovnávání s karbamazepinem CR při paralelním uspořádání skupin u 886 pacientů ve věku od 16 let, u nichž byla nově či nedávno diagnostikována epilepsie. Pacienti museli vykazovat nevyprovokované parciální záchvaty se sekundární generalizací nebo bez ní. Pacienti byli randomizováni v poměru 1:1 k užívání karbamazepinu CR a lacosamidu ve formě tablet. Dávkování bylo založeno na odpovědi na dávku a pohybovalo se v rozmezí od 400 do 1200 mg/den u karbamazepinu CR a od 200 do

600 mg/den u lacosamidu. Léčba trvala až 121 týdnů podle závislosti na odpovědi. Odhadovaná frekvence stavu bez záchvatů po 6 měsících byla 89,8 % u pacientů léčených

lacosamidem a 91,1 % u pacientů léčených karbamazepinem CR za použití analýzy přežití podle Kaplana–Meiera. Adjustovaný absolutní rozdíl mezi oběma způsoby léčby byl -1,3% (95% CI: -5,5, 2,8). Odhady frekvence stavu bez záchvatů po 12 měsících podle Kaplana–Meiera byly 77,8 % pro pacienty léčené lacosamidem a 82,7 % pro pacienty léčené karbamazepinem CR.

Frekvence stavu bez záchvatů po 6 měsících u starších pacientů od 65 let (62 pacientů s lacosamidem, 57 pacientů s karbamazepinem CR) byly podobné u obou léčebných skupin. Frekvence byly také podobné frekvencím pozorovaným u celkové populace. Udržovací dávka u starší populace byla

200 mg/den u 55 pacientů (88,7 %), 400 mg/den u 6 pacientů (9,7 %) a u 1 pacienta (1,6 %) byla dávka zvýšena na více než 400 mg/den.

Přechod na monoterapii

Účinnost a bezpečnost lacosamidu při přechodu na monoterapii byla hodnocena v dříve provedené kontrolované, multicentrické, dvojitě zaslepené randomizované studii. 425 pacientů ve věku 16 až

70 let s nekontrolovanými parciálními záchvaty, kteří užívali stabilní dávku 1 nebo 2 registrovaných antiepileptik, bylo v této studii randomizováno k přechodu na monoterapii lacosamidem (buď v dávce 400 mg/den nebo v dávce 300 mg/den v poměru 3:1). U léčených pacientů, plně titrovaných,

u kterých bylo zahájeno vysazení antiepileptik (284, případně 99), bylo monoterapie dosaženo u 71,5 %, příp. 70,7 % pacientů po 57-105 dnech (median 71 dnů), během cíleného sledovacího období 70 dnů.

Přídatná léčba

Účinnost lacosamidu jako přídatné terapie byla v doporučených dávkách 200 mg/den a 400 mg/den prokázána ve 3 multicentrických, randomizovaných, placebem kontrolovaných klinických studiích s 12týdenní délkou trvání. Lacosamid v dávce 600 mg/den byl také účinný jako přídatná terapie

v kontrolovaných klinických studiích, ale účinnost této dávky se výrazně nelišila od 400 mg/den a byla pacienty hůře snášena (vyšší výskyt nežádoucích účinků v CNS a GIT). Proto se podávání dávky

600 mg/den nedoporučuje – maximální doporučenou dávkou je 400 mg/den. Cílem těchto studií, do nichž bylo zařazeno 1308 pacientů s průměrnou anamnézou 23 let s parciálními záchvaty, bylo zhodnotit účinnost a bezpečnost lacosamidu při jeho souběžném podávání s 1-3 dalšími antiepileptiky u nemocných s nekontrolovanými parciálními záchvaty s nebo bez sekundární generalizace. 50% snížení četnosti záchvatů bylo dosaženo u 23% pacientů ve skupině placeba, u 34% pacientů ve skupině s dávkou 200 mg/den a u 40% pacientů ve skupině s dávkou 400 mg/den.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Po perorálním podání se lacosamid vstřebává rychle a úplně. Perorální biologická dostupnost tablet lacosamidu je přibližně 100%. Po perorálním podání se plazmatická koncentrace nezměněného lacosamidu rychle zvyšuje a Cmax dosahuje přibližně 0,5 až 4 hodiny po podání dávky. Vimpat tablety a sirup jsou bioekvivalentní. Potrava neovlivňuje rychlost ani rozsah vstřebávání.

Distribuce

Distribuční objem lacosamidu je přibližně 0,6 l/kg, na plazmatické bílkoviny se váže z méně než 15%.

Biotransformace

95% dávky se vylučuje močí buď v nezměněné formě nebo ve formě metabolitů. Celý průběh metabolismu lacosamidu nebyl zcela charakterizován.

Hlavními sloučeninami v moči je nezměněný lacosamid (asi 40% dávky) a O-desmethyl metabolit lacosamidu (méně než 30% dávky).

Polární frakce, pravděpodobně serinové deriváty, tvoří v moči přibližně 20%, v plazmě byla ale zjištěna pouze v malých množstvích (0-2%), a to jen u některých jedinců. Další metabolity byly nalezeny v moči pouze v malých množstvích (0,5-2%).

In vitro údaje ukazují, že CYP2C9, CYP2C19 a CYP3A4 jsou schopny katalyzovat tvorbu O- desmethyl metabolitu, ale hlavní isoenzym, který se na reakci podílel, nebyl in vivo potvrzen. Při srovnání farmakokinetiky lacosamidu mezi jedinci s intenzivním metabolismem („EMs“ s funkčním

CYP2C19) a jedinci s nízkým stupněm metabolismu („PMs“ s nefunkčním CYP2C19) nebyl pozorován žádný klinicky významný rozdíl. Ve studii interakcí s omeprazolem (inhibitorem

CYP2C19) nebyly navíc prokázány žádné klinicky významné změny v plazmatických koncentracích lacosamidu, což dokazuje zanedbatelnou důležitost této metabolické cesty. Plazmatická koncentrace O-desmethyllacosamidu tvoří asi 15% plazmatické hladiny lacosamidu. Tento hlavní metabolit lacosamidu nemá vlastní farmakologickou účinnost.

Eliminace

Lacosamid je ze systémového oběhu vylučován primárně ledvinami a biotransformací. Po perorálním a intravenózním podání radioaktivně značeného lacosamidu bylo přibližně 95% radioaktivity zjištěno v moči a méně než 0,5% ve stolici. Eliminační poločas nezměněného léku je přibližně 13 hodin.

Farmakokinetika je úměrná dávce a je časově konstantní s nízkou intra- a interindividuální variabilitou. Při dávkování dvakrát denně je po 3 dnech dosaženo rovnovážné plazmatické koncentrace („steady-state“). Plazmatická koncentrace se zvyšuje s akumulačním faktorem 2.

Farmakokinetika u zvláštních skupin pacientů

Pohlaví

Klinické studie prokázaly, že pohlaví klinicky významně neovlivňuje plazmatické koncentrace lacosamidu.

Porucha funkce ledvin

U pacientů s mírnou a středně těžkou poruchou funkce ledvin se AUC lacosamidu v porovnání se

zdravými jedinci zvětšila přibližně o 30%, u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin a u pacientů s terminálním selháním ledvin s potřebou hemodialýzy přibližně o 60%, hodnota maximální koncentrace Cmax však nebyla ovlivněna.

Lacosamid je z plazmy účinně odstraňován hemodialýzou. Po 4hodinové hemodialýze se AUC lacosamidu zmenší přibližně o 50%, proto se doporučuje po hemodialýze doplnit dávkování (viz bod 4.2). U pacientů se středně závažným nebo závažným selháním funkce ledvin se několikanásobně zvýšila koncentrace O-desmethyl metabolitu. Pokud se u pacientů s terminálním renálním onemocněním neprováděla hemodialýza, zvýšené hladiny metabolitu neustále rostly během

24hodinového odebírání vzorků. Zatím není známo, že by u pacientů s terminálním renálním onemocněním tyto zvýšené hladiny vyvolaly nějaké nežádoucí účinky. Vlastní farmakologická účinnost metabolitu nebyla prokázána.

Porucha funkce jater

Jedinci s mírnou poruchou funkce jater (Child-Pugh B) vykazovali vyšší plazmatické koncentrace lacosamidu (AUCnorm zvýšena asi o 50%), což bylo zčásti důsledkem snížené funkce ledvin u těchto jedinců. Podle odhadu vedl pokles nerenální clearance u pacientů ve studii k přibližně 20% zvětšení

AUC lacosamidu. Farmakokinetika lacosamidu nebyla u těžké poruchy funkce jater hodnocena (viz bod 4.2).

Starší pacienti (ve věku nad 65 let)

AUC byla ve studii se staršími muži a ženami (věk 4 pacientů byl vyšší než 75 let) v porovnání

s mladou populací zvětšena o 30% u mužů a o 50% u žen, což bylo částečně způsobeno nižší tělesnou hmotností. Pokud je tento rozdíl spočten s ohledem na tělesnou hmotnost, činí 26% u mužů a 23%

u žen. Pozorována byla také zvýšená variabilita v plazmatických koncentracích lacosamidu. Renální clearance byla v této studii u starších pacientů jen mírně snížena.

Plošné snížení dávky se nepovažuje za nutné, pokud není indikováno z důvodu poruchy funkce ledvin (viz bod 4.2).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Plazmatické koncentrace lacosamidu byly ve studiích toxicity na zvířatech na stejné nebo pouze o málo vyšší úrovni v porovnání s pacienty, což ponechává velmi malý nebo žádný prostor pro expozici léku u člověka.

Farmakologická studie bezpečnosti přípravku prokázala u psů v anestezii s intravenózním podáním lacosamidu přechodné zvýšení PR intervalu a doby trvání QRS při současném poklesu krevního tlaku (pravděpodobně kardiodepresivním účinkem). Výskyt těchto přechodných změn začínal v rozmezí koncentrací na úrovni maximálního doporučeného dávkování u člověka. U psů a opic makaků jánských v anestezii bylo po intravenózních dávkách 15-60 mg/kg pozorováno zpomalení atriální

a ventrikulární vodivosti, atrioventrikulární blok a atrioventrikulární disociace.

Ve studiích toxicity s opakovaným dávkováním byly u potkanů pozorovány lehké reverzibilní jaterní změny od dávky 3x vyšší, než je dávka terapeutická. Mezi tyto změny patřily zvýšená hmotnost orgánu, hypertrofie hepatocytů, zvýšení sérových koncentrací jaterních enzymů a zvýšení hodnot celkového cholesterolu a triglyceridů. Kromě hypertrofie hepatocytů nebyly pozorovány žádné jiné histopatologické změny.

Ve studiích reprodukční a vývojové toxicity u hlodavců a králíků nebyly pozorovány žádné teratogenní účinky. U potkanů ale docházelo po dávkách toxických pro matky, odpovídajících předpokládaným systémovým hodnotám expozice léku u člověka, k navýšení počtu mrtvě narozených mláďat a počtu úmrtí mláďat v peripartálním období a k mírnému snížení velikosti i tělesné hmotnosti živých mláďat. Vyšší hladiny expozice přípravku nemohly být z důvodu toxicity pro matky u zvířat vyzkoušeny, proto získané údaje nejsou dostatečné pro úplnou charakteristiku embryofetotoxických nebo teratogenních vlastností lacosamidu.

Jak prokázaly studie u potkanů, lacosamid a/nebo jeho metabolity snadno procházejí placentární bariérou.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety: mikrokrystalická celulosa hyprolosa

částečně substituovaná hyprolosa koloidní bezvodý oxid křemičitý krospovidon (polyplasdone XL-10) magnesium-stearát

Potahová vrstva: polyvinylalkohol makrogol 3350 mastek

oxid titaničitý (E171)

tableta 50 mg: červený oxid železitý (E172), černý oxid železitý (E172) a hlinitý lak indigokarmínu (E132)

tableta 100 mg: žlutý oxid železitý (E172)

tableta 150 mg : žlutý oxid železitý (E172), červený oxid železitý (E172) a černý oxid železitý (E172) tableta 200 mg : hlinitý lak indigokarmínu (E132)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

5 let.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

PVC/PVDC blistr zatavený hliníkovou fólií.

Balení pro zahájení léčby obsahuje 4 krabičky, v každé z nich je 14 tablet o síle 50 mg, 100 mg, 150 mg a 200 mg.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky pro likvidaci.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

UCB Pharma SA

Allée de la Recherche 60

B-1070 Brusel

Belgie

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

EU/1/08/470/013

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 29. srpna 2008

Datum posledního prodloužení registrace: 31. července 2013

10. DATUM REVIZE TEXTU

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu.

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Vimpat 10 mg/ml sirup

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

1 ml sirupu obsahuje lacosamidum 10 mg.

1 lahvička o obsahu 200 ml obsahuje 2 000 mg lacosamidu. 1 lahvička o obsahu 465 ml obsahuje 4 650 mg lacosamidu.

Pomocné látky se známým účinkem:

1 ml sirupu Vimpat obsahuje 187 mg sorbitolu (E420), 2,60 mg sodné soli methylparabenu (E219), 0,032 mg aspartamu (E951) a 1,42 mg sodíku.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Sirup.

Slabě viskózní čirá, bezbarvá až žlutohnědá kapalina.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Vimpat je indikován jako monoterapie a přídatná léčba parciálních záchvatů se sekundární generalizací nebo bez ní u dospělých a dospívajících (16-18 let) pacientů s epilepsií.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Lacosamid musí být podáván dvakrát denně (obvykle ráno a večer). Lacosamid lze užívat s jídlem nebo na lačno.

Monoterapie

Doporučená počáteční dávka je 50 mg dvakrát denně, která by měla být po jednom týdnu zvýšena až na počáteční terapeutickou dávku 100 mg dvakrát denně.

Léčba lacosamidem může být také zahájena dávkou 100 mg dvakrát denně na základě posouzení lékaře k požadovanému počtu snížení záchvatů v porovnání s potenciálními nežádoucími účinky. V závislosti na odpovědi a snášenlivosti může být udržovací dávka dále zvyšována v týdenních

intervalech o 50 mg dvakrát denně (100 mg/den) až na maximální doporučenou udržovací denní dávku 300 mg dvakrát denně (600 mg/den).

U pacientů, kteří dosáhli dávky vyšší než 400 mg/den a kteří potřebují dodatečnou antiepileptickou léčbu, by mělo dávkování odpovídat níže uvedenému doporučenému schématu pro přídatnou léčbu.

Přídatná léčba

Doporučená počáteční dávka je 50 mg dvakrát denně, která by měla být po jednom týdnu zvýšena na počáteční terapeutickou dávku 100 mg dvakrát denně.

Podle individuální odpovědi a snášenlivosti pacienta může být udržovací dávka dále každý týden zvyšována o 50 mg dvakrát denně (100 mg/den) až na maximální doporučenou dávku 400 mg denně (200 mg dvakrát denně).

Zahájení léčby lacosamidem nasycovací dávkou

Léčba lacosamidem může být také zahájena jednorázovou nasycovací dávkou 200 mg, po které přibližně za 12 hodin následuje udržovací dávkovací režim 100 mg dvakrát denně (200 mg/den).

Následné úpravy dávkování je třeba provádět v souladu s individuální odpovědí a snášenlivostí, jak bylo popsáno výše. Nasycovací dávka může být podána za podmínek, že lékař stanoví rychlé dosažení ustáleného stavu plazmatických koncentrací lacosamidu a terapeutický účinek je zaručen. Dávka by měla být podána pod lékařským dozorem s přihlédnutím k potenciálnímu zvýšení výskytu nežádoucích účinků na centrální nervový systém (viz bod 4.8). Podání nasycovací dávky nebylo studováno při akutních stavech, jako je status epilepticus.

Přerušení léčby

Pokud je lacosamid vysazován, mělo by to být podle současné klinické praxe provedeno postupně (např. snížit denní dávku o 200 mg/týden).

Zvláštní populace

Starší pacienti (ve věku nad 65 let)

U starších pacientů není nutné dávku snižovat. U starších pacientů je také třeba vzít v úvahu s věkem spojené snížení renální clearance a zvýšení hladin AUC (viz následující odstavec „Porucha funkce ledvin“ a bod 5.2 Jsou k dispozici pouze omezené klinické údaje o epilepsii u starších pacientů zejména s dávkami vyššími než 400 mg/den (viz body 4.4, 4.8 a 5.1).

Porucha funkce ledvin

U pacientů s mírnou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin (CLCR>30 ml/min) není nutno dávku upravovat. U pacientů s mírnou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin může být nasycovací dávka 200 mg zvažována, ale další titrace dávky (>200 mg denně) musí být prováděna opatrně.

U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (CLCR≤30 ml/min) a u pacientů s terminálním selháním ledvin se doporučuje maximální udržovací dávka 250 mg/den. U těchto pacientů se titrace dávky provádí s opatrností. Jestliže je podávána nasycovací dávka, úvodní dávka 100 mg, následovaná dávkováním 50 mg 2x denně, by měla být použita první týden léčby.U pacientů na hemodialýze se doporučuje doplnění dávky ve výši až 50% z poloviny celkové denní dávky ihned po ukončení hemodialýzy. Léčbu pacientů s terminálním selháním ledvin je třeba vést opatrně, protože není dost klinických zkušeností a může docházet ke kumulaci metabolitu (s neznámou farmakologickou účinností).

Porucha funkce jater

U pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater je doporučena maximální dávka

300 mg/den.

Titraci dávky je třeba u těchto pacientů provádět opatrně s ohledem na současně přítomnou poruchu funkce ledvin. Nasycovací dávka 200 mg může být zvažována, ale další titrace dávky (>200 mg denně) musí být prováděna opatrně. Farmakokinetika lacosamidu nebyla u pacientů s těžkou poruchou funkce jater hodnocena (viz bod 5.2). Lacosamid se podává pacientům s těžkou poruchou funkce jater pouze, pokud očekávaný léčebný přínos převažuje nad možnými riziky. Při pečlivém sledování aktivity onemocnění a potenciálních nežádoucích účinků u pacienta může být zapotřebí dávku upravit.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost lacosamidu u dětí ve věku pod 16 let nebyly dosud stanoveny. Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání

Sirup lacosamidu je určen k perorálnímu podání.

Lahvičku se sirupem Vimpat je nutno před použitím dobře protřepat.

K dávkování sirupu Vimpat 10 mg/ml by měla být používána pouze odměrka dodávaná s tímto balením. Jeden dílek (5 ml) na odměrce odpovídá 50 mg lacosamidu. Lacosamid se užívá s jídlem nebo bez jídla.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou bodě 6.1.

Známá atrioventrikulární (AV) blokáda druhého nebo třetího stupně.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Sebevražedné myšlenky a chování

U pacientů léčených antiepileptiky v různých indikacích byly hlášeny případy sebevražedných představ a chování. Metaanalýza randomizovaných placebem kontrolovaných studií s antiepileptiky také prokázala mírně zvýšené riziko sebevražedných představ a chování. Mechanismus vzniku tohoto rizika není znám a dostupná data nevylučují možnost zvýšeného rizika ani pro lacosamid. Z tohoto důvodu by u pacientů měly být sledovány známky sebevražedných představ a chování a případně by měla být zvolena vhodná léčba. Pacientům (a jejich ošetřujícím osobám) by mělo být doporučeno, aby okamžitě vyhledali lékařskou pomoc, pokud se u pacientů projeví známky sebevražedných představ či chování (viz bod 4.8).

Srdeční rytmus a vedení vzruchu

V klinických studiích s lacosamidem bylo pozorováno prodloužení PR intervalu v závislosti na dávce. Lacosamid je nutné podávat s opatrností pacientům se známými poruchami převodu, s těžkým srdečním onemocněním (např. infarkt myokardu nebo srdeční selhání v anamnéze), starším pacientům nebo v případech, kdy je lacosamid podáván v kombinaci s jinými léky, které mohou také vyvolat prodloužení PR intervalu. U těchto pacientů by se mělo zvážit provedení EKG vyšetření před zvýšením dávky lacosamidu nad 400 mg/den a poté, co je lacosamid vytitrován do rovnovážného stavu.

Druhý nebo třetí stupeň AV blokády byl hlášen po uvedení přípravku na trh. V placebem kontrolovaných studiích s lacosamidem nebyly u pacientů s epilepsií hlášeny fibrilace síní nebo flutter, avšak obojí bylo hlášeno v otevřených epileptických studiích a ze zkušeností po uvedení přípravku na trh (viz bod 4.8).

Pacienti by měli být informováni o příznacích druhého nebo třetího stupně AV blokády (např. pomalý nebo nepravidelný tep, pocit točení hlavy a mdloby) a příznacích fibrilace síní a flutteru (např. palpitace, zrychlený nebo nepravidelný tep, dušnost). Pacienti by měli být poučeni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud se kterýkoli z výše uvedených příznaků objeví.

Závrať

Při léčbě lacosamidem se objevovaly závratě, které by mohly vést ke zvýšenému výskytu náhodných poranění nebo pádů. Pacienti by proto měli být poučeni, aby zachovávali zvýšenou opatrnost, dokud se neseznámí s tím, jak na ně přípravek působí (viz bod 4.8).

Vimpat sirup obsahuje sodnou sůl methylparabenu (E219), která může způsobit alergické reakce (pravděpodobně opožděné). Obsahuje sorbitol (E420). Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí fruktózy by neměli užívat tento přípravek. Sirup obsahuje aspartam (E951), zdroj fenylalaninu, který může být škodlivý pro pacienty s fenylketonurií. Obsahuje sodík. Nutno vzít v úvahu u pacientů na dietě s nízkým obsahem sodíku.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Lacosamid je nutné podávat s opatrností pacientům léčeným ještě dalšími léky, které mohou vyvolat prodloužení PR intervalu (např. karbamazepin, lamotrigin, eslikarbazepin nebo pregabalin) nebo těm, kteří užívají antiarytmika I. třídy. Analýza podskupin pacientů současně užívajících karbamazepin nebo lamotrigin v klinických studiích však neprokázala zvýšený výskyt prodloužení PR intervalu.

In vitro data

Data obecně naznačují, že lacosamid má nízký interakční potenciál. V in vitro studiích nedocházelo k indukci enzymů CYP1A2, 2B6 a 2C9 ani k inhibici enzymů CYP1A1, 1A2, 2A6, 2B6, 2C8, 2C9,

2D6 a 2E1 lacosamidem při plazmatických hladinách dosahovaných během klinických studií. Jedna in

vitro studie prokázala, že lacosamid není ve střevech transportován P-glykoproteinem. Data in vitro ukazují, že CYP2C9, CYP2C19 a CYP3A4 jsou schopné katalyzovat tvorbu O-desmethyl metabolitu.

In vivo data

Lacosamid neinhibuje ani neindukuje enzymy CYP2C19 ani CYP3A4 v klinicky významném rozsahu. Lacosamid neovlivňoval AUC midazolamu (metabolizovaného CYP3A4, lacosamid podáván v dávce 200 mg 2x denně), ale Cmax midazolamu byla mírně zvýšena (30%). Lacosamid neovlivňoval farmakokinetiku omeprazolu (metabolizován CYP2C19 a 3A4, lacosamid podáván v dávce 300 mg 2x denně).

Omeprazol, inhibitor CYP2C19, v dávce 40 mg jednou denně klinicky významně nezvyšoval systémovou expozici lacosamidu. Tudíž z toho vyplývá, že středně silné inhibitory CYP2C19 pravděpodobně neovlivňují systémovou expozici lacosamidu v klinicky významném rozsahu.

Opatrnost se doporučuje při současné léčbě silnými inhibitory CYP2C9 (např. flukonazolem) a CYP3A4 (např. itrakonazolem, ketokonazolem, ritonavirem, klarithromycinem), která může vést ke zvýšené systémové expozici lacosamidu. Takové interakce nebyly stanoveny in vivo, ale jsou možné na základě in vitro údajů.

Silné induktory enzymů, jako jsou rifampicin nebo třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), mohou mírně redukovat systémovou expozici lacosamidu. Proto by zahájení a ukončení léčby těmito enzymatickými induktory mělo být prováděno s opatrností.

Antiepileptika

Ve studiích lékových interakcí neovlivňoval lacosamid statisticky významně plazmatické koncentrace karbamazepinu a kyseliny valproové a ani plazmatické koncentrace lacosamidu nebyly karbamazepinem nebo kyselinou valproovou ovlivněny. Statistická analýza farmakokinetiky

v populaci prokázala, že současná léčba jinými antiepileptiky indukujícími enzymy (např. karbamazepin, fenytoin, fenobarbital v různých dávkách) vyvolává snížení systémové expozice lacosamidu o 25%.

Perorální kontraceptiva

Ve studii lékových interakcí nebyla pozorována žádná interakce mezi lacosamidem a perorálními kontraceptivy ethinylestradiolem a levonorgestrelem. Koncentrace progesteronu nebyly při současném podávání obou přípravků ovlivněny.

Různé

Studie lékových interakcí neprokázaly žádné účinky lacosamidu na farmakokinetiku digoxinu, ani

žádné klinicky významné interakce mezi lacosamidem a metforminem.

Současné podání warfarinu s lacosamidem nevede k žádné klinicky relevantní změně ve farmakokinetických a farmakodynamických vlastnostech warfarinu.

Ačkoli nejsou k dispozici žádné farmakokinetické údaje o interakci lacosamidu s alkoholem, farmakodynamický účinek nemůže být vyloučen.

Lacosamid se váže na bílkoviny z méně než 15%, proto se klinicky významné interakce s jinými léky z důvodů kompetice o vazebná místa na bílkovinách považují za nepravděpodobné.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Obecná rizika v souvislosti s epilepsií a užíváním antiepileptik

Pro všechna antiepileptika platí, že prevalence malformací u potomků žen léčených na epilepsii je dvakrát až třikrát vyšší než přibližně 3% výskyt u obecné populace. V léčené populaci byl zvýšený výskyt malformací pozorován při polyterapii. Míra vlivu léčby a/nebo vlastního onemocnění nebyla však zatím objasněna.

Účinná antiepileptická léčba se navíc nesmí přerušovat, protože zhoršení onemocnění působí negativně na matku i plod.

Rizika v souvislosti s užíváním lacosamidu

Adekvátní údaje o podávání lacosamidu těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie se zvířaty neprokázaly teratogenní účinky u potkanů ani u králíků, ale při dávkách toxických pro matky byla

u potkanů a králíků pozorována embryotoxicita (viz bod 5.3). Potenciální riziko u člověka není známo. Lacosamid by neměl být během těhotenství podáván, pokud to není nezbytně nutné (pokud přínos pro matku jednoznačně převyšuje potenciální riziko pro plod). Pokud se žena rozhodne otěhotnět, je nutné užívání tohoto přípravku znovu pečlivě zvážit.

Kojení

Není známo, zda se u člověka lacosamid vylučuje do mateřského mléka. Studie se zvířaty prokázaly, že se lacosamid do mléka vylučuje. Z preventivních důvodů se proto doporučuje během léčby lacosamidem kojení přerušit.

Fertilita

Nebylo pozorováno žádné nežádoucí ovlivnění fertility samců a samic potkanů v dávkách odpovídajících plazmatickým koncentracím (AUC) až do přibližně 2x vyšších plazmatických hladin (AUC) u člověka při maximální doporučené dávce.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Lacosamid má malý nebo středně silný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Léčba lacosamidem může vyvolat závratě nebo rozostření zraku. Proto je nutné pacientům doporučit, aby neřídili motorové vozidlo a neobsluhovali jiné potenciálně nebezpečné stroje až do doby, kdy se přesvědčí o účincích lacosamidu na tyto činnosti.

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrnný bezpečnostní profil

Podle analýzy souhrnných výsledků placebem kontrolovaných klinických studií přídatné léčby u 1308 pacientů s parciálními záchvaty uvedlo celkem 61,9% pacientů randomizovaných k léčbě

lacosamidem a 35,2% pacientů randomizovaných k užívání placeba alespoň jeden nežádoucí účinek. Nejčastěji uváděnými nežádoucími účinky (≥10 %) při léčbě lacosamidem byly závratě, bolest hlavy, nauzea a diplopie, které byly obvykle mírné nebo střední intenzity. Některé souvisely s výší dávky a snížením dávky je bylo možné zmírnit. Výskyt a závažnost nežádoucích účinků na centrální nervový systém (CNS) a gastrointestinální trakt se obvykle časem snižovaly.

Ve všech těchto kontrolovaných studiích byl lék vysazen kvůli nežádoucím účinkům u 12,2% pacientů užívajících lacosamid a u 1,6% pacientů ve skupině placeba. Nejčastějším nežádoucím účinkem vedoucím k ukončení léčby lacosamidem byly závratě.

Výskyt CNS nežádoucích účinků, jako je závrať, může být po nasycovací dávce vyšší.

Na základě analýzy údajů non-inferiorní klinické studie monoterapie porovnávající lacosamid

s karbamazepinem s prodlouženým uvolňováním (CR) byly nejčastěji pozorovanými nežádoucími účinky lacosamidu (≥10 %) bolest hlavy a závratě. Frekvence přerušení léčby z důvodu nežádoucích účinků byla u pacientů léčených lacosamidem 10,6 %, u pacientů léčených karbamazepinem CR

15,6 %.

Seznam nežádoucích účinků v tabulce

V následující tabulce je uvedena frekvence výskytu nežádoucích účinků hlášených v klinických studiích a po uvedení přípravku na trh. Frekvence jsou definovány následovně: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1 000 až <1/100) a není známo (z dostupných údajů nelze frekvenci určit). V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

Třída orgánových

Velmi

Časté

Méně časté

Není známo

systémů

časté

 

 

 

Poruchy krve a

 

 

 

agranulocytóza(1)

lymfatického

 

 

 

 

systému

 

 

 

 

Poruchy imunitního

 

 

léková

léková reakce

systému

 

 

hypersenzitivita(1)

s eozinofilií a

 

 

 

 

systémovými

 

 

 

 

příznaky (DRESS) (1,2)

Psychiatrické

 

deprese

agresivita(1)

 

poruchy

 

stavy zmatenosti

agitovanost(1)

 

 

 

insomnie(1)

euforická nálada(1)

 

 

 

 

psychotická

 

 

 

 

porucha(1)

 

 

 

 

sebevražedný pokus(1)

 

 

 

 

sebevražedné

 

 

 

 

představy(1)

 

 

 

 

halucinace (1)

 

Poruchy nervového

závratě

poruchy rovnováhy,

synkopa(2)

 

systému

bolest

koordinace a paměti,

 

 

 

hlavy

kognitivní poruchy,

 

 

 

 

somnolence, třes,

 

 

 

 

nystagmus,

 

 

 

 

hypoestezie,

 

 

 

 

dysartrie, poruchy

 

 

 

 

pozornosti, parestezie

 

 

Poruchy oka

diplopie

rozostřené vidění

 

 

Poruchy ucha a

 

vertigo

 

 

labyrintu

 

tinitus

 

 

Srdeční poruchy

 

 

atrioventrikulární

 

 

 

 

blok(1,2)

 

 

 

 

bradykardie(1,2)

 

 

 

 

fibrilace síní(1,2)

 

 

 

 

flutter síní(1,2)

 

Poruchy

nauzea

zvracení, zácpa,

 

 

gastrointestinálního

 

flatulence,

 

 

traktu

 

dyspepsie, sucho

 

 

 

 

v ústech, průjem

 

 

Poruchy jater a

 

 

abnormální výsledky

 

žlučových cest

 

 

jaterních testů(2)

 

 

 

 

zvýšené hodnoty

 

 

 

 

jaterních enzymů

 

 

 

 

(> 2x ULN) (1)

 

Poruchy kůže a

 

pruritus

angioedém(1)

Stevens-Johnsonův

podkožní tkáně

 

vyrážka(1)

kopřivka(1)

syndrom(1),

 

 

 

 

toxická epidermální

 

 

 

 

nekrolýza(1)

Poruchy svalové a

 

svalové křeče

 

 

kosterní soustavy a

 

 

 

 

pojivové tkáně

 

 

 

 

Celkové poruchy a

 

poruchy chůze a

 

 

reakce v místě

 

držení těla, astenie,

 

 

aplikace

 

únava, podrážděnost,

 

 

 

 

pocit opilosti

 

 

Poranění, otravy a

 

pády

 

 

procedurální

 

lacerace kůže

 

 

komplikace

 

pohmožděniny

 

 

(1) nežádoucí účinky hlášené po uvedení přípravku na trh

(2)viz Popis vybraných nežádoucích účinků

Popis vybraných nežádoucích účinků

Užívání lacosamidu je spojeno s prodloužením PR intervalu v závislosti na dávce. Mohou se vyskytnout nežádoucí účinky související s prodloužením PR intervalu (např. atrioventrikulární

blokáda, synkopa, bradykardie).

V klinických studiích přídatné terapie u pacientů s epilepsií je výskyt atrioventrikulární blokády prvního stupně méně častý a dosahuje hodnot 0,7% pro lacosamid 200 mg, 0,0% pro lacosamid

400 mg, 0,5% pro lacosamid 600 mg a 0,0% pro placebo. V těchto studiích nebyl zaznamenán výskyt AV blokády druhého nebo vyššího stupně. Po uvedení přípravku na trh však byly ve spojení s léčbou lacosamidem hlášeny případy AV blokády druhého nebo třetího stupně. V klinických studiích monoterapie porovnávající lacosamid s karbamazepinemCR byl rozsah prodloužení PR intervalu

u lacosamidu a karbamazepinu srovnatelný.

Frekvence výskytu synkopy hlášená ze souhrnných klinických studiích přídatné terapie je méně častá a neliší se u pacientů s epilepsií (n=944), kterým byl podáván lacosamid (0,1%) a pacientů s epilepsií (n=364) s placebem (0,3%). V klinických studiích monoterapie porovnávajících lacosamid

s karbamazepinem CR byla synkopa hlášena u 7/444 (1,6 %) pacientů s lacosamidem a u 1/442 (0,2 %) pacientů s karbamazepinem CR.

Fibrilace síní nebo flutter nebyly hlášeny v krátkodobých klinických studiích, nicméně obojí bylo hlášeno v otevřených studiích epilepsie a po uvedení přípravku na trh.

Abnormální výsledky laboratorních testů

V kontrolovaných klinických studiích s lacosamidem u dospělých pacientů s parciálními záchvaty, kteří užívali současně 1 až 3 antiepileptika, byly pozorovány abnormální výsledky testů jaterních funkcí. U 0,7% (7/935) pacientů léčených Vimpatem a u 0% (0/356) pacientů, kterým bylo podáváno placebo, se vyskytovalo zvýšení ALT na ≥3x ULN.

Multiorgánové hypersenzitivní reakce

U pacientů léčených některými antiepileptiky byly hlášeny multiorgánové hypersenzitivní reakce (také známé jako léková reakce s eozinofilií a systémovými příznaky, DRESS). Tyto reakce se projevují různě, obvykle se však projevují horečkou a vyrážkou a mohou být spojeny s postižením různých orgánových systémů. Při podezření na multiorgánovou hypersenzitivní reakci se má lacosamid vysadit.

Pediatrická populace

Předpokládá se, že frekvence, druh a závažnost nežádoucích účinků u dospívajících ve věku 16-18 let budou stejné jako u dospělých. Bezpečnost lacosamidu u dětí pod 16 let nebyla ještě stanovena.

Nejsou k dispozici žádné údaje.

Starší pacienti

Ve studii monoterapie srovnávající lacosamid s karbamazepinem CR se typy nežádoucích účinků ve vztahu k lacosamidu u starších pacientů (≥65 let) jevily jako srovnatelné s těmi pozorovanými

u pacientů mladších než 65 let. U starších pacientů byl však ve srovnání s mladšími dospělými pacienty pozorován vyšší výskyt pádů, průjmu a třesu (rozdíl ≥5%). Nejčastějším kardiálním nežádoucím účinkem pozorovaným u starších pacientů ve srovnání s mladší populací byla AV blokáda prvního stupně. To bylo hlášeno u lacosamidu ve 4,8 % (3/62) u starších pacientů v porovnání s 1,6 % (6/382) u mladších dospělých pacientů. Četnost přerušení léčby v důsledku nežádoucích účinků byla pozorovaná u lacosamidu v 21,0% (13/62) u starších pacientů oproti 9,2 % (35/382) u mladších dospělých pacientů. Tyto rozdíly mezi staršími a mladšími pacienty byly podobné těm pozorovaným v aktivní srovnávací skupině.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

4.9 Předávkování

Příznaky

Příznaky pozorované po náhodném nebo úmyslném předávkování lacosamidem jsou primárně spojeny s CNS a gastrointestinálním systémem.

Typy nežádoucích účinků u pacientů vystavených dávkám nad 400 mg až do 800 mg nebyly klinicky odlišné od nežádoucích účinků u pacientů, kterým byly podávány doporučené dávky lacosamidu.

Účinky hlášené po podání více než 800 mg jsou závratě, nauzea, zvracení, záchvaty

(generalizované tonicko-klonické záchvaty, status epilepticus). Poruchy srdečního vedení, šok a kóma byly také pozorovány. Byla hlášena úmrtí u pacientů po akutním jednorázovém předávkování dávkou několika gramů lacosamidu.

Léčba

Pro případ předávkování lacosamidem není k dispozici specifické antidotum. Léčba by měla spočívat v obecně podpůrných opatřeních a v případě potřeby je možné provést i hemodialýzu (viz bod 5.2).

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina:antiepileptika, jiná antiepileptika, ATC kód: N03AX18

Mechanismus účinku

Léčivá látka lacosamid (R-2-acetamido-N-benzyl-3-metoxypropionamid) je funkcionalizovaná aminokyselina.

Přesný mechanismus účinku lacosamidu u člověka je třeba ještě plně objasnit.

Podle elektrofyziologických studií in vitro lacosamid selektivně zesiluje pomalou inaktivaci napěťově řízených („voltage-gated“) sodíkových kanálů a stabilizuje tak hyperexcitabilní membrány neuronů.

Farmakodynamické účinky

Lacosamid poskytoval u širokého spektra zvířecích modelů ochranu před parciálními i primárně generalizovanými záchvaty a zpomaloval rozvoj „kindlingu“.

V kombinaci s levetiracetamem, karbamazepinem, fenytoinem, valproátem, lamotriginem, topiramátem nebo gabapentinem vykazoval lacosamid v preklinických studiích synergní nebo aditivní antikonvulzivní účinky.

Klinická účinnost a bezpečnost

Monoterapie

Účinnost lacosamidu v monoterapii byla stanovena na základě dvojitě-zaslepeného non-inferiorního srovnávání s karbamazepinem CR při paralelním uspořádání skupin u 886 pacientů ve věku od 16 let, u nichž byla nově či nedávno diagnostikována epilepsie. Pacienti museli vykazovat nevyprovokované parciální záchvaty se sekundární generalizací nebo bez ní. Pacienti byli randomizováni v poměru 1:1 k užívání karbamazepinu CR a lacosamidu ve formě tablet. Dávkování bylo založeno na odpovědi na dávku a pohybovalo se v rozmezí od 400 do 1200 mg/den u karbamazepinu CR a od 200 do

600 mg/den u lacosamidu. Léčba trvala až 121 týdnů podle závislosti na odpovědi. Odhadovaná frekvence stavu bez záchvatů po 6 měsících byla 89,8 % u pacientů léčených

lacosamidem a 91,1 % u pacientů léčených karbamazepinem CR za použití analýzy přežití podle Kaplana–Meiera. Adjustovaný absolutní rozdíl mezi oběma způsoby léčby byl -1,3% (95% CI: -5,5, 2,8). Odhady frekvence stavu bez záchvatů po 12 měsících podle Kaplana–Meiera byly 77,8 % pro pacienty léčené lacosamidem a 82,7 % pro pacienty léčené karbamazepinem CR.

Frekvence stavu bez záchvatů po 6 měsících u starších pacientů od 65 let (62 pacientů s lacosamidem, 57 pacientů s karbamazepinem CR) byly podobné u obou léčebných skupin. Frekvence byly také podobné frekvencím pozorovaným u celkové populace. Udržovací dávka u starší populace byla

200 mg/den u 55 pacientů (88,7 %), 400 mg/den u 6 pacientů (9,7 %) a u 1 pacienta (1,6 %) byla dávka zvýšena na více než 400 mg/den.

Přechod na monoterapii

Účinnost a bezpečnost lacosamidu při přechodu na monoterapii byla hodnocena v dříve provedené kontrolované, multicentrické, dvojitě zaslepené randomizované studii. 425 pacientů ve věku 16 až 70 let s nekontrolovanými parciálními záchvaty, kteří užívali stabilní dávku 1 nebo 2 registrovaných

antiepileptik, bylo v této studii randomizováno k přechodu na monoterapii lacosamidem (buď v dávce 400 mg/den nebo v dávce 300 mg/den v poměru 3:1). U léčených pacientů, plně titrovaných,

u kterých bylo zahájeno vysazení antiepileptik (284, případně 99), bylo monoterapie dosaženo u 71,5 %, příp. 70,7 % pacientů po 57-105 dnech (median 71 dnů), během cíleného sledovacího období 70 dnů.

Přídatná léčba

Účinnost lacosamidu jako přídatné terapie byla v doporučených dávkách 200 mg/den a 400 mg/den prokázána ve 3 multicentrických, randomizovaných, placebem kontrolovaných klinických studiích s 12týdenní délkou trvání. Lacosamid v dávce 600 mg/den byl také účinný jako přídatná terapie

v kontrolovaných klinických studiích, ale účinnost této dávky se výrazně nelišila od 400 mg/den a byla pacienty hůře snášena (vyšší výskyt nežádoucích účinků v CNS a GIT). Proto se podávání dávky

600 mg/den nedoporučuje – maximální doporučenou dávkou je 400 mg/den. Cílem těchto studií, do nichž bylo zařazeno 1308 pacientů s průměrnou anamnézou 23 let, bylo zhodnotit účinnost a bezpečnost lacosamidu při jeho souběžném podávání s 1-3 dalšími antiepileptiky u nemocných

s nekontrolovanými parciálními záchvaty s nebo bez sekundární generalizace. 50% snížení četnosti záchvatů bylo dosaženo u 23% pacientů ve skupině placeba, u 34% pacientů ve skupině s dávkou 200 mg/den a u 40% pacientů ve skupině s dávkou 400 mg/den.

Farmakokinetika a bezpečnost jednorázové nasycovací dávky i.v. lacosamidu byly stanoveny v multicentrické, otevřené studii navržené pro zhodnocení bezpečnosti a snášenlivosti rychlého

nasazení lacosamidu v jednorázové i.v. nasycovací dávce (včetně 200 mg) následované perorálním dávkováním dvakrát denné (ekvivalentní i.v. dávce) jako přídatná terapie u dospělých jedinců od

16 do 60 let věku s parciálními záchvaty.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Po perorálním podání se lacosamid vstřebává rychle a úplně. Perorální biologická dostupnost tablet lacosamidu je přibližně 100%. Po perorálním podání se plazmatická koncentrace nezměněného lacosamidu rychle zvyšuje a Cmax dosahuje přibližně 0,5 až 4 hodiny po podání dávky. Vimpat tablety a sirup jsou bioekvivalentní. Potrava neovlivňuje rychlost ani rozsah vstřebávání.

Distribuce

Distribuční objem lacosamidu je přibližně 0,6 l/kg, na plazmatické bílkoviny se váže z méně než 15%.

Biotransformace

95% dávky se vylučuje močí buď v nezměněné formě nebo ve formě metabolitů. Celý průběh metabolismu lacosamidu nebyl zcela charakterizován.

Hlavními sloučeninami v moči je nezměněný lacosamid (asi 40% dávky) a O-desmethyl metabolit lacosamidu (méně než 30% dávky).

Polární frakce, pravděpodobně serinové deriváty, tvoří v moči přibližně 20%, v plazmě byla ale zjištěna pouze v malých množstvích (0-2%), a to jen u některých jedinců. Další metabolity byly nalezeny v moči pouze v malých množstvích (0,5-2%).

In vitro údaje ukazují, že CYP2C9, CYP2C19 a CYP3A4 jsou schopny katalyzovat tvorbu O- desmethyl metabolitu, ale hlavní isoenzym, který se na reakci podílel, nebyl in vivo potvrzen. Při srovnání farmakokinetiky lacosamidu mezi jedinci s intenzivním metabolismem („EMs“ s funkčním

CYP2C19) a jedinci s nízkým stupněm metabolismu („PMs“ s nefunkčním CYP2C19) nebyl pozorován žádný klinicky významný rozdíl. Ve studii interakcí s omeprazolem (inhibitorem

CYP2C19) nebyly navíc prokázány žádné klinicky významné změny v plazmatických koncentracích lacosamidu, což dokazuje zanedbatelnou důležitost této metabolické cesty. Plazmatická koncentrace O-desmethyllacosamidu tvoří asi 15% plazmatické hladiny lacosamidu. Tento hlavní metabolit lacosamidu nemá vlastní farmakologickou účinnost.

Eliminace

Lacosamid je ze systémového oběhu vylučován primárně ledvinami a biotransformací. Po perorálním a intravenózním podání radioaktivně značeného lacosamidu bylo přibližně 95% radioaktivity zjištěno

v moči a méně než 0,5% ve stolici. Eliminační poločas nezměněného léku je přibližně 13 hodin. Farmakokinetika je úměrná dávce a je časově konstantní s nízkou intra- a interindividuální variabilitou. Při dávkování dvakrát denně je po 3 dnech dosaženo rovnovážné plazmatické koncentrace („steady-state“). Plazmatická koncentrace se zvyšuje s akumulačním faktorem 2.

Jednorázová nasycovací dávka 200 mg se v koncentracích ustáleného stavu přibližuje ke srovnatelnému perorálnímu podávání 100 mg dvakrát denně.

Farmakokinetika u zvláštních skupin pacientů

Pohlaví

Klinické studie prokázaly, že pohlaví klinicky významně neovlivňuje plazmatické koncentrace lacosamidu.

Porucha funkce ledvin

U pacientů s mírnou a středně těžkou poruchou funkce ledvin se AUC lacosamidu v porovnání se zdravými jedinci zvětšila přibližně o 30%, u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin a u pacientů s terminálním selháním ledvin s potřebou hemodialýzy přibližně o 60%, hodnota maximální koncentrace Cmax však nebyla ovlivněna.

Lacosamid je z plazmy účinně odstraňován hemodialýzou. Po 4hodinové hemodialýze se AUC lacosamidu zmenší přibližně o 50%, proto se doporučuje po hemodialýze doplnit dávkování (viz bod 4.2). U pacientů se středně závažným nebo závažným selháním funkce ledvin se několikanásobně zvýšila koncentrace O-desmethyl metabolitu. Pokud se u pacientů s terminálním renálním onemocněním neprováděla hemodialýza, zvýšené hladiny metabolitu neustále rostly během 24hodinového odebírání vzorků. Zatím není známo, že by u pacientů s terminálním renálním onemocněním tyto zvýšené hladiny vyvolaly nějaké nežádoucí účinky. Vlastní farmakologická účinnost metabolitu nebyla prokázána.

Porucha funkce jater

Jedinci s mírnou poruchou funkce jater (Child-Pugh B) vykazovali vyšší plazmatické koncentrace lacosamidu (AUCnorm zvýšena asi o 50%), což bylo zčásti důsledkem snížené funkce ledvin u těchto jedinců. Podle odhadu vedl pokles nerenální clearance u pacientů ve studii k přibližně 20% zvětšení

AUC lacosamidu. Farmakokinetika lacosamidu nebyla u těžké poruchy funkce jater hodnocena (viz bod 4.2).

Starší pacienti (ve věku nad 65 let)

AUC byla ve studii se staršími muži a ženami (věk 4 pacientů byl vyšší než 75 let) v porovnání

s mladou populací zvětšena o 30% u mužů a o 50% u žen, což bylo částečně způsobeno nižší tělesnou hmotností. Pokud je tento rozdíl spočten s ohledem na tělesnou hmotnost, činí 26% u mužů a 23%

u žen. Pozorována byla také zvýšená variabilita v plazmatických koncentracích lacosamidu. Renální clearance byla v této studii u starších pacientů jen mírně snížena.

Plošné snížení dávky se nepovažuje za nutné, pokud není indikováno z důvodu poruchy funkce ledvin (viz bod 4.2).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Plazmatické koncentrace lacosamidu byly ve studiích toxicity na zvířatech na stejné nebo pouze o málo vyšší úrovni v porovnání s pacienty, což ponechává velmi malý nebo žádný prostor pro expozici léku u člověka.

Farmakologická studie bezpečnosti přípravku prokázala u psů v anestezii s intravenózním podáním lacosamidu přechodné zvýšení PR intervalu a doby trvání QRS, při současném poklesu krevního tlaku (pravděpodobně kardiodepresivním účinkem). Výskyt těchto přechodných změn začínal v rozmezí koncentrací na úrovni maximálního doporučeného dávkování u člověka. U psů a opic makaků jávských v anestezii bylo po intravenózních dávkách 15-60 mg/kg pozorováno zpomalení atriální

a ventrikulární vodivosti, atrioventrikulární blok a atrioventrikulární disociace.

Ve studiích toxicity s opakovaným dávkováním byly u potkanů pozorovány lehké reverzibilní jaterní změny od dávky 3x vyšší, než je dávka terapeutická. Mezi tyto změny patřily zvýšená hmotnost

orgánu, hypertrofie hepatocytů, zvýšení sérových koncentrací jaterních enzymů a zvýšení hodnot celkového cholesterolu a triglyceridů. Kromě hypertrofie hepatocytů nebyly pozorovány žádné jiné histopatologické změny.

Ve studiích reprodukční a vývojové toxicity u hlodavců a králíků nebyly pozorovány žádné teratogenní účinky. U potkanů ale docházelo po dávkách toxických pro matky, odpovídajících předpokládaným systémovým hodnotám expozice léku u člověka, k navýšení počtu mrtvě narozených mláďat a počtu úmrtí mláďat v peripartálním období a k mírnému snížení velikosti i tělesné hmotnosti živých mláďat. Vyšší hladiny expozice přípravku nemohly být z důvodu toxicity pro matky u zvířat vyzkoušeny, proto získané údaje nejsou dostatečné pro úplnou charakteristiku embryofetotoxických nebo teratogenních vlastností lacosamidu.

Jak prokázaly studie u potkanů, lacosamid a/nebo jeho metabolity snadno procházejí placentární bariérou.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

glycerol (E422) sodná sůl karmelosy

krystalizující sorbitol 70% (E420) makrogol 4000

chlorid sodný

bezvodá kyselina citronová draselná sůl acesulfamu (E950) sodná sůl methylparabenu (E219)

tekuté jahodové aroma (obsahuje propylenglykol a maltol)

ochucovací aroma (obsahuje propylenglykol, aspartam (E951), draselnou sůl acesulfamu (E950), maltol a čištěnou vodu)

čištěná voda

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

3 roky.

Po prvním otevření: 4 týdny.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Chraňte před chladem.

6.5 Druh obalu a obsah balení

200 ml a 465 ml lahvička ze skla jantarové barvy s polypropylenovým šroubovacím uzávěrem a s odměrkou.

Jeden dílek (5 ml) na stupnici odměrky odpovídá 50 mg (např. 2 dílky odpovídají 100 mg).

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky pro likvidaci.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

UCB Pharma SA

Allée de la Recherche 60

B-1070 Brusel

Belgie

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

EU/1/08/470/018-019

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 29. srpna 2008

Datum posledního prodloužení registrace: 31. července 2013

10. DATUM REVIZE TEXTU

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu.

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Vimpat 10 mg/ml infuzní roztok

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

1 ml infuzního roztoku obsahuje lacosamidum 10 mg.

1 injekční lahvička s 20 ml infuzního roztoku obsahuje lacosamidum 200 mg.

Pomocné látky se známým účinkem:

1 ml infuzního roztoku obsahuje 2,99 mg sodíku.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Infuzní roztok

Čirý, bezbarvý roztok.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Vimpat je indikován jako monoterapie a přídatná léčba parciálních záchvatů se sekundární generalizací nebo bez ní u dospělých a dospívajících (16-18 let) pacientů s epilepsií.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Léčbu lacosamidem lze zahájit buď perorální nebo i.v. aplikací. Infuzní roztok je alternativou pro pacienty, u kterých není dočasně možné perorální podávání. Celková doba léčby i.v. lacosamidem je na zvážení lékaře. V klinických studiích je zkušenost s podáváním infuze lacosamidu 2x denně po dobu až 5 dnů jako přídatné terapie. Pokud je dávka lacosamidu vyšší než 400 mg/den (viz Způsob podání níže a bod 4.4), sledujte pečlivě pacienty se známými poruchami srdečního převodu, pacienty současně užívající léky, které mohou vyvolat prodloužení PR intervalu, nebo s těžkým srdečním onemocněním (např. infarkt myokardu nebo srdeční selhání).

Lacosamid musí být podáván dvakrát denně (obvykle ráno a večer).

Monoterapie

Doporučená počáteční dávka je 50 mg dvakrát denně, která by měla být po jednom týdnu zvýšena až na počáteční terapeutickou dávku 100 mg dvakrát denně.

Léčba lacosamidem může být také zahájena dávkou 100 mg dvakrát denně na základě posouzení lékaře k požadovanému počtu snížení záchvatů v porovnání s potenciálními nežádoucími účinky. V závislosti na odpovědi a snášenlivosti může být udržovací dávka dále zvyšována v týdenních

intervalech o 50 mg dvakrát denně (100 mg/den) až na maximální doporučenou udržovací denní dávku 300 mg dvakrát denně (600 mg/den).

U pacientů, kteří dosáhli dávky vyšší než 400 mg/den a kteří potřebují dodatečnou antiepileptickou léčbu, by mělo dávkování odpovídat níže uvedenému doporučenému schématu pro přídatnou léčbu.

Přídatná léčba

Doporučená počáteční dávka je 50 mg dvakrát denně, která by měla být po jednom týdnu zvýšena na počáteční terapeutickou dávku 100 mg dvakrát denně.

Podle individuální odpovědi a snášenlivosti pacienta může být udržovací dávka dále každý týden zvyšována o 50 mg dvakrát denně (100 mg/den) až na maximální doporučenou dávku 400 mg denně

(200 mg dvakrát denně).

Zahájení léčby lacosamidem nasycovací dávkou

Léčba lacosamidem může být také zahájena jednorázovou nasycovací dávkou 200 mg, po které přibližně za 12 hodin následuje udržovací dávkovací režim 100 mg dvakrát denně (200 mg/den).

Následné úpravy dávkování je třeba provádět v souladu s individuální odpovědí a snášenlivostí, jak bylo popsáno výše. Nasycovací dávka může být podána za podmínek, že lékař stanoví rychlé dosažení ustáleného stavu plazmatických koncentrací lacosamidu a terapeutický účinek je zaručen. Dávka by měla být podána pod lékařským dozorem s přihlédnutím k potenciálnímu zvýšení výskytu nežádoucích účinků na centrální nervový systém (viz bod 4.8). Podání nasycovací dávky nebylo studováno při akutních stavech, jako je status epilepticus.

Přerušení léčby

Pokud je nutné ukončit léčbu lacosamidem, mělo by to být podle současné klinické praxe provedeno postupně (např. snižovat denní dávku o 200 mg/týden).

Přechod z intravenózního na perorální podání a naopak může být proveden přímo bez titrace. Celková denní dávka a podávání 2x denně mají být zachovány.

Zvláštní populace

Starší pacienti (ve věku nad 65 let)

U starších pacientů není nutné dávku snižovat. U starších pacientů je také třeba vzít v úvahu s věkem spojené snížení renální clearance a zvýšení hladin AUC (viz následující odstavec „Porucha funkce ledvin“ a bod 5.2). Jsou k dispozici pouze omezené klinické údaje o epilepsii u starších pacientů zejména s dávkami vyššími než 400 mg/den (viz body 4.4, 4.8 a 5.1).

Porucha funkce ledvin

U pacientů s mírnou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin (CLCR>30 ml/min) není nutno dávku upravovat. U pacientů s mírnou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin může být nasycovací dávka 200 mg zvažována, ale další titrace dávky (>200 mg denně) musí být prováděna opatrně.

U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (CLCR≤30 ml/min) a u pacientů s terminálním selháním ledvin se doporučuje maximální udržovací dávka 250 mg/den. U těchto pacientů se titrace dávky provádí s opatrností. Jestliže je podávána nasycovací dávka, úvodní dávka 100 mg, následovaná dávkováním 50 mg 2x denně, by měla být použita první týden léčby. U pacientů na hemodialýze se doporučuje doplnění dávky ve výši až 50% z poloviny celkové denní dávky ihned po ukončení hemodialýzy. Léčbu pacientů s terminálním selháním ledvin je třeba vést opatrně, protože není dost klinických zkušeností a může docházet ke kumulaci metabolitu (s neznámou farmakologickou

účinností).

Porucha funkce jater

U pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater je doporučena maximální dávka 300 mg/den.

Titraci dávky je třeba u těchto pacientů provádět opatrně s ohledem na současně přítomnou poruchu funkce ledvin. Nasycovací dávka 200 mg může být zvažována, ale další titrace dávky (>200 mg denně) musí být prováděna opatrně. Farmakokinetika lacosamidu nebyla u pacientů s těžkou poruchou funkce jater hodnocena (viz bod 5.2). Lacosamid se podává pacientům s těžkou poruchou funkce jater pouze, pokud očekávaný léčebný přínos převažuje nad možnými riziky. Při pečlivém sledování aktivity onemocnění a potenciálních nežádoucích účinků u pacienta může být zapotřebí dávku upravit.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost lacosamidu u dětí ve věku pod 16 let nebyly dosud stanoveny. Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání

Přípravek obsahující drobné částečky nebo roztok, který změnil barvu, nesmí být použit. Infuzní roztok se podává dvakrát denně po dobu 15 až 60 minut. Je upřednostňována alespoň

30minutová doba trvání infuze při podání >200 mg/infuzi, tj. >400 mg/den. Infuzní roztok Vimpat lze podávat intravenózně bez dalšího ředění nebo může být naředěn s roztokem chloridu sodného 0,9% (9 mg/ml), roztokem glukózy na injekci 5% (50 mg/ml) nebo Ringerovým roztokem s laktátem na injekci.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou bodě 6.1.

Známá atrioventrikulární (AV) blokáda druhého nebo třetího stupně.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Sebevražedné myšlenky a chování

U pacientů léčených antiepileptiky v různých indikacích byly hlášeny případy sebevražedných představ a chování. Metaanalýza randomizovaných placebem kontrolovaných studií s antiepileptiky také prokázala mírně zvýšené riziko sebevražedných představ a chování. Mechanismus vzniku tohoto rizika není znám a dostupná data nevylučují možnost zvýšeného rizika ani pro lacosamid. Z tohoto důvodu by u pacientů měly být sledovány známky sebevražedných představ a chování a případně by měla být zvolena vhodná léčba. Pacientům (a jejich ošetřujícím osobám) by mělo být doporučeno, aby okamžitě vyhledali lékařskou pomoc, pokud se u pacientů projeví známky sebevražedných představ či chování (viz bod 4.8).

Srdeční rytmus a vedení vzruchu

V klinických studiích s lacosamidem bylo pozorováno prodloužení PR intervalu v závislosti na dávce. Lacosamid je nutné podávat s opatrností pacientům se známými poruchami převodu, s těžkým srdečním onemocněním (např. infarkt myokardu nebo srdeční selhání v anamnéze), starším pacientům nebo v případech, kdy je lacosamid podáván v kombinaci s jinými léky, které mohou také vyvolat prodloužení PR intervalu. U těchto pacientů by se mělo zvážit provedení EKG vyšetření před zvýšením dávky lacosamidu nad 400 mg/den a poté, co je lacosamid vytitrován do rovnovážného stavu.

Druhý nebo třetí stupeň AV blokády byl hlášen po uvedení přípravku na trh. V placebem kontrolovaných studiích s lacosamidem nebyly u pacientů s epilepsií hlášeny fibrilace síní nebo flutter, avšak obojí bylo hlášeno v otevřených epileptických studiích a ze zkušeností po uvedení přípravku na trh (viz bod 4.8).

Pacienti by měli být informováni o příznacích druhého nebo třetího stupně AV blokády (např. pomalý nebo nepravidelný tep, pocit točení hlavy a mdloby) a příznacích fibrilace síní a flutteru (např. palpitace, zrychlený nebo nepravidelný tep, dušnost). Pacienti by měli být poučeni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud se kterýkoli z výše uvedených příznaků objeví.

Závrať

Při léčbě lacosamidem se objevovaly závratě, které by mohly vést ke zvýšenému výskytu náhodných poranění nebo pádů. Pacienti by proto měli být poučeni, aby zachovávali zvýšenou opatrnost, dokud se neseznámí s tím, jak na ně přípravek působí (viz bod 4.8).

Přípravek obsahuje 2,6 mmol (59,8 mg) sodíku v jedné lahvičce. Nutno vzít v úvahu u pacientů na dietě s nízkým obsahem sodíku.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Lacosamid je nutné podávat s opatrností pacientům léčeným ještě dalšími léky, které mohou vyvolat prodloužení PR intervalu (např. karbamazepin, lamotrigin, eslikarbazepin nebo pregabalin) nebo těm, kteří užívají antiarytmika I.třídy. Analýza podskupin pacientů současně užívajících karbamazepin nebo lamotrigin v klinických studiích však neprokázala zvýšený výskyt prodloužení PR intervalu.

In vitro data

Data obecně naznačují, že lacosamid má nízký interakční potenciál. V in vitro studiích nedocházelo k indukci enzymů CYP1A2, 2B6 a 2C9 ani k inhibici enzymů CYP1A1, 1A2, 2A6, 2B6, 2C8, 2C9,

2D6 a 2E1 lacosamidem při plazmatických hladinách dosahovaných během klinických studií. Jedna in vitro studie prokázala, že lacosamid není ve střevech transportován P glykoproteinem. Data in vitro ukazují, že CYP2C9, CYP2C19 a CYP3A4 jsou schopné katalyzovat tvorbu O-desmethyl metabolitu.

In vivo data

Lacosamid neinhibuje ani neindukuje enzymy CYP2C19 ani CYP3A4 v klinicky významném rozsahu.

Lacosamid neovlivňoval AUC midazolamu (metabolizovaného CYP3A4, lacosamid podáván v dávce 200 mg 2x denně), ale Cmax midazolamu byla mírně zvýšena (30%). Lacosamid neovlivňoval farmakokinetiku omeprazolu (metabolizován CYP2C19 a 3A4, lacosamid podáván v dávce 300 mg 2x denně).

Omeprazol, inhibitor CYP2C19, v dávce 40 mg jednou denně klinicky významně nezvyšoval systémovou expozici lacosamidu. Tudíž z toho vyplývá, že středně silné inhibitory CYP2C19 pravděpodobně neovlivňují systémovou expozici lacosamidu v klinicky významném rozsahu.

Opatrnost se doporučuje při současné léčbě silnými inhibitory CYP2C9 (např. flukonazolem) a CYP3A4 (např. itrakonazolem, ketokonazolem, ritonavirem, klarithromycinem), která může vést ke zvýšené systémové expozici lacosamidu. Takové interakce nebyly stanoveny in vivo, ale jsou možné na základě in vitro údajů.

Silné induktory enzymů, jako jsou rifampicin nebo třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), mohou mírně redukovat systémovou expozici lacosamidu. Proto by zahájení a ukončení léčby těmito enzymatickými induktory mělo být prováděno s opatrností.

Antiepileptika

Ve studiích lékových interakcí neovlivňoval lacosamid statisticky významně plazmatické koncentrace karbamazepinu a kyseliny valproové a ani plazmatické koncentrace lacosamidu nebyly karbamazepinem nebo kyselinou valproovou ovlivněny. Statistická analýza farmakokinetiky

v populaci prokázala, že současná léčba jinými antiepileptiky indukujícími enzymy (např. karbamazepin, fenytoin, fenobarbital v různých dávkách) vyvolává snížení systémové expozice lacosamidu o 25%.

Perorální kontraceptiva

V jedné studii lékových interakcí nebyla pozorována žádná interakce mezi lacosamidem a perorálními kontraceptivy ethinylestradiolem a levonorgestrelem. Koncentrace progesteronu nebyly při současném podávání obou přípravků ovlivněny.

Různé

Studie lékových interakcí neprokázaly žádné účinky lacosamidu na farmakokinetiku digoxinu, ani

žádné klinicky významné interakce mezi lacosamidem a metforminem.

Současné podání warfarinu s lacosamidem nevede k žádné klinicky relevantní změně ve farmakokinetických a farmakodynamických vlastnostech warfarinu.

Ačkoli nejsou k dispozici žádné farmakokinetické údaje o interakci lacosamidu s alkoholem, farmakodynamický účinek nemůže být vyloučen.

Lacosamid se váže na bílkoviny z méně než 15%, proto se klinicky významné interakce s jinými léky z důvodů kompetice o vazebná místa na bílkovinách považují za nepravděpodobné.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Obecná rizika v souvislosti s epilepsií a užíváním antiepileptik

Pro všechna antiepileptika platí, že prevalence malformací u potomků žen léčených na epilepsii je dvakrát až třikrát vyšší než přibližně 3% výskyt u obecné populace. V léčené populaci byl zvýšený výskyt malformací pozorován při polyterapii. Míra vlivu léčby a/nebo vlastního onemocnění nebyla však zatím objasněna.

Účinná antiepileptická léčba se navíc nesmí přerušovat, protože zhoršení onemocnění působí negativně na matku i plod.

Rizika v souvislosti s užíváním lacosamidu

Adekvátní údaje o podávání lacosamidu těhotným ženám zatím nejsou k dispozici. Studie se zvířaty neprokázaly teratogenní účinky u potkanů ani u králíků, ale při dávkách toxických pro matky byla

u potkanů a králíků pozorována embryotoxicita (viz bod 5.3). Potenciální riziko u člověka není známo. Lacosamid by neměl být během těhotenství podáván, pokud to není nezbytně nutné (pokud přínos pro matku jednoznačně převyšuje potenciální riziko pro plod). Pokud se žena rozhodne otěhotnět, je nutné užívání tohoto přípravku znovu pečlivě zvážit.

Kojení

Není známo, zda se u člověka lacosamid vylučuje do mateřského mléka. Studie se zvířaty prokázaly, že se lacosamid do mléka vylučuje. Z preventivních důvodů se proto doporučuje během léčby lacosamidem kojení přerušit.

Fertilita

Nebylo pozorováno žádné nežádoucí ovlivnění fertility samců a samic potkanů v dávkách odpovídajících plazmatickým koncentracím (AUC) až do přibližně 2x vyšších plazmatických hladin (AUC) u člověka při maximální doporučené dávce.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Lacosamid má malý nebo středně silný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Léčba lacosamidem může vyvolat závratě nebo rozostření zraku. Proto je nutné pacientům doporučit, aby neřídili motorové vozidlo a neobsluhovali jiné potenciálně nebezpečné stroje až do doby, kdy se přesvědčí o účincích lacosamidu na tyto činnosti.

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrnný bezpečnostní profil

Podle analýzy souhrnných výsledků placebem kontrolovaných klinických studií přídatné léčby u 1308 pacientů s parciálními záchvaty uvedlo celkem 61,9% pacientů randomizovaných k léčbě

lacosamidem a 35,2% pacientů randomizovaných k užívání placeba alespoň jeden nežádoucí účinek. Nejčastěji uváděnými nežádoucími účinky (≥10 %) při léčbě lacosamidem byly závratě, bolest hlavy, nauzea a diplopie, které byly obvykle mírné nebo střední intenzity. Některé souvisely s výší dávky a snížením dávky je bylo možné zmírnit. Výskyt a závažnost nežádoucích účinků na centrální nervový systém (CNS) a gastrointestinální trakt se obvykle časem snižovaly.

Ve všech těchto kontrolovaných studiích byl lék vysazen kvůli nežádoucím účinkům u 12,2% pacientů užívajících lacosamid a u 1,6% pacientů ve skupině placeba. Nejčastějším nežádoucím účinkem vedoucím k ukončení léčby lacosamidem byly závratě.

Výskyt CNS nežádoucích účinků, jako je závrať, může být po nasycovací dávce vyšší.

Na základě analýzy údajů non-inferiorní klinické studie monoterapie porovnávající lacosamid

s karbamazepinem s prodlouženým uvolňováním (CR) byly nejčastěji pozorovanými nežádoucími účinky lacosamidu (≥10 %) bolest hlavy a závratě. Frekvence přerušení léčby z důvodu nežádoucích účinků byla u pacientů léčených lacosamidem 10,6 %, u pacientů léčených karbamazepinem CR

15,6 %.

Seznam nežádoucích účinků v tabulce

V následující tabulce je uvedena frekvence výskytu nežádoucích účinků hlášených v klinických studiích a po uvedení přípravku na trh. Frekvence jsou definovány následovně: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1 000 až <1/100 a není známo (z dostupných údajů nelze frekvenci určit). V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

Třída orgánových

Velmi časté

Časté

Méně časté

Není známo

systémů

 

 

 

 

Poruchy krve a

 

 

 

agranulocytóza(1)

lymfatického

 

 

 

 

systému

 

 

 

 

Poruchy imunitního

 

 

léková

léková reakce

systému

 

 

hypersenzitivita(1)

s eozinofilií a

 

 

 

 

systémovými příznaky

 

 

 

 

(DRESS) (1,2)

Psychiatrické

 

deprese

agresivita(1)

 

poruchy

 

stavy zmatenosti

agitovanost(1)

 

 

 

insomnie(1)

euforická nálada(1)

 

 

 

 

psychotická

 

 

 

 

porucha(1)

 

 

 

 

sebevražedný

 

 

 

 

pokus(1)

 

 

 

 

sebevražedné

 

 

 

 

představy(1)

 

 

 

 

halucinace (1)

 

Poruchy nervového

závratě

poruchy rovnováhy,

synkopa(2)

 

systému

bolest

koordinace a paměti,

 

 

 

hlavy

kognitivní poruchy,

 

 

 

 

somnolence, třes,

 

 

 

 

nystagmus,

 

 

 

 

hypoestezie,

 

 

 

 

dysartrie, poruchy

 

 

 

 

pozornosti,

 

 

 

 

parestezie

 

 

Poruchy oka

diplopie

rozostřené vidění

 

 

Poruchy ucha a

 

vertigo

 

 

labyrintu

 

tinitus

 

 

Srdeční poruchy

 

 

atrioventrikulární

 

 

 

 

blok(1,2)

 

 

 

 

bradykardie(1,2)

 

 

 

 

fibrilace síní(1,2)

 

 

 

 

flutter síní(1,2)

 

Poruchy

nauzea

zvracení, zácpa,

 

 

gastrointestinálního

 

flatulence, dyspepsie,

 

 

traktu

 

sucho v ústech,

 

 

 

 

průjem

 

 

Poruchy jater a

 

 

abnormální výsledky

 

žlučových cest

 

 

jaterních testů(2)

 

 

 

 

zvýšené hodnoty

 

 

 

 

jaterních enzymů

 

 

 

 

(> 2x ULN) (1)

 

Poruchy kůže a

 

pruritus

angioedém(1)

Stevens-Johnsonův

podkožní tkáně

 

vyrážka(1)

kopřivka(1)

syndrom(1),

 

 

 

 

toxická epidermální

 

 

 

 

nekrolýza(1)

Poruchy svalové a

 

svalové křeče

 

 

kosterní soustavy a

 

 

 

 

pojivové tkáně

 

 

 

 

Celkové poruchy a

 

poruchy chůze a

erytém(3)

 

reakce v místě

 

držení těla, astenie,

 

 

aplikace

 

únava, podrážděnost,

 

 

 

 

pocit opilosti, bolest

 

 

 

 

nebo nepříjemné

 

 

 

 

pocity v místě

 

 

 

 

vpichu(3), podráždění

 

 

 

v místě vpichu(3)

Poranění, otravy a

pády

procedurální

lacerace kůže

komplikace

pohmožděniny

(1) nežádoucí účinky hlášené po uvedení přípravku na trh

(2)viz Popis vybraných nežádoucích účinků

(3) nežádoucí účinky v místě aplikace spojené s intravenózním podáním

Popis vybraných nežádoucích účinků

Užívání lacosamidu je spojeno s prodloužením PR intervalu v závislosti na dávce. Mohou se vyskytnout nežádoucí účinky související s prodloužením PR intervalu (např. atrioventrikulární blokáda, synkopa, bradykardie).

V klinických studiích přídatné terapie u pacientů s epilepsií je výskyt atrioventrikulární blokády prvního stupně méně častý a dosahuje hodnot 0,7% pro lacosamid 200 mg, 0,0% pro lacosamid

400 mg, 0,5% pro lacosamid 600 mg a 0,0% pro placebo. V těchto studiích nebyl zaznamenán výskyt

AV blokády druhého nebo vyššího stupně. Po uvedení přípravku na trh však byly ve spojení s léčbou lacosamidem hlášeny případy AV blokády druhého nebo třetího stupně. V klinických studiích monoterapie porovnávající lacosamid s karbamazepinem CR byl rozsah prodloužení PR intervalu

u lacosamidu a karbamazepinu srovnatelný.

Frekvence výskytu synkopy hlášená ze souhrnných klinických studiích přídatné terapie je méně častá a neliší se u pacientů s epilepsií (n=944), kterým byl podáván lacosamid (0,1%) a pacientů s epilepsií (n=364) s placebem (0,3%). V klinických studiích monoterapie porovnávajících lacosamid

s karbamazepinem CR byla synkopa hlášena u 7/444 (1,6 %) pacientů s lacosamidem a u 1/442 (0,2 %) pacientů s karbamazepinem CR.

Fibrilace síní nebo flutter nebyly hlášeny v krátkodobých klinických studiích, nicméně obojí bylo hlášeno v otevřených studiích epilepsie a po uvedení přípravku na trh.

Abnormální výsledky laboratorních testů

V kontrolovaných klinických studiích s lacosamidem u dospělých pacientů s parciálními záchvaty, kteří užívali současně 1 až 3 antiepileptika, byly pozorovány abnormální výsledky testů jaterních funkcí. U 0,7% (7/935) pacientů léčených Vimpatem a u 0% (0/356) pacientů, kterým bylo podáváno placebo, se vyskytovalo zvýšení ALT na ≥3x ULN.

Multiorgánové hypersenzitivní reakce

U pacientů léčených některými antiepileptiky byly hlášeny multiorgánové hypersenzitivní reakce (také známé jako léková reakce s eozinofilií a systémovými příznaky, DRESS). Tyto reakce se projevují různě, obvykle se však projevují horečkou a vyrážkou a mohou být spojeny s postižením různých orgánových systémů. Při podezření na multiorgánovou hypersenzitivní reakci se má lacosamid vysadit.

Pediatrická populace

Předpokládá se, že frekvence, druh a závažnost nežádoucích účinků u dospívajících ve věku 16-18 let budou stejné jako u dospělých. Bezpečnost lacosamidu u dětí pod 16 let nebyla ještě stanovena.

Nejsou k dispozici žádné údaje.

Starší pacienti

Ve studii monoterapie srovnávající lacosamid s karbamazepinem CR se typy nežádoucích účinků ve vztahu k lacosamidu u starších pacientů (≥65 let) jevily jako srovnatelné s těmi pozorovanými

u pacientů mladších než 65 let. U starších pacientů byl však ve srovnání s mladšími dospělými pacienty pozorován vyšší výskyt pádů, průjmu a třesu (rozdíl ≥5%). Nejčastějším kardiálním nežádoucím účinkem pozorovaným u starších pacientů ve srovnání s mladší populací byla AV blokáda prvního stupně. To bylo hlášeno u lacosamidu ve 4,8 % (3/62) u starších pacientů v porovnání s 1,6 % (6/382) u mladších dospělých pacientů. Četnost přerušení léčby v důsledku nežádoucích účinků byla pozorovaná u lacosamidu v 21,0% (13/62) u starších pacientů oproti 9,2 % (35/382) u mladších dospělých pacientů. Tyto rozdíly mezi staršími a mladšími pacienty byly podobné těm pozorovaným v aktivní srovnávací skupině.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

4.9 Předávkování

Příznaky

Příznaky pozorované po náhodném nebo úmyslném předávkování lacosamidem jsou primárně spojeny s CNS a gastrointestinálním systémem.

Typy nežádoucích účinků u pacientů vystavených dávkám nad 400 mg až do 800 mg nebyly klinicky odlišné od nežádoucích účinků u pacientů, kterým byly podávány doporučené dávky lacosamidu.

Účinky hlášené po podání více než 800 mg jsou závratě, nauzea, zvracení, záchvaty

(generalizované tonicko-klonické záchvaty, status epilepticus). Poruchy srdečního vedení, šok a kóma byly také pozorovány. Byla hlášena úmrtí u pacientů po akutním jednorázovém předávkování dávkou několika gramů lacosamidu.

Léčba

Pro případ předávkování lacosamidem není k dispozici specifické antidotum. Léčba by měla spočívat v obecně podpůrných opatřeních a v případě potřeby je možné provést i hemodialýzu (viz bod 5.2).

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antiepileptika, jiná antiepileptika, ATC kód: N03AX18

Mechanismus účinku

Léčivá látka lacosamid (R-2-acetamido-N-benzyl-3-metoxypropionamid) je funkcionalizovaná aminokyselina.

Přesný mechanismus účinku lacosamidu u člověka je třeba ještě plně objasnit.

Podle elektrofyziologických studií in vitro lacosamid selektivně zesiluje pomalou inaktivaci napěťově řízených („voltage-gated“) sodíkových kanálů a stabilizuje tak hyperexcitabilní membrány neuronů.

Farmakodynamické účinky

Lacosamid poskytoval u širokého spektra zvířecích modelů ochranu před parciálními i primárně generalizovanými záchvaty a zpomaloval rozvoj „kindlingu“.

V kombinaci s levetiracetamem, karbamazepinem, fenytoinem, valproátem, lamotriginem, topiramátem nebo gabapentinem vykazoval lacosamid v preklinických studiích synergní nebo aditivní antikonvulzivní účinky.

Klinická účinnost a bezpečnost

Monoterapie

Účinnost lacosamidu v monoterapii byla stanovena na základě dvojitě-zaslepeného non-inferiorního srovnávání s karbamazepinem CR při paralelním uspořádání skupin u 886 pacientů ve věku od 16 let, u nichž byla nově či nedávno diagnostikována epilepsie. Pacienti museli vykazovat nevyprovokované parciální záchvaty se sekundární generalizací nebo bez ní. Pacienti byli randomizováni v poměru 1:1 k užívání karbamazepinu CR a lacosamidu ve formě tablet. Dávkování bylo založeno na odpovědi na dávku a pohybovalo se v rozmezí od 400 do 1200 mg/den u karbamazepinu CR a od 200 do

600 mg/den u lacosamidu. Léčba trvala až 121 týdnů podle závislosti na odpovědi. Odhadovaná frekvence stavu bez záchvatů po 6 měsících byla 89,8 % u pacientů léčených

lacosamidem a 91,1 % u pacientů léčených karbamazepinem CR za použití analýzy přežití podle Kaplana–Meiera. Adjustovaný absolutní rozdíl mezi oběma způsoby léčby byl -1,3% (95% CI: -5,5,

2,8). Odhady frekvence stavu bez záchvatů po 12 měsících podle Kaplana–Meiera byly 77,8 % pro pacienty léčené lacosamidem a 82,7 % pro pacienty léčené karbamazepinem CR.

Frekvence stavu bez záchvatů po 6 měsících u starších pacientů od 65 let (62 pacientů s lacosamidem, 57 pacientů s karbamazepinem CR) byly podobné u obou léčebných skupin. Frekvence byly také podobné frekvencím pozorovaným u celkové populace. Udržovací dávka u starší populace byla

200 mg/den u 55 pacientů (88,7 %), 400 mg/den u 6 pacientů (9,7 %) a u 1 pacienta (1,6 %) byla dávka zvýšena na více než 400 mg/den.

Přechod na monoterapii

Účinnost a bezpečnost lacosamidu při přechodu na monoterapii byla hodnocena v dříve provedené kontrolované, multicentrické, dvojitě zaslepené randomizované studii. 425 pacientů ve věku 16 až 70 let s nekontrolovanými parciálními záchvaty, kteří užívali stabilní dávku 1 nebo 2 registrovaných

antiepileptik, bylo v této studii randomizováno k přechodu na monoterapii lacosamidem (buď v dávce 400 mg/den nebo v dávce 300 mg/den v poměru 3:1). U léčených pacientů, plně titrovaných,

u kterých bylo zahájeno vysazení antiepileptik (284, případně 99), bylo monoterapie dosaženo u 71,5 %, příp. 70,7 % pacientů po 57-105 dnech (median 71 dnů), během cíleného sledovacího období 70 dnů.

Přídatná léčba

Účinnost lacosamidu jako přídatné terapie byla v doporučených dávkách 200 mg/den a 400 mg/den prokázána ve 3 multicentrických, randomizovaných, placebem kontrolovaných klinických studiích s 12týdenní délkou trvání. Lacosamid v dávce 600 mg/den byl také účinný jako přídatná terapie

v kontrolovaných klinických studiích, ale účinnost této dávky se výrazně nelišila od 400 mg/den a byla pacienty hůře snášena (vyšší výskyt nežádoucích účinků v CNS a GIT). Proto se podávání dávky

600 mg/den nedoporučuje – maximální doporučenou dávkou je 400 mg/den. Cílem těchto studií, do nichž bylo zařazeno 1308 pacientů s průměrnou anamnézou 23 let s parciálními záchvaty , bylo zhodnotit účinnost a bezpečnost lacosamidu při jeho souběžném podávání s 1-3 dalšími antiepileptiky u nemocných s nekontrolovanými parciálními záchvaty s nebo bez sekundární generalizace. 50% snížení četnosti záchvatů bylo dosaženo u 23% pacientů ve skupině placeba, u 34% pacientů ve skupině s dávkou 200 mg/den a u 40% pacientů ve skupině s dávkou 400 mg/den.

Farmakokinetika a bezpečnost jednorázové nasycovací dávky i.v. lacosamidu byly stanoveny v multicentrické, otevřené studii navržené pro zhodnocení bezpečnosti a snášenlivosti rychlého

nasazení lacosamidu v jednorázové i.v. nasycovací dávce (včetně 200 mg) následované perorálním dávkováním dvakrát denné (ekvivalentní i.v. dávce) jako přídatná terapie u dospělých jedinců od

16 do 60 let věku s parciálními záchvaty.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Po i.v. podání je Cmax dosaženo na konci infuze. Plazmatická koncentrace se zvyšuje úměrně dávce po perorálním (100-800 mg) a i.v. (50-300 mg) podání.

Distribuce

Distribuční objem lacosamidu je přibližně 0,6 l/kg, na plazmatické bílkoviny se váže z méně než 15%.

Biotransformace

95% dávky se vylučuje močí buď v nezměněné formě nebo ve formě metabolitů. Celý průběh metabolismu lacosamidu nebyl zcela charakterizován.

Hlavními sloučeninami v moči je nezměněný lacosamid (asi 40% dávky) a O-desmethyl metabolit lacosamidu (méně než 30% dávky).

Polární frakce, pravděpodobně serinové deriváty, tvoří v moči přibližně 20%, v plazmě byla ale zjištěna pouze v malých množstvích (0-2%), a to jen u některých jedinců. Další metabolity byly nalezeny v moči pouze v malých množstvích (0,5-2%).

In vitro údaje ukazují, že CYP2C9, CYP2C19 a CYP3A4 jsou schopny katalyzovat tvorbu O- desmethyl metabolitu, ale hlavní isoenzym, který se na reakci podílel, nebyl in vivo potvrzen. Při

srovnání farmakokinetiky lacosamidu mezi jedinci s intenzivním metabolismem („EMs“ s funkčním

CYP2C19) a jedinci s nízkým stupněm metabolismu („PMs“ s nefunkčním CYP2C19) nebyl pozorován žádný klinicky významný rozdíl. Ve studii interakcí s omeprazolem (inhibitorem

CYP2C19) nebyly navíc prokázány žádné klinicky významné změny v plazmatických koncentracích lacosamidu, což dokazuje zanedbatelnou důležitost této metabolické cesty. Plazmatická koncentrace O-desmethyllacosamidu tvoří asi 15% plazmatické hladiny lacosamidu. Tento hlavní metabolit nemá vlastní farmakologickou účinnost.

Eliminace

Lacosamid je ze systémového oběhu vylučován primárně ledvinami a biotransformací. Po perorálním a intravenózním podání radioaktivně značeného lacosamidu bylo přibližně 95% radioaktivity zjištěno v moči a méně než 0,5% ve stolici. Eliminační poločas nezměněného léku je přibližně 13 hodin.

Farmakokinetika je úměrná dávce a je časově konstantní s nízkou intra- a interindividuální variabilitou. Při dávkování dvakrát denně je po 3 dnech dosaženo rovnovážné plazmatické koncentrace („steady-state“). Plazmatická koncentrace se zvyšuje s akumulačním faktorem 2.

Jednorázová nasycovací dávka 200 mg se v koncentracích ustáleného stavu přibližuje ke srovnatelnému perorálnímu podávání 100 mg dvakrát denně.

Farmakokinetika u zvláštních skupin pacientů

Pohlaví

Klinické studie prokázaly, že pohlaví klinicky významně neovlivňuje plazmatické koncentrace lacosamidu.

Porucha funkce ledvin

U pacientů s mírnou a středně těžkou poruchou funkce ledvin se AUC lacosamidu v porovnání se zdravými jedinci zvětšila přibližně o 30%, u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin a u pacientů s terminálním selháním ledvin s potřebou hemodialýzy přibližně o 60%, hodnota maximální koncentrace Cmax však nebyla ovlivněna.

Lacosamid je z plazmy účinně odstraňován hemodialýzou. Po 4hodinové hemodialýze se AUC lacosamidu zmenší přibližně o 50%, proto se doporučuje po hemodialýze doplnit dávkování (viz bod 4.2). U pacientů se středně závažným nebo závažným selháním funkce ledvin se několikanásobně zvýšila koncentrace O-desmethyl metabolitu. Pokud se u pacientů s terminálním renálním onemocněním neprováděla hemodialýza, zvýšené hladiny metabolitu neustále rostly během 24hodinového odebírání vzorků. Zatím není známo, že by u pacientů s terminálním renálním onemocněním tyto zvýšené hladiny vyvolaly nějaké nežádoucí účinky. Vlastní farmakologická účinnost metabolitu nebyla prokázána.

Porucha funkce jater

Jedinci s mírnou poruchou funkce jater (Child-Pugh B) vykazovali vyšší plazmatické koncentrace lacosamidu (AUCnorm zvýšena asi o 50%), což bylo zčásti důsledkem snížené funkce ledvin u těchto jedinců. Podle odhadu vedl pokles nerenální clearance u pacientů ve studii k přibližně 20% zvětšení

AUC lacosamidu. Farmakokinetika lacosamidu nebyla u těžké poruchy funkce jater hodnocena (viz bod 4.2).

Starší pacienti (ve věku nad 65 let)

AUC byla ve studii se staršími muži a ženami (věk 4 pacientů byl vyšší než 75 let) v porovnání

s mladou populací zvětšena o 30% u mužů a o 50% u žen, což bylo částečně způsobeno nižší tělesnou hmotností. Pokud je tento rozdíl spočten s ohledem na tělesnou hmotnost, činí 26% u mužů a 23%

u žen. Pozorována byla také zvýšená variabilita v plazmatických koncentracích lacosamidu. Renální clearance byla v této studii u starších pacientů jen mírně snížena.

Plošné snížení dávky se nepovažuje za nutné, pokud není indikováno z důvodu poruchy funkce ledvin (viz bod 4.2).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Plazmatické koncentrace lacosamidu byly ve studiích toxicity na zvířatech na stejné nebo pouze o málo vyšší úrovni v porovnání s pacienty, což ponechává velmi malý nebo žádný prostor pro expozici léku u člověka.

Farmakologická studie bezpečnosti přípravku prokázala u psů v anestezii s intravenózním podáním lacosamidu přechodné zvýšení PR intervalu a doby trvání QRS při současném poklesu krevního tlaku (pravděpodobně kardiodepresivním účinkem). Výskyt těchto přechodných změn začínal v rozmezí koncentrací na úrovni maximálního doporučeného dávkování u člověka. U psů a u opic makaků jávských v anestezii bylo po intravenózních dávkách 15-60 mg/kg pozorováno zpomalení atriální

a ventrikulární vodivosti, atrioventrikulární blok a atrioventrikulární disociace.

Ve studiích toxicity s opakovaným dávkováním byly u potkanů pozorovány lehké reverzibilní jaterní změny od dávky 3x vyšší, než je dávka terapeutická. Mezi tyto změny patřily zvýšená hmotnost orgánu, hypertrofie hepatocytů, zvýšení sérových koncentrací jaterních enzymů a zvýšení hodnot celkového cholesterolu a triglyceridů. Kromě hypertrofie hepatocytů nebyly pozorovány žádné jiné histopatologické změny.

Ve studiích reprodukční a vývojové toxicity u hlodavců a králíků nebyly pozorovány žádné teratogenní účinky. U potkanů ale docházelo po dávkách toxických pro matky, odpovídajících předpokládaným systémovým hodnotám expozice léku u člověka, k navýšení počtu mrtvě narozených mláďat a počtu úmrtí mláďat v peripartálním období a k mírnému snížení velikosti i tělesné hmotnosti živých mláďat. Vyšší hladiny expozice přípravku nemohly být z důvodu toxicity pro matky u zvířat vyzkoušeny, proto získané údaje nejsou dostatečné pro úplnou charakteristiku embryofetotoxických nebo teratogenních vlastností lacosamidu.

Jak prokázaly studie u potkanů, lacosamid a/nebo jeho metabolity snadno procházejí placentární bariérou.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

voda na injekci chlorid sodný

kyselina chlorovodíková (pro úpravu pH)

6.2 Inkompatibility

Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou uvedeny v bodě 6.6.

6.3 Doba použitelnosti

3 roky

Chemická a fyzikální stabilita před použitím byla prokázána při teplotě do 25ºC po dobu 24 hodin pro přípravek po smíchání s rozpouštědly uvedenými v bodě 6.6 a při uchovávání ve skleněných nádobách nebo PVC vacích.

Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání přípravku po otevření před použitím jsou v odpovědnosti uživatele

a normálně by doba neměla být delší než 24 hodin při 2 až 8oC, pokud ředění neproběhlo za kontrolovaných a validovaných aseptických podmínek.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Neuchovávejte při teplotě nad 25°C.

Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho naředění jsou uvedeny v bodě 6.3.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Injekční lahvička z bezbarvého skla typu I se zátkou z chlorobutylové pryže potažené fluoropolymerem.

Balení 1x20 ml a 5x20 ml.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Tento přípravek je pouze pro jednorázové použití, nepoužitý zbytek roztoku musí být zlikvidován. Bylo prokázáno, že po smíchání s níže uvedenými roztoky je Vimpat infuzní roztok fyzikálně kompatibilní a chemicky stabilní po dobu nejméně 24 hodin, pokud je uchováván ve skleněných nádobách nebo PVC vacích při teplotě do 25ºC.

Kompatibilní roztoky:

0,9% (9 mg/ml) roztok chloridu sodného na injekci

5% (50 mg/ml) roztok glukosy na injekci Ringerův roztok s laktátem na injekci.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

UCB Pharma SA

Allée de la Recherche 60

B-1070 Brusel

Belgie

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

EU/1/08/470/016-17

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 29. srpna 2008

Datum posledního prodloužení registrace: 31. července 2013

10. DATUM REVIZE TEXTU

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu.

Komentáře

A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z
  • Nápověda
  • Get it on Google Play
  • O těchto stránkách
  • Info on site by:

  • Presented by RXed.eu

  • 27558

    uvedeny léky na předpis