Czech
A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

ViraferonPeg (peginterferon alfa-2b) – Souhrn údajů o přípravku - L03AB10

Updated on site: 10-Oct-2017

Název léku ViraferonPeg
Kód ATCL03AB10
Látkapeginterferon alfa-2b
VýrobceMerck Sharp

1.NÁZEV PŘÍPRAVKU

ViraferonPeg 50 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok

ViraferonPeg 80 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok

ViraferonPeg 100 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok

ViraferonPeg 120 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok

ViraferonPeg 150 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok

2.KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

ViraferonPeg 50 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok

Jedna injekční lahvička obsahuje 50 mikrogramů peginterferonu alfa-2b podle měření proteinové báze. Po rozpuštění podle návodu obsahuje jedna injekční lahvička 50 mikrogramů/0,5 ml peginterferonu alfa- 2b.

ViraferonPeg 80 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok

Jedna injekční lahvička obsahuje 80 mikrogramů peginterferonu alfa-2b podle měření proteinové báze. Po rozpuštění podle návodu obsahuje jedna injekční lahvička 80 mikrogramů/0,5 ml peginterferonu alfa- 2b.

ViraferonPeg 100 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok

Jedna injekční lahvička obsahuje 100 mikrogramů peginterferonu alfa-2b podle měření proteinové báze. Po rozpuštění podle návodu obsahuje jedna injekční lahvička 100 mikrogramů/0,5 ml peginterferonu alfa- 2b.

ViraferonPeg 120 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok

Jedna injekční lahvička obsahuje 120 mikrogramů peginterferonu alfa-2b podle měření proteinové báze. Po rozpuštění podle návodu obsahuje jedna injekční lahvička 120 mikrogramů/0,5 ml peginterferonu alfa- 2b.

ViraferonPeg 150 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok

Jedna injekční lahvička obsahuje 150 mikrogramů peginterferonu alfa-2b podle měření proteinové báze. Po rozpuštění podle návodu obsahuje jedna injekční lahvička 150 mikrogramů/0,5 ml peginterferonu alfa- 2b.

Léčivou látkou je kovalentní konjugát rekombinantního interferonu alfa-2b* s monometoxy- polyetylenglykolem. Účinnost tohoto přípravku nelze srovnávat s jinými pegylovanými nebo nepegylovanými proteiny stejné terapeutické třídy (viz bod 5.1).

*připravován rDNA technologií v buňkách E.coli, hostících pomocí metody genetického inženýrství plasmidový hybrid obsahující gen interferonu alfa-2b z lidských leukocytů.

Pomocná látka se známým účinkem:

Jedna injekční lahvička obsahuje 40 mg sacharózy na 0,5 ml.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.LÉKOVÁ FORMA

Prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok.

Bílý prášek.

Čiré a bezbarvé rozpouštědlo.

4.KLINICKÉ ÚDAJE

4.1Terapeutické indikace

Dospělí (trojkombinace)

Přípravek ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem a boceprevirem (trojkombinace) je určen k léčbě infekce chronickou hepatitidou C (CHC) genotypu 1 u dospělých pacientů (18 let a více)

s kompenzovaným onemocněním jater, kteří nebyli dříve léčeni, nebo u kterých selhala předchozí léčba (viz bod 5.1).

Pokud budete užívat přípravek ViraferonPeg v kombinaci s těmito léky, prostudujte si, prosím, souhrny údajů o přípravku (SPC) ribavirinu a bocepreviru.

Dospělí (dvojkombinace a monoterapie)

Přípravek ViraferonPeg je určen k léčbě dospělých pacientů (18 let a více) s CHC, kteří jsou pozitivní na RNA viru hepatitidy C (HCV-RNA), včetně pacientů s kompenzovanou cirhózou a/nebo koinfikovaných klinicky stabilním HIV (viz bod 4.4).

Přípravek ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem (dvojkombinace) je určen k léčbě infekce CHC u dospělých pacientů, kteří nebyli dříve léčeni, včetně pacientů s klinicky stabilní HIV koinfekcí a u dospělých pacientů, u kterých selhala předchozí léčba interferonem alfa (pegylovaným nebo nepegylovaným) v kombinaci s ribavirinem nebo monoterapií interferonem alfa (viz bod 5.1).

Monoterapie interferonem, včetně přípravku ViraferonPeg, je indikována především v případech nesnášenlivosti či kontraindikace ribavirinu.

Pokud budete užívat přípravek ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem, prostudujte si, prosím, SPC ribavirinu.

Pediatrická populace (dvojkombinace)

Přípravek ViraferonPeg je indikován v kombinaci s ribavirinem k léčbě chronické hepatitidy C u dětí ve věku 3 let a starších a dospívajících, bez předchozí léčby, bez jaterní dekompenzace, a kteří jsou pozitivní na HCV-RNA.

Při rozhodování neodkládat léčbu až do dospělosti je důležité brát v úvahu, že kombinovaná léčba způsobovala inhibici růstu, která může být u některých pacientů ireverzibilní. Rozhodnutí pro zahájení léčby by se mělo učinit individuálně, případ od případu (viz bod 4.4).

Pokud budete užívat přípravek ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem, prostudujte si, prosím, SPC ribavirinu pro tobolky nebo perorální roztok.

4.2Dávkování a způsob podání

Léčbu přípravkem ViraferonPeg by měl zahajovat a kontrolovat výhradně lékař se zkušenostmi v léčbě pacientů s hepatitidou C.

Dávkování

Přípravek ViraferonPeg by měl být podáván subkutánní injekcí jednou týdně. Podávaná dávka

u dospělých závisí na tom, zda se používá v kombinované léčbě (dvojkombinaci nebo trojkombinaci) nebo jako monoterapie.

Kombinovaná léčba přípravkem ViraferonPeg (dvojkombinace nebo trojkombinace) Dvojkombinace (přípravek ViraferonPeg s ribavirinem): uplatňuje se u všech dospělých pacientů a pediatrických pacientů ve věku 3 let a starších.

Trojkombinace (přípravek ViraferonPeg s ribavirinem a boceprevirem): uplatňuje se u dospělých pacientů s CHC genotypu 1.

Dospělí - Doporučená dávka

V kombinaci s tobolkami ribavirinu se přípravek ViraferonPeg podává v dávce 1,5 mikrogramu/kg/týden.

Určená dávka přípravku ViraferonPeg 1,5 g/kg při kombinovaném užívání s ribavirinem může být podávána v silách přípravku ViraferonPeg podle kategorií tělesné hmotnosti jak uvádí tabulka 1.

Tobolky ribavirinu se užívají perorálně každý den, ve dvou dílčích dávkách, při jídle (ráno a večer).

Tabulka 1 Dávkování při kombinované terapii*

 

Tělesná

ViraferonPeg

Ribavirin tobolky

 

hmotnost

 

 

 

 

 

(kg)

Síla přípravku

Podávejte

Celková denní

Počet tobolek

 

 

ViraferonPeg

jednou týdně

dávka

(200 mg)

 

 

( g/0,5 ml)

(ml)

ribavirinu

 

 

 

 

 

(mg)

 

< 40

0,5

4a

- 50

0,4

4a

 

 

 

 

 

 

- 64

0,5

4a

- 75

0,5

1 000

5b

- 80

0,5

1 000

5b

- 85

0,5

1 200

6c

 

 

 

 

 

 

- 105

0,5

1 200

6c

 

 

 

 

 

> 105

0,5

1 400

7d

a:2 ráno, 2 večer

b:2 ráno, 3 večer

c:3 ráno, 3 večer

d:3 ráno, 4 večer

* Pro podrobné informace o dávkování bocepreviru při užívání v trojkombinaci si prosím prostudujte SPC bocepreviru.

Dospělí - Trvání léčby - Dosud neléčení pacienti

Trojkombinace: Prostudujte si prosím SPC bocepreviru.

Dvojkombinace: Předvídatelnost setrvalé virologické odpovědi - Pacienti infikovaní virem

s genotypem 1, u nichž není dosaženo nedetekovatelné HCV-RNA nebo není prokázána adekvátní virologická odpověď ve 4. nebo 12. týdnu, s největší pravděpodobností nepatří k těm, u nichž lze dosáhnout setrvalé virologické odpovědi a mělo by u nich být přehodnoceno přerušení léčby (viz také bod 5.1).

Genotyp 1:

-U pacientů s nedetekovatelnou hladinou HCV-RNA ve 12. týdnu by měla léčba pokračovat po dobu dalších devíti měsíců (t.j. celkem 48 týdnů).

-Pacienti s detekovatelnou hladinou HCV-RNA, ale s jejím poklesem ≥ 2 log oproti výchozí hodnotě ve 12. týdnu léčby by měli být opakovaně vyšetřeni ve 24. týdnu léčby a v případě nedetekovatelné hladiny HCV-RNA by měli pokračovat v celé léčebné kúře (tj. celkem 48 týdnů). Pokud je však hladina HCV-RNA ve 24. týdnu stále detekovatelná, mělo by se zvážit přerušení léčby.

-U podskupiny pacientů s infekcí virem genotypu 1 a nízkou virovou zátěží (< 600 000 IU/ml), kteří jsou ve 4. týdnu léčby HCV-RNA negativní a zůstávají HCV-RNA negativní ve 24. týdnu, je možno buď léčbu po tomto léčebném období trvajícím 24 týdnů ukončit, nebo je možno

v léčbě pokračovat po dobu dalších 24 týdnů (t.j. celkem 48 týdnů léčby). Nicméně léčba trvající celkově 24 týdnů může být spojena s vyšším rizikem relapsu, než léčba trvající 48 týdnů (viz bod 5.1).

Genotyp 2 nebo 3:

Doporučuje se léčit všechny tyto pacienty dvojkombinací po dobu 24 týdnů, s výjimkou pacientů s koinfekcí HCV/HIV, kteří by měli být léčeni 48 týdnů.

Genotyp 4:

Obecně vzato, pacienti infikovaní genotypem 4 jsou obtížně léčitelní a limitované studijní údaje (n=66) ukazují, že jsou kompatibilní s délkou léčby dvojkombinací genotypu 1.

Dospělí - Trvání léčby – Koinfekce HCV/HIV

Dvojkombinace: Doporučená délka léčby dvojkombinací u pacientů s koinfekcí HCV/HIV je 48 týdnů, bez ohledu na genotyp.

Předpověditelnost toho, zda bude či nebude odpověď u koinfekce HCV/HIV - Bylo prokázáno, že časná virologická odpověď do 12. týdne, definovaná jako 2 log pokles virové nálože nebo nedetekovatelné hladiny HCV-RNA, je prediktivním faktorem setrvalé odpovědi. Negativní prediktivní hodnota pro setrvalou odpověď u pacientů s koinfekcí HCV/HIV léčených přípravkem

ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem byla 99 % (67/68; Klinické hodnocení 1) (viz bod 5.1). U pacientů s koinfekcí HCV/HIV léčených dvojkombinací byla pozorována pozitivní prediktivní hodnota 50 % (52/104; klinické hodnocení 1).

Dospělí - Trvání léčby – Znovu léčení pacienti

Trojkombinace: Prostudujte si prosím SPC bocepreviru.

Dvojkombinace: Předvídatelnost setrvalé virologické odpovědi - Všichni pacienti, bez ohledu na genotyp, u kterých bylo ve 12. týdnu prokázáno snížení sérové HCV-RNA pod dolní hranici detekce, by se měli dvojkombinací léčit 48 týdnů. U znovu léčených pacientů, u kterých se nepodaří dosáhnout ve 12. týdnu virologické odpovědi (tj. HCV-RNA pod dolní hranicí detekce), není pravděpodobné, že bude po 48 týdnech léčby dosaženo setrvalé virologické odpovědi (dále viz bod 5.1).

Doba trvání opětovné léčby delší než 48 týdnů u pacientů s genotypem 1 neodpovídajících na léčbu nebyla v kombinované terapii s pegylovaným interferonem alfa-2b a ribavirinem studována.

Pediatrická populace (pouze dvojkombinace) – Doporučená dávka

Dávkování pro děti ve věku 3 let a starší a mladistvé pacienty se u přípravku ViraferonPeg odvozuje z povrchu těla a u ribavirinu z tělesné hmotnosti. Doporučená dávka přípravku ViraferonPeg je

60 g/m2/týden subkutánně, v kombinaci s ribavirinem 15 mg/kg/den perorálně ve dvou rozdělených dávkách podávaných s jídlem (ráno a večer).

Pediatrická populace (pouze dvojkombinace) - Trvání léčby

Genotyp 1:

Doporučená délka trvání léčby dvojkombinací je jeden rok. Podle extrapolace z klinických údajů o kombinované léčbě standardním interferonem u pediatrických pacientů (negativní prediktivní hodnota 96 % pro interferon alfa-2b/ribavirin), pacienti, u nichž se nedosáhne virologické odpovědi po 12 týdnech léčby, se jen velmi nepravděpodobně stanou trvale odpovídajícími na léčbu. Proto se doporučuje, aby u dětí a dospívajících užívajících kombinaci ViraferonPeg/ribavirin byla léčba přerušena, pokud ve 12. týdnu jejich léčby HCV-RNA poklesne

ve srovnání s obdobím před léčbou o < 2 log10 nebo pokud budou mít ve 24. týdnu léčby detekovatelnou HCV-RNA.

Genotyp 2 nebo 3:

Doporučená délka trvání léčby dvojkombinací je 24 týdnů.

Genotyp 4:

V klinickém hodnocení bylo kombinací ViraferonPeg/ribavirin léčeno pouze 5 dětí a dospívajících s genotypem 4. Doporučená délka trvání léčby dvojkombinací je 1 rok. Doporučuje se, aby u dětí a dospívajících užívajících kombinaci ViraferonPeg/ribavirin byla léčba přerušena, pokud ve

12. týdnu jejich léčby HCV-RNA poklesne ve srovnání s obdobím před léčbou o < 2 log10 nebo pokud budou mít ve 24. týdnu léčby detekovatelnou HCV-RNA.

Monoterapie přípravkem ViraferonPeg - Dospělí Doporučená dávka

Pro monoterapii přípravkem ViraferonPeg platí dávkovací schéma 0,5 nebo 1,0 μg/kg/týden.

Nejnižší dostupná síla přípravku ViraferonPeg je 50 g/0,5 ml; vzhledem k tomu u pacientů, jimž je předepsáno 0,5 g/kg/týden, musejí být dávky objemově upraveny, jak ukazuje tabulka 2. Pro dávku

1,0 g/kg je možno provést obdobné objemové úpravy, nebo je možno užít jiné síly, jak ukazuje tabulka 2. Monoterapie přípravkem ViraferonPeg nebyla studována u pacientů s koinfekcí HCV/HIV.

Tabulka 2 Dávkování při monoterapii

 

 

 

 

0,5 g/kg

1,0 g/kg

 

 

 

 

 

 

 

Tělesná

Síla přípravku

Podávejte

Síla přípravku

Podávejte

 

hmotnost

ViraferonPeg

jednou týdně

ViraferonPeg

jednou týdně

 

(kg)

( g/0,5 ml)

(ml)

( g/0,5 ml)

(ml)

- 35

50*

0,15

0,2

 

 

 

 

 

 

- 45

50*

0,2

0,4

 

 

 

 

 

 

- 56

50*

0,25

0,5

 

 

 

 

 

 

- 72

0,2

0,4

 

 

 

 

 

 

- 88

0,4

0,5

 

 

 

 

 

 

- 106

0,5

0,5

 

 

 

 

 

107 - 120**

0,4

0,5

Minimální možná dávka při podání perem je 0,2 ml.

*Nutno použít injekční lahvičku.

**Pro pacienty > 120 kg se dávka přípravku ViraferonPeg musí vypočítat na základě individuální hmotnosti pacienta. K tomu může být potřeba kombinovat různé síly a objemy přípravku ViraferonPeg.

Trvání léčby

U pacientů, kde se dostavila virologická odpověď ve 12. týdnu, by měla léčba pokračovat po dobu dalších nejméně tří měsíců (tedy celkem po dobu šesti měsíců). Eventuální rozhodnutí o dalším prodloužení terapie na celkovou dobu jednoho roku by mělo být založeno na zhodnocení dalších prognostických faktorů (jako je genotyp, věk > 40 let, mužské pohlaví, přítomnost fibrózy).

Modifikace dávkování pro všechny pacienty (monoterapie a kombinovaná léčba)

Pokud se během podávání přípravku ViraferonPeg v monoterapii nebo kombinované léčbě projeví závažné nežádoucí účinky nebo abnormality laboratorních testů, dávkování přípravku ViraferonPeg a/nebo ribavirinu se musí podle potřeby upravit tak, aby nežádoucí účinky opět vymizely. Snížení dávky bocepreviru se nedoporučuje. Boceprevir nesmí být podáván bez přípravku ViraferonPeg a ribavirinu.

Protože dodržování režimu léčby může být významné pro její výsledek, měla by být dávka přípravku ViraferonPeg a ribavirinu udržována pokud možno co nejblíže doporučené standardní dávce. Pro úpravu dávek byly v klinických studiích vypracovány pokyny.

Pokyny pro redukci dávek při kombinované terapii

Tabulka 2a Pokyny pro úpravu dávek při kombinované terapii na základě laboratorních parametrů

Laboratorní hodnoty

Snižte pouze denní

Snižte pouze dávku

Přerušte

 

dávku ribavirinu

přípravku

kombinovanou

 

(viz poznámka 1),

ViraferonPeg (viz

terapii, pokud:

 

pokud:

poznámka 2), pokud:

 

Hemoglobin

≥ 8,5 g/dl a < 10 g/dl

-

< 8,5 g/dl

Dospělí: Hemoglobin

 

 

 

u pacientů se

2 g/dl pokles hemoglobinu během kteréhokoli

< 12 g/dl po čtyřech

stabilním srdečním

čtyřtýdenního období během léčby

týdnech redukce

onemocněním

(permanentní snížení dávky)

dávky

v anamnéze

 

 

 

Děti a dospívající:

 

 

 

neuplatňuje se

 

 

 

Leukocyty

-

≥ 1,0 x 109/l a < 1,5 x

< 1,0 x 109/l

 

 

 

109/l

 

Neutrofily

-

≥ 0,5 x 109/l a

< 0,5 x 109/l

 

 

 

< 0,75 x 109/l

 

Trombocyty

-

≥ 25 x 109/l a

< 25 x 109/l

 

 

 

< 50 x 109/l (dospělí)

(dospělí)

 

 

 

≥ 50 x 109/l a

< 50 x 109/l (děti

 

 

 

< 70 x 109/l (děti a

a dospívající)

 

 

 

dospívající)

 

Bilirubin

– přímý

-

-

2,5 x ULN*

Bilirubin

– nepřímý

> 5 mg/dl

-

> 4 mg/dl

 

 

 

 

(po > 4 týdny)

Sérový kreatinin

-

-

> 2,0 mg/dl

Clearance kreatininu

-

-

Vysaďte ribavirin,

 

 

 

 

pokud je CrCl

 

 

 

 

< 50 ml/min

Alaninaminotransfe-

-

-

2 x vyšší než

ráza (ALT)

 

 

výchozí hodnoty

 

nebo

 

 

a > 10 x ULN*

aspartátaminotransfe-

 

 

2 x vyšší než

ráza (AST)

 

 

výchozí hodnoty

 

 

 

 

a > 10 x ULN*

*Horní limit normálního rozmezí

Poznámka 1: U dospělých pacientů je první snížení dávky ribavirinu o 200 mg/den (s výjimkou pacientů užívajících 1 400 mg, u kterých by se měla dávka snižovat o 400 mg/den). Pokud je třeba, druhé snížení dávky ribavirinu je o dalších 200 mg/den. Pacienti, jejichž dávka ribavirinu je snížena na 600 mg denně, budou užívat jednu tobolku 200 mg ráno a dvě tobolky 200 mg večer.

U dětí a dospívajících pacientů je první snížení dávky ribavirinu na 12 mg/kg/den, a druhé snížení dávky ribavirinu na 8 mg/kg/den.

Poznámka 2: U dospělých pacientů je první snížení dávky přípravku ViraferonPeg na 1 μg/kg/týden. Pokud je třeba, druhé snížení dávky přípravku ViraferonPeg je na 0,5 μg/kg/týden.

U pacientů s přípravkem ViraferonPeg v monoterapii: pro snížení dávky postupujte podle pokynů pro redukci dávkování v monoterapii.

U dětí a dospívajících pacientů je první snížení dávky přípravku ViraferonPeg na 40 µg/m2/týden a druhé snížení dávky přípravku ViraferonPeg na 20 µg/m2/týden.

Redukce dávky přípravku ViraferonPeg u dospělých lze dosáhnout buď snížením předepsaného objemu na polovinu, nebo užitím dávky o nižší síle, jak ukazuje tabulka 2b. Redukce dávky přípravku ViraferonPeg se u dětí a dospívajících dosahuje dvoustupňovou úpravou doporučené dávky z původní počáteční dávky 60 g/m2/týden na 40 g/m2/týden a pak na 20 g/m2/týden, pokud je třeba.

Tabulka 2b Dvoufázová redukce dávek přípravku ViraferonPeg při kombinované terapii u dospělých

 

 

 

 

 

 

 

 

První redukce dávky přípravku ViraferonPeg na

Druhá redukce dávky přípravku ViraferonPeg na

1 µg/kg

 

 

 

0,5 µg/kg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Síla

Podané

Podaný

 

Síla

Podané

Podaný

Tělesná

přípravku

množství

objem

Tělesná

přípravku

množství

objem

hmotnost

Viraferon

přípravk

přípravk

Viraferon

přípravk

přípravk

hmotnost

(kg)

Peg

u

u

Peg

u

u

(kg)

 

(µg/0,5

Viraferon

Viraferon

(µg/0,5

Viraferon

Viraferon

 

 

 

ml)

Peg (µg)

Peg (ml)

 

ml)

Peg (µg)

Peg (ml)

 

 

 

 

 

 

 

 

< 40

0.35

< 40

0.2

40 – 50

0.2

40 – 50

0.25

51 – 64

0.35

51 – 64

0.2

65 – 75

0.35

65 – 75

0.35

76 – 85

0.5

76 – 85

0.2

86 - 105

0.4

86 – 105

0.5

> 105

0.35

> 105

0.4

Pokyny pro redukci dávkování přípravku ViraferonPeg v monoterapii u dospělých

Pokyny pro úpravu dávkování u dospělých pacientů užívajících přípravek ViraferonPeg v monoterapii jsou shrnuty v tabulce 3a.

Tabulka 3a Pokyny pro úpravu dávkování přípravku ViraferonPeg v monoterapii u dospělých na základě laboratorních parametrů

Laboratorní hodnoty

Snižte dávku přípravku

Přerušte léčbu přípravkem

 

ViraferonPeg na polovinu,

ViraferonPeg, pokud:

 

pokud:

 

Neutrofily

≥ 0,5 x 109/l a < 0,75 x 109/l

< 0,5 x 109/l

 

 

 

Trombocyty

≥ 25 x 109/l a < 50 x 109/l

< 25 x 109/l

 

 

 

U dospělých pacientů užívajících 0,5 g/kg přípravku ViraferonPeg v monoterapii lze snížení dávky provést snížením předepsaného objemu o polovinu, jak je uvedeno v tabulce 3b.

Tabulka 3b Redukovaná dávka přípravku ViraferonPeg (0,25 g/kg) při schématu 0,5 g/kg v monoterapii u dospělých

Tělesná

Síla přípravku

Podávané

Podávaný objem

hmotnost

ViraferonPeg

množství

přípravku ViraferonPeg

(kg)

( g/0,5ml)

přípravku

(ml)

 

 

ViraferonPeg ( g)

 

30 - 35

50*

0,08

 

 

 

 

36 - 45

50*

0,1

 

 

 

 

46 - 56

50*

0,13

 

 

 

 

57 - 72

80*

0,1

 

 

 

 

73 - 88

0,2

 

 

 

 

89 - 106

0,25

 

 

 

 

107 - 120**

0,2

Minimální možná dávka při podání perem je 0,2 ml.

*Nutno použít injekční lahvičku.

**Pro pacienty > 120 kg se dávka přípravku ViraferonPeg musí vypočítat na základě individuální hmotnosti pacienta. K tomu může být potřeba kombinovat různé síly a objemy přípravku ViraferonPeg.

U dospělých pacientů užívajících 1,0 g/kg přípravku ViraferonPeg v monoterapii lze snížení dávky provést snížením předepsaného objemu o polovinu nebo použitím nižší síly, jak je uvedeno

v tabulce 3c.

Tabulka 3c Redukovaná dávka přípravku ViraferonPeg (0,5 g/kg) při schématu 1,0 g/kg v monoterapii u dospělých

Tělesná

Síla přípravku

Podávané

Podávaný objem

hmotnost

ViraferonPeg

množství

přípravku ViraferonPeg

(kg)

( g/0,5ml)

přípravku

(ml)

 

 

ViraferonPeg ( g)

 

30 - 35

50*

0,15

 

 

 

 

36 - 45

50*

0,20

 

 

 

 

46 - 56

50*

0,25

 

 

 

 

57 - 72

0,2

 

 

 

 

73 - 88

0,4

 

 

 

 

89 - 106

0,5

 

 

 

 

107 - 120**

0,4

Minimální možná dávka při podání perem je 0,2 ml.

*Nutno použít injekční lahvičku.

**Pro pacienty > 120 kg, se dávka přípravku ViraferonPeg musí vypočítat na základě individuální hmotnosti pacienta. K tomu může být potřeba kombinovat různé síly a objemy přípravku ViraferonPeg.

Speciální populace

Poškození funkce ledvin Monoterapie

Přípravek ViraferonPeg by měl být u pacientů se středně závažným až závažným ledvinným poškozením používán s opatrností. U pacientů se středně závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 30 - 50 ml/minutu) by měla být počáteční dávka přípravku ViraferonPeg snížena o 25 %. U pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 15 – 29 ml/minutu) by měla být počáteční dávka přípravku ViraferonPeg snížena o 50 %. Údaje o použití přípravku ViraferonPeg

u pacientů s clearance kreatininu < 15 ml/minutu nejsou k dispozici (viz bod 5.2). Pacienti se závažnou poruchou ledvin včetně pacientů na hemodialýze musí být pečlivě sledováni. Pokud se funkce ledvin během léčby zhorší, měla by být léčba přípravkem ViraferonPeg ukončena.

Kombinovaná léčba

Pacienti s clearance kreatininu < 50 ml/minutu nesmějí být léčeni přípravkem ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem (viz SPC ribavirinu). Pacienti s poruchou funkce ledvin, kterým je

přípravek ViraferonPeg podáván v kombinované léčbě, by měli být sledováni s větší pozorností s ohledem na možný rozvoj anemie.

Poškození jater

Bezpečnost a účinnost terapie přípravkem ViraferonPeg u pacientů se závažnou jaterní dysfunkcí dosud nebyly hodnoceny, a proto nesmí být přípravek ViraferonPeg těmto nemocným podáván.

Starší pacienti ( 65 let)

Nebyly zjištěny žádné změny farmakokinetiky přípravku ViraferonPeg v závislosti na věku. Z údajů o podání jednotlivé dávky přípravku ViraferonPeg pacientům ve vyšším věku vyplývá, že není nutná úprava dávky ve vztahu k věku pacienta (viz bod 5.2).

Pediatrická populace

Přípravek ViraferonPeg lze užívat v kombinaci s ribavirinem u pediatrických pacientů ve věku 3 let a starších.

Způsob podání

Přípravek ViraferonPeg se má podávat jako subkutánní injekce. Informace o zvláštním zacházení viz bod 6.6. Pokud lékař rozhodne, že je to vhodné mohou si pacienti přípravek ViraferonPeg injikovat sami, s další lékařskou péčí v případě potřeby.

4.3Kontraindikace

-Hypersenzitivita na léčivou látku nebo kterýkoli z interferonů nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1;

-Závažná preexistující srdeční choroba v anamnéze, včetně nestabilní nebo nekontrolované choroby srdeční v předchozích šesti měsících (viz bod 4.4);

-Vážný, oslabující zdravotní stav;

-Autoimunitní hepatitida nebo autoimunitní choroba v anamnéze;

-Závažná jaterní dysfunkce nebo dekompenzovaná jaterní cirhóza;

-Preexistující onemocnění štítné žlázy, které nelze konvenční léčbou upravit;

-Epilepsie a/nebo snížená funkce centrálního nervového systému (CNS);

-HCV-HIV pacienti s cirhózou a při Child-Pughově skóre ≥ 6;

-Kombinace přípravku ViraferonPeg s telbivudinem.

Pediatrická populace

-Existující závažné psychiatrické onemocnění nebo závažné psychiatrické onemocnění v anamnéze, zejména těžké deprese, sebevražedné myšlenky nebo pokusy o sebevraždu.

Kombinovaná léčba

Prostudujte si také SPC ribavirinu a bocepreviru, pokud je přípravek ViraferonPeg podáván v kombinované léčbě u pacientů s chronickou hepatitidou C.

4.4Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Účinky na psychiku a centrální nervový systém (CNS)

U některých pacientů byly během léčby přípravkem ViraferonPeg pozorovány závažné účinky na CNS, zejména deprese, sebevražedné myšlenky a pokusy, a to i po ukončení léčby, zejména během následného 6-ti měsíčního období sledování. U interferonů alfa byly pozorovány další účinky na CNS, včetně agresivního chování (někdy namířeného proti druhým, jako jsou vražedné myšlenky), bipolárních poruch, mánie, zmatenosti a změn duševního stavu. Pacienti by měli být pečlivě sledováni pro případné známky nebo příznaky psychiatrických poruch. Pokud se takové příznaky objeví, musí ošetřující lékař brát v úvahu potenciální závažnost těchto nežádoucích účinků a měl by zvážit nutnost jejich adekvátní léčby. Pokud psychiatrické symptomy přetrvávají nebo se zhoršují, nebo jsou zjištěny sebevražedné nebo vražedné myšlenky, doporučuje se léčbu s přípravkem ViraferonPeg přerušit

a u pacienta pokračovat s odpovídající psychiatrickou léčbou.

Pacienti s existujícím závažným psychiatrickým onemocněním nebo se závažným psychiatrickým onemocněním v anamnéze

Jestliže se u dospělých pacientů s existujícím závažným psychiatrickým onemocněním nebo se závažným psychiatrickým onemocněním v anamnéze usoudí, že je nezbytná léčba peginterferonem alfa-2b, měla by být zahájena pouze po zajištění odpovídajících individuálních diagnostických

a terapeutických opatření k léčbě psychiatrického stavu.

- U dětí a dospívajících s existujícím závažným psychiatrickým onemocněním nebo se závažným psychiatrickým onemocněním v anamnéze je užívání přípravku ViraferonPeg kontraindikováno (viz bod 4.3). U dětí a dospívajících léčených interferonem alfa-2b v kombinaci s ribavirinem byly

v průběhu léčby a během 6-měsíčního následného sledování po léčbě oproti dospělým pacientům častěji hlášeny sebevražedné myšlenky nebo pokusy (2,4 % oproti 1 %). Stejně jako u dospělých pacientů, u dětí a dospívajících docházelo k jiným psychiatrickým nežádoucím příhodám (např. depresi, emoční labilitě a spavosti).

Pacienti s užíváním/zneužíváním psychoaktivních látek

U pacientů s infekcí HCV, kteří současně trpí poruchami způsobenými užíváním psychoaktivních látek (alkohol, konopí atd.) je při léčbě interferonem alfa zvýšené riziko rozvoje psychiatrických poruch nebo zhoršení stávajících psychiatrických poruch. Pokud je léčba interferonem alfa považována u těchto pacientů za nezbytnou, má být pečlivě posouzena přítomnost psychiatrických komorbidit a rizika užívání jiných psychoaktivních látek. Pokud je to nezbytné, je třeba při vyšetření, léčbě a sledování pacienta zvážit interdisciplinární přístup se zapojením psychiatra nebo odborníka na závislosti. Pacienta je třeba pečlivě sledovat v průběhu léčby a dokonce i po přerušení léčby. Doporučuje se včasný zásah při opětovném nástupu nebo při rozvoji psychiatrických poruch.

Růst a vývoj (děti a dospívající)

V průběhu léčby, která trvala až 48 týdnů, byl u pacientů ve věku 3 až 17 let častý pokles tělesné hmotnosti a inhibice růstu. Dlouhodobé údaje dostupné u dětí léčených kombinací pegylovaný interferon/ribavirin naznačují podstatné zpomalení růstu. Třicet dva procent (30/94) subjektů vykázalo 5 let po dokončení léčby pokles o > 15 percentilů v percentilu „výška k věku“ (viz body 4.8 a 5.1).

Individuální hodnocení poměru přínosu/rizika u dětí

Očekávaný prospěch z léčby by se měl pečlivě zvážit oproti zjištěním týkajícím se bezpečnosti u dětí a dospívajících, která vyplývají z klinických hodnocení (viz body 4.8 a 5.1).

-Je důležité vzít v úvahu, že kombinovaná léčba navodila inhibici růstu, která u některých pacientů vedla k nižší tělesné výšce.

-Toto riziko by se mělo zvážit oproti charakteristikám onemocnění u dítěte, například známkám progrese nemoci (zejména fibróze), komorbiditám, které mohou negativně ovlivnit progresi nemoci (např. HIV koinfekci), i proti prognostickým faktorům odpovědi (genotypu HCV

a virové náloži)

Pokud je to jen možné, dítě by mělo být léčeno po pubertálním růstovém spurtu, aby se snížilo riziko inhibice růstu. I když jsou údaje omezené, nebyly v observační studii s následným pozorováním trvajícím 5 let zaznamenány žádné důkazy dlouhodobých účinků na pohlavní zrání.

U některých pacientů léčených vyššími dávkami pro onkologické indikace, obvykle pak u pacientů ve vyšším věku, byla pozorována významnější otupělost a kóma, včetně případů encefalopatie. Třebaže většinou jde o účinky reverzibilní, u některých pacientů trvala úprava až tři týdny. Velmi vzácně se při léčbě vysokými dávkami interferonu alfa objevily záchvaty.

Všichni sledovaní pacienti ve vybraných klinických studiích s chronickou hepatitidou C podstoupili před zavedením léčby jaterní biopsii, ale v některých případech (tj. pacienti s genotypem 2 a 3) může léčba probíhat bez histologického ověření. Běžné léčebné postupy by se měly konzultovat, zda je jaterní biopsie potřebná před zahájením léčby.

Akutní přecitlivělost

Akutní reakce z přecitlivělosti (např. urtikarie, angioedém, bronchokonstrikce, anafylaxe) byly při léčbě interferonem alfa-2b pozorovány vzácně. Pokud se taková reakce při podávání přípravku ViraferonPeg vyskytne, přerušte léčbu a neprodleně zahajte vhodnou terapii. Přechodně se objevující exantémy nevyžadují přerušení léčby.

Kardiovaskulární systém

Podobně jako při léčbě interferonem alfa-2b je i při podávání přípravku ViraferonPeg vyžadováno pečlivě monitorovat dospělé pacienty, kteří mají v anamnéze městnavé srdeční selhání, infarkt myokardu a/nebo dřívější či současné poruchy srdečního rytmu. U pacientů s preexistujícími srdečními obtížemi se doporučuje provést ještě před zahájením léčby a poté i v jejím průběhu elektrokardiografické vyšetření. Srdeční arytmie (především supraventrikulární) obvykle dobře reagují na konvenční léčbu, v některých případech však mohou vyžadovat přerušení léčby přípravkem ViraferonPeg. Nejsou k dispozici žádné údaje u dětí a dospívajících se srdečním onemocněním

v anamnéze.

Selhání jater

Přípravek ViraferonPeg zvyšuje u pacientů s cirhózou riziko dekompenzace jater a smrti. Jako při léčbě všemi interferony, přerušte užívání přípravku ViraferonPeg u těch pacientů, u kterých se prodlužují markery koagulace, což může být známkou jaterní dekompenzace. Jaterní enzymy a jaterní funkce musí být u cirhotických pacientů pečlivě sledovány.

Pyrexie

Pyrexie může být součástí tzv. chřipkového (flu-like) syndromu, jehož výskyt je při léčbě interferony relativně častý; je třeba vyloučit ostatní možné příčiny přetrvávající pyrexie.

Hydratace

U pacientů léčených přípravkem ViraferonPeg je nutno zajistit adekvátní hydrataci, neboť u některých nemocných léčených alfa-interferony byla zaznamenána hypotenze v důsledku deplece tekutin. Náhrada tekutin může být nezbytná.

Změny na plicích

U pacientů léčených interferonem alfa se ojediněle vyskytly plicní infiltráty, pneumonitidy

a pneumonie, v některých případech s fatálním koncem. U každého pacienta, u kterého se projeví pyrexie, kašel, dušnost či respirační příznaky, musí být proveden rentgen hrudníku. Jestliže rentgen hrudníku ukáže přítomnost plicních infiltrátů nebo je zjištěno zřejmé zhoršení funkce plic, je třeba pacienta pečlivě sledovat a případně přerušit podávání interferonu alfa. Zmírnění až ústupu pulmonálních nežádoucích účinků lze dosáhnout okamžitým přerušením podávání interferonu alfa a zahájením léčby kortikosteroidy.

Autoimunitní onemocnění

Při léčbě interferony alfa byl zaznamenán vznik autoprotilátek a autoimunitních poruch. Pacienti predisponovaní k rozvoji autoimunitních poruch jsou vystaveni vyššímu riziku. Nemocné se

známkami a příznaky odpovídajícími autoimunitnímu onemocnění je třeba pečlivě vyšetřit a znovu zhodnotit poměr potenciálního přínosu a rizika pokračující terapie interferonem (viz též bod 4.4 Změny funkce štítné žlázy a bod 4.8).

Mezi pacienty s chronickou hepatitidou C léčenými interferonem byly hlášeny případy Vogtova- Koyanagiho-Haradova (VKH) syndromu. Jedná se o granulomatózní zánětlivé onemocnění postihující oči, sluchový aparát, mozkomíšní pleny a kůži. Při podezření na VKH syndrom by se měla antivirová léčba vysadit a zvážit terapie kortikosteroidy (viz bod 4.8).

Poruchy zraku

Vzácně byly uváděny po terapii interferony alfa poruchy zraku (viz bod 4.8), včetně krvácení do sítnice, retinálních exsudátů, serózního odchlípení sítnice a okluze retinální tepny či žíly. Všichni pacienti by měli mít provedeno základní vyšetření zraku. Také každý léčený pacient, který si začne stěžovat na poruchy zraku, včetně ztráty ostrosti vidění nebo zmenšení vizuálního pole musí být okamžitě a důkladně vyšetřen. Během terapie přípravkem ViraferonPeg se doporučují pravidelná vyšetření zraku, zejména u pacientů s chorobami, které by mohly mít souvislost s retinopatií, jako např. diabetes mellitus nebo hypertenze. Mělo by být zváženo přerušení podávání přípravku ViraferonPeg u těch pacientů, u nichž se nově objeví nebo zhorší poruchy zraku.

Změny funkce štítné žlázy

U dospělých pacientů s chronickou hepatitidou C léčených interferony alfa se zřídka objeví abnormality funkce štítné žlázy, ať už jde o hypotyreózu či hypertyreózu. Přibližně u 21 % dětí léčených kombinovanou léčbou ViraferonPeg/ribavirin došlo ke zvýšení thyreotropního hormonu (TSH). U dalších přibližně 2 % nastal přechodný pokles pod dolní limit normálu. Před začátkem léčby přípravkem ViraferonPeg musí být zhodnoceny hladiny TSH a jakékoli v této době zjištěné abnormality štítné žlázy musí být léčeny konvenční léčbou. Pokud se u pacienta v průběhu léčby vyskytnou symptomy, odpovídající možné dysfunkci štítné žlázy, vyšetřete hladiny TSH.

V přítomnosti této dysfunkce lze v podávání přípravku ViraferonPeg pokračovat jen tehdy, lze-li pomocí léku udržet hodnoty TSH v rámci normálního rozmezí. Pro zjištění dysfunkce štítné žlázy by děti a dospívající pacienti měli být monitorováni každé 3 měsíce (např. TSH).

Metabolické poruchy

Byla pozorována hypertriglyceridemie a zhoršení hypertriglyceridemie, někdy závažné. Proto se doporučuje monitorovat hladiny lipidů.

Koinfekce HCV/HIV

Mitochondriální toxicita a laktátová acidóza

U pacientů infikovaných HIV, kteří dostávají souběžně vysoce aktivní anti-retrovirovou léčbu (Highly Active Anti-Retroviral Therapy - HAART) může vzrůstat riziko vývoje laktátové acidózy. Opatrnosti je třeba v případě přidání přípravku ViraferonPeg a ribavirinu k HAART terapii (viz SPC ribavirinu).

Jaterní dekompenzace u pacientů infikovaných současně HCV/HIV s pokročilou cirhózou

U pacientů s pokročilou cirhózou, infikovaných současně HCV a HIV, kteří dostávají HAART terapii, může vzrůstat riziko jaterní dekompenzace a smrti. Přidání léčby alfa interferony samotnými nebo

v kombinaci s ribavirinem může riziko u této skupiny pacientů zvýšit. Další vstupní faktory

u koinfikovaných pacientů, které mohou být spojeny s vyšším rizikem jaterní dekompenzace, zahrnují léčbu didanosinem a zvýšenou koncentraci bilirubinu v séru.

Koinfikovaní pacienti léčení současně anti-retrovirovou (ARV) léčbou a léky proti hepatitidě by měli být přísně sledováni, se stanovováním jejich Child-Pughova skóre během léčby. U pacientů s progresí do jaterní dekompenzace by měla být léčba proti hepatitidě okamžitě přerušena a ARV léčba přehodnocena.

Hematologické abnormality u pacientů infikovaných současně HCV/HIV

U pacientů se současnou infekcí HCV/HIV léčených peginterferonem alfa-2b/ribavirinem a HAART může být oproti pacientům infikovaným pouze HCV zvýšeno riziko rozvoje hematologických abnormalit (například neutropenie, trombocytopenie a anemie). Ačkoliv většinu z nich lze zvládnout snížením dávky, je u této skupiny pacientů nutné důkladné monitorování hematologických parametrů (viz bod 4.2 a pod „Laboratorní testy“ a bod 4.8).

U pacientů léčených zidovudinem a kombinovanou terapií přípravku ViraferonPeg s ribavirinem

a zidovudinem je zvýšeno riziko rozvoje anemie, současné užívání této kombinace se zidovudinem se proto nedoporučuje (viz bod 4.5).

Pacienti s nízkými počty CD4

U pacientů infikovaných současně HCV/HIV jsou k dispozici omezené údaje o účinnosti

a bezpečnosti (N=25) od subjektů s počtem CD4 menším než 200 buněk/μl. V léčbě pacientů s nízkými počty CD4 je proto nutno postupovat opatrně.

Nahlédněte, prosím, do příslušných SPC antiretrovirových léčivých přípravků, které budou užívány souběžně s léčbou HCV, kvůli povědomí o toxických účincích specifických pro každý přípravek

a jejich zvládání a kvůli možnosti překrývání toxických účinků s přípravkem ViraferonPeg a ribavirinem.

HCV/HBV koinfekce

U pacientů současně infikovaných virem hepatitidy B a C léčených interferonem byly hlášeny případy reaktivace onemocnění hepatitidou B (některé s vážnými následky). Frekvence takové reaktivace se zdá být nízká.

Před zahájením léčby interferonem u hepatitidy C mají být všichni pacienti vyšetřeni na hepatitidu B; pacienti současně infikovaní virem hepatitidy B a C musí být následně sledováni a léčeni podle současných klinických pokynů.

Onemocnění zubů a periodontu

U pacientů dostávajících kombinovanou terapii přípravku ViraferonPeg s ribavirinem bylo hlášeno poškození zubů a dásní, které může vést až ke ztrátě zubů. Navíc během dlouhodobé léčby kombinací přípravku ViraferonPeg s ribavirinem by mohla suchost ústní dutiny způsobit poškození zubů a sliznice ústní dutiny. Pacienti by si měli důkladně dvakrát denně čistit zuby a chodit na pravidelné zubní prohlídky. U některých pacientů může dojít i ke zvracení. Pokud se tato reakce objeví, je vhodné doporučit důkladně si poté vypláchnout ústa.

Příjemci transplantovaných orgánů

U příjemců transplantovaných jater nebo jiných orgánů nebyla účinnost a bezpečnost samotného přípravku ViraferonPeg nebo v kombinaci s ribavirinem při léčbě hepatitidy C studována. Předběžná data ukazují, že léčba interferonem alfa může být spojena se zvýšeným počtem odmítnutí ledvinového štěpu. Bylo také hlášeno odmítnutí jaterního štěpu.

Ostatní

Vzhledem k některým zprávám o tom, že interferon alfa-2b může exacerbovat preexistující onemocnění psoriázou a sarkoidózou, doporučuje se podávat přípravek ViraferonPeg pacientům s psoriázou a sarkoidózou pouze tehdy, převýší-li očekávaný prospěch možné riziko.

Laboratorní testy

U všech pacientů musí být před zahájením léčby provedeny standardní hematologická a biochemická vyšetření a test funkce štítné žlázy. Za přijatelné výchozí hodnoty před zahájením léčby přípravkem ViraferonPeg jsou považovány následující hodnoty:

 

Trombocyty

100 000/mm3

 

Neutrofily

1 500/mm3

 

TSH

v rámci normálního rozmezí

Laboratorní vyšetření se provádí ve 2. a 4. týdnu léčby a potom periodicky podle potřeby klinického průběhu léčby. V průběhu léčby by se měla periodicky měřit HCV-RNA (viz bod 4.2).

Dlouhodobá udržovací léčba

V klinickém hodnocení bylo prokázáno, že peginterferon alfa-2b podáván v nízké dávce (0,5 µg/kg/týden) není účinný v dlouhodobé udržovací monoterapii (o střední délce léčby 2,5 roku) za účelem prevence progrese onemocnění u nereagujících pacientů s kompenzovanou cirhózou. V porovnání s neléčenými

pacienty nebylo zaznamenáno žádné statisticky významné ovlivnění doby do vzniku první klinické příhody (hepatální dekompenzace, hepatocelulární karcinom, úmrtí a/nebo transplantace jater). Přípravek ViraferonPeg by proto neměl být používán k dlouhodobé udržovací terapii.

Důležité informace o některých složkách přípravku ViraferonPeg

Pacienti se vzácně se vyskytujícími dědičnými problémy s intolerancí fruktózy, malabsorpcí glukózy- galaktózy nebo insuficiencí sacharázy-izomaltázy by neměli tento přípravek používat.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) v 0,7 ml, t.j. v podstatě je bez sodíku.

4.5Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.

Telbivudin

Klinická studie hodnotící podávání kombinace telbivudinu 600 mg denně se subkutánně podávaným pegylovaným interferonem alfa-2a v dávce 180 mikrogramů 1x týdně ukazuje, že tato kombinace je spojena se zvýšeným rizikem vzniku periferní neuropatie. Mechanizmus vedoucí k těmto příhodám není znám (viz body 4.3, 4.4 a 4.5 SPC telbivudinu). Navíc nebyla prokázána bezpečnost a účinnost telbivudinu v kombinaci s interferony při léčbě chronické hepatitidy typu B. Z toho důvodu je kombinace přípravku ViraferonPeg s telbivudinem kontraindikována (viz bod 4.3).

Methadon

U pacientů s chronickou hepatitidou typu C, kteří byli na stabilní metadonové udržovací léčbě a nebyli doposud léčeni peginterferonem alfa-2b, zvýšilo přidání 1,5 mikrogramu/kg/týden přípravku ViraferonPeg podkožně po dobu 4 týdnů AUC R-metadonu přibližně o 15 % (95 % CI pro procento AUC přibližně 103 – 128 %). Klinický význam tohoto nálezu není znám; pacienti by však měli být sledováni s ohledem na možný výskyt známek a příznaků jak prohloubeného sedativního účinku, tak i respirační deprese. Zvláště u pacientů s vysokými dávkami metadonu by mělo být

zváženo riziko prodloužení QTc.

Vliv peginterferonu alfa-2b na současně podávané léky

Potenciální interakce peginterferonu alfa-2b (ViraferonPeg) na substráty metabolických enzymů byla hodnocena ve 3 farmakologických studiích s vícenásobnými dávkami. V těchto studiích byly zkoumány vlivy peginterferonu alfa-2b (ViraferonPeg) v režimech s vícenásobnými dávkami

u subjektů s hepatitidou C (1,5 μg/týden) nebo na zdravých subjektech (1 μg/týden nebo 3 μg/týden) (tabulka 4). Klinicky významná farmakokinetická interakce mezi peginterferonem alfa-2b (ViraferonPeg) a tolbutamidem, midazolamem nebo dapsonem nebyla pozorována; proto při podávání peginterferonu alfa-2b (ViraferonPeg) spolu s léky metabolizovanými CYP2C9, CYP3A4

a N-acetyltransferázou není nutná žádná úprava dávkování. Současné podávání peginterferonu alfa-2b (ViraferonPeg) s kofeinem nebo desipraminem mírně zvýšilo expozici kofeinu a desipraminu. Pokud je pacientům podáván ViraferonPeg s léky metabolizovanými CYP1A2 nebo CYP2D6, je nepravděpodobné, že míra poklesu aktivity cytochromu P 450 bude mít klinický význam s vyjímkou léků, které mají úzký terapeutický index (tabulka 5).

Tabulka 4 Vliv peginterferonu alfa-2b na současně podávané léky

Současně podávané

Dávka

Studovaná

Poměr geometrických

léky

peginterferonu

populace

průměrů (poměr s/bez

 

alfa-2b

 

peginterferonu alfa-2b)

 

 

 

AUC

Cmax

 

 

 

(90 % CI)

(90 % CI)

Kofein

1,5 μg/kg/týden

Subjekty

1,39

1,02

(substrát CYP1A2)

(4 týdny)

s chronickou

(1,27; 1,51)

(0,95; 1,09)

 

 

hepatitidou C

 

 

 

 

(N=22)

 

 

Současně podávané

Dávka

Studovaná

Poměr geometrických

léky

peginterferonu

populace

průměrů (poměr s/bez

 

alfa-2b

 

peginterferonu alfa-2b)

 

 

 

AUC

Cmax

 

 

 

(90 % CI)

(90 % CI)

 

1 μg/kg/týden

Zdravé subjekty

1,18

1,12

 

(4 týdny)

(N=24)

(1,07; 1,31)

(1,05; 1,19)

 

3 μg/kg/týden

Zdravé subjekty

1,36

1,16

 

(2 týdny)

(N=13)

(1,25; 1,49)

(1,10; 1,24)

Tolbutamid

1,5 μg/kg/týden

Subjekty

1,1#

NA

(substrát CYP2C9)

(4 týdny)

s chronickou

(0,94; 1,28)

 

 

 

hepatitidou C

 

 

 

 

(N=22)

 

 

 

1 μg/kg/týden

Zdravé subjekty

0,90#

NA

 

(4 týdny)

(N=24)

(0,81; 1,00)

 

 

3 μg/kg/týden

Zdravé subjekty

0,95

0,99

 

(2 týdny)

(N=13)

(0,89; 1,01)

(0,92; 1,07)

Dextromethorfan

1,5 μg/kg/týden

Subjekty

0,96##

NA

hydrobromid

(4 týdny)

s chronickou

(0,73; 1,26)

 

(substrát CYP2D6

 

hepatitidou C

 

 

a CYP3A)

 

(N=22)

 

 

 

1 μg/kg/týden

Zdravé subjekty

2,03#

NA

 

(4 týdny)

(N=24)

(1,55; 2,67)

 

Desipramin

3 μg/kg/týden

Zdravé subjekty

1,30

1,08

(substrát CYP2D6)

(2 týdny)

(N=13)

(1,18; 1,43)

(1,00; 1,16)

Midazolam

1,5 μg/kg/týden

Subjekty

1,07

1,12

(substrát CYP3A)

(4 týdny)

s chronickou

(0,91; 1,25)

(0,94; 1,33)

 

 

hepatitidou C

 

 

 

 

(N=24)

 

 

 

1 μg/kg/týden

Zdravé subjekty

1,07

1,33

 

(4 týdny)

(N=24)

(0,99; 1,16)

(1,15; 1,53)

 

3 μg/kg/týden

Zdravé subjekty

1,18

1,24

 

(2 týdny)

(N=13)

(1,06; 1,32)

(1,07; 1,43)

Dapson

1,5 μg/kg/týden

Subjekty

1,05

1,03

(substrát

(4 týdny)

s chronickou

(1,02; 1,08)

(1,00; 1,06)

N-acetyltransferázy)

 

hepatitidou C

 

 

 

 

(N=24)

 

 

# Vypočteno ze shromážděných dat moči v intervalu 48 hod ## Vypočteno ze shromážděných dat moči v intervalu 24 hod

Tabulka 5 Opatření při současném podávání (ViraferonPeg musí být s následujcícmi léky podáván s opatrností)

Léky

Známky, příznaky a léčba

Mechanismus a rizikové faktory

Theofylin

Společné podávánání theofylinu

Metabolismus theofylinu je

 

s přípravkem (ViraferonPeg) může

potlačen inhibičním účinkem

 

zvýšit koncentrace theofylinu

přípravku (ViraferonPeg) na

 

v krvi. Doporučuje se opatrné

CYP1A2.

 

společné podávání theofylinu

 

 

s přípravkem (ViraferonPeg). Při

 

 

společném podávání s přípravkem

 

 

(ViraferonPeg) je nezbytné

 

 

prostudovat příbalové informace

 

 

theofylinu.

 

Thioridazin

Společné podávánání thioridazinu

Metabolismus thioridazinu je

 

s přípravkem (ViraferonPeg) může

potlačen inhibičním účinkem

 

zvýšit koncentrace thioridazinu

přípravku (ViraferonPeg) na

 

v krvi. Doporučuje se opatrné

CYP2D6.

 

společné podávání thioridazinu

 

 

s přípravkem (ViraferonPeg). Při

 

 

společném podávání s přípravkem

 

 

(ViraferonPeg) je nezbytné

 

 

prostudovat příbalové informace

 

 

thioridazinu.

 

Theofylin,

Při podávání v kombinaci s jinými

Metabolismus jiných léků v játrech

antipyrin,

interferonovými přípravky byla

může být potlačen.

warfarin

hlášena elevace koncentrací těchto

 

 

léků v krvi, proto je třeba

 

 

opatrnosti.

 

Zidovudin

Při podávání v kombinaci s jinými

Mechanismus účinku není znám,

 

interferonovými přípravky může

ale má se za to, že oba léky mají

 

být zesílen supresivní vliv na fuknci

depresivní účinky na kostní dřeň.

 

kostní dřeně a může se zhoršit

 

 

redukce krevních buněk, jako je

 

 

pokles leukocytů.

 

Imunosupresivní léčba

Při podávání v kombinaci s jinými

Má se za to, že mohou být

 

interferonovými přípravky může

vyvolány reakce rejekce

 

být účinek imunosupresivní léčby

implantátu.

 

u pacientů po transplantaci (ledvin,

 

 

kostní dřeně, atd.) oslabený.

 

Ve farmakokinetických studiích s vícečetnými dávkami nebyly mezi přípravkem ViraferonPeg a ribavirinem zjištěny žádné farmakokinetické interakce.

Koinfekce HCV/HIV

Nukleosidová analoga

Užívání nukleosidových analogů, samotných nebo v kombinaci s ostatními nukleosidy, vedlo ke vzniku laktátové acidózy. Z pohledu farmakologie ribavirin zvyšuje fosforylaci purinových nukleosidů in vitro. Tato aktivita by mohla potencovat riziko laktátové acidózy indukované analogy purinových nukleosidů (např. didanosin nebo abakavir). Společné podávání ribavirinu a didanosinu se nedoporučuje. Byla zaznamenána hlášení mitochondriální toxicity, zvláště laktátové acidózy

a pankreatitidy, některá z nich fatální (viz SPC ribavirinu).

U ribavirinu byla hlášena exacerbace anemie, pokud se jako součást léčebného schématu HIV podával zidovudin, přesný mechanizmus tohoto jevu však zatím není vysvětlen. Současné užívání ribavirinu se zidovudinem se nedoporučuje kvůli zvýšenému riziku anemie (viz bod 4.4). Je třeba zvážit nahrazení

zidovudinu v kombinačním schématu již zavedené antiretrovirové terapie (ART). Je to obzvlášť důležité u pacientů s anamnézou anemie navozené zidovudinem.

4.6Fertilita, těhotenství a kojení

Ženy ve fertilním věku/antikoncepce u mužů a žen

Přípravek ViraferonPeg se doporučuje podávat ženám ve fertilním věku pouze, pokud budou používat během léčby účinnou antikoncepci.

Kombinovaná léčba s ribavirinem

U pacientek nebo u partnerek mužských pacientů, kteří užívají přípravek ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem, je třeba krajní opatrnosti k zabránění otěhotnění. Ženy ve fertilním věku musí během léčby a po dobu 4 měsíců po jejím ukončení používat účinnou antikoncepci. Mužští pacienti nebo jejich partnerky musí během léčby a 7 měsíců po jejím ukončení používat účinnou antikoncepci (viz

SPC ribavirinu).

Těhotenství

Adekvátní údaje o podávání interferonu alfa 2-b těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). U primátů interferon alfa-2b vykazoval abortivní účinky. Je pravděpodobné, že přípravek ViraferonPeg bude mít stejný účinek.

Potenciální riziko pro člověka není známé. Přípravek ViraferonPeg by se měl používat v těhotenství pouze tehdy, jestliže potenciální prospěch ospravedlňuje potenciální riziko pro plod.

Kombinovaná léčba s ribavirinem

Ribavirin podávaný v průběhu těhotenství působí závažné vrozené vady, proto je u těhotných žen léčba ribavirinem kontraindikována.

Kojení

Není dosud známo, zda je kterákoli ze složek přípravku vylučována do mateřského mléka. Vzhledem k potenciálním nežádoucím účinkům na kojené dítě by se kojení mělo před zahájením léčby přerušit.

Fertilita

Nejsou k dispozici žádné údaje týkající se potenciálních účinků při léčbě přípravkem ViraferonPeg na mužskou nebo ženskou fertilitu.

4.7Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Pacientům, u nichž se v průběhu léčby přípravkem ViraferonPeg projeví zvýšená únava, somnolence nebo zmatenost, by mělo být doporučeno vyvarovat se po dobu terapie řízení motorových vozidel

i obsluhy strojů.

4.8Nežádoucí účinky

Dospělí

Trojkombinace

Prostudujte si prosím SPC bocepreviru.

Dvojkombinace a monoterapie

Souhrn bezpečnostního profilu

Nejčastějšími nežádoucími účinky ve vztahu k léčbě hlášenými v průběhu klinických hodnocení přípravku ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem u dospělých, pozorovanými u více než poloviny hodnocených subjektů, byly únava, bolest hlavy a reakce v místě vpichu. Další nežádoucí účinky hlášené u více než 25 % subjektů zahrnovaly nevolnost, zimnici, nespavost, anemii, pyrexii, bolest svalů, slabost, bolest, vypadávání vlasů, anorexii, pokles tělesné hmotnosti, depresi, vyrážku

a podrážděnost. Nejčastěji hlášené nežádoucí účinky byly většinou mírného až středně závažného stupně a bylo možné je zvládnout bez nutnosti úpravy dávek či přerušení léčby. Únava, vypadávání vlasů, svědění, nevolnost, anorexii, pokles tělesné hmotnosti, podrážděnost a nespavost se vyskytují

u pacientů léčených monoterapií přípravkem ViraferonPeg ve významně menší míře, než u pacientů léčených kombinovanou terapií (viz tabulka 6).

Tabulkový souhrn nežádoucích účinků

V klinických hodnoceních nebo během sledování po uvedení na trh byly u dospělých pacientů léčených peginterferonem alfa-2b, včetně monoterapie přípravkem ViraferonPeg nebo kombinace ViraferonPeg/ribavirin hlášeny následující nežádoucí účinky ve vztahu k léčbě. Tyto účinky jsou seřazeny v tabulce 6 podle třídy orgánového systému a frekvence (velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné

(< 1/10 000) nebo není známo (z dostupných údajů nelze určit).

V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

Tabulka 6 Nežádoucí účinky hlášené v klinických hodnoceních nebo během sledování po uvedení na trh u dospělých pacientů léčených peginterferonem alfa-2b, včetně monoterapie přípravkem ViraferonPeg nebo kombinace přípravku

ViraferonPeg + ribavirin

Infekce a infestace

Velmi časté:

Virové infekce*, faryngitida*

Časté:

Bakteriální infekce (včetně sepse), mykotická infekce, chřipka, infekce

 

horních cest dýchacích, bronchitida, herpes simplex, sinusitida, zánět

 

středouší, rinitida

Méně časté:

Infekce v místě vpichu injekce, infekce dolních cest dýchacích

 

 

Není známo:

Reaktivace onemocnění hepatitidou B u pacientů s koinfekcí

 

HCV/HBV

Poruchy krve a lymfatického systému

 

 

Velmi časté:

Anemie, neutropenie

Časté:

Hemolytická anemie, leukopenie, trombocytopenie, lymfadenopatie

Velmi vzácné:

Aplastická anemie

Není známo:

Čistá aplazie červené řady

Poruchy imunitního systému

 

 

Méně časté:

Přecitlivělost na léky

 

 

Vzácné:

Sarkoidóza

 

 

Není známo:

Akutní reakce přecitlivělosti včetně angioedému, anafylaxe

 

a anafylaktické reakce včetně anafylaktického šoku, idiopatická

 

trombocytopenická purpura, trombotická trombocytopenická purpura,

 

systémový lupus erytematodes

 

 

Endokrinní poruchy

 

 

 

Časté:

Hypotyreóza, hypertyreóza

Poruchy metabolismu a výživy

 

 

Velmi časté:

Anorexie

 

 

Časté:

Hypokalcémie, hyperurikémie, dehydratace, zvýšená chuť k jídlu

 

 

Méně časté:

Diabetes mellitus, hypertriglyceridémie

 

 

Vzácné:

Diabetická ketoacidóza

 

 

Psychiatrické poruchy

 

Velmi časté:

Deprese, úzkost*, emoční labilita*, narušené soustředění, nespavost

 

 

Časté:

Agresivita, agitovanost, hněv, změna nálady, abnormální chování,

 

nervozita, porucha spánku, snížené libido, apatie, abnormální sny, pláč

 

 

Méně časté:

Sebevražda, pokus o sebevraždu, sebevražedné myšlenky, psychóza,

 

halucinace, panická ataka

Vzácné:

Bipolární poruchy

Není známo:

Vražedné myšlenky, mánie

Poruchy nervového systému

Velmi časté:

Bolest hlavy, závrať

Časté:

Amnézie, porucha paměti, synkopa, migréna, ataxie, zmatenost,

 

neuralgie, parestézie, hypestezie, hyperestezie, hypertonie, spavost,

 

porucha pozornosti, třes, dysgeuzie

 

 

Méně časté:

Neuropatie, periferní neuropatie

Vzácné:

Konvulze

Velmi vzácné:

Cerebrovaskulární krvácení, cerebrovaskulární ischemie, encefalopatie

 

 

Není známo:

Obrna lícního nervu, mononeuropatie

 

 

Poruchy oka

 

Časté:

Poruchy zraku, rozmazané vidění, fotofobie, konjunktivitida,

 

podráždění oka, porucha slz, bolest oka, suché oko

Méně časté:

Retinální exsudáty

 

 

Vzácné:

Zhoršení zrakové ostrosti nebo výpadek v zorném poli, krvácení do

 

sítnice, retinopatie, okluze retinální tepny, okluze retinální žíly,

 

neuritida optiku, edém papily, makulární edém

 

 

Není známo

Serózní odchlípení sítnice

Poruchy ucha a labyrintu

Časté:

Narušení/ztráta sluchu, tinitus, vertigo

 

 

Méně časté:

Bolest ucha

 

 

Srdeční poruchy

 

Časté:

Palpitace, tachykardie

Méně časté:

Infarkt myokardu

Vzácné:

Městnavé srdeční selhání, kardiomyopatie, arytmie, perikarditida

Velmi vzácné:

Srdeční ischemie

 

 

Není známo:

Perikardiální výpotek

 

 

Cévní poruchy

 

Časté:

Hypotenze, hypertenze, zrudnutí

 

 

Vzácné:

Vaskulitida

 

 

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

 

 

Velmi časté:

Dušnost*, kašel*

Časté:

Dysfonie, epistaxe, respirační porucha, kongesce dýchacích cest,

 

kongesce vedlejších nosních dutin, nosní kongesce, rýma, zvýšená

 

sekrece v horních cestách dýchacích, faryngolaryngeální bolest

Velmi vzácné:

Intersticiální plicní choroba

Není známo:

Plicní fibróza, plicní arteriální hypertenze#

Gastrointestinální poruchy

 

 

Velmi časté:

Zvracení*, nevolnost, bolest břicha, průjem, sucho v ústech*

Časté:

Dyspepsie, gastroezofageální refluxní choroba, stomatitida, ulcerace v

 

ústech, glosodynie, krvácení z dásní, zácpa, plynatost, hemoroidy,

 

cheilitida, abdominální distenze, gingivitida, glositida, porucha zubů

 

 

Méně časté:

Pankreatitida, bolest v ústech

 

 

Vzácné:

Ischemická kolitida

 

 

Velmi vzácné:

Ulcerózní kolitida

Není známo

Pigmentace jazyka

Poruchy jater a žlučových cest

 

 

Časté:

Hyperbilirubinemie, hepatomegalie

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Velmi časté:

Alopecie, svědění*, suchá kůže*, vyrážka*

Časté:

Psoriáza, reakce fotosenzitivity, makulopapulární exantém, dermatitida,

 

erytematózní exantém, ekzém, noční pocení, hyperhidróza, akné,

 

furunkl, erytém, urtikárie, abnormální struktura vlasů, porucha nehtů

 

 

Vzácné:

Kožní sarkoidóza

Velmi vzácné:

Stevens-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza, erythema

 

multiforme

 

 

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Velmi časté:

Myalgie, arthralgie, muskuloskeletální bolest

 

 

Časté:

Artritida, bolest zad, svalové spazmy, bolest v končetině

 

 

Méně časté:

Bolest kosti, svalová slabost

Vzácné:

Rhabdomyolýza, myositida, revmatoidní artritida

Poruchy ledvin a močových cest

 

 

Časté:

Časté močení, polyurie, abnormalita moči

 

 

Vzácné:

Selhání ledvin, renální insuficience

Poruchy reprodukčního systému a prsu

 

 

Časté:

Amenorea, bolest prsu, menoragie, menstruační porucha, ovariální

 

porucha, vaginální porucha, sexuální dysfunkce, prostatitida, erektilní

 

dysfunkce

 

 

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

 

 

Velmi časté:

Reakce v místě vpichu injekce*, zánět v místě vpichu injekce, únava,

 

slabost, podráždění, zimnice, pyrexie, onemocnění podobné chřipce,

 

bolest

Časté:

Bolest na hrudi, hrudní dyskomfort, bolest v místě vpichu injekce,

 

malátnost, otok tváře, periferní otok, abnormální pocit, žízeň

Vzácné:

Nekróza v místě vpichu injekce

Vyšetření

 

 

 

Velmi časté:

Úbytek tělesné hmotnosti

*T yto nežádoucí účinky byly časté (≥ 1/100 až < 1/10) v klinických hodnoceních u pacientů léčených monoterapií přípravkem ViraferonPeg.

#Označení třídy pro přípravky obsahující interferon, viz níže plicní arteriální hypertenze.

Popis vybraných nežádoucích účinků u dospělých

Většina případů neutropenie a trombocytopenie měly jen mírný charakter (stupeň 1 či 2 podle klasifikace WHO). U pacientů léčených doporučenými dávkami přípravku ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem se vyskytlo několik případů těžké neutropenie (stupeň 3 podle WHO: 39 ze 186 [21 %] pacientů; stupeň

4 podle WHO: 13 ze 186 [7 %] pacientů).

V klinické studii uvádělo cca 1,2 % pacientů léčených přípravkem ViraferonPeg nebo interferonem alfa- 2b v kombinaci s ribavirinem v průběhu terapie život ohrožující psychiatrické poruchy. Patřily k nim myšlenky na sebevraždu a pokusy o ni (viz bod 4.4).

Výskyt kardiovaskulárních nežádoucích účinků, zejména arytmií, koreloval převážně s již dříve přítomným kardiovaskulárním onemocněním a s předchozí léčbou kardiotoxickými léky (viz bod 4.4). U nemocných bez předchozího manifestního srdečního onemocnění byla vzácně hlášena přechodná reverzibilní kardiomyopatie, která může být po přerušení léčby interferonem alfa reverzibilní.

U přípravků s interferonem alfa byly hlášeny případy plicní arteriální hypertenze (PAH), zejména

u pacientů s rizikovými faktory PAH (např. portální hypertenzí, infekcí HIV, cirhózou). Příhody byly hlášeny v různých časových odstupech, v typickém případě několik měsíců od zahájení léčby interferonem alfa.

K oftalmologickým poruchám, které byly hlášeny vzácně v souvislosti s podáváním interferonů alfa, patří retinopatie (včetně makulárního edému), retinální hemoragie, okluze retinální arterie nebo žíly, retinální

exsudáty, zmenšení ostrosti zraku nebo zrakového pole, neuritida zrakového nervu a papiloedém (viz bod 4.4).

Při podávání alfa interferonů bylo hlášeno široké spektrum autoimunitních a imunitně zprostředkovaných chorob, včetně poruch funkce štítné žlázy, systémového lupus erythematodes, revmatoidní artritidy (nové nebo zhoršené), idiopatické a trombotické trombocytopenické purpury, vaskulitidy a neuropatií, včetně mononeuropatie a Vogtova-Koyanagiho-Haradova syndromu (viz též bod 4.4).

Pacienti koinfikovaní HCV/HIV

Souhrn bezpečnostního profilu

U pacientů infikovaných současně HCV/HIV, kteří jsou léčeni přípravkem ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem, byly další nežádoucí účinky (nehlášené u pacientů s jedinou infekcí) hlášené v klinických

hodnoceních s frekvencí >5 % následující: orální kandidóza (14 %), získaná lipodystrofie (13 %), pokles počtu lymfocytů CD4 (8 %), snížení chuti k jídlu (8 %), elevace gama-glutamyltransferázy (9 %), bolest zad (5 %), zvýšení amylázy v krvi (6 %), zvýšení kyseliny mléčné v krvi (5 %), cytolytická hepatitida (6 %), elevace lipázy (6 %) a bolest končetiny (6 %).

Popis vybraných nežádoucích účinků

Mitochondriální toxicita

U HIV-pozitivních pacientů léčených režimem NRTI společně s ribavirinem pro koinfekci HCV byla hlášena mitochondriální toxicita a laktátová acidóza (viz bod 4.4).

Laboratorní hodnoty u pacientů koinfikovaných HCV/HIV

Ačkoliv se hematologická toxicita (neutropenie, trombocytopenie a anemie) objevovala častěji u pacientů současně infikovaných HCV/HIV, většinou ji bylo možno zvládnout úpravou dávky a jen vzácně si vyžádala předčasné přerušení léčby (viz bod 4.4). Hematologické abnormality byly častěji hlášeny u pacientů, kteří byli léčeni přípravkem ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem, než u pacientů léčených interferonem alfa-2b v kombinaci s ribavirinem. V Klinickém hodnocení 1 (viz bod 5.1) byl u pacientů léčených přípravkem ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem pozorován u 4 % z nich (8/194) pokles absolutních hladin neutrofilů pod 500 buněk/mm3 a u 4 % (8/194) pokles krevních destiček pod

50 000/mm3. Anemie (hemoglobin < 9,4 g/l) byla hlášena u 12 % (23/194) pacientů léčených přípravkem

ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem.

Pokles počtu lymfocytů CD4

Léčba přípravkem ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem byla spojena s poklesem absolutních počtů CD4+ buněk během prvních 4 týdnů, aniž by došlo ke snížení procentuálního podílu CD4+ buněk. Pokles počtů CD4+ buněk byl po snížení dávky nebo vysazení terapie reverzibilní. Užívání přípravku ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem nemělo žádný zaznamenatelný negativní dopad na kontrolu HIV viremie v průběhu léčby nebo následného sledování. K dispozici jsou omezené údaje o bezpečnosti (N=25) od koinfikovaných pacientů s počty CD4+ buněk < 200/μl (viz bod 4.4).

Nahlédněte, prosím, do příslušných SPC antiretrovirových léčivých přípravků, které budou užívány souběžně s léčbou HCV, kvůli povědomí o toxických účincích specifických pro každý přípravek

a jejich zvládání a kvůli možnosti překrývání toxických účinků s přípravkem ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem.

Pediatrická populace

Souhrn bezpečnostního profilu

V klinickém hodnocení se 107 dětmi a mladistvými pacienty (ve věku 3 až 17 let) léčenými kombinací přípravku ViraferonPeg a ribavirinem byla potřebná úprava dávky u 25 % pacientů, nejčastěji kvůli anemii, neutropenii a poklesu tělesné hmotnosti. Profil nežádoucích účinků u dětí a dospívajících byl zpravidla podobný jako u dospělých, jsou však specifické pediatrické obavy týkající se inhibice růstu. V průběhu kombinované léčby přípravkem ViraferonPeg a ribavirinem trvající až 48 týdnů byla pozorována inhibice růstu, která u některých pacientů vedla k nižšímu vzrůstu (viz bod 4.4). Ke snížení tělesné hmotnosti a inhibici růstu docházelo v průběhu léčby velmi často (na konci léčby bylo

průměrné snížení od vstupních hodnot hmotnostního a výškového percentilu o 15 percentilů, respektive o 8 percentilů) a byla inhibována rychlost růstu (< 3. percentil u 70 % pacientů).

Na konci 24. týdne následného sledování po léčbě bylo průměrné snížení od vstupních hodnot hmotnostního a výškového percentilu o 3 percentily, respektive 7 percentilů, a u 20 % dětí pokračovala inhibice růstu (rychlost růstu < 3. percentil). Do 5leté dlouhodobé studie následného sledování bylo zařazeno devadesát čtyři ze 107 subjektů. Vliv na růst byl nižší u subjektů, které byly léčeny po dobu 24 týdnů, než u subjektů léčených 48 týdnů. Od doby před léčbou do konce dlouhodobého následného pozorování u subjektů léčených 24 nebo 48 týdnů se snížily percentily „výška k věku“ o 1,3, respektive o 9,0 percentilů. Dvacet čtyři procent subjektů (11/46) léčených po dobu 24 týdnů a 40 % subjektů (19/48) léčených po dobu 48 týdnů mělo pokles „výšky k věku“ mezi dobou před léčbou a koncem dlouhodobého následného pozorování > 15 percentilů v porovnání

s výchozím percentilem před léčbou. U jedenácti procent subjektů (5/46) léčených po dobu 24 týdnů a u 13 % subjektů (6/48) léčených po dobu 48 týdnů byl na konci 5letého dlouhodobého následného pozorování pozorován pokles výchozích hodnot o > 30 percentilů „výška k věku“. Ohledně hmotnosti se percentily „váha k věku“ mezi subjekty léčenými po dobu 24 nebo 48 týdnů mezi dobou před léčbou a koncem dlouhodobého pozorování snížily o 1,3, respektive o 5,5 percentilů. Ohledně BMI se percentily „BMI k věku“ mezi subjekty léčenými po dobu 24 nebo 48 týdnů mezi dobou před léčbou a koncem dlouhodobého pozorování snížily o 1,8, respektive o 7,5 percentilů. Snížení průměrného výškového percentilu během 1 roku dlouhodobého následného sledování bylo nejzřetelnější u dětí

v prepubertálním věku. Pokles skóre výšky, váhy a BMI Z pozorovaný během léčebné fáze se

v porovnání s normativní populací na konci období dlouhodobého pozorování u dětí léčených po dobu 48 týdnů zcela neobnovil (viz bod 4.4).

V léčebné fázi tohoto klinického hodnocení byly u všech subjektů nejvíce převládajícími nežádoucími účinky pyrexie (80 %), bolest hlavy (62 %), neutropenie (33 %), únava (30 %), anorexie (29 %)

a zarudnutí v místě vpichu injekce (29 %). Pouze u jednoho subjektu byla léčba přerušena v důsledku nežádoucího účinku (trombocytopenie). Většina nežádoucích účinků hlášených v klinickém hodnocení byla mírného nebo středního stupně závažnosti. Závažné nežádoucí účinky byly hlášeny u 7 % (8/107) všech subjektů a zahrnovaly bolest v místě vpichu injekce (1 %), bolest v končetině (1 %), bolest hlavy (1 %), neutropenii (1 %) a pyrexii (4 %). Významnými nežádoucími účinky vyplývajícími

z léčby, ke kterým docházelo v této populaci pacientů, byly nervozita (8 %), agrese (3 %), hněv (2 %), deprese/depresivní nálada (4 %) a hypotyreóza (3 %) a 5 subjektů užívalo léčbu levotyroxinem pro hypotyreózu/zvýšení TSH.

Tabulkový souhrn nežádoucích účinků

V klinickém hodnocení u dětí a dospívajících pacientů léčeným přípravkem ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem byly hlášeny následující nežádoucí účinky související s léčbou. Tyto účinky jsou seřazeny v tabulce 7 podle třídy orgánového systému a frekvence (velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné

(< 1/10 000) nebo není známo (z dostupných údajů nelze určit).

V každé třídě četnosti jsou nežádoucí účinky uspořádány podle klesající závažnosti.

Tabulka 7 Nežádoucí účinky hlášené velmi často, často a méně často v klinickém hodnocení u dětí a dospívajících pacientů léčených přípravkem ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem

Infekce a infestace

Časté:

Mykotická infekce, chřipka, orální herpes, otitis media,

 

streptokoková faryngitida, nasofaryngitida, sinusitida

Méně časté:

Pneumonie, askaridóza, enterobiáza, herpes zoster, flegmóna,

 

infekce močových cest, gastroenteritida

Poruchy krve a lymfatického systému

Velmi časté:

Anemie, leukopenie, neutropenie

Časté:

Trombocytopenie, lymfadenopatie

Endokrinní poruchy

 

Časté:

Hypotyreóza

Poruchy metabolismu a výživy

Velmi časté:

Anorexie, snížení chuti k jídlu

Psychiatrické poruchy

 

Časté:

Sebevražedné myšlenky§, pokusy o sebevraždu§, deprese,

 

agrese, emoční labilita, hněv, agitovanost, úzkost, změna

 

nálady, neklid, nervozita, nespavost

Méně časté:

Abnormální chování, depresivní nálada, emoční porucha, strach,

 

noční můra

Poruchy nervového systému

 

Velmi časté:

Bolest hlavy, závrať

Časté:

Dysgeuzie, synkopa, narušení pozornosti, spavost, špatná

 

kvalita spánku

Méně časté:

Neuralgie, letargie, parestezie, hypestezie, psychomotorická

 

hyperaktivita, třes

Poruchy oka

 

Časté:

Bolest oka

Méně časté:

Krvácení do spojivky, svědění oka, keratitida, rozmazané

 

vidění, fotofobie

Poruchy ucha a labyrintu

 

Časté:

Vertigo

Srdeční poruchy

 

Časté:

Palpitace, tachykardie

Cévní poruchy

 

Časté:

Zrudnutí

Méně časté:

Hypotenze, bledost

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Časté:

Kašel, epistaxe, faryngolaryngeální bolest

Méně časté:

Sípání, nosní dyskomfort, rinorea

Gastrointestinální poruchy

 

Velmi časté:

Bolest břicha, bolest horní části břicha, zvracení, nevolnost

Časté:

Průjem, aftózní stomatitida, cheilóza, ulcerace v ústec h,

 

žaludeční dyskomfort, bolest úst

Méně časté:

Dyspepsie, gingivitida

Poruchy jater a žlučových cest

 

Méně časté:

Hepatomegalie

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Velmi časté:

Alopecie, suchá kůže

Časté:

Svědění, vyrážka, erytematózní vyrážka, ekzém, akné, erytém

Méně časté:

Reakce fotosenzitivity, makulopapulózní vyrážka, odlupování

 

kůže, porucha pigmentace, atopická dermatitida, odbarvení kůže

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Velmi časté:

Myalgie, artralgie

Časté:

Muskuloskeletální bolest, bolest v končetině, bolest zad

Méně časté:

Svalová kontraktura, svalové záškuby

Poruchy ledvin a močových cest

Méně časté:

Proteinurie

Poruchy reprodukčního systému a prsu

Méně časté:

Dívky: Dysmenorea

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Velmi časté:

Zarudnutí v místě vpichu injekce, únava, pyrexie, třesavka,

 

onemocnění podobné chřipce, slabost, bolest, nevolnost,

 

podrážděnost

Časté:

Reakce v místě vpichu injekce, svědění v místě vpichu injekce,

 

vyrážka v místě vpichu injekce, bolest v místě vpichu injekce,

 

pocit chladu

Méně časté:

Bolest na hrudi, hrudní dyskomfort, bolest obličeje

Vyšetření

 

Velmi časté

Zpomalení rychlosti růstu (snížení výšky a/nebo tělesné

 

hmotnosti vzhledem k věku)

Časté:

Zvýšení thyreotropního hormonu v krvi, zvýšený tyreoglobulin

Méně časté:

Pozitivní protilátky proti štítné žláze

Zranění, otravy a komplikace léčebného postupu

Méně časté:

Pohmoždění

§skupinový účinek přípravků s obsahem interferon-alfa – hlášený u dospělých a pediatrických pacientů se standardní léčbou interferonem; hlášený u dospělých pacientů s přípravkem ViraferonPeg

Popis vybraných nežádoucích účinků u dětí a dospívajících

Většina změn laboratorních hodnot v klinickém hodnocení ViraferonPeg/ribavirin byla mírného nebo středního stupně. Pokles hemoglobinu, bílých krvinek, destiček, neutrofilů a zvýšení bilirubinu může vyžadovat snížení dávky nebo trvalé vysazení léčby (viz bod 4.2). U některých pacientů léčených

v klinickém hodnocení přípravkem ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem byly pozorovány změny v laboratorních hodnotách, tyto hodnoty se však během několika málo týdnů po ukončení léčby vrátily k výchozímu stavu.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

4.9Předávkování

Byly hlášeny případy aplikace dávky přesahující preskripční dávku až 10,5-krát. Maximální hlášená dávka podaná v jednom dni byla 1 200 µg. Nežádoucí účinky zaznamenané u případů předávkování, které se týkaly přípravku ViraferonPeg, jsou konzistentní se známým profilem bezpečnosti přípravku ViraferonPeg; závažnost těchto příhod však může být vyšší. U standardních metod podpory eliminace léku, např. dialýzy, se neprokázala efektivita. K přípravku ViraferonPeg není k dispozici žádné specifické antidotum; v případech předávkování se proto doporučuje symptomatická léčba a pečlivé sledování pacienta. Těm, kteří přípravek předepisují, se doporučuje obracet se na toxikologické centrum, pokud je dostupné.

5.FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Imunostimulancia, interferony, ATC kód: L03AB10.

Rekombinantní interferon alfa-2b je kovalentně konjugovaný s monometoxypolyetylenglykolem při průměrném stupni substituce 1 molu polymeru/mol proteinu. Průměrná molekulová hmotnost je přibližně 31 300 daltonů, podíl proteinu tvoří přibližně 19 300 daltonů.

Mechanismus účinku

Z in vitro i in vivo studií vyplývá, že biologická aktivita přípravku ViraferonPeg je odvozena právě od interferonu alfa-2b.

Interferony uplatňují své buněčné aktivity prostřednictvím své vazby na specifické membránové receptory na povrchu buňky. Výsledky studií s ostatními interferony svědčí pro druhovou specificitu. Nicméně určité druhy opic, jako např. opice druhu Rhesus, jsou vnímavé k farmakodynamické stimulaci i po expozici lidským interferonům typu I.

Jakmile se interferon naváže na buněčnou membránu, začíná iniciovat složitou sekvenci intracelulárních dějů, k nimž patří i indukce určitých enzymů. Předpokládá se, že tento proces je minimálně zčásti zodpovědný za různé buněčné reakce na interferon, včetně inhibice replikace viru ve virem infikovaných buňkách, suprese buněčné proliferace a takových imunomodulačních aktivit, jako je zvýšení fagocytární aktivity makrofágů a posílení specifické cytotoxicity lymfocytů vůči cílovým buňkám. Na terapeutických účincích interferonu se může podílet kterákoli z těchto aktivit nebo všechny současně.

Rekombinantní interferon alfa-2b rovněž inhibuje in vitro a in vivo replikaci viru. Třebaže přesný mechanismus antivirového účinku rekombinantního interferonu alfa-2b nebyl dosud objasněn, předpokládá se, že alteruje metabolismus hostitelské buňky. Tento účinek inhibuje replikaci viru nebo pokud k replikaci přece jen dojde, ztrácejí progenové viriony schopnost buňku opustit.

Farmakodynamické účinky

Farmakodynamika přípravku ViraferonPeg byla hodnocena ve studii s podáváním postupně zvyšovaných jednotlivých dávek zdravým dobrovolníkům pomocí hodnocení změn teploty v ústech, koncentrace efektorových proteinů, jako sérového neopterinu a 2´5´-oligoadenylátsyntetázy (2´5´- OAS) a počtu leukocytů a neutrofilů. U osob léčených přípravkem ViraferonPeg bylo zjištěno mírné, na velikosti dávky závislé zvýšení tělesné teploty. Rovněž sérové koncentrace neopterinu se po podání jednotlivé dávky přípravku ViraferonPeg v rozmezí 0,25 – 2,0 mikrogramu/kg/týden zvyšovaly

v závislosti na velikosti dávky. Pokles počtu neutrofilů a leukocytů na konci 4. týdne korelovaly s velikostí dávky přípravku ViraferonPeg.

Klinická účinnost a bezpečnost - Dospělí

Trojkombinace přípravkem ViraferonPeg, ribavirinem a boceprevirem

Prostudujte si prosím SPC bocepreviru.

Monoterapie přípravkem ViraferonPeg a dvojkombinace přípravkem ViraferonPeg a ribavirinem Dosud neléčení pacienti

Byly provedeny dvě počáteční studie. Jedna se zabývala účinky monoterapie přípravkem ViraferonPeg (C/I97-010), druhá kombinovanou léčbou přípravkem ViraferonPeg a ribavirinem (C/I98-580).

Pacienti zahrnuti do studií trpěli chronickou hepatitidou C, potvrzenou pozitivním stanovením HCV-

RNA polymerázové řetězové reakce (> 30 IU/ml), biopsií jater odpovídající histologické diagnóze chronické hepatitidy bez jiné příčiny chronické hepatitidy a abnormálními sérovými hodnotami ALT.

V rámci studie monoterapie přípravkem ViraferonPeg (0,5, 1,0 nebo 1,5 mikrogramu/kg/týden) bylo léčeno celkem 916 pacientů s chronickou hepatitidou C dosud neléčených interferonem po dobu jednoho roku, po níž byli ještě šest měsíců sledováni. Jako porovnávací skupina sloužil soubor

303 pacientů, kteří dostávali interferon alfa-2b (3 miliony mezinárodních jednotek mil.m.j. třikrát týdně). Tato studie ukázala, že přípravek ViraferonPeg má lepší účinky než interferon alfa-2b (tabulka 8).

V rámci kombinované studie s přípravkem ViraferonPeg bylo celkem 1530 dosud neléčených pacientů léčeno po dobu jednoho roku jedním z následujících dávkovacích režimů:

-ViraferonPeg (1,5 mikrogramu/kg/týden) + ribavirin (800 mg/den), (n = 511)

-ViraferonPeg (1,5 mikrogramu/kg/týden po dobu 1 měsíce a 0,5 mikrogramu/kg/týden po dobu 11 měsíců) + ribavirin (1 000/1 200 mg/den), (n = 514)

-Interferon alfa-2b (3 mil.m.j. třikrát týdně) + ribavirin (1 000/1 200 mg/den), (n = 505)

V této studii byla kombinace přípravku ViraferonPeg (1,5 mikrogramu/kg/týden) a ribavirinu významně účinnější než kombinace interferonu alfa-2b a ribavirinu (tabulka 8), a to především u pacientů infikovaných genotypem 1 (tabulka 9). Setrvalá odpověď byla hodnocena po šesti měsících od ukončení léčby.

Genotyp HCV a výchozí virové zatížení jsou prognostickými faktory, o nichž je známo, že ovlivňují počet příznivých odpovědí na léčbu. V této studii se nicméně ukázalo, že počet příznivých odpovědí na léčbu závisel rovněž na velikosti dávky ribavirinu podávaného spolu s přípravkem ViraferonPeg

nebo interferonem alfa-2b. U těch pacientů, jimž byl podáván ribavirin v dávkách 10,6 mg/kg (tzn. 800 mg u typického pacienta o váze 75 kg), byl počet příznivých odpovědí na léčbu bez ohledu na genotyp HCV i virové zatížení významně vyšší než u těch pacientů, jimž byl ribavirin podáván

v dávkách 10,6 mg/kg (tabulka 9), zatímco počet příznivých odpovědí u pacientů léčených dávkami ribavirinu 13,2 mg/kg byl dokonce ještě vyšší.

Tabulka 8 Setrvalá virologická odezva na léčbu (% pacientů HCV negativních)

 

 

 

Monoterapie přípravkem

ViraferonPeg + ribavirin

 

 

 

 

 

ViraferonPeg

 

 

 

 

Dávkování

 

 

P 1,5

 

P 1,0

P 0,5

 

I

P 1,5/R

P 0,5/R

I/R

Počet pacientů

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Odezva na konci léčby

 

49 %

 

41 %

33 %

 

24 %

65 %

56 %

54 %

Setrvalá odezva

 

23 %*

 

25 %

18 %

 

12 %

54 %**

47 %

47 %

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

P 1,5

ViraferonPeg 1,5 mikrogramu/kg

 

 

 

 

 

 

P 1,0

ViraferonPeg 1,0 mikrogram/kg

 

 

 

 

 

 

 

P 0,5

ViraferonPeg 0,5 mikrogramu/kg

 

 

 

 

 

 

I

Interferon alfa-2b 3 mil.m.j.

 

 

 

 

 

 

 

P 1,5/R

ViraferonPeg (1,5 mikrogramu/kg) + ribavirin (800 mg)

 

 

 

 

P 0,5/R

ViraferonPeg (1,5 až 0,5 mikrogramu/kg) + ribavirin (1 000/1 200 mg)

 

 

I/R

Interferon alfa-2b (3 mil.m.j.) + ribavirin (1 000/1 200 mg)

 

 

 

*

p < 0,001 P 1,5 vs. I

 

 

 

 

 

 

 

 

 

**p = 0,0143 P 1,5/R vs. I/R

Tabulka 7

Počet setrvalých odpovědí na léčbu kombinací ViraferonPeg + ribavirin

 

(v závislosti na dávce ribavirinu, genotypu a virovém zatížení)

 

Genotyp HCV

Dávka

P 1,5/R

 

P 0,5/R

I/R

 

 

ribavirinu

 

 

 

 

 

 

(mg/kg)

 

 

 

 

Všechny genotypy

Všechny

54 %

 

47 %

47 %

 

 

10,6

50 %

 

41 %

27 %

 

 

> 10,6

61 %

 

48 %

47 %

Genotyp 1

 

Všechny

42 %

 

34 %

33 %

 

 

10,6

38 %

 

25 %

20 %

 

 

> 10,6

48 %

 

34 %

34 %

Genotyp 1

Všechny

73 %

 

51 %

45 %

600 000 IU/ml

10,6

74 %

 

25 %

33 %

 

 

> 10,6

71 %

 

52 %

45 %

Genotyp 1

Všechny

30 %

 

27 %

29 %

> 600 000 IU/ml

10,6

27 %

 

25 %

17 %

 

 

> 10,6

37 %

 

27 %

29 %

Všechny

82 %

 

80 %

79 %

 

 

10,6

79 %

 

73 %

50 %

 

 

> 10,6

88 %

 

80 %

80 %

P 1,5/R

ViraferonPeg (1,5 mikrogramu/kg) + ribavirin (800 mg)

 

 

P 0,5/R

ViraferonPeg (1,5 až 0,5 mikrogramu/kg) + ribavirin (1 000/1 200 mg)

 

 

I/R

Interferon alfa-2b (3 mil.m.j.) + ribavirin (1 000/1 200 mg)

 

 

V rámci studie monoterapie přípravkem ViraferonPeg byla kvalita života méně ovlivněna při podávání přípravku v dávce 0,5 mikrogramu/kg než v dávce 1,0 mikrogram/kg 1 x týdně nebo 3 mil.m.j. interferonu alfa-2b třikrát týdně.

V samostatné studii byl podáván přípravek ViraferonPeg 224 pacientům s genotypem 2 nebo 3 v dávce 1,5 mikrogramu/kg subkutánně, jednou týdně, v kombinaci s ribavirinem 800 mg – 1 400 mg p.o. po dobu 6 měsíců (dle tělesné hmontosti, pouze tři pacienti vážící > 105 kg dostali dávku

1 400 mg) (tabulka 10). Dvacetčtyři % mělo přemosťující fibrózu nebo cirhózu (Knodell 3/4).

Tabulka 10 Virologická odpověď na konci léčby, setrvalá virologická odpověď a relaps podle genotypu HCV a virového zatížení*

 

ViraferonPeg 1,5 g/kg jednou týdně + ribavirin 800 - 1 400 mg/den

 

 

 

 

 

Odpověď při ukončené

Setrvalá virologická odpověď

Relaps

 

terapii

 

 

 

 

 

 

Všechny subjekty

94 % (211/224)

81 % (182/224)

12 %

 

 

 

(27/224)

 

 

 

 

HCV 2

100 % (42/42)

93 % (39/42)

7 % (3/42)

600 000 IU/ml

100 % (20/20)

95 % (19/20)

5 % (1/20)

> 600 000 IU/ml

100 % (22/22)

91 % (20/22)

9 % (2/22)

 

 

 

 

HCV 3

93 % (169/182)

79 % (143/182)

14 %

 

 

 

(24/166)

600 000 IU/ml

93 % (92/99)

86 % (85/99)

8 % (7/91)

> 600 000 IU/ml

93 % (77/83)

70 % (58/83)

23 % (17/75)

 

 

 

 

* Jakýkoli subjekt s nedetekovatelnou hladinou HCV-RNA při kontrole ve 12. týdnu a chybějícími údaji z kontroly ve 24. týdnu sledování byl považován za subjekt se setrvalou odpovědí. Jakýkoli subjekt s chybějícími údaji z 12. týdne a po něm byl považován za subjekt bez odpovědi ve 24. týdnu sledování.

Léčba v trvání 6 měsíců v rámci této studie byla pacienty lépe snášena než léčba v trvání jednoho roku v kombinované pivotní studii; přerušení terapie 5 %, vs. 14 %, úprava dávkování 18 %, vs. 49 %.

V nekomparativní studii byl 235 pacientům s genotypem 1 a nízkou virovou zátěží (< 600 000 IU/ml) podáván přípravek ViraferonPeg v dávce 1,5 mikrogramu/kg subkutánně, jednou týdně, v kombinaci s ribavirinem, dávkovaným podle tělesné hmotnosti. Celkový počet setrvalých odpovědí po

24 týdnech trvání léčby byl 50 %. Čtyřicet jedno procento subjektů (97/235) mělo nedetekovatelné hladiny HCV-RNA v plasmě v 4. týdnu a 24. týdnu léčby. U této podskupiny bylo procento setrvalých virologických odpovědí 92 % (89/97). Vysoký počet setrvalých odpovědí u této podskupiny pacientů byl identifikován interim analýzou (n=49) a potvrzen podle předpokladu (n=48).

Omezené údaje z předchozího období ukazují, že léčba po dobu 48 týdnů by mohla být spojena

s vyšším počtem setrvalých odpovědí (11/11) a s menším rizikem relapsu (0/11 ve srovnání s 7/96 po 24 týdnech léčby).

Velké randomizované klinické hodnocení porovnávalo bezpečnost a účinnost 48-týdenní léčby dvěma režimy s přípravkem ViraferonPeg/ribavirinem [ViraferonPeg 1,5 µg/kg a 1 µg/kg podkožně jednou týdně, oba v kombinaci s ribavirinem 800 až 1 400 mg p.o. denně (ve dvou rozdělených dávkách)]

a peginterferonem alfa-2a 180 µg podkožně jednou týdně s ribavirinem 1 000 až 1 200 mg p.o. denně (ve dvou rozdělených dávkách) u 3 070 dosud neléčených dospělých pacientů s chronickou hepatitidou C genotypu 1. Odpověď na léčbu byla měřena pomocí setrvalé virologické odpovědi

(Sustained Virologic Response, SVR) definované nedetekovatelnou hladinou HCV-RNA ve 24. týdnu po léčbě (viz tabulka 11).

Tabulka 11Virologická odpověď ve 12. týdnu léčby, odpověď na konci léčby, frekvence relapsů * a setrvalá virologická odpověď (SVR)

Terapeutická skupina

 

 

% (počet) pacientů

 

 

 

 

 

 

ViraferonPeg

 

ViraferonPeg

peginterferon alfa-2a

 

1,5 µg/kg

 

1 µg/kg

180 µg

 

+ ribavirin

 

+ ribavirin

+ ribavirin

Nedetekovatelná hladina

 

 

 

 

HCV-RNA ve 12. týdnu

40 (407/1 019)

 

36 (366/1 016)

45 (466/1 035)

léčby

 

 

 

 

Odpověď na konci léčby

53 (542/1 019)

 

49 (500/1 016)

64 (667/1 035)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Relaps

24 (123/523)

 

20 (95/475)

32 (193/612)

 

SVR

40 (406/1 019)

 

38 (386/1 016)

41 (423/1 035)

 

 

 

 

 

 

 

SVR u pacientů

 

 

 

 

 

s nedetekovatelnou

81 (328/407)

 

83 (303/366)

74 (344/466)

 

hladinou HCV-RNA ve

 

 

 

 

 

 

 

12. týdnu léčby

 

 

 

 

*HCV-RNA PCR analýza, s dolním limitem kvantifikace 27 IU/ml

 

 

Nedostatečná časná virologická odpověď ve 1 2. týdnu léčby (detekovatelná hladina HCV-RNA s poklesem < 2 log10 oproti výchozí hodnotě) byla kritériem přerušení léčby .

Ve všech třech terapeutických skupinách byl počet setrvalých virologických odpovědí podobný.

U pacientů afroamerického původu (což je známý špatný prognostický faktor eradikace HCV) vedla kombinovaná léčba přípravkem ViraferonPeg (1,5 µg/kg)/ribavirin k vyššímu počtu setrvalých virologických odpovědí než při užívání přípravku ViraferonPeg v dávce 1 µg/kg. Při dávce přípravku ViraferonPeg 1,5 µg/kg v kombinaci s dávkou ribavirinu byl počet setrvalých virologických odpovědí nižší u pacientů s cirhózou, u pacientů s normálními hladinami ALT, u pacientů se vstupní virovou zátěží > 600 000 IU/ml a u pacientů ve věku > 40 let. Pacienti běloši měli vyšší poměr setrvalých virologických odpovědí než Afroameričani. Mezi pacienty s nedetekovatelnou hladinou HCV-RNA na konci léčby byl poměr relapsů 24 %.

Předvídatelnost setrvalé virologické odpovědi - Dosud neléčení pacienti: Virologická odpověď ve 12. týdnu je definovaná jako minimálně 2-log pokles virové zátěže nebo nedetekovatelné hladiny HCV- RNA. Virologická odpověď ve 4. týdnu je definovaná jako minimálně 1-log pokles virové zátěže nebo nedetekovatelné hladiny HCV-RNA. Tyto časové body (4. týden léčby a 12. týden léčby) se ukazují jako prediktivní pro setrvalou odpověď pacienta (tabulka 12).

Tabulka 12 Prediktivní hodnota virologické odpovědi v průběhu léčení kombinovanou léčbou přípravky ViraferonPeg 1,5 µg/kg/ribavirin 800 - 1 400 mg

 

 

Negativní

 

 

Pozitivní

 

 

Bez

 

 

 

 

 

 

odpovědi

Bez

Negativní

Odpověď

 

Pozitivní

 

v léčebném

setrvalé

prediktivní

v léčebném

Setrvalá

prediktivní

 

týdnu

odpovědi

hodnota

týdnu

odpověď

hodnota

Genotyp 1*

 

 

 

 

 

 

Ve 4. týdnu***

 

 

 

 

 

 

(n=950)

 

 

 

 

 

 

HCV-RNA

65 %

92 %

negativní

 

 

(539/834)

 

 

(107/116)

 

 

 

 

 

 

 

HCV-RNA

95 %

54 %

negativní nebo

 

 

(210/220)

 

 

(392/730)

snížení virové

 

 

 

 

 

 

zátěže ≥ 1 log

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ve 12. týdnu***

 

 

 

 

 

 

(n=915)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

HCV-RNA

85 %

81 %

negativní

 

 

(433/508)

 

 

(328/407)

 

 

 

 

 

 

 

HCV-RNA

N/A

57 %

negativní nebo

 

 

 

 

 

(402/709)

snížení virové

 

 

 

 

 

 

zátěže ≥ 2 log

 

 

 

 

 

 

Genotyp 2, 3**

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ve 12. týdnu

 

 

 

 

 

 

(n= 215)

 

 

 

 

 

 

HCV-RNA

50 %

83 %

negativní nebo

 

 

(1/2)

 

 

(177/213)

snížení virové

 

 

 

 

 

 

zátěže ≥ 2 log

 

 

 

 

 

 

*Genotyp 1 dostává 48 týdenní léčbu

**Genotyp 2, 3 dostává 24 týdenní léčbu

***Uvedené výsledky jsou z pohledu z jednoho časového bodu. Pacienti nemuseli být přítomni nebo mohli mít odlišné výsledky ve 4. týdnu nebo ve 12. týdnu.

V protokole byla použita tato kriteria: Jestliže ve 12. týdnu byla hladina HCV-RNA pozitivní a snížení od vstupních hodnot < 2log10, byla léčba u pacientů zastavena. Jestliže byla ve 12. týdnu hladina HCV-RNA pozitivní a snížení od vstupních hodnot ≥ 2log10, potom se hladina HCV-RNA testovala znovu ve 24. týdnu a jestliže byla pozitivní, byla léčba u pacientů zastavena.

Negativní prediktivní hodnota pro setrvalou léčebnou odpověď u pacientů léčených přípravkem ViraferonPeg v monoterapii činila 98 %.

Pacienti koinfikovaní HCV/HIV

U pacientů infikovaných současně HIV a HCV byla provedena dvě klinická hodnocení. Léčebná odpověď v obou těchto hodnoceních je znázorněna v tabulce 13. Klinické hodnocení 1 (RIBAVIC; P01017) bylo randomizovanou multicentrickou studií, která zahrnovala 412 dříve neléčených dospělých pacientů s chronickou hepatitidou C, kteří byli současně infikováni HIV. Pacienti byli randomizováni na ty, kteří byli léčeni přípravkem ViraferonPeg (1,5 μg/kg/týden) a ribavirinem (800 mg/den), a na ty, kteří byli léčeni interferonem alfa-2b (3 MIU třikrát za týden) a ribavirinem (800 mg denně), všichni po dobu 48 týdnů, s obdobím následného sledování 6 měsíců. Klinické hodnocení 2 (P02080) bylo randomizovanou studií s jedním centrem, která zahrnovala 95 dříve neléčených dospělých pacientů s chronickou hepatitidou C, kteří byli současně infikováni HIV. Pacienti byli randomizováni na skupinu léčenou přípravkem ViraferonPeg (100 nebo 150 μg/týden podle tělesné hmotnosti) a ribavirinem (800-1 200 mg/den podle tělesné hmotnosti) a na skupinu léčenou interferonem alfa-2b (3 MIU třikrát za týden) a ribavirinem (800-1 200 mg/den podle tělesné hmotnosti). Délka léčby činila 48 týdnů s obdobím následného sledování 6 měsíců, s výjimkou pacientů infikovaných s genotypy 2 nebo 3 a virovou náloží < 800 000 IU/ml (Amplicor), kteří byli léčeni 24 týdnů a 6 měsíců následně sledováni.

Tabulka 13 Setrvalá virologická odpověď na přípravek ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem u pacientů infikovaných současně HCV/HIV v závislosti na genotypu

 

Klinické hodnocení 11

 

Klinické hodnocení 22

 

ViraferonPeg

Interferon

hodnot

ViraferonPeg

Interferon

hodnota

 

(1,5 µg/kg/

alfa-2b

a pa

(100 nebo

alfa-2b

pb

 

týden) +

(3 MIU 3x

 

150c

(3 MIU 3x

 

 

ribavirin

týdně) +

 

µg/týden) +

týdně) +

 

 

(800 mg)

ribavirin

 

ribavirin

ribavirin

 

 

 

(800 mg)

 

(800-

(800-

 

 

 

 

 

1 200 mg)d

1 200 mg)d

 

Všichni

27 % (56/205)

20 % (41/205)

0,047

44 % (23/52)

21 % (9/43)

0,017

Genotyp 1, 4

17 % (21/125)

6 % (8/129)

0,006

38 % (12/32)

7 % (2/27)

0,007

Genotyp 2, 3

44 % (35/80)

43 % (33/76)

0,88

53 % (10/19)

47 % (7/15)

0,730

MIU = milión mezinárodních jednotek

a:hodnota p podle Cochran-Mantel Haenszelova chí kvadrát testu.

b:hodnota p podle chí kvadrát testu.

c:subjekty < 75 kg byly léčeny přípravkem ViraferonPeg v dávce100 µg/týden a subjekty ≥ 75 kg dávkou přípravku

ViraferonPeg 150 µg/týden.

d:dávkování ribavirinu bylo 800 mg pro pacienty < 60 kg, 1 000 mg pro pacienty 60-75 kg a 1 200 mg pro pacienty > 75 kg.

1Carrat F, Bani-Sadr F, Pol S et al. JAMA 2004; 292(23): 2839-2848. 2 Laguno M, Murillas J, Blanco J.L et al. AIDS 2004; 18(13): F27 -F36.

Histologická odpověď: Před nasazením léčby a po jejím ukončení byly v klinickém hodnocení 1 prováděny biopsie jater, její výsledky byly dostupné u 210 ze 412 subjektů (51%). Jak Metavir skóre, tak Ishakův stupeň u subjektů léčených přípravkem ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem poklesly.

Tento pokles byl významný mezi respondéry (-0,3 u Metavir skóre a –1,2 u Ishakova stupně) a stabilní mezi non-respondéry (-0,1 u Metavir skóre a –0,2 u Ishakova stupně). Pokud jde o aktivitu, přibližně jedna třetina setrvalých respondérů vykazovala zlepšení a u nikoho nedošlo ke zhoršení. V tomto klinickém hodnocení nebylo zaznamenáno žádné zlepšení známek fibrózy. Došlo k významnému zlepšení steatózy u pacientů infikovaných HCV s genotypem 3.

Opětovná léčba kombinací ViraferonPeg/ribavirin po selhání předchozí léčby

V nesrovnávacím klinickém hodnocení 2 293 pacientů se středně závažnou až závažnou fibrózou, u kterých selhala předchozí léčba kombinací interferon alfa/ribavirin, bylo opětovně léčeno přípravkem ViraferonPeg v dávce 1,5 mikrogramů/kg podávané podkožně jedenkrát týdně

v kombinaci s ribavirinem dávkovaným podle tělesné hmotnosti. Selhání předchozí léčby bylo definováno jako relaps nebo jako případ, kdy nebylo dosaženo odpovědi (pozitivita HCV-RNA při ukončení léčby trvající alespoň 12 týdnů).

Pacienti, kteří byli HCV-RNA negativní ve 12. týdnu léčby, pokračovali v terapii po dobu 48 týdnů

a byli sledováni po dobu 24 týdnů po ukončení léčby. Odpověď na léčbu ve 12. týdnu byla definována jako nedetekovatelná HCV-RNA po 12 týdnech léčby. Setrvalá virologická odpověď (SVR) je definována jako nedetekovatelná HCV-RNA 24 týdnů po léčbě (tabulka 14).

Tabulka 14 Míry odpovědi na opětovnou léčbu u případů, kde předchozí terapie selhala

 

Pacienti s nedetekovatelnou HCV-RNA

 

 

 

 

ve 12. týdnu léčby a SVR po opětovné léčbě

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Celkem

 

interferon alfa/ribavirin

peginterferon alfa/ribavirin

populace*

 

Odpověď ve 12.

SVR % (n/N)

Odpověď ve

SVR % (n/N)

SVR % (n/N)

 

týdnu % (n/N)

99 % interval

12. týdnu %

99 % interval

99 % interval

 

 

spolehlivosti

(n/N)

spolehlivosti

spolehlivosti

Celkem

38,6 (549/1 423)

59,4

(326/549)

31,5

(272/863)

50,4

(137/272)

21,7

(497/2 293)

 

 

54,0; 64,8

 

 

42,6; 58,2

19,5; 23,9

Předchozí

 

 

 

 

 

 

 

 

 

odpověď

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Relaps

67,7 (203/300)

59,6

(121/203)

58,1

(200/344)

52,5

(105/200)

37,7

(243/645)

 

 

50,7; 68,5

 

 

43,4; 61,6

32,8; 42,6

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

59,7 (129/216)

51,2

(66/129)

48,6

(122/251)

44,3

(54/122)

28,6

(134/468)

 

 

39,8; 62,5

 

 

32,7; 55,8

23,3; 34,0

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

88,9 (72/81)

73,6

(53/72)

83,7

(77/92)

64,9

(50/77)

61,3

(106/173)

 

 

(60,2; 87,0)

 

 

50,9; 78,9

51,7; 70,8

NR

28,6 (258/903)

57,0

(147/258)

12,4

(59/476)

44,1

(26/59)

13,6

(188/1 385)

 

 

49,0; 64,9

 

 

27,4; 60,7

11,2; 15,9

23,0 (182/790)

51,6

(94/182)

9,9 (44/446)

38,6

(17/44)

9,9 (123/1 242)

 

 

42,1; 61,2

 

 

19,7; 57,5

7,7; 12,1

67,9 (74/109)

70,3

(52/74)

53,6

(15/28)

60,0

(9/15)

46,0

(63/137)

 

 

56,6; 84,0

 

 

27,4; 92,6

35,0; 57,0

Genotyp

 

 

 

 

 

 

 

 

 

30,2 (343/1 135)

51,3

(176/343)

23,0

(162/704)

42,6

(69/162)

14,6

(270/1 846)

 

 

44,4; 58,3

 

 

32,6; 52,6

12,5; 16,7

77,1 (185/240)

73,0

(135/185)

75,6

(96/127)

63,5

(61/96)

55,3

(203/367)

 

 

64,6; 81,4

 

 

50,9; 76,2

48,6; 62,0

42,5 (17/40)

70,6

(12/17)

44,4

(12/27)

50,0

(6/12)

28,4

(19/67)

 

 

42,1; 99,1

 

 

12,8; 87,2

14,2; 42,5

METAVIR Skóre

 

 

 

 

 

 

 

 

 

fibrózy

 

 

 

 

 

 

 

 

 

F2

46,0 (193/420)

66,8

(129/193)

33,6

(78/232)

57,7

(45/78)

29,2

(191/653)

 

 

58,1; 75,6

 

 

43,3; 72,1

24,7; 33,8

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

F3

38,0 (163/429)

62,6

(102/163)

32,4

(78/241)

51,3

(40/78)

21,9

(147/672)

 

 

52,8; 72,3

 

 

36,7; 65,9

17,8; 26,0

F4

33,6 (192/572)

49,5

(95/192)

29,7

(116/390)

44,8

(52/116)

16,5

(159/966)

 

 

40,2; 58,8

 

 

32,9; 56,7

13,4, 19,5

Vstupní virová

 

 

 

 

 

 

 

 

 

nálož

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vysoká virová

32,4 (280/864)

56,1

(157/280)

26,5

(152/573)

41,4

(63/152)

16,6

(239/1 441)

nálož (>600 000

 

48,4; 63,7

 

 

31,2; 51,7

14,1; 19,1

IU/ml)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nízká virová

48,3 (269/557)

62,8

(169/269)

41,0

(118/288)

61,0

(72/118)

30,2

(256/848)

nálož (≤600 000

 

55,2; 70,4

 

 

49,5; 72,6

26,1; 34,2

IU/ml)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

NR: Non-respondér definovaný pozitivitou sérové/plazmatické HCV-RNA na závěr léčby trvající minimálně 12 týdnů.

Plazmatická HCV-RNA se měří v ústřední laboratoři pomocí výzkumné kvantitativní polymerázové řetězové reakce. *Zám ěr léčit populaci zahrnuje 7 pacientů, u kterých nemohla být předchozí terapie po dobu alespoň 12 týdnů potvrzena.

Celkem přibližně 36 % (821/2 286) pacientů mělo ve 12. týdnu léčby při měření pomocí výzkumného vyšetření (hranice detekce 125 IU/ml) nedetekovatelné hladiny plazmatické HCV-RNA. V této podskupině činila míra setrvalé virologické odpovědi 56 % (463/823). U pacientů se selháním předchozí léčby nepegylovaným či pegylovaným interferonem a negativitou ve 12. týdnu činila míra setrvalé odpovědi 59 %, respektive 50 %. Ze skupiny 480 pacientů se snížením virové nálože > 2 log, ale s detekovatelným virem ve 12. týdnu, pokračovalo v léčbě celkem 188 pacientů. U těchto pacientů byla setrvalá virologická odpověď (SVR) 12 %.

U pacientů, kteří neodpovídali na předchozí terapii pegylovaným interferonem alfa/ribavirinem, byla nižší pravděpodobnost toho, že budou ve 12. týdnu odpovídat na opětovnou léčbu, než u těch, kteří neodpovídali na nepegylovaný interferon alfa/ribavirin (12,4 % vs. 28,6 %). Avšak, pokud ve

12. týdnu dosáhli odpovědi, byl jen malý rozdíl v SVR bez ohledu na předchozí léčbu nebo předchozí odpověď.

Údaje o dlouhodobé účinnosti - dospělí

Velké dlouhodobé pokračující klinické hodnocení zahrnovalo 567 pacientů po léčbě přípravkem ViraferonPeg (s ribavirinem nebo bez ribavirinu) v rámci předchozího klinického hodnocení. Cílem tohoto klinického hodnocení bylo posoudit trvání setrvalé virologické odpovědi (sustained virologic response, SVR) a vliv pokračující virové negativity na klinické výsledky. Alespoň 5 lety dlouhodobého následného sledování prošlo 327 pacientů a pouze u 43 ze 366 setrvalých respondérů došlo v průběhu klinického hodnocení k relapsu.

Kaplan-Meierův odhad pro pokračující setrvalou 5-letou odpověď u všech pacientů je 99 % (95 % interval spolehlivosti: 98-100 %). SVR po léčbě chronické virové hepatitidy typu C přípravkem

ViraferonPeg (s ribavirinem nebo bez ribavirinu) vede k dlouhodobé eradikaci viru a tím k ústupu jaterní infekce a klinickému “vyléčení” chronické virové hepatitidy C. Tímto se však nevylučuje výskyt jaterních příhod u pacientů s cirhózou (včetně hepatocelulárního karcinomu).

Klinická účinnost a bezpečnost – pediatrická populace

Děti a dospívající ve věku od 3 do 17 let s kompenzovanou chronickou hepatitidou C a měřitelnými hladinami HCV-RNA byli zařazeni do multicentrického klinického hodnocení a užívali ribavirin v dávce 15 mg/kg denně a přípravek ViraferonPeg v dávce 60 µg/m2 jednou za týden po dobu 24 nebo 48 týdnů, podle genotypu HCV a vstupní virové nálože. Všichni pacienti byli sledováni po 24 týdnů po léčbě. Léčeno bylo celkem 107 pacientů, ze kterých bylo 52 % dívek, 89 % bělochů, 67 % s genotypem HCV 1 a 63 % ve věku < 12 let. Zařazená populace se skládala převážně z dětí s hepatitidou C mírného až středního stupně. Vzhledem k nedostatku údajů od dětí s těžkou progresí onemocnění a k potenciálu nežádoucích účinků je třeba v této populaci pečlivě zvažovat poměr přínosu a rizika kombinace přípravku

ViraferonPeg s ribavirinem (viz body 4.1, 4.4 a 4.8). Výsledky studie jsou shrnuty v tabulce 15.

Tabulka 15 Frekvence setrvalé virologické odpovědi (na,b (%)) u dětí a dospívajících bez předchozí léčby podle genotypu a trvání léčby – všechny subjekty

n = 107

 

24 týdnů

48 týdnů

 

 

 

Všechny genotypy

26/27 (96 %)

44/80 (55 %)

 

 

 

Genotyp 1

-

38/72 (53 %)

 

 

 

Genotyp 2

14/15 (93 %)

-

 

 

 

Genotyp 3c

12/12 (100 %)

2/3 (67 %)

Genotyp 4

-

4/5 (80 %)

 

 

 

a:Odpověď na léčbu byla definována jako nedetekovatelná HCV-RNA za 24 týdnů po léčbě, spodní limit detekce = 125 IU/ml.

b:n = počet subjektů s odpovědí/počet subjektů s daným genotypem a přiřazeným trváním léčby

c:Pacienti s genotypem 3 a nízkou virovou náloží (< 600 000 IU/ml) měli léčbu užívat po 24 týdnů, zatímco pacienti s genotypem 3 a vysokou virovou náloží (≥ 600 000 IU/ml) měli léčbu užívat po 48 týdnů.

Údaje o dlouhodobé účinnosti – pediatrická populace

Pětiletá, dlouhodobá, observační studie s následným pozorováním zahrnula 94 pediatrických pacientů s chronickou hepatitidou C po léčbě v multicentrickém klinickém hodnocení. Z nich šedesát tři vykazovalo setrvalou odpověď. Účelem této studie bylo každoroční vyhodnocení trvalosti setrvalé virologické odpovědi (SVR) a vyhodnocení vlivu přetrvávající virové negativity na klinické výsledky pacientů, kteří 24 týdnů po léčbě kombinací peginterferon alfa-2b a ribavirin trvající 24 nebo 48 týdnů vykazovali setrvalou odpověď. Na konci 5letého období studii dokončilo 85 % (80/94) ze všech zařazených subjektů a 86 % (54/63) subjektů vykazujících setrvalou odpověď. Během 5 let následného pozorování u žádného z pediatrických pacientů s SVR nedošlo k recidivě.

5.2Farmakokinetické vlastnosti

Přípravek ViraferonPeg je typický polyethylenglykol-modifikovaný („pegylovaný“) derivát interferonu alfa-2b, složený převážně z monopegylovaných druhů. Plazmatický poločas přípravku

ViraferonPeg je ve srovnání s nepegylovaným interferonem alfa-2b prodloužen. Přípravek ViraferonPeg má tendenci k depegylaci na volný interferon alfa-2b. Biologická aktivita pegylovaných izomerů je kvalitativně obdobná, avšak slabší než aktivita volného interferonu alfa-2b.

Maximálních sérových koncentrací po subkutánním podání dosahuje přípravek ViraferonPeg za 15 – 44 hodin a udržují se po dobu až 48 – 72 hodin po podání.

Maximální koncentrace (Cmax ) přípravku ViraferonPeg a plocha pod časovou křivkou koncentrací (AUC) rostou v závislosti na velikosti dávky. Průměrná hodnota zdánlivého distribučního objemu činí

0,99 l/kg.

Při opakovaném podání dochází ke kumulaci imunoreaktivních interferonů. Při měření biologickými zkouškami se však zjišťuje pouze velmi mírný vzestup biologické aktivity.

Průměrný (SD) poločas eliminace přípravku ViraferonPeg činí přibližně 40 hodin (13,3 hodin), se zdánlivou clearancí 22,0 ml/hod/kg. Mechanizmy podílející se na clearanci interferonů u člověka nebyly dosud zcela osvětleny. Nicméně lze předpokládat, že renální eliminace se na zdánlivé clearanci přípravku ViraferonPeg podílí jen v menší míře (přibližně 30 %).

Poškození funkce ledvin

Renální clearance se na celkové clearance přípravku ViraferonPeg podílí z 30 %. Ve studii s podáváním jednotlivé dávky (1,0 mikrogram/kg) pacientům se sníženou funkcí ledvin bylo

pozorováno zvýšení Cmax a AUC a prodloužení eliminačního poločasu v závislosti na stupni zhoršení renální funkce.

Ve srovnání se subjekty s normální funkcí ledvin je clearance přípravku ViraferonPeg po několika dávkách (1,0 mikrogramu/kg subkutánně, podávaných každý týden po dobu čtyř týdnů) snížena

u pacientů se středně závažným poškozením ledvin (clearance kreatininu 30 - 49 ml/minutu) průměrně o 17 % a u pacientů se závažným poškozením ledvin (clearance kreatininu 15 - 29 ml/minutu) průměrně o 44 %. Na základě údajů po podání jedné dávky byla clearance podobná u pacientů

se závažným poškozením ledvin, kteří nebyli na hemodialýze, jako u pacientů podstupujících hemodialýzu. Dávka přípravku ViraferonPeg v monoterapii by měla být snížena u pacientů se středně závažným nebo závažným poškozením ledvin (viz body 4.2 a 4.4). Pacienti s clearance kreatininu

< 50 ml/minutu nesmějí být léčeni přípravkem ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem (dvojkombinace nebo trojkombinace) (viz bod 4.3).

Vzhledem k významné intersubjektivní variabilitě farmakokinetiky interferonu se doporučuje pacienty se závažným poškozením ledvin během léčby přípravkem ViraferonPeg pečlivě sledovat (viz bod 4.2).

Poškození jater

Farmakokinetika přípravku ViraferonPeg u pacientů se závažným poškozením funkce jater dosud nebyla hodnocena.

Starší pacienti ( 65 let)

Farmakokinetika přípravku ViraferonPeg po jednotlivé subkutánní dávce 1,0 mikrogram/kg nebyla ovlivněna věkem. Z těchto dat vyplývá, že u pacientů ve vyšším věku není nutná žádná úprava dávkování přípravku ViraferonPeg.

Pediatrická populace

Farmakokinetické vlastnosti přípravku ViraferonPeg a ribavirinu (tobolek a perorálního roztoku) podávaných ve více dávkách u dětí a dospívajících pacientů s chronickou hepatitidou C byly hodnoceny v klinickém hodnocení. U dětí a dospívajících pacientů užívajících dávku přípravku ViraferonPeg stanovenou podle tělesného povrchu, 60 µg/m2/týden, je předpokládaný odhad logaritmicky transformovaného koeficientu expozice během dávkovacího intervalu o 58 % (90 % CI: 141-177 %) vyšší než u dospělých užívajících dávku 1,5 µg/kg/týden.

Neutralizační faktory interferonu

Stanovení neutralizačního faktoru interferonu bylo provedeno na vzorcích séra pacientů, kteří užívali přípravek ViraferonPeg v rámci klinické studie. Neutralizační faktory interferonu jsou protilátky, které neutralizují antivirovou aktivitu interferonu. Klinická incidence neutralizačních faktorů u pacientů léčených přípravkem ViraferonPeg v dávce 0,5 mikrogramu/kg je 1,1 %.

Přestup do semenné tekutiny

Byl zjišťován přestup ribavirinu do semenné tekutiny. V porovnání se sérem je tento přestup 2x vyšší. Byla odhadnuta systémová expozice ribavirinu po pohlavním styku u partnerky muže léčeného touto látkou a v porovnání s terapeutickou koncentrací ribavirinu v plazmě se však dospělo k mimořádně nízkým hodnotám.

5.3Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Přípravek ViraferonPeg

Nežádoucí účinky, které nebyly pozorovány v klinických studiích, se nevyskytly ani ve studiích toxicity u opic. Trvání těchto studií bylo omezeno na čtyři týdny, jelikož u většiny opic se vyskytly protilátky proti interferonu.

Reprodukční studie s přípravkem ViraferonPeg nebyly provedeny. U primátů navozuje interferon alfa- 2b potraty. Je pravděpodobné, že stejné účinky má i přípravek ViraferonPeg. Účinky na fertilitu nebyly studovány. Není známo, zda se složky tohoto léčivého přípravku vylučují do mléka experimentálních zvířat nebo člověka (viz bod 4.6 pro relevantní údaje o těhotenství a kojení

u člověka). U přípravku ViraferonPeg nebyl prokázán žádný genotoxický potenciál.

Relativní netoxicita monomethoxypolyethylenglykolu (mPEG), který se uvolňuje z přípravku ViraferonPeg při jeho metabolismu in vivo, byla prokázána v preklinických studiích akutní

a subchronické toxicity u hlodavců a opic, ve standardních studiích embryonálního a fetálního vývoje a v in vitro testech mutagenních účinků.

Přípravek ViraferonPeg plus ribavirin

Pokud je přípravek ViraferonPeg užit v kombinaci s ribavirinem, nevyvolává žádné jiné účinky, než jaké byly již dříve pozorovány při jeho užití v monoterapii. Hlavní změnou související s léčbou byla reverzibilní mírná až středně závažná anemie, jejíž závažnost byla větší, než je při anemii vyvolané kteroukoli z léčivých látek samostatně.

Nebyly provedeny žádné studie sledující u mladých zvířat vliv léčby přípravku ViraferonPeg na růst, vývoj, sexuální dospívání a chování. Předklinické výsledky juvenilní toxicity prokázaly méně významné s dávkou související snížení celkového růstu u novorozených potkanů, kterým byl podáván ribavirin (viz bod 5.3 SPC přípravku Rebetol, pokud je přípravek ViraferonPeg podáván v kombinaci s ribavirinem).

6.FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1Seznam pomocných látek

Prášek

Hydrogenfosforečnan sodný

Dihydrát dihydrogenfosforečnanu sodného

Sacharóza

Polysorbát 80

Rozpouštědlo

Voda na injekci

6.2Inkompatibility

Tento léčivý přípravek by měl být rekonstituován pouze s dodaným rozpouštědlem (viz bod 6.6).

Studie kompatibility nejsou k dispozici, a proto nesmí být tento léčivý přípravek mísen s jinými léčivými přípravky.

6.3Doba použitelnosti

Před rekonstitucí

3 roky.

Po rekonstituci

Chemická a fyzikální stabilita umožňující použití byla při 2oC – 8oC prokázána po dobu 24 hodin.

Z mikrobiologického hlediska je vhodné použít lék okamžitě. Pokud to z jakýchkoli důvodů není možné, je doba a podmínky uchovávání přípravku ve stavu vhodném k použití na zodpovědnosti pacienta; neměla by být delší než 24 hodin při 2oC – 8oC.

6.4Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte v chladničce (2°C – 8°C).

Podmínky uchovávání rekonstituovaného léčivého přípravku viz bod 6.3.

6.5Druh obalu a obsah balení

Prášek pro přípravu injekce je dodáván v injekčních lahvičkách 2 ml (typ I flint ze skla), se zátkou z butylové pryže, s odlupovací aluminiovou povrchovou vrstvou a polypropylenovým krytem. Rozpouštědlo je dodáváno v ampulkách 2 ml (typ I flint ze skla).

Přípravek ViraferonPeg je dodáván jako:

-1 injekční lahvička prášku pro přípravu injekčního roztoku, 1 ampulka rozpouštědla pro parenterální podání;

-1 injekční lahvička prášku pro přípravu injekčního roztoku, 1 ampulka rozpouštědla pro parenterální podání, 1 injekční stříkačka, 2 injekční jehly a 1 čisticí tampon;

-4 injekční lahvičky prášku pro přípravu injekčního roztoku, 4 ampulky rozpouštědla pro parenterální podání;

-4 injekční lahvičky prášku pro přípravu injekčního roztoku, 4 ampulky rozpouštědla pro parenterální podání, 4 injekční stříkačky, 8 injekčních jehel a 4 čisticí tampony;

-6 injekčních lahviček prášku pro přípravu injekčního roztoku, 6 ampulek rozpouštědla pro parenterální podání;

-12 injekčních lahviček prášku pro přípravu injekčního roztoku, 12 ampulek rozpouštědla pro parenterální podání, 12 injekčních stříkaček, 24 injekčních jehel a 12 čisticích tamponů.

Na trhu nemusí být k dispozici všechny velikosti balení.

6.6Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

ViraferonPeg 50 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok

Jedna injekční lahvička je určena k rekonstituci s 0,7 ml vody na injekci pro podání roztoku v objemu až 0,5 ml. Ke ztrátě malého množství dojde během přípravy injekčního roztoku přípravku ViraferonPeg, když se dávka odměřuje a injikuje. Proto každá injekční lahvička obsahuje nadbytečné množství rozpouštědla a prášku pro přípravu injekčního roztoku přípravku ViraferonPeg, aby bylo zajištěno dodání označené dávky v 0,5 ml injekčního roztoku přípravku ViraferonPeg. Koncentrace rekonstituovaného roztoku je 50 mikrogramů/0,5 ml.

ViraferonPeg 80 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok

Jedna injekční lahvička je určena k rekonstituci s 0,7 ml vody na injekci pro podání roztoku v objemu až 0,5 ml. Ke ztrátě malého množství dojde během přípravy injekčního roztoku přípravku ViraferonPeg, když se dávka odměřuje a injikuje. Proto každá injekční lahvička obsahuje nadbytečné množství rozpouštědla a prášku pro přípravu injekčního roztoku přípravku ViraferonPeg, aby bylo zajištěno dodání označené dávky v 0,5 ml injekčního roztoku přípravku ViraferonPeg. Koncentrace rekonstituovaného roztoku je 80 mikrogramů/0,5 ml.

ViraferonPeg 100 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok

Jedna injekční lahvička je určena k rekonstituci s 0,7 ml vody na injekci pro podání roztoku v objemu až 0,5 ml. Ke ztrátě malého množství dojde během přípravy injekčního roztoku přípravku ViraferonPeg, když se dávka odměřuje a injikuje. Proto každá injekční lahvička obsahuje nadbytečné množství rozpouštědla a prášku pro přípravu injekčního roztoku přípravku ViraferonPeg, aby bylo zajištěno dodání označené dávky v 0,5 ml injekčního roztoku přípravku ViraferonPeg. Koncentrace rekonstituovaného roztoku je 100 mikrogramů/0,5 ml.

ViraferonPeg 120 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok

Jedna injekční lahvička je určena k rekonstituci s 0,7 ml vody na injekci pro podání roztoku v objemu až 0,5 ml. Ke ztrátě malého množství dojde během přípravy injekčního roztoku přípravku ViraferonPeg, když se dávka odměřuje a injikuje. Proto každá injekční lahvička obsahuje nadbytečné množství rozpouštědla a prášku pro přípravu injekčního roztoku přípravku ViraferonPeg, aby bylo zajištěno dodání označené dávky v 0,5 ml injekčního roztoku přípravku ViraferonPeg. Koncentrace rekonstituovaného roztoku je 120 mikrogramů/0,5 ml.

ViraferonPeg 150 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok

Jedna injekční lahvička je určena k rekonstituci s 0,7 ml vody na injekci pro podání roztoku v objemu až 0,5 ml. Ke ztrátě malého množství dojde během přípravy injekčního roztoku přípravku

ViraferonPeg, když se dávka odměřuje a injikuje. Proto každá injekční lahvička obsahuje nadbytečné množství rozpouštědla a prášku pro přípravu injekčního roztoku přípravku ViraferonPeg, aby bylo zajištěno dodání označené dávky v 0,5 ml injekčního roztoku přípravku ViraferonPeg. Koncentrace rekonstituovaného roztoku je 150 mikrogramů/0,5 ml.

Použitím sterilizované injekční stříkačky a injekční jehly vstříkněte do injekční lahvičky s přípravkem ViraferonPeg 0,7 ml vody na injekci. Rozpuštění prášku dosáhnete opatrným a jemným promícháním. Poté již můžete sterilní injekční stříkačkou natáhnout a aplikovat potřebnou dávku léku. Úplný soubor instrukcí je uveden v příloze k příbalové informaci.

Podobně jako u všech ostatních přípravků pro parenterální aplikaci, musí být rekonstituovaný injekční roztok před podáním vizuálně zkontrolován. Rekonstituovaný roztok by měl být čirý a bezbarvý. Pokud je rekonstituovaný roztok zbarvený nebo jsou přítomné cizí částice, nesmí se použít. Všechen nepoužitý materiál musí být zlikvidován.

7.DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Merck Sharp & Dohme Limited

Hertford Road, Hoddesdon

Hertfordshire EN11 9BU

Velká Británie

8.REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

ViraferonPeg 50 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok

EU/1/00/132/001

EU/1/00/132/002

EU/1/00/132/003

EU/1/00/132/004

EU/1/00/132/005

EU/1/00/132/026

ViraferonPeg 80 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok

EU/1/00/132/006

EU/1/00/132/007

EU/1/00/132/008

EU/1/00/132/009

EU/1/00/132/010

EU/1/00/132/027

ViraferonPeg 100 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok

EU/1/00/132/011

EU/1/00/132/012

EU/1/00/132/013

EU/1/00/132/014

EU/1/00/132/015

EU/1/00/132/028

ViraferonPeg 120 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok

EU/1/00/132/016

EU/1/00/132/017

EU/1/00/132/018

EU/1/00/132/019

EU/1/00/132/020

EU/1/00/132/029

ViraferonPeg 150 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok

EU/1/00/132/021

EU/1/00/132/022

EU/1/00/132/023

EU/1/00/132/024

EU/1/00/132/025

EU/1/00/132/030

9.DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 25. května 2000

Datum posledního prodloužení registrace: 25. května 2010

10.DATUM REVIZE TEXTU

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky na adrese http://www.ema.europa.eu

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

ViraferonPeg 50 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok v předplněném peru ViraferonPeg 80 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok v předplněném peru ViraferonPeg 100 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok v předplněném peru ViraferonPeg 120 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok v předplněném peru ViraferonPeg 180 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok v předplněném peru

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

ViraferonPeg 50 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok v předplněném peru

Jedno předplněné pero obsahuje 50 mikrogramů peginterferonu alfa-2b, měřeno podle proteinové báze. Pokud se rekonstituuje podle doporučení, poskytuje jedno předplněné pero 50 mikrogramů/0,5 ml peginterferonu alfa-2b.

ViraferonPeg 80 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok v předplněném peru

Jedno předplněné pero obsahuje 80 mikrogramů peginterferonu alfa-2b, měřeno podle proteinové báze. Pokud se rekonstituuje podle doporučení, poskytuje jedno předplněné pero 80 mikrogramů/0,5 ml peginterferonu alfa-2b.

ViraferonPeg 100 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok v předplněném peru

Jedno předplněné pero obsahuje 100 mikrogramů peginterferonu alfa-2b, měřeno podle proteinové báze. Pokud se rekonstituuje podle doporučení, poskytuje jedno předplněné pero 100 mikrogramů/0,5 ml peginterferonu alfa-2b.

ViraferonPeg 120 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok v předplněném peru

Jedno předplněné pero obsahuje 120 mikrogramů peginterferonu alfa-2b, měřeno podle proteinové báze. Pokud se rekonstituuje podle doporučení, poskytuje jedno předplněné pero 120 mikrogramů/0,5 ml peginterferonu alfa-2b.

ViraferonPeg 150 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok v předplněném peru

Jedno předplněné pero obsahuje 150 mikrogramů peginterferonu alfa-2b, měřeno podle proteinové báze. Pokud se rekonstituuje podle doporučení, poskytuje jedno předplněné pero 150 mikrogramů/0,5 ml peginterferonu alfa-2b.

Léčivou látkou je kovalentní konjugát rekombinantního interferonu alfa-2b* s monometoxy- polyetylenglykolem. Účinnost tohoto přípravku nelze srovnávat s jinými pegylovanými nebo nepegylovanými proteiny stejné terapeutické třídy (viz bod 5.1).

*připravován rDNA technologií v buňkách E.coli, hostících pomocí metody genetického inženýrství plasmidový hybrid obsahující gen interferonu alfa-2b z lidských leukocytů.

Pomocná látka se známým účinkem:

Jedno předplněné pero obsahuje 40 mg sacharózy na 0,5 ml.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok.

Bílý prášek.

Čiré a bezbarvé rozpouštědlo.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Dospělí (trojkombinace)

Přípravek ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem a boceprevirem (trojkombinace) je určen k léčbě infekce chronickou hepatitidou C (CHC) genotypu 1 u dospělých pacientů (18 let a více)

s kompenzovaným onemocněním jater, kteří nebyli dříve léčeni, nebo u kterých selhala předchozí léčba (viz bod 5.1).

Pokud budete užívat přípravek ViraferonPeg v kombinaci s těmito léky, prostudujte si, prosím, souhrny údajů o přípravku (SPC) ribavirinu a bocepreviru.

Dospělí (dvojkombinace a monoterapie)

Přípravek ViraferonPeg je určen k léčbě dospělých pacientů (18 let a více) s CHC, kteří jsou pozitivní na RNA viru hepatitidy C (HCV-RNA), včetně pacientů s kompenzovanou cirhózou a/nebo koinfikovaných klinicky stabilním HIV (viz bod 4.4).

Přípravek ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem (dvojkombinace) je určen k léčbě infekce CHC u dospělých pacientů, kteří nebyli dříve léčeni, včetně pacientů s klinicky stabilní HIV koinfekcí a u dospělých pacientů, u kterých selhala předchozí léčba interferonem alfa (pegylovaným nebo nepegylovaným) v kombinaci s ribavirinem nebo monoterapií interferonem alfa (viz bod 5.1).

Monoterapie interferonem, včetně přípravku ViraferonPeg, je indikována především v případech nesnášenlivosti či kontraindikace ribavirinu.

Pokud budete užívat přípravek ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem, prostudujte si, prosím, SPC ribavirinu.

Pediatrická populace (dvojkombinace)

Přípravek ViraferonPeg je indikován v kombinaci s ribavirinem k léčbě chronické hepatitidy C u dětí ve věku 3 let a starších a dospívajících, bez předchozí léčby, bez jaterní dekompenzace, a kteří jsou pozitivní na HCV-RNA.

Při rozhodování neodkládat léčbu až do dospělosti je důležité brát v úvahu, že kombinovaná léčba způsobovala inhibici růstu, která může být u některých pacientů ireverzibilní. Rozhodnutí pro zahájení léčby by se mělo učinit individuálně, případ od případu (viz bod 4.4).

Pokud budete užívat přípravek ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem, prostudujte si, prosím, SPC ribavirinu pro tobolky nebo perorální roztok.

4.2 Dávkování a způsob podání

Léčbu přípravkem ViraferonPeg by měl zahajovat a kontrolovat výhradně lékař se zkušenostmi v léčbě pacientů s hepatitidou C.

Dávkování

Přípravek ViraferonPeg by měl být podáván subkutánní injekcí jednou týdně. Podávaná dávka

u dospělých závisí na tom, zda se používá v kombinované léčbě (dvojkombinaci nebo trojkombinaci) nebo jako monoterapie.

Kombinovaná léčba přípravkem ViraferonPeg (dvojkombinace nebo trojkombinace) Dvojkombinace (přípravek ViraferonPeg s ribavirinem): uplatňuje se u všech dospělých pacientů a pediatrických pacientů ve věku 3 let a starších.

Trojkombinace (přípravek ViraferonPeg s ribavirinem a boceprevirem): uplatňuje se u dospělých pacientů s CHC genotypu 1.

Dospělí - Doporučená dávka

V kombinaci s tobolkami ribavirinu se přípravek ViraferonPeg podává v dávce 1,5 mikrogramu/kg/týden.

Určená dávka přípravku ViraferonPeg 1,5 g/kg při kombinovaném užívání s ribavirinem může být podávána v silách přípravku ViraferonPeg podle kategorií tělesné hmotnosti jak uvádí tabulka 1. Tobolky ribavirinu se užívají perorálně každý den, ve dvou dílčích dávkách, při jídle (ráno a večer).

Tabulka 1 Dávkování při kombinované terapii*

Tělesná

ViraferonPeg

Ribavirin tobolky

hmotnost

 

 

 

 

(kg)

Síla přípravku

Podávejte

Celková denní

Počet tobolek

 

ViraferonPeg

jednou týdně

dávka

(200 mg)

 

( g/0,5 ml)

(ml)

ribavirinu

 

 

 

 

(mg)

 

< 40

0,5

4a

 

 

 

 

 

40-50

0,4

4a

51-64

0,5

4a

 

 

 

 

 

65-75

0,5

1 000

5b

 

 

 

 

 

76-80

0,5

1 000

5b

 

 

 

 

 

81-85

0,5

1 200

6c

 

 

 

 

 

86-105

0,5

1 200

6c

 

 

 

 

 

> 105

0,5

1 400

7d

a:2 ráno, 2 večer

b:2 ráno, 3 večer

c:3 ráno, 3 večer

d:3 ráno, 4 večer

* Pro podrobné informace o dávkování bocepreviru při užívání v trojkombinaci si prosím prostudujte SPC bocepreviru.

Dospělí - Trvání léčby - Dosud neléčení pacienti

Trojkombinace: Prostudujte si prosím SPC bocepreviru.

Dvojkombinace:

Předvídatelnost setrvalé virologické odpovědi - Pacienti infikovaní virem s genotypem 1, u nichž není dosaženo nedetekovatelné HCV-RNA nebo není prokázána adekvátní virologická odpověď ve 4. nebo 12. týdnu, s největší pravděpodobností nepatří k těm, u nichž lze dosáhnout setrvalé virologické odpovědi a mělo by u nich být přehodnoceno přerušení léčby (viz také bod 5.1).

Genotyp 1:

-U pacientů s nedetekovatelnou hladinou HCV-RNA ve 12. týdnu by měla léčba pokračovat po dobu dalších devíti měsíců (t.j. celkem 48 týdnů).

-Pacienti s detekovatelnou hladinou HCV-RNA, ale s jejím poklesem ≥ 2 log oproti výchozí

hodnotě ve 12. týdnu léčby by měli být opakovaně vyšetřeni ve 24. týdnu léčby a v případě nedetekovatelné hladiny HCV-RNA by měli pokračovat v celé léčebné kúře (tj. celkem 48 týdnů). Pokud je však hladina HCV-RNA ve 24. týdnu stále detekovatelná, mělo by se zvážit přerušení léčby.

- U podskupiny pacientů s infekcí virem genotypu 1 a nízkou virovou zátěží (< 600 000 IU/ml), kteří jsou ve 4. týdnu léčby HCV-RNA negativní a zůstávají HCV-RNA negativní ve 24. týdnu, je možno buď léčbu po tomto léčebném období trvajícím 24 týdnů ukončit, nebo je možno

v léčbě pokračovat po dobu dalších 24 týdnů (t.j. celkem 48 týdnů léčby). Nicméně léčba trvající celkově 24 týdnů může být spojena s vyšším rizikem relapsu, než léčba trvající 48 týdnů (viz bod 5.1).

Genotyp 2 nebo 3:

Doporučuje se léčit všechny tyto pacienty dvojkombinací po dobu 24 týdnů, s výjimkou pacientů s koinfekcí HCV/HIV, kteří by měli být léčeni 48 týdnů.

Genotyp 4:

Obecně vzato, pacienti infikovaní genotypem 4 jsou obtížně léčitelní a limitované studijní údaje (n=66) ukazují, že jsou kompatibilní s délkou léčby dvojkombinací genotypu 1.

Dospělí - Trvání léčby – Koinfekce HCV/HIV

Dvojkombinace: Doporučená délka léčby dvojkombinací u pacientů s koinfekcí HCV/HIV je 48 týdnů, bez ohledu na genotyp.

Předpověditelnost toho, zda bude či nebude odpověď u koinfekce HCV/HIV - Bylo prokázáno, že časná virologická odpověď do 12. týdne, definovaná jako 2 log pokles virové nálože nebo nedetekovatelné hladiny HCV-RNA, je prediktivním faktorem setrvalé odpovědi. Negativní prediktivní hodnota pro setrvalou odpověď u pacientů s koinfekcí HCV/HIV léčených přípravkem

ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem byla 99 % (67/68; Klinické hodnocení 1) (viz bod 5.1). U pacientů s koinfekcí HCV/HIV léčených dvojkombinací byla pozorována pozitivní prediktivní hodnota 50 % (52/104; klinické hodnocení 1).

Dospělí - Trvání léčby – Znovu léčení pacienti

Trojkombinace: Prostudujte si prosím SPC bocepreviru.

Dvojkombinace: Předvídatelnost setrvalé virologické odpovědi - Všichni pacienti, bez ohledu na genotyp, u kterých bylo ve 12. týdnu prokázáno snížení sérové HCV-RNA pod dolní hranici detekce, by se měli dvojkombinací léčit 48 týdnů. U znovu léčených pacientů, u kterých se nepodaří dosáhnout ve 12. týdnu virologické odpovědi (tj. HCV-RNA pod dolní hranicí detekce), není pravděpodobné, že bude po 48 týdnech léčby dosaženo setrvalé virologické odpovědi (dále viz bod 5.1).

Doba trvání opětovné léčby delší než 48 týdnů u pacientů s genotypem 1 neodpovídajících na léč bu nebyla v kombinované terapii s pegylovaným interferonem alfa-2b a ribavirinem studována.

Pediatrická populace (pouze dvojkombinace) – Doporučená dávka

Dávkování pro děti ve věku 3 let a starší a mladistvé pacienty se u přípravku ViraferonPeg odvozuje z povrchu těla a u ribavirinu z tělesné hmotnosti. Doporučená dávka přípravku ViraferonPeg je

60 g/m2/týden subkutánně, v kombinaci s ribavirinem 15 mg/kg/den perorálně ve dvou rozdělených dávkách podávaných s jídlem (ráno a večer).

Pediatrická populace (pouze dvojkombinace) - Trvání léčby

Genotyp 1:

Doporučená délka trvání léčby dvojkombinací je jeden rok. Podle extrapolace z klinických údajů o kombinované léčbě standardním interferonem u pediatrických pacientů (negativní prediktivní hodnota 96 % pro interferon alfa-2b/ribavirin), pacienti, u nichž se nedosáhne virologické odpovědi po 12 týdnech léčby, se jen velmi nepravděpodobně stanou trvale odpovídajícími na léčbu. Proto se doporučuje, aby u dětí a dospívajících užívajících kombinaci ViraferonPeg/ribavirin byla léčba přerušena, pokud ve 12. týdnu jejich léčby HCV-RNA poklesne ve srovnání s obdobím před léčbou o < 2 log10 nebo pokud budou mít ve 24. týdnu léčby detekovatelnou HCV-RNA.

Genotyp 2 nebo 3:

Doporučená délka trvání léčby dvojkombinací je 24 týdnů.

Genotyp 4:

V klinickém hodnocení bylo kombinací ViraferonPeg/ribavirin léčeno pouze 5 dětí a dospívajících s genotypem 4. Doporučená délka trvání léčby dvojkombinací je 1 rok. Doporučuje se, aby u dětí a dospívajících užívajících kombinaci ViraferonPeg/ribavirin byla léčba přerušena, pokud ve

12. týdnu jejich léčby HCV-RNA poklesne ve srovnání s obdobím před léčbou o < 2 log10 nebo pokud budou mít ve 24. týdnu léčby detekovatelnou HCV-RNA.

Monoterapie přípravkem ViraferonPeg - Dospělí Doporučená dávka

Pro monoterapii přípravkem ViraferonPeg platí dávkovací schéma 0,5 nebo 1,0 μg/kg/týden.

Nejnižší dostupná síla přípravku ViraferonPeg je 50 g/0,5 ml; vzhledem k tomu u pacientů, jimž je předepsáno 0,5 g/kg/týden, musejí být dávky objemově upraveny, jak ukazuje tabulka 2. Pro dávku

1,0 g/kg je možno provést obdobné objemové úpravy, nebo je možno užít jiné síly, jak ukazuje tabulka 2. Monoterapie přípravkem ViraferonPeg nebyla studována u pacientů s koinfekcí HCV/HIV.

Tabulka 2 Dávkování při monoterapii

 

 

 

0,5 g/kg

1,0 g/kg

 

 

 

 

 

Tělesná

Síla přípravku

Podávejte

Síla přípravku

Podávejte

hmotnost

ViraferonPeg

jednou týdně

ViraferonPeg

jednou týdně

(kg)

( g/0,5 ml)

(ml)

( g/0,5 ml)

(ml)

30-35

50*

0,15

0,2

 

 

 

 

 

36-45

50*

0,2

0,4

 

 

 

 

 

46-56

50*

0,25

0,5

 

 

 

 

 

57-72

0,2

0,4

 

 

 

 

 

73-88

0,4

0,5

 

 

 

 

 

89-106

0,5

0,5

 

 

 

 

 

107-120**

0,4

0,5

Minimální možná dávka při podání perem je 0,2 ml.

*Nutno použít injekční lahvičku.

**Pro pacienty > 120 kg, se dávka přípravku ViraferonPeg musí vypočítat na základě individuální hmotnosti pacienta. K tomu může být potřeba kombinovat různé síly a objemy přípravku ViraferonPeg.

Trvání léčby

U pacientů, kde se dostavila virologická odpověď ve 12. týdnu, by měla léčba pokračovat po dobu dalších nejméně tří měsíců (tedy celkem po dobu šesti měsíců). Eventuální rozhodnutí o dalším prodloužení terapie na celkovou dobu jednoho roku by mělo být založeno na zhodnocení dalších prognostických faktorů (jako je genotyp, věk > 40 let, mužské pohlaví, přítomnost fibrózy).

Modifikace dávkování pro všechny pacienty (monoterapie a kombinovaná léčba)

Pokud se během podávání přípravku ViraferonPeg v monoterapii nebo kombinované léčbě projeví závažné nežádoucí účinky nebo abnormality laboratorních testů, dávkování přípravku ViraferonPeg a/nebo ribavirinu se musí podle potřeby upravit tak, aby nežádoucí účinky opět vymizely. Snížení dávky bocepreviru se nedoporučuje. Boceprevir nesmí být podáván bez přípravku ViraferonPeg a ribavirinu. Protože dodržování režimu léčby může být významné pro její výsledek, měla by být dávka přípravku ViraferonPeg a ribavirinu udržována pokud možno co nejblíže doporučené standardní dávce. Pro úpravu dávek byly v klinických studiích vypracovány pokyny.

Pokyny pro redukci dávek při kombinované terapii

Tabulka 2a Pokyny pro úpravu dávek při kombinované terapii na základě laboratorních parametrů

Laboratorní hodnoty

Snižte pouze denní

Snižte pouze dávku

Přerušte

 

dávku ribavirinu

přípravku

kombinovanou

 

(viz poznámka 1),

ViraferonPeg (viz

terapii, pokud:

 

pokud:

poznámka 2), pokud:

 

Hemoglobin

≥ 8,5 g/dl a < 10 g/dl

-

< 8,5 g/dl

Dospělí: Hemoglobin

 

 

 

u pacientů se

2 g/dl pokles hemoglobinu během kteréhokoli

< 12 g/dl po čtyřech

stabilním srdečním

čtyřtýdenního období během léčby

týdnech redukce

onemocněním

(permanentní snížení dávky)

dávky

v anamnéze

 

 

 

Děti a dospívající:

 

 

 

neuplatňuje se

 

 

 

Leukocyty

-

≥ 1,0 x 109/l

< 1,0 x 109/l

 

 

 

a < 1,5 x 109/l

 

Neutrofily

-

≥ 0,5 x 109/l

< 0,5 x 109/l

 

 

 

a < 0,75 x 109/l

 

Trombocyty

-

≥ 25 x 109/l

< 25 x 109/l

 

 

 

a < 50 x 109/l (dospělí)

(dospělí)

 

 

 

≥50 x 109/l a < 70 x 109/l

< 50 x 109/l (děti

 

 

 

(děti a dospívající)

a dospívající)

Bilirubin

– přímý

-

-

2,5 x ULN*

Bilirubin

– nepřímý

> 5 mg/dl

-

> 4 mg/dl

 

 

 

 

(po > 4 týdny)

Sérový kreatinin

-

-

> 2,0 mg/dl

Clearance kreatininu

-

-

Vysaďte ribavirin,

 

 

 

 

pokud je CrCl

 

 

 

 

< 50 ml/min

Alaninaminotransfe-

-

-

2 x vyšší než

ráza (ALT)

 

 

výchozí hodnoty

 

nebo

 

 

a > 10 x ULN*

aspartátaminotransfe-

 

 

2 x vyšší než

ráza (AST)

 

 

výchozí hodnoty

 

 

 

 

a > 10 x ULN*

*Horní limit normálního rozmezí

Poznámka 1: U dospělých pacientů je první snížení dávky ribavirinu o 200 mg/den (s výjimkou pacientů užívajících 1 400 mg, u kterých by se měla dávka snižovat o 400 mg/den). Pokud je třeba, druhé snížení dávky ribavirinu je o dalších 200 mg/den. Pacienti, jejichž dávka ribavirinu je snížena na 600 mg denně, budou užívat jednu tobolku 200 mg ráno a dvě tobolky 200 mg večer.

U dětí a dospívajících pacientů je první snížení dávky ribavirinu na 12 mg/kg/den, a druhé snížení dávky ribavirinu na 8 mg/kg/den.

Poznámka 2: U dospělých pacientů je první snížení dávky přípravku ViraferonPeg na 1 μg/kg/týden. Pokud je třeba, druhé snížení dávky přípravku ViraferonPeg je na 0,5 μg/kg/týden.

U pacientů s přípravkem ViraferonPeg v monoterapii: pro snížení dávky postupujte podle pokynů pro redukci dávkování v monoterapii.

U dětí a dospívajících pacientů je první snížení dávky přípravku ViraferonPeg na 40 µg/m2/týden a druhé snížení dávky přípravku ViraferonPeg na 20 µg/m2/týden.

Redukce dávky přípravku ViraferonPeg u dospělých lze dosáhnout buď snížením předepsaného objemu na polovinu, nebo užitím dávky o nižší síle, jak ukazuje tabulka 2b. Redukce dávky přípravku

ViraferonPeg se u dětí a dospívajících dosahuje dvoustupňovou úpravou doporučené dávky z původní počáteční dávky 60 g/m2/týden na 40 g/m2/týden a pak na 20 g/m2/týden, pokud je třeba.

Tabulka 2b Dvoufázová redukce dávek přípravku ViraferonPeg při kombinované terapii u dospělých

První redukce dávky přípravku ViraferonPeg na

Druhá redukce dávky přípravku ViraferonPeg na

1 µg/kg

 

 

 

0,5 µg/kg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tělesná

Síla

Podané

Podaný

 

Síla

Podané

Podaný

přípravku

množství

objem

 

přípravku

množství

objem

hmotno

Tělesná

Viraferon

přípravk

přípravk

Viraferon

přípravk

přípravk

st

hmotnost

Peg

u

u

Peg

u

u

(kg)

(kg)

(µg/0,5

Viraferon

Viraferon

(µg/0,5

Viraferon

Viraferon

 

 

 

ml)

Peg (µg)

Peg (ml)

 

ml)

Peg (µg)

Peg (ml)

 

 

 

 

 

 

 

 

< 40

0.35

< 40

0.2

40 – 50

0.2

40 – 50

0.25

51 – 64

0.35

51 – 64

0.2

65 – 75

0.35

65 – 75

0.35

76 – 85

0.5

76 – 85

0.2

86 - 105

0.4

86 – 105

0.5

> 105

0.35

> 105

0.4

Pokyny pro redukci dávkování přípravku ViraferonPeg v monoterapii u dospělých

Pokyny pro úpravu dávkování u dospělých pacientů užívajících přípravek ViraferonPeg v monoterapii jsou shrnuty v tabulce 3a.

Tabulka 3a Pokyny pro úpravu dávkování přípravku ViraferonPeg v monoterapii u dospělých na základě laboratorních parametrů

Laboratorní hodnoty

Snižte dávku přípravku

Přerušte léčbu přípravkem

 

ViraferonPeg na polovinu,

ViraferonPeg, pokud:

 

pokud:

 

Neutrofily

≥ 0,5 x 109/l a < 0,75 x 109/l

< 0,5 x 109/l

 

 

 

Trombocyty

≥ 25 x 109/l a < 50 x 109/l

< 25 x 109/l

 

 

 

U dospělých pacientů užívajících 0,5 g/kg přípravku ViraferonPeg v monoterapii lze snížení dávky provést snížením předepsaného objemu o polovinu, jak je uvedeno v tabulce 3b.

Tabulka 3b Redukovaná dávka přípravku ViraferonPeg (0,25 g/kg) při schématu 0,5 g/kg v monoterapii u dospělých

Tělesná

Síla přípravku

Podávané

Podávaný objem

hmotnost

ViraferonPeg

množství

přípravku ViraferonPeg

(kg)

( g/0,5ml)

přípravku

(ml)

 

 

ViraferonPeg ( g)

 

30 - 35

50*

0,08

 

 

 

 

36 - 45

50*

0,1

 

 

 

 

46 - 56

50*

0,13

 

 

 

 

57 - 72

80*

0,1

 

 

 

 

73 - 88

0,2

 

 

 

 

89 - 106

0,25

 

 

 

 

107 - 120**

0,2

Minimální možná dávka při podání perem je 0,2 ml.

*Nutno použít injekční lahvičku.

**Pro pacienty > 120 kg, se dávka přípravku ViraferonPeg musí vypočítat na základě individuální hmotnosti pacienta. K tomu může být potřeba kombinovat různé síly a objemy přípravku ViraferonPeg.

U dospělých pacientů užívajících 1,0 g/kg přípravku ViraferonPeg v monoterapii lze snížení dávky provést snížením předepsaného objemu o polovinu nebo použitím nižší síly, jak je uvedeno v tabulce 3c.

Tabulka 3c Redukovaná dávka přípravku ViraferonPeg (0,5 g/kg) při schématu 1,0 g/kg v monoterapii u dospělých

Tělesná

Síla přípravku

Podávané

Podávaný objem

hmotnost

ViraferonPeg

množství

přípravku ViraferonPeg

(kg)

( g/0,5ml)

přípravku

(ml)

 

 

ViraferonPeg ( g)

 

30 - 35

50*

0,15

 

 

 

 

36 - 45

50*

0,20

 

 

 

 

46 - 56

50*

0,25

 

 

 

 

57 - 72

0,2

 

 

 

 

73 - 88

0,4

 

 

 

 

89 - 106

0,5

 

 

 

 

107 - 120**

0,4

Minimální možná dávka při podání perem je 0,2 ml.

*Nutno použít injekční lahvičku.

**Pro pacienty > 120 kg, se dávka přípravku ViraferonPeg musí vypočítat na základě individuální hmotnosti pacienta. K tomu může být potřeba kombinovat různé síly a objemy přípravku ViraferonPeg.

Speciální populace

Poškození funkce ledvin Monoterapie

Přípravek ViraferonPeg by měl být u pacientů se středně závažným až závažným ledvinným poškozením používán s opatrností. U pacientů se středně závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 30 - 50 ml/minutu) by měla být počáteční dávka přípravku ViraferonPeg snížena o 25 %. U pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 15 – 29 ml/minutu) by měla být počáteční dávka přípravku ViraferonPeg snížena o 50 %. Údaje o použití přípravku ViraferonPeg

u pacientů s clearance kreatininu < 15 ml/minutu nejsou k dispozici (viz bod 5.2). Pacienti se závažnou poruchou ledvin včetně pacientů na hemodialýze musí být pečlivě sledováni. Pokud se funkce ledvin během léčby zhorší, měla by být léčba přípravkem ViraferonPeg ukončena.

Kombinovaná léčba

Pacienti s clearance kreatininu < 50 ml/minutu nesmějí být léčeni přípravkem ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem (viz SPC ribavirinu). Pacienti s poruchou funkce ledvin, kterým je

přípravek ViraferonPeg podáván v kombinované léčbě, by měli být sledováni s větší pozorností s ohledem na možný rozvoj anemie.

Poškození jater

Bezpečnost a účinnost terapie přípravkem ViraferonPeg u pacientů se závažnou jaterní dysfunkcí dosud nebyly hodnoceny, a proto nesmí být přípravek ViraferonPeg těmto nemocným podáván.

Starší pacienti ( 65 let)

Nebyly zjištěny žádné změny farmakokinetiky přípravku ViraferonPeg v závislosti na věku. Z údajů o podání jednotlivé dávky přípravku ViraferonPeg pacientům ve vyšším věku vyplývá, že není nutná úprava dávky ve vztahu k věku pacienta (viz bod 5.2).

Pediatrická populace

Přípravek ViraferonPeg lze užívat v kombinaci s ribavirinem u pediatrických pacientů ve věku 3 let a starších.

Způsob podání

Přípravek ViraferonPeg se má podávat jako subkutánní injekce. Informace o zvláštním zacházení viz bod 6.6. Pokud lékař rozhodne, že je to vhodné mohou si pacienti přípravek ViraferonPeg injikovat sami, s další lékařskou péčí v případě potřeby.

4.3 Kontraindikace

-Hypersenzitivita na léčivou látku nebo kterýkoli z interferonů nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1;

-Závažná preexistující srdeční choroba v anamnéze, včetně nestabilní nebo nekontrolované choroby srdeční v předchozích šesti měsících (viz bod 4.4);

-Vážný, oslabující zdravotní stav;

-Autoimunitní hepatitida nebo autoimunitní choroba v anamnéze;

-Závažná jaterní dysfunkce nebo dekompenzovaná jaterní cirhóza;

-Preexistující onemocnění štítné žlázy, které nelze konvenční léčbou upravit;

-Epilepsie a/nebo snížená funkce centrálního nervového systému (CNS);

-HCV-HIV pacienti s cirhózou a při Child-Pughově skóre ≥ 6;

-Kombinace přípravku ViraferonPeg s telbivudinem.

Pediatrická populace

-Existující závažné psychiatrické onemocnění nebo závažné psychiatrické onemocnění

v anamnéze, zejména těžké deprese, sebevražedné myšlenky nebo pokusy o sebevraždu.

Kombinovaná léčba

Prostudujte si také SPC ribavirinu a bocepreviru, pokud je přípravek ViraferonPeg podáván v kombinované léčbě u pacientů s chronickou hepatitidou C.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Účinky na psychiku a centrální nervový systém (CNS)

U některých pacientů byly během léčby přípravkem ViraferonPeg pozorovány závažné účinky na CNS, zejména deprese, sebevražedné myšlenky a pokusy, a to i po ukončení léčby, zejména během následného 6-ti měsíčního období sledování. U interferonů alfa byly pozorovány další účinky na CNS, včetně agresivního chování (někdy namířeného proti druhým, jako jsou vražedné myšlenky), bipolárních poruch, mánie, zmatenosti a změn duševního stavu. Pacienti by měli být pečlivě sledováni pro případné známky nebo příznaky psychiatrických poruch. Pokud se takové příznaky objeví, musí ošetřující lékař brát v úvahu potenciální závažnost těchto nežádoucích účinků a měl by zvážit nutnost jejich adekvátní léčby. Pokud psychiatrické symptomy přetrvávají nebo se zhoršují, nebo jsou zjištěny sebevražedné nebo vražedné myšlenky, doporučuje se léčbu s přípravkem ViraferonPeg přerušit

a u pacienta pokračovat s odpovídající psychiatrickou léčbou.

Pacienti s existujícím závažným psychiatrickým onemocněním nebo se závažným psychiatrickým onemocněním v anamnéze

Jestliže se u dospělých pacientů s existujícím závažným psychiatrickým onemocněním nebo se závažným psychiatrickým onemocněním v anamnéze usoudí, že je nezbytná léčba peginterferonem alfa-2b, měla by být zahájena pouze po zajištění odpovídajících individuálních diagnostických

a terapeutických opatření k léčbě psychiatrického stavu.

- U dětí a dospívajících s existujícím závažným psychiatrickým onemocněním nebo se závažným psychiatrickým onemocněním v anamnéze je užívání přípravku ViraferonPeg kontraindikováno (viz bod 4.3). U dětí a dospívajících léčených interferonem alfa-2b v kombinaci s ribavirinem byly

v průběhu léčby a během 6-měsíčního následného sledování po léčbě oproti dospělým pacientům častěji hlášeny sebevražedné myšlenky nebo pokusy (2,4 % oproti 1 %). Stejně jako u dospělých pacientů, u dětí a dospívajících docházelo k jiným psychiatrickým nežádoucím příhodám (např. depresi, emoční labilitě a spavosti).

Pacienti s užíváním/zneužíváním psychoaktivních látek

U pacientů s infekcí HCV, kteří současně trpí poruchami způsobenými užíváním psychoaktivních látek (alkohol, konopí atd.) je při léčbě interferonem alfa zvýšené riziko rozvoje psychiatrických poruch nebo zhoršení stávajících psychiatrických poruch. Pokud je léčba interferonem alfa považována u těchto pacientů za nezbytnou, má být pečlivě posouzena přítomnost psychiatrických komorbidit a rizika užívání jiných psychoaktivních látek. Pokud je to nezbytné, je třeba při vyšetření, léčbě a sledování pacienta zvážit interdisciplinární přístup se zapojením psychiatra nebo odborníka na závislosti. Pacienta je třeba pečlivě sledovat v průběhu léčby a dokonce i po přerušení léčby. Doporučuje se včasný zásah při opětovném nástupu nebo při rozvoji psychiatrických poruch.

Růst a vývoj (děti a dospívající)

V průběhu léčby, která trvala až 48 týdnů, byl u pacientů ve věku 3 až 17 let častý pokles tělesné hmotnosti a inhibice růstu. Dlouhodobé údaje dostupné u dětí léčených kombinací pegylovaný interferon/ribavirin naznačují podstatné zpomalení růstu. Třicet dva procent (30/94) subjektů vykázalo 5 let po dokončení léčby pokles o > 15 percentilů v percentilu „výška k věku“ (viz body 4.8 a 5.1).

Individuální hodnocení poměru přínosu/rizika u dětí

Očekávaný prospěch z léčby by se měl pečlivě zvážit oproti zjištěním týkajícím se bezpečnosti u dětí a dospívajících, která vyplývají z klinických hodnocení (viz body 4.8 a 5.1).

-Je důležité vzít v úvahu, že kombinovaná léčba navodila inhibici růstu, která u některých pacientů vedla k nižší tělesné výšce.

-Toto riziko by se mělo zvážit oproti charakteristikám onemocnění u dítěte, například známkám progrese nemoci (zejména fibróze), komorbiditám, které mohou negativně ovlivnit progresi nemoci (např. HIV koinfekci), i proti prognostickým faktorům odpovědi (genotypu HCV

a virové náloži)

Pokud je to jen možné, dítě by mělo být léčeno po pubertálním růstovém spurtu, aby se snížilo riziko inhibice růstu. I když jsou údaje omezené, nebyly v observační studii s následným pozorováním trvajícím 5 let zaznamenány žádné důkazy dlouhodobých účinků na pohlavní zrání.

U některých pacientů léčených vyššími dávkami pro onkologické indikace, obvykle pak u pacientů ve vyšším věku, byla pozorována významnější otupělost a kóma, včetně případů encefalopatie. Třebaže většinou jde o účinky reverzibilní, u některých pacientů trvala úprava až tři týdny. Velmi vzácně se při léčbě vysokými dávkami interferonu alfa objevily záchvaty.

Všichni sledovaní pacienti ve vybraných klinických studiích s chronickou hepatitidou C podstoupili před zavedením léčby jaterní biopsii, ale v některých případech (tj. pacienti s genotypem 2 a 3) může léčba probíhat bez histologického ověření. Běžné léčebné postupy by se měly konzultovat, zda je jaterní biopsie potřebná před zahájením léčby.

Akutní přecitlivělost

Akutní reakce z přecitlivělosti (např. urtikarie, angioedém, bronchokonstrikce, anafylaxe) byly při léčbě interferonem alfa-2b pozorovány vzácně. Pokud se taková reakce při podávání přípravku ViraferonPeg vyskytne, přerušte léčbu a neprodleně zahajte vhodnou terapii. Přechodně se objevující exantémy nevyžadují přerušení léčby.

Kardiovaskulární systém

Podobně jako při léčbě interferonem alfa-2b je i při podávání přípravku ViraferonPeg vyžadováno pečlivě monitorovat dospělé pacienty, kteří mají v anamnéze městnavé srdeční selhání, infarkt myokardu a/nebo dřívější či současné poruchy srdečního rytmu. U pacientů s preexistujícími srdečními obtížemi se doporučuje provést ještě před zahájením léčby a poté i v jejím průběhu elektrokardiografické vyšetření. Srdeční arytmie (především supraventrikulární) obvykle dobře reagují na konvenční léčbu, v některých případech však mohou vyžadovat přerušení léčby přípravkem ViraferonPeg. Nejsou k dispozici žádné údaje u dětí a dospívajících se srdečním onemocněním

v anamnéze.

Selhání jater

Přípravek ViraferonPeg zvyšuje u pacientů s cirhózou riziko dekompenzace jater a smrti. Jako při léčbě všemi interferony, přerušte užívání přípravku ViraferonPeg u těch pacientů, u kterých se prodlužují markery koagulace, což může být známkou jaterní dekompenzace. Jaterní enzymy a jaterní funkce musí být u cirhotických pacientů pečlivě sledovány.

Pyrexie

Pyrexie může být součástí tzv. chřipkového (flu-like) syndromu, jehož výskyt je při léčbě interferony relativně častý; je třeba vyloučit ostatní možné příčiny přetrvávající pyrexie.

Hydratace

U pacientů léčených přípravkem ViraferonPeg je nutno zajistit adekvátní hydrataci, neboť u některých nemocných léčených alfa-interferony byla zaznamenána hypotenze v důsledku deplece tekutin. Náhrada tekutin může být nezbytná.

Změny na plicích

U pacientů léčených interferonem alfa se ojediněle vyskytly plicní infiltráty, pneumonitidy

a pneumonie, v některých případech s fatálním koncem. U každého pacienta, u kterého se projeví pyrexie, kašel, dušnost či respirační příznaky, musí být proveden rentgen hrudníku. Jestliže rentgen hrudníku ukáže přítomnost plicních infiltrátů nebo je zjištěno zřejmé zhoršení funkce plic, je třeba pacienta pečlivě sledovat a případně přerušit podávání interferonu alfa. Zmírnění až ústupu pulmonálních nežádoucích účinků lze dosáhnout okamžitým přerušením podávání interferonu alfa a zahájením léčby kortikosteroidy.

Autoimunitní onemocnění

Při léčbě interferony alfa byl zaznamenán vznik autoprotilátek a autoimunitních poruch. Pacienti predisponovaní k rozvoji autoimunitních poruch jsou vystaveni vyššímu riziku. Nemocné se známkami a příznaky odpovídajícími autoimunitnímu onemocnění je třeba pečlivě vyšetřit a znovu zhodnotit poměr potenciálního přínosu a rizika pokračující terapie interferonem (viz též bod 4.4 Změny funkce štítné žlázy a bod 4.8).

Mezi pacienty s chronickou hepatitidou C léčenými interferonem byly hlášeny případy Vogtova- Koyanagiho-Haradova (VKH) syndromu. Jedná se o granulomatózní zánětlivé onemocnění postihující oči, sluchový aparát, mozkomíšní pleny a kůži. Při podezření na VKH syndrom by se měla antivirová léčba vysadit a zvážit terapie kortikosteroidy (viz bod 4.8).

Poruchy zraku

Vzácně byly uváděny po terapii interferony alfa poruchy zraku (viz bod 4.8), včetně krvácení do sítnice, retinálních exsudátů, serózního odchlípení sítnice a okluze retinální tepny či žíly. Všichni pacienti by měli mít provedeno základní vyšetření zraku. Také každý léčený pacient, který si začne stěžovat na poruchy zraku, včetně ztráty ostrosti vidění nebo zmenšení vizuálního pole musí být okamžitě a důkladně vyšetřen. Během terapie přípravkem ViraferonPeg se doporučují pravidelná vyšetření zraku, zejména u pacientů s chorobami, které by mohly mít souvislost s retinopatií, jako např. diabetes mellitus nebo hypertenze. Mělo by být zváženo přerušení podávání přípravku ViraferonPeg u těch pacientů, u nichž se nově objeví nebo zhorší poruchy zraku.

Změny funkce štítné žlázy

U dospělých pacientů s chronickou hepatitidou C léčených interferony alfa se zřídka objeví abnormality funkce štítné žlázy, ať už jde o hypotyreózu či hypertyreózu. Přibližně u 21 % dětí léčených kombinovanou léčbou ViraferonPeg/ribavirin došlo ke zvýšení thyreotropního hormonu (TSH). U dalších přibližně 2 % nastal přechodný pokles pod dolní limit normálu. Před začátkem léčby přípravkem ViraferonPeg musí být zhodnoceny hladiny TSH a jakékoli v této době zjištěné abnormality štítné žlázy musí být léčeny konvenční léčbou. Pokud se u pacienta v průběhu léčby vyskytnou symptomy, odpovídající možné dysfunkci štítné žlázy, vyšetřete hladiny TSH. V přítomnosti této dysfunkce lze v podávání přípravku ViraferonPeg pokračovat jen tehdy, lze-li pomocí léku udržet hodnoty TSH v rámci normálního rozmezí. Pro zjištění dysfunkce štítné žlázy by děti

a dospívající pacienti měli být monitorováni každé 3 měsíce (např. TSH).

Metabolické poruchy

Byla pozorována hypertriglyceridemie a zhoršení hypertriglyceridemie, někdy závažné. Proto se doporučuje monitorovat hladiny lipidů.

Koinfekce HCV/HIV

Mitochondriální toxicita a laktátová acidóza

U pacientů infikovaných HIV, kteří dostávají souběžně vysoce aktivní anti-retrovirovou léčbu (Highly Active Anti-Retroviral Therapy - HAART) může vzrůstat riziko vývoje laktátové acidózy. Opatrnosti je třeba v případě přidání přípravku ViraferonPeg a ribavirinu k HAART terapii (viz SPC ribavirinu).

Jaterní dekompenzace u pacientů infikovaných současně HCV/HIV s pokročilou cirhózou

U pacientů s pokročilou cirhózou, infikovaných současně HCV a HIV, kteří dostávají HAART terapii, může vzrůstat riziko jaterní dekompenzace a smrti. Přidání léčby alfa interferony samotnými nebo

v kombinaci s ribavirinem může riziko u této skupiny pacientů zvýšit. Další vstupní faktory u koinfikovaných pacientů, které mohou být spojeny s vyšším rizikem jaterní dekompenzac e, zahrnují léčbu didanosinem a zvýšenou koncentraci bilirubinu v séru.

Koinfikovaní pacienti léčení současně anti-retrovirovou (ARV) léčbou a léky proti hepatitidě by měli být přísně sledováni, se stanovováním jejich Child-Pughova skóre během léčby. U pacientů s progresí do jaterní dekompenzace by měla být léčba proti hepatitidě okamžitě přerušena a ARV léčba přehodnocena.

Hematologické abnormality u pacientů infikovaných současně HCV/HIV

U pacientů se současnou infekcí HCV/HIV léčených peginterferonem alfa-2b/ribavirinem a HAART může být oproti pacientům infikovaným pouze HCV zvýšeno riziko rozvoje hematologických abnormalit (například neutropenie, trombocytopenie a anemie). Ačkoliv většinu z nich lze zvládnout snížením dávky, je u této skupiny pacientů nutné důkladné monitorování hematologických parametrů (viz bod 4.2 a pod „Laboratorní testy“ a bod 4.8).

U pacientů léčených zidovudinem a kombinovanou terapií přípravku ViraferonPeg s ribavirinem

a zidovudinem je zvýšeno riziko rozvoje anemie, současné užívání této kombinace se zidovudinem se proto nedoporučuje (viz bod 4.5).

Pacienti s nízkými počty CD4

U pacientů infikovaných současně HCV/HIV jsou k dispozici omezené údaje o účinnosti

a bezpečnosti (N=25) od subjektů s počtem CD4 menším než 200 buněk/μl. V léčbě pacientů s nízkými počty CD4 je proto nutno postupovat opatrně.

Nahlédněte, prosím, do příslušných SPC antiretrovirových léčivých přípravků, které budou užívány souběžně s léčbou HCV, kvůli povědomí o toxických účincích specifických pro každý přípravek

a jejich zvládání a kvůli možnosti překrývání toxických účinků s přípravkem ViraferonPeg a ribavirinem.

HCV/HBV koinfekce

U pacientů současně infikovaných virem hepatitidy B a C léčených interferonem byly hlášeny případy reaktivace onemocnění hepatitidou B (některé s vážnými následky). Frekvence takové reaktivace se zdá být nízká.

Před zahájením léčby interferonem u hepatitidy C mají být všichni pacienti vyšetřeni na hepatitidu B; pacienti současně infikovaní virem hepatitidy B a C musí být následně sledováni a léčeni podle současných klinických pokynů.

Onemocnění zubů a periodontu

U pacientů dostávajících kombinovanou terapii přípravku ViraferonPeg s ribavirinem bylo hlášeno poškození zubů a dásní, které může vést až ke ztrátě zubů. Navíc během dlouhodobé léčby kombinací přípravku ViraferonPeg s ribavirinem by mohla suchost ústní dutiny způsobit poškození zubů a sliznice ústní dutiny. Pacienti by si měli důkladně dvakrát denně čistit zuby a chodit na pravidelné zubní prohlídky. U některých pacientů může dojít i ke zvracení. Pokud se tato reakce objeví, je vhodné doporučit důkladně si poté vypláchnout ústa.

Příjemci transplantovaných orgánů

U příjemců transplantovaných jater nebo jiných orgánů nebyla účinnost a bezpečnost samotného přípravku ViraferonPeg nebo v kombinaci s ribavirinem při léčbě hepatitidy C studována. Předběžná data ukazují, že léčba interferonem alfa může být spojena se zvýšeným počtem odmítnutí ledvinového štěpu. Bylo také hlášeno odmítnutí jaterního štěpu.

Ostatní

Vzhledem k některým zprávám o tom, že interferon alfa-2b může exacerbovat preexistující onemocnění psoriázou a sarkoidózou, doporučuje se podávat přípravek ViraferonPeg pacientům s psoriázou a sarkoidózou pouze tehdy, převýší-li očekávaný prospěch možné riziko.

Laboratorní testy

U všech pacientů musí být před zahájením léčby provedeny standardní hematologická a biochemická vyšetření a test funkce štítné žlázy. Za přijatelné výchozí hodnoty před zahájením léčby přípravkem ViraferonPeg jsou považovány následující hodnoty:

 

Trombocyty

100 000/mm3

 

Neutrofily

1 500/mm3

 

TSH

v rámci normálního rozmezí

Laboratorní vyšetření se provádí ve 2. a 4. týdnu léčby a potom periodicky podle potřeby klinického průběhu léčby. V průběhu léčby by se měla periodicky měřit HCV-RNA (viz bod 4.2).

Dlouhodobá udržovací léčba

V klinickém hodnocení bylo prokázáno, že peginterferon alfa-2b podáván v nízké dávce (0,5 µg/kg/týden) není účinný v dlouhodobé udržovací monoterapii (o střední délce léčby 2,5 roku) za účelem prevence progrese onemocnění u nereagujících pacientů s kompenzovanou cirhózou. V porovnání s neléčenými pacienty nebylo zaznamenáno žádné statisticky významné ovlivnění doby do vzniku první klinické příhody (hepatální dekompenzace, hepatocelulární karcinom, úmrtí a/nebo transplantace jater). Přípravek ViraferonPeg by proto neměl být používán k dlouhodobé udržovací terapii.

Důležité informace o některých složkách přípravku ViraferonPeg

Pacienti se vzácně se vyskytujícími dědičnými problémy s intolerancí fruktózy, malabsorpcí glukózy- galaktózy nebo insuficiencí sacharázy-izomaltázy by neměli tento přípravek používat.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) v 0,7 ml, t.j. v podstatě je bez sodíku.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.

Telbivudin

Klinická studie hodnotící podávání kombinace telbivudinu 600 mg denně se subkutánně podávaným pegylovaným interferonem alfa-2a v dávce 180 mikrogramů 1x týdně ukazuje, že tato kombinace je spojena se zvýšeným rizikem vzniku periferní neuropatie. Mechanizmus vedoucí k těmto příhodám není znám (viz body 4.3, 4.4 a 4.5 SPC telbivudinu). Navíc nebyla prokázána bezpečnost a účinnost telbivudinu v kombinaci s interferony při léčbě chronické hepatitidy typu B. Z toho důvodu je kombinace přípravku ViraferonPeg s telbivudinem kontraindikována (viz bod 4.3).

Methadon

U pacientů s chronickou hepatitidou typu C, kteří byli na stabilní metadonové udržovací léčbě a nebyli doposud léčeni peginterferonem alfa-2b, zvýšilo přidání 1,5 mikrogramu/kg/týden přípravku ViraferonPeg podkožně po dobu 4 týdnů AUC R-metadonu přibližně o 15 % (95 % CI pro procento AUC přibližně 103 – 128 %). Klinický význam tohoto nálezu není znám; pacienti by však měli být sledováni s ohledem na možný výskyt známek a příznaků jak prohloubeného sedativního účinku, tak i respirační deprese. Zvláště u pacientů s vysokými dávkami metadonu by mělo být

zváženo riziko prodloužení QTc.

Vliv peginterferonu alfa-2b na současně podávané lék y

Potenciální interakce peginterferonu alfa-2b (ViraferonPeg) na substráty metabolických enzymů byla hodnocena ve 3 farmakologických studiích s vícenásobnými dávkami. V těchto studiích byly zkoumány vlivy peginterferonu alfa-2b (ViraferonPeg) v režimech s vícenásobnými dávkami

u subjektů s hepatitidou C (1,5 μg/týden) nebo na zdravých subjektech (1 μg/týden nebo 3 μg/týden) (tabulka 4). Klinicky významná farmakokinetická interakce mezi peginterferonem alfa-2b (ViraferonPeg) a tolbutamidem, midazolamem nebo dapsonem nebyla pozorována; proto při podávání peginterferonu alfa-2b (ViraferonPeg) spolu s léky metabolizovanými CYP2C9, CYP3A4

a N-acetyltransferázou není nutná žádná úprava dávkování. Současné podávání peginterferonu alfa-2b (ViraferonPeg) s kofeinem nebo desipraminem mírně zvýšilo expozici kofeinu a desipraminu. Pokud je pacientům podáván přípravek ViraferonPeg s léky metabolizovanými CYP1A2 nebo CYP2D6, je nepravděpodobné, že míra poklesu aktivity cytochromu P 450 bude mít klinický význam s vyjímkou léků, které mají úzký terapeutický index (tabulka 5).

Tabulka 4 Vliv peginterferonu alfa-2b na současně podávané léky

 

Současně podávané

Dávka

Studovaná

Poměr geometrických

léky

peginterferonu

populace

průměrů (poměr s/bez

 

alfa-2b

 

peginterferonu alfa-2b)

 

 

 

AUC

Cmax

 

 

 

(90 % CI)

(90 % CI)

Kofein

1,5 μg/kg/týden

Subjekty

1,39

1,02

(substrát CYP1A2)

(4 týdny)

s chronickou

(1,27; 1,51)

(0,95; 1,09)

 

 

hepatitidou C

 

 

 

 

(N=22)

 

 

 

1 μg/kg/týden

Zdravé subjekty

1,18

1,12

 

(4 týdny)

(N=24)

(1,07; 1,31)

(1,05; 1,19)

 

3 μg/kg/týden

Zdravé subjekty

1,36

1,16

 

(2 týdny)

(N=13)

(1,25; 1,49)

(1,10; 1,24)

Tolbutamid

1,5 μg/kg/týden

Subjekty

1,1#

NA

(substrát CYP2C9)

(4 týdny)

s chronickou

(0,94; 1,28)

 

 

 

hepatitidou C

 

 

 

 

(N=22)

 

 

 

1 μg/kg/týden

Zdravé subjekty

0,90#

NA

 

(4 týdny)

(N=24)

(0,81; 1,00)

 

 

3 μg/kg/týden

Zdravé subjekty

0,95

0,99

 

(2 týdny)

(N=13)

(0,89; 1,01)

(0,92; 1,07)

Dextromethorfan

1,5 μg/kg/týden

Subjekty

0,96##

NA

hydrobromid

(4 týdny)

s chronickou

(0,73; 1,26)

 

(substrát CYP2D6

 

hepatitidou C

 

 

a CYP3A)

 

(N=22)

 

 

 

1 μg/kg/týden

Zdravé subjekty

2,03#

NA

 

(4 týdny)

(N=24)

(1,55; 2,67)

 

Desipramin

3 μg/kg/týden

Zdravé subjekty

1,30

1,08

(substrát CYP2D6)

(2 týdny)

(N=13)

(1,18; 1,43)

(1,00; 1,16)

Midazolam

1,5 μg/kg/týden

Subjekty

1,07

1,12

(substrát CYP3A)

(4 týdny)

s chronickou

(0,91; 1,25)

(0,94; 1,33)

 

 

hepatitidou C

 

 

 

 

(N=24)

 

 

 

1 μg/kg/týden

Zdravé subjekty

1,07

1,33

 

(4 týdny)

(N=24)

(0,99; 1,16)

(1,15; 1,53)

 

3 μg/kg/týden

Zdravé subjekty

1,18

1,24

 

(2 týdny)

(N=13)

(1,06; 1,32)

(1,07; 1,43)

Dapson

1,5 μg/kg/týden

Subjekty

1,05

1,03

(substrát

(4 týdny)

s chronickou

(1,02; 1,08)

(1,00; 1,06)

N-acetyltransferázy)

 

hepatitidou C

 

 

 

 

(N=24)

 

 

# Vypočteno ze shromážděných dat moči v intervalu 48 hod ## Vypočteno ze shromážděných dat moči v intervalu 24 hod

Tabulka 5 Opatření při současném podávání (přípravek ViraferonPeg musí být s následujcícmi léky podáván s opatrností)

Léky

Známky, příznaky a léčba

Mechanismus a rizikové faktory

Theofylin

Společné podávánání theofylinu

Metabolismus theofylinu je

 

s přípravkem (ViraferonPeg) může

potlačen inhibičním účinkem

 

zvýšit koncentrace theofylinu

přípravku (ViraferonPeg) na

 

v krvi. Doporučuje se opatrné

CYP1A2.

 

společné podávání theofylinu

 

 

s přípravkem (ViraferonPeg). Při

 

 

společném podávání s přípravkem

 

 

(ViraferonPeg) je nezbytné

 

 

prostudovat příbalové informace

 

 

theofylinu.

 

Thioridazin

Společné podávánání thioridazinu

Metabolismus thioridazinu je

 

s přípravkem (ViraferonPeg) může

potlačen inhibičním účinkem

 

zvýšit koncentrace thioridazinu

přípravku (ViraferonPeg) na

 

v krvi. Doporučuje se opatrné

CYP2D6.

 

společné podávání thioridazinu

 

 

s přípravkem (ViraferonPeg). Při

 

 

společném podávání s přípravkem

 

 

(ViraferonPeg) je nezbytné

 

 

prostudovat příbalové informace

 

 

thioridazinu.

 

Theofylin,

Při podávání v kombinaci s jinými

Metabolismus jiných léků v játrech

antipyrin,

interferonovými přípravky byla

může být potlačen.

warfarin

hlášena elevace koncentrací těchto

 

 

léků v krvi, proto je třeba

 

 

opatrnosti.

 

Zidovudin

Při podávání v kombinaci s jinými

Mechanismus účinku není znám,

 

interferonovými přípravky může

ale má se za to, že oba léky mají

 

být zesílen supresivní vliv na fuknci

depresivní účinky na kostní dřeň.

 

kostní dřeně a může se zhoršit

 

 

redukce krevních buněk, jako je

 

 

pokles leukocytů.

 

Imunosupresivní léčba

Při podávání v kombinaci s jinými

Má se za to, že mohou být

 

interferonovými přípravky může

vyvolány reakce rejekce

 

být účinek imunosupresivní léčby

implantátu.

 

u pacientů po transplantaci (ledvin,

 

 

kostní dřeně, atd.) oslabený.

 

Ve farmakokinetických studiích s vícečetnými dávkami nebyly mezi přípravkem ViraferonPeg a ribavirinem zjištěny žádné farmakokinetické interakce.

Koinfekce HCV/HIV

Nukleosidová analoga

Užívání nukleosidových analogů, samotných nebo v kombinaci s ostatními nukleosidy, vedlo ke vzniku laktátové acidózy. Z pohledu farmakologie ribavirin zvyšuje fosforylaci purinových nukleosidů in vitro. Tato aktivita by mohla potencovat riziko laktátové acidózy indukované analogy purinových nukleosidů (např. didanosin nebo abakavir). Společné podávání ribavirinu a didanosinu se nedoporučuje. Byla zaznamenána hlášení mitochondriální toxicity, zvláště laktátové acidózy

a pankreatitidy, některá z nich fatální (viz SPC ribavirinu).

U ribavirinu byla hlášena exacerbace anemie, pokud se jako součást léčebného schématu HIV podával zidovudin, přesný mechanizmus tohoto jevu však zatím není vysvětlen. Současné užívání ribavirinu se zidovudinem se nedoporučuje kvůli zvýšenému riziku anemie (viz bod 4.4). Je třeba zvážit nahrazení

zidovudinu v kombinačním schématu již zavedené antiretrovirové terapie (ART). Je to obzvlášť důležité u pacientů s anamnézou anemie navozené zidovudinem.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Ženy ve fertilním věku/antikoncepce u mužů a žen

Přípravek ViraferonPeg se doporučuje podávat ženám ve fertilním věku pouze, pokud budou používat během léčby účinnou antikoncepci.

Kombinovaná léčba s ribavirinem

U pacientek nebo u partnerek mužských pacientů, kteří užívají přípravek ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem, je třeba krajní opatrnosti k zabránění otěhotnění. Ženy ve fertilním věku musí během léčby a po dobu 4 měsíců po jejím ukončení používat účinnou antikoncepci. Mužští pacienti nebo jejich partnerky musí během léčby a 7 měsíců po jejím ukončení používat účinnou antikoncepci (viz

SPC ribavirinu).

Těhotenství

Adekvátní údaje o podávání interferonu alfa 2-b těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). U primátů interferon alfa-2b vykazoval abortivní účinky. Je pravděpodobné, že přípravek ViraferonPeg bude mít stejný účinek.

Potenciální riziko pro člověka není známé. Přípravek ViraferonPeg by se měl používat v těhotenství pouze tehdy, jestliže potenciální prospěch ospravedlňuje potenciální riziko pro plod.

Kombinovaná léčba s ribavirinem

Ribavirin podávaný v průběhu těhotenství působí závažné vrozené vady, proto je u těhotných žen léčba ribavirinem kontraindikována.

Kojení

Není dosud známo, zda je kterákoli ze složek přípravku vylučována do mateřského mléka. Vzhledem k potenciálním nežádoucím účinkům na kojené dítě by se kojení mělo před zahájením léčby přerušit.

Fertilita

Nejsou k dispozici žádné údaje týkající se potenciálních účinků při léčbě přípravkem ViraferonPeg na mužskou nebo ženskou fertilitu.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Pacientům, u nichž se v průběhu léčby přípravkem ViraferonPeg projeví zvýšená únava, somnolence nebo zmatenost, by mělo být doporučeno vyvarovat se po dobu terapie řízení motorových vozidel

i obsluhy strojů.

4.8 Nežádoucí účinky

Dospělí

Trojkombinace

Prostudujte si prosím SPC bocepreviru.

Dvojkombinace a monoterapie

Souhrn bezpečnostního profilu

Nejčastějšími nežádoucími účinky ve vztahu k léčbě hlášenými v průběhu klinických hodnocení přípravku ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem u dospělých, pozorovanými u více než poloviny hodnocených subjektů, byly únava, bolest hlavy a reakce v místě vpichu. Další nežádoucí účinky hlášené u více než 25 % subjektů zahrnovaly nevolnost, zimnici, nespavost, anemii, pyrexii, bolest svalů, slabost, bolest, vypadávání vlasů, anorexii, pokles tělesné hmotnosti, depresi, vyrážku

a podrážděnost. Nejčastěji hlášené nežádoucí účinky byly většinou mírného až středně závažného stupně a bylo možné je zvládnout bez nutnosti úpravy dávek či přerušení léčby. Únava, vypadávání vlasů, svědění, nevolnost, anorexii, pokles tělesné hmotnosti, podrážděnost a nespavost se vyskytují

u pacientů léčených monoterapií přípravkem ViraferonPeg ve významně menší míře, než u pacientů léčených kombinovanou terapií (viz tabulka 6).

Tabulkový souhrn nežádoucích účinků

V klinických hodnoceních nebo během sledování po uvedení na trh byly u dospělých pacientů léčených peginterferonem alfa-2b, včetně monoterapie přípravkem ViraferonPeg nebo kombinace ViraferonPeg/ribavirin hlášeny následující nežádoucí účinky ve vztahu k léčbě. Tyto účinky jsou seřazeny v tabulce 6 podle třídy orgánového systému a frekvence (velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné

(< 1/10 000) nebo není známo (z dostupných údajů nelze určit).

V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

Tabulka 6 Nežádoucí účinky hlášené v klinických hodnoceních nebo během sledování po uvedení na trh u dospělých pacientů léčených peginterferonem alfa-2b, včetně monoterapie přípravkem ViraferonPeg nebo kombinace

ViraferonPeg + ribavirin

Infekce a infestace

Velmi časté:

Virové infekce*, faryngitida*

Časté:

Bakteriální infekce (včetně sepse), mykotická infekce, chřipka, infekce

 

horních cest dýchacích, bronchitida, herpes simplex, sinusitida, zánět

 

středouší, rinitida

Méně časté:

Infekce v místě vpichu injekce, infekce dolních cest dýchacích

 

 

Není známo:

Reaktivace onemocnění hepatitidou B u pacientů s koinfekcí

 

HCV/HBV

Poruchy krve a lymfatického systému

 

 

Velmi časté:

Anemie, neutropenie

Časté:

Hemolytická anemie, leukopenie, trombocytopenie, lymfadenopatie

Velmi vzácné:

Aplastická anemie

Není známo:

Čistá aplazie červené řady

Poruchy imunitního systému

 

 

Méně časté:

Přecitlivělost na léky

 

 

Vzácné:

Sarkoidóza

 

 

Není známo:

Akutní reakce přecitlivělosti včetně angioedému, anafylaxe a

 

anafylaktické reakce včetně anafylaktického šoku, idiopatická

 

trombocytopenická purpura, trombotická trombocytopenická purpura,

 

systémový lupus erytematodes

 

 

Endokrinní poruchy

 

 

 

Časté:

Hypotyreóza, hypertyreóza

Poruchy metabolismu a výživy

 

 

Velmi časté:

Anorexie

 

 

Časté:

Hypokalcémie, hyperurikémie, dehydratace, zvýšená chuť k jídlu

 

 

Méně časté:

Diabetes mellitus, hypertriglyceridémie

 

 

Vzácné:

Diabetická ketoacidóza

 

 

Psychiatrické poruchy

 

Velmi časté:

Deprese, úzkost*, emoční labilita*, narušené soustředění, nespavost

 

 

Časté:

Agresivita, agitovanost, hněv, změna nálady, abnormální chování,

 

nervozita, porucha spánku, snížené libido, apatie, abnormální sny, pláč

 

 

Méně časté:

Sebevražda, pokus o sebevraždu, sebevražedné myšlenky, psychóza,

 

halucinace, panická ataka

Vzácné:

Bipolární poruchy

Není známo:

Vražedné myšlenky, mánie

Poruchy nervového systému

Velmi časté:

Bolest hlavy, závrať

Časté:

Amnézie, porucha paměti, synkopa, migréna, ataxie, zmatenost,

 

neuralgie, parestézie, hypestezie, hyperestezie, hypertonie, spavost,

 

porucha pozornosti, třes, dysgeuzie

 

 

Méně časté:

Neuropatie, periferní neuropatie

Vzácné:

Konvulze

Velmi vzácné:

Cerebrovaskulární krvácení, cerebrovaskulární ischemie, encefalopatie

 

 

Není známo:

Obrna lícního nervu, mononeuropatie

 

 

Poruchy oka

 

Časté:

Poruchy zraku, rozmazané vidění, fotofobie, konjunktivitida,

 

podráždění oka, porucha slz, bolest oka, suché oko

Méně časté:

Retinální exsudáty

 

 

Vzácné:

Zhoršení zrakové ostrosti nebo výpadek v zorném poli, krvácení do

 

sítnice, retinopatie, okluze retinální tepny, okluze retinální žíly,

 

neuritida optiku, edém papily, makulární edém

 

 

Není známo:

Serózní odchlípení sítnice

 

 

Poruchy ucha a labyrintu

Časté:

Narušení/ztráta sluchu, tinitus, vertigo

 

 

Méně časté:

Bolest ucha

 

 

Srdeční poruchy

 

Časté:

Palpitace, tachykardie

Méně časté:

Infarkt myokardu

Vzácné:

Městnavé srdeční selhání, kardiomyopatie, arytmie, perikarditida

Velmi vzácné:

Srdeční ischemie

 

 

Není známo:

Perikardiální výpotek

 

 

Cévní poruchy

 

Časté:

Hypotenze, hypertenze, zrudnutí

 

 

Vzácné:

Vaskulitida

 

 

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

 

 

Velmi časté:

Dušnost*, kašel*

Časté:

Dysfonie, epistaxe, respirační porucha, kongesce dýchacích cest,

 

kongesce vedlejších nosních dutin, nosní kongesce, rýma, zvýšená

 

sekrece v horních cestách dýchacích, faryngolaryngeální bolest

Velmi vzácné:

Intersticiální plicní choroba

Není známo:

Plicní fibróza, plicní arteriální hypertenze#

Gastrointestinální poruchy

 

 

Velmi časté:

Zvracení*, nevolnost, bolest břicha, průjem, sucho v ústech*

Časté:

Dyspepsie, gastroezofageální refluxní choroba, stomatitida, ulcerace v

 

ústech, glosodynie, krvácení z dásní, zácpa, plynatost, hemoroidy,

 

cheilitida, abdominální distenze, gingivitida, glositida, porucha zubů

 

 

Méně časté:

Pankreatitida, bolest v ústech

 

 

Vzácné:

Ischemická kolitida

 

 

Velmi vzácné:

Ulcerózní kolitida

Není známo

Pigmentace jazyka

Poruchy jater a žlučových cest

 

 

Časté:

Hyperbilirubinemie, hepatomegalie

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Velmi časté:

Alopecie, svědění*, suchá kůže*, vyrážka*

Časté:

Psoriáza, reakce fotosenzitivity, makulopapulární exantém, dermatitida,

 

erytematózní exantém, ekzém, noční pocení, hyperhidróza, akné,

 

furunkl, erytém, urtikárie, abnormální struktura vlasů, porucha nehtů

 

 

Vzácné:

Kožní sarkoidóza

Velmi vzácné:

Stevens-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza, erythema

 

multiforme

 

 

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Velmi časté:

Myalgie, arthralgie, muskuloskeletální bolest

 

 

Časté:

Artritida, bolest zad, svalové spazmy, bolest v končetině

 

 

Méně časté:

Bolest kosti, svalová slabost

Vzácné:

Rhabdomyolýza, myositida, revmatoidní artritida

Poruchy ledvin a močových cest

 

 

Časté:

Časté močení, polyurie, abnormalita moči

 

 

Vzácné:

Selhání ledvin, renální insuficience

Poruchy reprodukčního systému a prsu

 

 

Časté:

Amenorea, bolest prsu, menoragie, menstruační porucha, ovariální

 

porucha, vaginální porucha, sexuální dysfunkce, prostatitida, erektilní

 

dysfunkce

 

 

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

 

 

Velmi časté:

Reakce v místě vpichu injekce*, zánět v místě vpichu injekce, únava,

 

slabost, podráždění, zimnice, pyrexie, onemocnění podobné chřipce,

 

bolest

Časté:

Bolest na hrudi, hrudní dyskomfort, bolest v místě vpichu injekce,

 

malátnost, otok tváře, periferní otok, abnormální pocit, žízeň

Vzácné:

Nekróza v místě vpichu injekce

Vyšetření

 

 

 

Velmi časté:

Úbytek tělesné hmotnosti

*T yto nežádoucí účinky byly časté (≥ 1/100 až < 1/10) v klinických hodnoceních u pacientů léčených monoterapií přípravkem ViraferonPeg.

#Označení třídy pro přípravky obsahující interferon, viz níže plicní arteriální hypertenze.

Popis vybraných nežádoucích účinků u dospělých

Většina případů neutropenie a trombocytopenie měly jen mírný charakter (stupeň 1 či 2 podle klasifikace WHO). U pacientů léčených doporučenými dávkami přípravku ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem se vyskytlo několik případů těžké neutropenie (stupeň 3 podle WHO: 39 ze 186 [21 %] pacientů; stupeň

4 podle WHO: 13 ze 186 [7 %] pacientů).

V klinické studii uvádělo cca 1,2 % pacientů léčených přípravkem ViraferonPeg nebo interferonem alfa- 2b v kombinaci s ribavirinem v průběhu terapie život ohrožující psychiatrické poruchy. Patřily k nim myšlenky na sebevraždu a pokusy o ni (viz bod 4.4).

Výskyt kardiovaskulárních nežádoucích účinků, zejména arytmií, koreloval převážně s již dříve přítomným kardiovaskulárním onemocněním a s předchozí léčbou kardiotoxickými léky (viz bod 4.4). U nemocných bez předchozího manifestního srdečního onemocnění byla vzácně hlášena přechodná reverzibilní kardiomyopatie, která může být po přerušení léčby interferonem alfa reverzibilní.

U přípravků s interferonem alfa byly hlášeny případy plicní arteriální hypertenze (PAH), zejména

u pacientů s rizikovými faktory PAH (např. portální hypertenzí, infekcí HIV, cirhózou). Příhody byly hlášeny v různých časových odstupech, v typickém případě několik měsíců od zahájení léčby interferonem alfa.

K oftalmologickým poruchám, které byly hlášeny vzácně v souvislosti s podáváním interferonů alfa, patří retinopatie (včetně makulárního edému), retinální hemoragie, okluze retinální arterie nebo žíly, retinální

exsudáty, zmenšení ostrosti zraku nebo zrakového pole, neuritida zrakového nervu a papiloedém (viz bod 4.4).

Při podávání alfa interferonů bylo hlášeno široké spektrum autoimunitních a imunitně zprostředkovaných chorob, včetně poruch funkce štítné žlázy, systémového lupus erythematodes, revmatoidní artritidy (nové nebo zhoršené), idiopatické a trombotické trombocytopenické purpury, vaskulitidy a neuropatií, včetně mononeuropatie a Vogtova-Koyanagiho-Haradova syndromu (viz též bod 4.4).

Pacienti koinfikovaní HCV/HIV

Souhrn bezpečnostního profilu

U pacientů infikovaných současně HCV/HIV, kteří jsou léčeni přípravkem ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem, byly další nežádoucí účinky (nehlášené u pacientů s jedinou infekcí) hlášené v klinických

hodnoceních s frekvencí >5 % následující: orální kandidóza (14 %), získaná lipodystrofie (13 %), pokles počtu lymfocytů CD4 (8 %), snížení chuti k jídlu (8 %), elevace gama-glutamyltransferázy (9 %), bolest zad (5 %), zvýšení amylázy v krvi (6 %), zvýšení kyseliny mléčné v krvi (5 %), cytolytická hepatitida (6 %), elevace lipázy (6 %) a bolest končetiny (6 %).

Popis vybraných nežádoucích účinků

Mitochondriální toxicita

U HIV-pozitivních pacientů léčených režimem NRTI společně s ribavirinem pro koinfekci HCV byla hlášena mitochondriální toxicita a laktátová acidóza (viz bod 4.4).

Laboratorní hodnoty u pacientů koinfikovaných HCV/HIV

Ačkoliv se hematologická toxicita (neutropenie, trombocytopenie a anemie) objevovala častěji u pacientů současně infikovaných HCV/HIV, většinou ji bylo možno zvládnout úpravou dávky a jen vzácně si vyžádala předčasné přerušení léčby (viz bod 4.4). Hematologické abnormality byly častěji hlášeny

u pacientů, kteří byli léčeni přípravkem ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem, než u pacientů léčených interferonem alfa-2b v kombinaci s ribavirinem. V Klinickém hodnocení 1 (viz bod 5.1) byl u pacientů léčených přípravkem ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem pozorován u 4 % z nich (8/194) pokles absolutních hladin neutrofilů pod 500 buněk/mm3 a u 4 % (8/194) pokles krevních destiček pod

50 000/mm3. Anemie (hemoglobin < 9,4 g/l) byla hlášena u 12 % (23/194) pacientů léčených přípravkem

ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem.

Pokles počtu lymfocytů CD4

Léčba přípravkem ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem byla spojena s poklesem absolutních počtů CD4+ buněk během prvních 4 týdnů, aniž by došlo ke snížení procentuálního podílu CD4+ buněk. Pokles počtů CD4+ buněk byl po snížení dávky nebo vysazení terapie reverzibilní. Užívání přípravku ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem nemělo žádný zaznamenatelný negativní dopad na kontrolu HIV viremie v průběhu léčby nebo následného sledování. K dispozici jsou omezené údaje o bezpečnosti (N=25) od koinfikovaných pacientů s počty CD4+ buněk < 200/μl (viz bod 4.4).

Nahlédněte, prosím, do příslušných SPC antiretrovirových léčivých přípravků, které budou užívány souběžně s léčbou HCV, kvůli povědomí o toxických účincích specifických pro každý přípravek

a jejich zvládání a kvůli možnosti překrývání toxických účinků s přípravkem ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem.

Pediatrická populace

Souhrn bezpečnostního profilu

V klinickém hodnocení se 107 dětmi a mladistvými pacienty (ve věku 3 až 17 let) léčenými kombinací přípravku ViraferonPeg a ribavirinem byla potřebná úprava dávky u 25 % pacientů, nejčastěji kvůli anemii, neutropenii a poklesu tělesné hmotnosti. Profil nežádoucích účinků u dětí a dospívajících byl zpravidla podobný jako u dospělých, jsou však specifické pediatrické obavy týkající se inhibice růstu. V průběhu kombinované léčby přípravkem ViraferonPeg a ribavirinem trvající až 48 týdnů byla pozorována inhibice růstu, která u některých pacientů vedla k nižšímu vzrůstu (viz bod 4.4). Ke snížení tělesné hmotnosti a inhibici růstu docházelo v průběhu léčby velmi často (na konci léčby bylo

průměrné snížení od vstupních hodnot hmotnostního a výškového percentilu o 15 percentilů, respektive o 8 percentilů) a byla inhibována rychlost růstu (< 3. percentil u 70 % pacientů).

Na konci 24. týdne následného sledování po léčbě bylo průměrné snížení od vstupních hodnot hmotnostního a výškového percentilu o 3 percentily, respektive 7 percentilů, a u 20 % dětí pokračovala inhibice růstu (rychlost růstu < 3. percentil). Do 5leté dlouhodobé studie následného sledování bylo zařazeno devadesát čtyři ze 107 subjektů. Vliv na růst byl nižší u subjektů, které byly léčeny po dobu 24 týdnů, než u subjektů léčených 48 týdnů. Od doby před léčbou do konce dlouhodobého následného pozorování u subjektů léčených 24 nebo 48 týdnů se snížily percentily „výška k věku“ o 1,3, respektive o 9,0 percentilů. Dvacet čtyři procent subjektů (11/46) léčených po dobu 24 týdnů a 40 % subjektů (19/48) léčených po dobu 48 týdnů mělo pokles „výšky k věku“ mezi dobou před léčbou a koncem dlouhodobého následného pozorování > 15 percentilů v porovnání

s výchozím percentilem před léčbou. U jedenácti procent subjektů (5/46) léčených po dobu 24 týdnů a u 13 % subjektů (6/48) léčených po dobu 48 týdnů byl na konci 5letého dlouhodobého následného pozorování pozorován pokles výchozích hodnot o > 30 percentilů „výška k věku“. Ohledně hmotnosti se percentily „váha k věku“ mezi subjekty léčenými po dobu 24 nebo 48 týdnů mezi dobou před léčbou a koncem dlouhodobého pozorování snížily o 1,3, respektive o 5,5 percentilů. Ohledně BMI se percentily „BMI k věku“ mezi subjekty léčenými po dobu 24 nebo 48 týdnů mezi dobou před léčbou a koncem dlouhodobého pozorování snížily o 1,8, respektive o 7,5 percentilů. Snížení průměrného výškového percentilu během 1 roku dlouhodobého následného sledování bylo nejzřetelnější u dětí

v prepubertálním věku. Pokles skóre výšky, váhy a BMI Z pozorovaný během léčebné fáze se

v porovnání s normativní populací na konci období dlouhodobého pozorování u dětí léčených po dobu 48 týdnů zcela neobnovil (viz bod 4.4).

V léčebné fázi tohoto klinického hodnocení byly u všech subjektů nejvíce převládajícími nežádoucími účinky pyrexie (80 %), bolest hlavy (62 %), neutropenie (33 %), únava (30 %), anorexie (29 %)

a zarudnutí v místě vpichu injekce (29 %). Pouze u jednoho subjektu byla léčba přerušena v důsledku nežádoucího účinku (trombocytopenie). Většina nežádoucích účinků hlášených v klinickém hodnocení byla mírného nebo středního stupně závažnosti. Závažné nežádoucí účinky byly hlášeny u 7 % (8/107) všech subjektů a zahrnovaly bolest v místě vpichu injekce (1 %), bolest v končetině (1 %), bolest hlavy (1 %), neutropenii (1 %) a pyrexii (4 %). Významnými nežádoucími účinky vyplývajícími

z léčby, ke kterým docházelo v této populaci pacientů, byly nervozita (8 %), agrese (3 %), hněv (2 %), deprese/depresivní nálada (4 %) a hypotyreóza (3 %) a 5 subjektů užívalo léčbu levotyroxinem pro hypotyreózu/zvýšení TSH.

Tabulkový souhrn nežádoucích účinků

V klinickém hodnocení u dětí a dospívajících pacientů léčeným přípravkem ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem byly hlášeny následující nežádoucí účinky související s léčbou. Tyto účinky jsou seřazeny v tabulce 7 podle třídy orgánového systému a frekvence (velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné

(< 1/10 000) nebo není známo (z dostupných údajů nelze určit).

V každé třídě četnosti jsou nežádoucí účinky uspořádány podle klesající závažnosti.

Tabulka 7 Nežádoucí účinky hlášené velmi často, často a méně často v klinickém hodnocení u dětí a dospívajících pacientů léčených přípravkem ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem

Infekce a infestace

Časté:

Mykotická infekce, chřipka, orální herpes, otitis media,

 

streptokoková faryngitida, nasofaryngitida, sinusitida

Méně časté:

Pneumonie, askaridóza, enterobiáza, herpes zoster, flegmóna,

 

infekce močových cest, gastroenteritida

Poruchy krve a lymfatického systému

Velmi časté:

Anemie, leukopenie, neutropenie

Časté:

Trombocytopenie, lymfadenopatie

Endokrinní poruchy

 

Časté:

Hypotyreóza

Poruchy metabolismu a výživy

Velmi časté:

Anorexie, snížení chuti k jídlu

Psychiatrické poruchy

 

Časté:

Sebevražedné myšlenky§, pokusy o sebevraždu§, deprese,

 

agrese, emoční labilita, hněv, agitovanost, úzkost, změna

 

nálady, neklid, nervozita, nespavost

Méně časté:

Abnormální chování, depresivní nálada, emoční porucha, strach,

 

noční můra

Poruchy nervového systému

 

Velmi časté:

Bolest hlavy, závrať

Časté:

Dysgeuzie, synkopa, narušení pozornosti, spavost, špatná

 

kvalita spánku

Méně časté:

Neuralgie, letargie, parestezie, hypestezie, psychomotorická

 

hyperaktivita, třes

Poruchy oka

 

Časté:

Bolest oka

Méně časté:

Krvácení do spojivky, svědění oka, keratitida, rozmazané

 

vidění, fotofobie

Poruchy ucha a labyrintu

 

Časté:

Vertigo

Srdeční poruchy

 

Časté:

Palpitace, tachykardie

Cévní poruchy

 

Časté:

Zrudnutí

Méně časté:

Hypotenze, bledost

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Časté:

Kašel, epistaxe, faryngolaryngeální bolest

Méně časté:

Sípání, nosní dyskomfort, rinorea

Gastrointestinální poruchy

 

Velmi časté:

Bolest břicha, bolest horní části břicha, zvracení, nevolnost

Časté:

Průjem, aftózní stomatitida, cheilóza, ulcerace v ústech,

 

žaludeční dyskomfort, bolest úst

Méně časté:

Dyspepsie, gingivitida

Poruchy jater a žlučových cest

 

Méně časté:

Hepatomegalie

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Velmi časté:

Alopecie, suchá kůže

Časté:

Svědění, vyrážka, erytematózní vyrážka, ekzém, akné, erytém

Méně časté:

Reakce fotosenzitivity, makulopapulózní vyrážka, odlupování

 

kůže, porucha pigmentace, atopická dermatitida, odbarvení kůže

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Velmi časté:

Myalgie, artralgie

Časté:

Muskuloskeletální bolest, bolest v končetině, bolest zad

Méně časté:

Svalová kontraktura, svalové záškuby

Poruchy ledvin a močových cest

Méně časté:

Proteinurie

Poruchy reprodukčního systému a prsu

Méně časté:

Dívky: Dysmenorea

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Velmi časté:

Zarudnutí v místě vpichu injekce, únava, pyrexie, třesavka,

 

onemocnění podobné chřipce, slabost, bolest, nevolnost,

 

podrážděnost

Časté:

Reakce v místě vpichu injekce, svědění v místě vpichu injekce,

 

vyrážka v místě vpichu injekce, bolest v místě vpichu injekce,

 

pocit chladu

Méně časté:

Bolest na hrudi, hrudní dyskomfort, bolest obličeje

Vyšetření

 

Velmi časté

Zpomalení rychlosti růstu (snížení výšky a/nebo tělesné

 

hmotnosti vzhledem k věku)

Časté:

Zvýšení thyreotropního hormonu v krvi, zvýšený tyreoglobulin

Méně časté:

Pozitivní protilátky proti štítné žláze

Zranění, otravy a komplikace léčebného postupu

Méně časté:

Pohmoždění

§skupinový účinek přípravků s obsahem interferon-alfa – hlášený u dospělých a pediatrických pacientů se standardní léčbou interferonem; hlášený u dospělých pacientů s přípravkem ViraferonPeg

Popis vybraných nežádoucích účinků u dětí a dospívajících

Většina změn laboratorních hodnot v klinickém hodnocení ViraferonPeg/ribavirin byla mírného nebo středního stupně. Pokles hemoglobinu, bílých krvinek, destiček, neutrofilů a zvýšení bilirubinu může vyžadovat snížení dávky nebo trvalé vysazení léčby (viz bod 4.2). U některých pacientů léčených

v klinickém hodnocení přípravkem ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem byly pozorovány změny v laboratorních hodnotách, tyto hodnoty se však během několika málo týdnů po ukončení léčby vrátily k výchozímu stavu.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

4.9 Předávkování

Byly hlášeny případy aplikace dávky přesahující preskripční dávku až 10,5-krát. Maximální hlášená dávka podaná v jednom dni byla 1 200 µg. Nežádoucí účinky zaznamenané u případů předávkování, které se týkaly přípravku ViraferonPeg, jsou konzistentní se známým profilem bezpečnosti přípravku ViraferonPeg; závažnost těchto příhod však může být vyšší. U standardních metod podpory eliminace léku, např. dialýzy, se neprokázala efektivita. K přípravku ViraferonPeg není k dispozici žádné specifické antidotum; v případech předávkování se proto doporučuje symptomatická léčba a pečlivé sledování pacienta. Těm, kteří přípravek předepisují, se doporučuje obracet se na toxikologické centrum, pokud je dostupné.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Imunostimulancia, interferony, ATC kód: L03AB10.

Rekombinantní interferon alfa-2b je kovalentně konjugovaný s monometoxypolyetylenglykolem při průměrném stupni substituce 1 molu polymeru/mol proteinu. Průměrná molekulová hmotnost je přibližně 31 300 daltonů, podíl proteinu tvoří přibližně 19 300 daltonů.

Mechanismus účinku

Z in vitro i in vivo studií vyplývá, že biologická aktivita přípravku ViraferonPeg je odvozena právě od interferonu alfa-2b.

Interferony uplatňují své buněčné aktivity prostřednictvím své vazby na specifické membránové receptory na povrchu buňky. Výsledky studií s ostatními interferony svědčí pro druhovou specificitu. Nicméně určité druhy opic, jako např. opice druhu Rhesus, jsou vnímavé k farmakodynamické stimulaci i po expozici lidským interferonům typu I.

Jakmile se interferon naváže na buněčnou membránu, začíná iniciovat složitou sekvenci intracelulárních dějů, k nimž patří i indukce určitých enzymů. Předpokládá se, že tento proces je minimálně zčásti zodpovědný za různé buněčné reakce na interferon, včetně inhibice replikace viru ve virem infikovaných buňkách, suprese buněčné proliferace a takových imunomodulačních aktivit, jako je zvýšení fagocytární aktivity makrofágů a posílení specifické cytotoxicity lymfocytů vůči cílovým buňkám. Na terapeutických účincích interferonu se může podílet kterákoli z těchto aktivit nebo všechny současně.

Rekombinantní interferon alfa-2b rovněž inhibuje in vitro a in vivo replikaci viru. Třebaže přesný mechanismus antivirového účinku rekombinantního interferonu alfa-2b nebyl dosud objasněn, předpokládá se, že alteruje metabolismus hostitelské buňky. Tento účinek inhibuje replikaci viru nebo pokud k replikaci přece jen dojde, ztrácejí progenové viriony schopnost buňku opustit.

Farmakodynamické účinky

Farmakodynamika přípravku ViraferonPeg byla hodnocena ve studii s podáváním postupně zvyšovaných jednotlivých dávek zdravým dobrovolníkům pomocí hodnocení změn teploty v ústech, koncentrace efektorových proteinů, jako sérového neopterinu a 2´5´-oligoadenylátsyntetázy (2´5´- OAS) a počtu leukocytů a neutrofilů. U osob léčených přípravkem ViraferonPeg bylo zjištěno mírné, na velikosti dávky závislé zvýšení tělesné teploty. Rovněž sérové koncentrace neopterinu se po podání jednotlivé dávky přípravku ViraferonPeg v rozmezí 0,25 – 2,0 mikrogramu/kg/týden zvyšovaly

v závislosti na velikosti dávky. Pokles počtu neutrofilů a leukocytů na konci 4. týdne korelovaly s velikostí dávky přípravku ViraferonPeg.

Klinická účinnost a bezpečnost - Dospělí

Trojkombinace přípravkem ViraferonPeg, ribavirinem a boceprevirem:

Prostudujte si prosím SPC bocepreviru.

Monoterapie přípravkem ViraferonPeg a dvojkombinace přípravkem ViraferonPeg a ribavirinem: Dosud neléčení pacienti

Byly provedeny dvě počáteční studie. Jedna se zabývala účinky monoterapie přípravkem ViraferonPeg (C/I97-010), druhá kombinovanou léčbou přípravkem ViraferonPeg a ribavirinem (C/I98-580).

Pacienti zahrnuti do studií trpěli chronickou hepatitidou C, potvrzenou pozitivním stanovením HCV-

RNA polymerázové řetězové reakce (> 30 IU/ml), biopsií jater odpovídající histologické diagnóze chronické hepatitidy bez jiné příčiny chronické hepatitidy a abnormálními sérovými hodnotami ALT.

V rámci studie monoterapie přípravkem ViraferonPeg (0,5, 1,0 nebo 1,5 mikrogramu/kg/týden) bylo léčeno celkem 916 pacientů s chronickou hepatitidou C dosud neléčených interferonem po dobu jednoho roku, po níž byli ještě šest měsíců sledováni. Jako porovnávací skupina sloužil soubor

303 pacientů, kteří dostávali interferon alfa-2b (3 miliony mezinárodních jednotek mil.m.j. třikrát týdně). Tato studie ukázala, že přípravek ViraferonPeg má lepší účinky než interferon alfa-2b (tabulka 8).

V rámci kombinované studie s přípravkem ViraferonPeg bylo celkem 1530 dosud neléčených pacientů léčeno po dobu jednoho roku jedním z následujících dávkovacích režimů:

-ViraferonPeg (1,5 mikrogramu/kg/týden) + ribavirin (800 mg/den), (n = 511)

-ViraferonPeg (1,5 mikrogramu/kg/týden po dobu 1 měsíce a 0,5 mikrogramu/kg/týden po dobu 11 měsíců) + ribavirin (1 000/1 200 mg/den), (n = 514)

-Interferon alfa-2b (3 mil.m.j. třikrát týdně) + ribavirin (1 000/1 200 mg/den), (n = 505)

V této studii byla kombinace přípravku ViraferonPeg (1,5 mikrogramu/kg/týden) a ribavirinu významně účinnější než kombinace interferonu alfa-2b a ribavirinu (tabulka 8), a to především u pacientů infikovaných genotypem 1 (tabulka 9). Setrvalá odpověď byla hodnocena po šesti měsících od ukončení léčby.

Genotyp HCV a výchozí virové zatížení jsou prognostickými faktory, o nichž je známo, že ovlivňují počet příznivých odpovědí na léčbu. V této studii se nicméně ukázalo, že počet příznivých odpovědí na léčbu závisel rovněž na velikosti dávky ribavirinu podávaného spolu s přípravkem ViraferonPeg

nebo interferonem alfa-2b. U těch pacientů, jimž byl podáván ribavirin v dávkách 10,6 mg/kg (tzn. 800 mg u typického pacienta o váze 75 kg), byl počet příznivých odpovědí na léčbu bez ohledu na genotyp HCV i virové zatížení významně vyšší než u těch pacientů, jimž byl ribavirin podáván

v dávkách 10,6 mg/kg (tabulka 9), zatímco počet příznivých odpovědí u pacientů léčených dávkami ribavirinu 13,2 mg/kg byl dokonce ještě vyšší.

Tabulka 8 Setrvalá virologická odezva na léčbu (% pacientů HCV negativních)

 

 

 

Monoterapie přípravkem

ViraferonPeg + ribavirin

 

 

 

 

 

ViraferonPeg

 

 

 

 

Dávkování

 

 

P 1,5

 

P 1,0

P 0,5

 

I

P 1,5/R

P 0,5/R

I/R

Počet pacientů

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Odezva na konci léčby

 

49 %

 

41 %

33 %

 

24 %

65 %

56 %

54 %

Setrvalá odezva

 

23 %*

 

25 %

18 %

 

12 %

54 %**

47 %

47 %

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

P 1,5

ViraferonPeg 1,5 mikrogramu/kg

 

 

 

 

 

 

P 1,0

ViraferonPeg 1,0 mikrogram/kg

 

 

 

 

 

 

 

P 0,5

ViraferonPeg 0,5 mikrogramu/kg

 

 

 

 

 

 

I

Interferon alfa-2b 3 mil.m.j.

 

 

 

 

 

 

 

P 1,5/R

ViraferonPeg (1,5 mikrogramu/kg) + ribavirin (800 mg)

 

 

 

 

P 0,5/R

ViraferonPeg (1,5 až 0,5 mikrogramu/kg) + ribavirin (1 000/1 200 mg)

 

 

I/R

Interferon alfa-2b (3 mil.m.j.) + ribavirin (1 000/1 200 mg)

 

 

 

*

p < 0,001 P 1,5 vs. I

 

 

 

 

 

 

 

 

 

**p = 0,0143 P 1,5/R vs. I/R

Tabulka 7 Počet setrvalých odpovědí na léčbu kombinací ViraferonPeg + ribavirin (v závislosti na dávce ribavirinu, genotypu a virovém zatížení)

Genotyp HCV

Dávka

P 1,5/R

 

P 0,5/R

I/R

 

 

ribavirinu

 

 

 

 

 

 

(mg/kg)

 

 

 

 

Všechny genotypy

Všechny

54 %

 

47 %

47 %

 

 

10,6

50 %

 

41 %

27 %

 

 

> 10,6

61 %

 

48 %

47 %

Genotyp 1

 

Všechny

42 %

 

34 %

33 %

 

 

10,6

38 %

 

25 %

20 %

 

 

> 10,6

48 %

 

34 %

34 %

Genotyp 1

Všechny

73 %

 

51 %

45 %

600 000 IU/ml

10,6

74 %

 

25 %

33 %

 

 

> 10,6

71 %

 

52 %

45 %

Genotyp 1

Všechny

30 %

 

27 %

29 %

> 600 000 IU/ml

10,6

27 %

 

25 %

17 %

 

 

> 10,6

37 %

 

27 %

29 %

Všechny

82 %

 

80 %

79 %

 

 

10,6

79 %

 

73 %

50 %

 

 

> 10,6

88 %

 

80 %

80 %

P 1,5/R

ViraferonPeg (1,5 mikrogramu/kg) + ribavirin (800 mg)

 

 

P 0,5/R

ViraferonPeg (1,5 až 0,5 mikrogramu/kg) + ribavirin (1 000/1 200 mg)

 

 

I/R

Interferon alfa-2b (3 mil.m.j.) + ribavirin (1 000/1 200 mg)

 

 

V rámci studie monoterapie přípravkem ViraferonPeg byla kvalita života méně ovlivněna při podávání přípravku v dávce 0,5 mikrogramu/kg než v dávce 1,0 mikrogram/kg 1 x týdně nebo 3 mil.m.j. interferonu alfa-2b třikrát týdně.

V samostatné studii byl podáván přípravek ViraferonPeg 224 pacientům s genotypem 2 nebo

3 v dávce 1,5 mikrogramu/kg subkutánně, jednou týdně, v kombinaci s ribavirinem 800 mg –1 400 mg

p.o. po dobu 6 měsíců (dle tělesné hmontosti, pouze tři pacienti vážící > 105 kg dostali dávku 1 400 mg) (tabulka 10). Dvacetčtyři % mělo přemosťující fibrózu nebo cirhózu (Knodell 3/4).

Tabulka 10 Virologická odpověď na konci léčby, setrvalá virologická odpověď a relaps podle genotypu HCV a virového zatížení*

 

ViraferonPeg 1,5 g/kg jednou týdně + ribavirin 800-1 400 mg/den

 

 

 

 

 

Odpověď při ukončené

Setrvalá virologická odpověď

Relaps

 

terapii

 

 

 

 

 

 

Všechny subjekty

94 % (211/224)

81 % (182/224)

12 %

 

 

 

(27/224)

 

 

 

 

HCV 2

100 % (42/42)

93 % (39/42)

7 % (3/42)

600 000 IU/ml

100 % (20/20)

95 % (19/20)

5 % (1/20)

> 600 000 IU/ml

100 % (22/22)

91 % (20/22)

9 % (2/22)

 

 

 

 

HCV 3

93 % (169/182)

79 % (143/182)

14 %

 

 

 

(24/166)

600 000 IU/ml

93 % (92/99)

86 % (85/99)

8 % (7/91)

> 600 000 IU/ml

93 % (77/83)

70 % (58/83)

23 % (17/75)

 

 

 

 

* Jakýkoli subjekt s nedetekovatelnou hladinou HCV-RNA při kontrole ve 12. týdnu a chybějícími údaji z kontroly ve 24. týdnu sledování byl považován za subjekt se setrvalou odpovědí. Jakýkoli subjekt s chybějícími údaji z 12. týdne a po něm byl považován za subjekt bez odpovědi ve 24. týdnu sledování.

Léčba v trvání 6 měsíců v rámci této studie byla pacienty lépe snášena než léčba v trvání jednoho roku v kombinované pivotní studii; přerušení terapie 5 %, vs. 14 %, úprava dávkování 18 %, vs. 49 %.

V nekomparativní studii byl 235 pacientům s genotypem 1 a nízkou virovou zátěží (< 600 000 IU/ml) podáván přípravek ViraferonPeg v dávce 1,5 mikrogramu/kg subkutánně, jednou týdně, v kombinaci s ribavirinem, dávkovaným podle tělesné hmotnosti. Celkový počet setrvalých odpovědí po

24 týdnech trvání léčby byl 50 %. Čtyřicet jedno procento subjektů (97/235) mělo nedetekovatelné hladiny HCV-RNA v plasmě v 4. týdnu a 24. týdnu léčby. U této podskupiny bylo procento setrvalých virologických odpovědí 92 % (89/97). Vysoký počet setrvalých odpovědí u této podskupiny pacientů byl identifikován interim analýzou (n=49) a potvrzen podle předpokladu (n=48).

Omezené údaje z předchozího období ukazují, že léčba po dobu 48 týdnů by mohla být spojena

s vyšším počtem setrvalých odpovědí (11/11) a s menším rizikem relapsu (0/11 ve srovnání s 7/96 po 24 týdnech léčby).

Velké randomizované klinické hodnocení porovnávalo bezpečnost a účinnost 48-týdenní léčby dvěma režimy s přípravkem ViraferonPeg/ribavirinem [ViraferonPeg 1,5 µg/kg a 1 µg/kg podkožně jednou týdně, oba v kombinaci s ribavirinem 800 až 1 400 mg p.o. denně (ve dvou rozdělených dávkách)]

a peginterferonem alfa-2a 180 µg podkožně jednou týdně s ribavirinem 1 000 až 1 200 mg p.o. denně (ve dvou rozdělených dávkách) u 3 070 dosud neléčených dospělých pacientů s chronickou hepatitidou C genotypu 1. Odpověď na léčbu byla měřena pomocí setrvalé virologické odpovědi

(Sustained Virologic Response, SVR) definované nedetekovatelnou hladinou HCV-RNA ve 24. týdnu po léčbě (viz tabulka 11).

Tabulka 11Virologická odpověď ve 12. týdnu léčby, odpověď na konci léčby, frekvence relapsů * a setrvalá virologická odpověď (SVR)

Terapeutická skupina

 

% (počet) pacientů

 

 

 

 

 

ViraferonPeg

ViraferonPeg

peginterferon alfa-2a

 

1,5 µg/kg

1 µg/kg

180 µg

 

+ ribavirin

+ ribavirin

+ ribavirin

Nedetekovatelná hladina

 

 

 

HCV-RNA ve 12. týdnu

40 (407/1 019)

36 (366/1 016)

45 (466/1 035)

léčby

 

 

 

 

Odpověď na konci léčby

53 (542/1 019)

 

49 (500/1 016)

64 (667/1 035)

 

 

 

 

 

 

 

Relaps

24 (123/523)

 

20 (95/475)

32 (193/612)

 

SVR

40 (406/1 019)

 

38 (386/1 016)

41 (423/1 035)

 

 

 

 

 

 

 

SVR u pacientů

 

 

 

 

 

s nedetekovatelnou

81 (328/407)

 

83 (303/366)

74 (344/466)

 

hladinou HCV-RNA ve

 

 

 

 

 

 

 

12. týdnu léčby

 

 

 

 

*HCV-RNA PCR analýza, s dolním limitem kvantifikace 27 IU/ml

 

 

Nedostatečná časná virologická odpověď ve 12. týdnu léčby (detekovatelná hladina HCV-RNA s poklesem < 2 log10 oproti výchozí hodnotě) byla kritériem přerušení léčby.

Ve všech třech terapeutických skupinách byl počet setrvalých virologických odpovědí podobný.

U pacientů afroamerického původu (což je známý špatný prognostický faktor eradikace HCV) vedla kombinovaná léčba přípravkem ViraferonPeg (1,5 µg/kg)/ribavirin k vyššímu počtu setrvalých virologických odpovědí než při užívání přípravku ViraferonPeg v dávce 1 µg/kg. Při dávce přípravku ViraferonPeg 1,5 µg/kg v kombinaci s dávkou ribavirinu byl počet setrvalých virologických odpovědí nižší u pacientů s cirhózou, u pacientů s normálními hladinami ALT, u pacientů se vstupní virovou zátěží > 600 000 IU/ml a u pacientů ve věku > 40 let. Pacienti běloši měli vyšší poměr setrvalých virologických odpovědí než Afroameričani. Mezi pacienty s nedetekovatelnou hladinou HCV-RNA na konci léčby byl poměr relapsů 24 %.

Předvídatelnost setrvalé virologické odpovědi - Dosud neléčení pacienti: Virologická odpověď ve 12. týdnu je definovaná jako minimálně 2-log pokles virové zátěže nebo nedetekovatelné hladiny HCV- RNA. Virologická odpověď ve 4. týdnu je definovaná jako minimálně 1-log pokles virové zátěže nebo nedetekovatelné hladiny HCV-RNA. Tyto časové body (4. týden léčby a 12. týden léčby) se ukazují jako prediktivní pro setrvalou odpověď pacienta (Tabulka 12).

Tabulka 12 Prediktivní hodnota virologické odpovědi v průběhu léčení kombinovanou léčbou přípravky ViraferonPeg 1,5 µg/kg/ribavirin 800-1 400 mg

 

 

Negativní

 

 

Pozitivní

 

 

Bez

 

 

 

 

 

 

odpovědi

Bez

Negativní

Odpověď

 

Pozitivní

 

v léčebném

setrvalé

prediktivní

v léčebném

Setrvalá

prediktivní

 

týdnu

odpovědi

hodnota

týdnu

odpověď

hodnota

Genotyp 1*

 

 

 

 

 

 

Ve 4. týdnu***

 

 

 

 

 

 

(n=950)

 

 

 

 

 

 

HCV-RNA

65 %

92 %

negativní

 

 

(539/834)

 

 

(107/116)

 

 

 

 

 

 

 

HCV-RNA

95 %

54 %

negativní nebo

 

 

(210/220)

 

 

(392/730)

snížení virové

 

 

 

 

 

 

zátěže ≥ 1 log

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ve 12. týdnu***

 

 

 

 

 

 

(n=915)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

HCV-RNA

85 %

81 %

negativní

 

 

(433/508)

 

 

(328/407)

 

 

 

 

 

 

 

HCV-RNA

N/A

57 %

negativní nebo

 

 

 

 

 

(402/709)

snížení virové

 

 

 

 

 

 

zátěže ≥ 2 log

 

 

 

 

 

 

Genotyp 2, 3**

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ve 12. týdnu

 

 

 

 

 

 

(n= 215)

 

 

 

 

 

 

HCV-RNA

50 %

83 %

negativní nebo

 

 

(1/2)

 

 

(177/213)

snížení virové

 

 

 

 

 

 

zátěže ≥ 2 log

 

 

 

 

 

 

*Genotyp 1 dostává 48 týdenní léčbu **Genotyp 2, 3 dostává 24 týdenní léčbu

***Uvedené výsledky jsou z pohledu z jednoho časového bodu. Pacienti nemuseli být přítomni nebo mohli mít odlišné výsledky ve 4. týdnu nebo ve 12. týdnu.

V protokole byla použita tato kriteria: Jestliže ve 12. týdnu byla hladina HCV-RNA pozitivní a snížení od vstupních hodnot < 2log10, byla léčba u pacientů zastavena. Jestliže byla ve 12. týdnu hladina HCV-RNA pozitivní a snížení od vstupních hodnot ≥ 2log10, potom se hladina HCV-RNA testovala znovu ve 24. týdnu a jestliže byla pozitivní, byla léčba u pacientů zastavena.

Negativní prediktivní hodnota pro setrvalou léčebnou odpověď u pacientů léčených přípravkem ViraferonPeg v monoterapii činila 98 %.

Pacienti koinfikovaní HCV/HIV

U pacientů infikovaných současně HIV a HCV byla provedena dvě klinická hodnocení. Léčebná odpověď v obou těchto hodnoceních je znázorněna v tabulce 13. Klinické hodnocení 1 (RIBAVIC; P01017) bylo randomizovanou multicentrickou studií, která zahrnovala 412 dříve neléčených dospělých pacientů s chronickou hepatitidou C, kteří byli současně infikováni HIV. Pacienti byli randomizováni na ty, kteří byli léčeni přípravkem ViraferonPeg (1,5 μg/kg/týden) a ribavirinem (800 mg/den), a na ty, kteří byli léčeni interferonem alfa-2b (3 MIU třikrát za týden) a ribavirinem

(800 mg denně), všichni po dobu 48 týdnů, s obdobím následného sledování 6 měsíců. Klinické hodnocení 2 (P02080) bylo randomizovanou studií s jedním centrem, která zahrnovala 95 dříve neléčených dospělých pacientů s chronickou hepatitidou C, kteří byli současně infikováni HIV.

Pacienti byli randomizováni na skupinu léčenou přípravkem ViraferonPeg (100 nebo 150 μg/týden podle tělesné hmotnosti) a ribavirinem (800 - 1 200 mg/den podle tělesné hmotnosti) a na skupinu léčenou interferonem alfa-2b (3 MIU třikrát za týden) a ribavirinem (800-1 200 mg/den podle tělesné hmotnosti). Délka léčby činila 48 týdnů s obdobím následného sledování 6 měsíců, s výjimkou pacientů infikovaných s genotypy 2 nebo 3 a virovou náloží < 800 000 IU/ml (Amplicor), kteří byli léčeni 24 týdnů a 6 měsíců následně sledováni.

Tabulka 13 Setrvalá virologická odpověď na přípravek ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem u pacientů infikovaných současně HCV/HIV v závislosti na genotypu

 

Klinické hodnocení 11

 

Klinické hodnocení 22

 

ViraferonPeg

Interferon

hodnot

ViraferonPeg

Interferon

hodnota

 

(1,5 µg/kg/

alfa-2b

a pa

(100 nebo

alfa-2b

pb

 

týden) +

(3 MIU 3x

 

150c

(3 MIU 3x

 

 

ribavirin

týdně) +

 

µg/týden) +

týdně) +

 

 

(800 mg)

ribavirin

 

ribavirin

ribavirin

 

 

 

(800 mg)

 

(800-

(800-

 

 

 

 

 

1 200 mg)d

1 200 mg)d

 

Všichni

27 % (56/205)

20 % (41/205)

0,047

44 % (23/52)

21 % (9/43)

0,017

Genotyp 1, 4

17 % (21/125)

6 % (8/129)

0,006

38 % (12/32)

7 % (2/27)

0,007

Genotyp 2, 3

44 % (35/80)

43 % (33/76)

0,88

53 % (10/19)

47 % (7/15)

0,730

MIU = milión mezinárodních jednotek

a:hodnota p podle Cochran-Mantel Haenszelova chí kvadrát testu.

b:hodnota p podle chí kvadrát testu.

c:subjekty < 75 kg byly léčeny přípravkem ViraferonPeg v dávce100 µg/týden a subjekty ≥ 75 kg dávkou přípravku

ViraferonPeg 150 µg/týden.

d:dávkování ribavirinu bylo 800 mg pro pacienty < 60 kg, 1 000 mg pro pacienty 60-75 kg a 1 200 mg pro pacienty > 75 kg.

1Carrat F, Bani-Sadr F, Pol S et al. JAMA 2004; 292(23): 2839-2848. 2 Laguno M, Murillas J, Blanco J.L et al. AIDS 2004; 18(13): F27 -F36.

Histologická odpověď: Před nasazením léčby a po jejím ukončení byly v klinickém hodnocení 1 prováděny biopsie jater, její výsledky byly dostupné u 210 ze 412 subjektů (51%). Jak Metavir skóre, tak Ishakův stupeň u subjektů léčených přípravkem ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem poklesly. Tento pokles byl významný mezi respondéry (-0,3 u Metavir skóre a –1,2 u Ishakova stupně) a stabilní mezi non-respondéry (-0,1 u Metavir skóre a –0,2 u Ishakova stupně). Pokud jde o aktivitu, přibližně jedna třetina setrvalých respondérů vykazovala zlepšení a u nikoho nedošlo ke zhoršení. V tomto klinickém hodnocení nebylo zaznamenáno žádné zlepšení známek fibrózy. Došlo k významnému zlepšení steatózy u pacientů infikovaných HCV s genotypem 3.

Opětovná léčba kombinací ViraferonPeg/ribavirin po selhání předchozí léčby

V nesrovnávacím klinickém hodnocení 2 293 pacientů se středně závažnou až závažnou fibrózou, u kterých selhala předchozí léčba kombinací interferon alfa/ribavirin, bylo opětovně léčeno přípravkem ViraferonPeg v dávce 1,5 mikrogramů/kg podávané podkožně jedenkrát týdně

v kombinaci s ribavirinem dávkovaným podle tělesné hmotnosti. Selhání předchozí léčby bylo definováno jako relaps nebo jako případ, kdy nebylo dosaženo odpovědi (pozitivita HCV-RNA při ukončení léčby trvající alespoň 12 týdnů).

Pacienti, kteří byli HCV-RNA negativní ve 12. týdnu léčby, pokračovali v terapii po dobu 48 týdnů

a byli sledováni po dobu 24 týdnů po ukončení léčby. Odpověď na léčbu ve 12. týdnu byla definována jako nedetekovatelná HCV-RNA po 12 týdnech léčby. Setrvalá virologická odpověď (SVR) je definována jako nedetekovatelná HCV-RNA 24 týdnů po léčbě (tabulka 14).

Tabulka 14 Míry odpovědi na opětovnou léčbu u případů, kde předchozí terapie selhala

 

Pacienti s nedetekovatelnou HCV-RNA

 

 

 

 

ve 12. týdnu léčby a SVR po opětovné léčbě

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Celkem

 

interferon alfa/ribavirin

peginterferon alfa/ribavirin

populace*

 

Odpověď ve 12.

SVR % (n/N)

Odpověď ve

SVR % (n/N)

SVR % (n/N)

 

týdnu % (n/N)

99 % interval

12. týdnu %

99 % interval

99 % interval

 

 

spolehlivosti

(n/N)

spolehlivosti

spolehlivosti

Celkem

38,6 (549/1 423)

59,4

(326/549)

31,5

(272/863)

50,4

(137/272)

21,7

(497/2 293)

 

 

54,0; 64,8

 

 

42,6; 58,2

19,5; 23,9

Předchozí

 

 

 

 

 

 

 

 

 

odpověď

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Relaps

67,7 (203/300)

59,6

(121/203)

58,1

(200/344)

52,5

(105/200)

37,7

(243/645)

 

 

50,7; 68,5

 

 

43,4; 61,6

32,8; 42,6

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

59,7 (129/216)

51,2

(66/129)

48,6

(122/251)

44,3

(54/122)

28,6

(134/468)

 

 

39,8; 62,5

 

 

32,7; 55,8

23,3; 34,0

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

88,9 (72/81)

73,6

(53/72)

83,7

(77/92)

64,9

(50/77)

61,3

(106/173)

 

 

(60,2; 87,0)

 

 

50,9; 78,9

51,7; 70,8

NR

28,6 (258/903)

57,0

(147/258)

12,4

(59/476)

44,1

(26/59)

13,6

(188/1 385)

 

 

49,0; 64,9

 

 

27,4; 60,7

11,2; 15,9

23,0 (182/790)

51,6

(94/182)

9,9 (44/446)

38,6

(17/44)

9,9 (123/1 242)

 

 

42,1; 61,2

 

 

19,7; 57,5

7,7; 12,1

67,9 (74/109)

70,3

(52/74)

53,6

(15/28)

60,0

(9/15)

46,0

(63/137)

 

 

56,6; 84,0

 

 

27,4; 92,6

35,0; 57,0

Genotyp

 

 

 

 

 

 

 

 

 

30,2 (343/1 135)

51,3

(176/343)

23,0

(162/704)

42,6

(69/162)

14,6

(270/1 846)

 

 

44,4; 58,3

 

 

32,6; 52,6

12,5; 16,7

77,1 (185/240)

73,0

(135/185)

75,6

(96/127)

63,5

(61/96)

55,3

(203/367)

 

 

64,6; 81,4

 

 

50,9; 76,2

48,6; 62,0

42,5 (17/40)

70,6

(12/17)

44,4

(12/27)

50,0

(6/12)

28,4

(19/67)

 

 

42,1; 99,1

 

 

12,8; 87,2

14,2; 42,5

METAVIR

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Skóre fibrózy

 

 

 

 

 

 

 

 

 

F2

46,0 (193/420)

66,8

(129/193)

33,6

(78/232)

57,7

(45/78)

29,2

(191/653)

 

 

58,1; 75,6

 

 

43,3; 72,1

24,7; 33,8

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

F3

38,0 (163/429)

62,6

(102/163)

32,4

(78/241)

51,3

(40/78)

21,9

(147/672)

 

 

52,8; 72,3

 

 

36,7; 65,9

17,8; 26,0

F4

33,6 (192/572)

49,5

(95/192)

29,7

(116/390)

44,8

(52/116)

16,5

(159/966)

 

 

40,2; 58,8

 

 

32,9; 56,7

13,4, 19,5

Vstupní virová

 

 

 

 

 

 

 

 

 

nálož

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vysoká

32,4 (280/864)

56,1

(157/280)

26,5

(152/573)

41,4

(63/152)

16,6

(239/1 441)

virová nálož

 

48,4; 63,7

 

 

31,2; 51,7

14,1; 19,1

(>600 000

 

 

 

 

 

 

 

 

 

IU/ml)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nízká virová

48,3 (269/557)

62,8

(169/269)

41,0

(118/288)

61,0

(72/118)

30,2

(256/848)

nálož (≤600 000

 

55,2; 70,4

 

 

49,5; 72,6

26,1; 34,2

IU/ml)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

NR: Non-respondér definovaný pozitivitou sérové/plazmatické HCV-RNA na závěr léčby trvající minimálně 12 týdnů.

Plazmatická HCV-RNA se měří v ústřední laboratoři pomocí výzkumné kvantitativní polymerázové řetězové reakce. *Záměr léčit populaci zahrnuje 7 pacientů, u kterých nemohla být předchozí terapie po dobu alespoň 12 týdnů potvrzena.

Celkem přibližně 36 % (821/2 286) pacientů mělo ve 12. týdnu léčby při měření pomocí výzkumného vyšetření (hranice detekce 125 IU/ml) nedetekovatelné hladiny plazmatické HCV-RNA. V této podskupině činila míra setrvalé virologické odpovědi 56 % (463/823). U pacientů se selháním předchozí léčby nepegylovaným či pegylovaným interferonem a negativitou ve 12. týdnu činila míra setrvalé odpovědi 59 %, respektive 50 %. Ze skupiny 480 pacientů se snížením virové nálože > 2 log, ale s detekovatelným virem ve 12. týdnu, pokračovalo v léčbě celkem 188 pacientů. U těchto pacientů byla setrvalá virologická odpověď (SVR) 12 %.

U pacientů, kteří neodpovídali na předchozí terapii pegylovaným interferonem alfa/ribavirinem, byla nižší pravděpodobnost toho, že budou ve 12. týdnu odpovídat na opětovnou léčbu, než u těch, kteří neodpovídali na nepegylovaný interferon alfa/ribavirin (12,4 % vs. 28,6 %). Avšak, pokud ve

12. týdnu dosáhli odpovědi, byl jen malý rozdíl v SVR bez ohledu na předchozí léčbu nebo předchozí odpověď.

Údaje o dlouhodobé účinnosti - dospělí

Velké dlouhodobé pokračující klinické hodnocení zahrnovalo 567 pacientů po léčbě přípravkem ViraferonPeg (s ribavirinem nebo bez ribavirinu) v rámci předchozího klinického hodnocení. Cílem tohoto klinického hodnocení bylo posoudit trvání setrvalé virologické odpovědi (sustained virologic response, SVR) a vliv pokračující virové negativity na klinické výsledky. Alespoň 5 lety dlouhodobého následného sledování prošlo 327 pacientů a pouze u 43 ze 366 setrvalých respondérů došlo v průběhu klinického hodnocení k relapsu.

Kaplan-Meierův odhad pro pokračující setrvalou 5-letou odpověď u všech pacientů je 99 % (95 % interval spolehlivosti: 98-100 %). SVR po léčbě chronické virové hepatitidy typu C přípravkem

ViraferonPeg (s ribavirinem nebo bez ribavirinu) vede k dlouhodobé eradikaci viru a tím k ústupu jaterní infekce a klinickému “vyléčení” chronické virové hepatitidy C. Tímto se však nevylučuje výskyt jaterních příhod u pacientů s cirhózou (včetně hepatocelulárního karcinomu).

Klinická účinnost a bezpečnost – pediatrická populace

Děti a dospívající ve věku od 3 do 17 let s kompenzovanou chronickou hepatitidou C a měřitelnými hladinami HCV-RNA byli zařazeni do multicentrického klinického hodnocení a užívali ribavirin v dávce 15 mg/kg denně a přípravek ViraferonPeg v dávce 60 µg/m2 jednou za týden po dobu 24 nebo 48 týdnů, podle genotypu HCV a vstupní virové nálože. Všichni pacienti byli sledováni po 24 týdnů po léčbě. Léčeno bylo celkem 107 pacientů, ze kterých bylo 52 % dívek, 89 % bělochů, 67 % s genotypem HCV 1 a 63 % ve věku < 12 let. Zařazená populace se skládala převážně z dětí s hepatitidou C mírného až středního stupně. Vzhledem k nedostatku údajů od dětí s těžkou progresí onemocnění a k potenciálu

nežádoucích účinků je třeba v této populaci pečlivě zvažovat poměr přínosu a rizika kombinace přípravku

ViraferonPeg s ribavirinem (viz body 4.1, 4.4 a 4.8). Výsledky studie jsou shrnuty v tabulce 15.

Tabulka 15 Frekvence setrvalé virologické odpovědi (na,b (%)) u dětí a dospívajících bez předchozí léčby podle genotypu a trvání léčby – všechny subjekty

n = 107

 

24 týdnů

48 týdnů

 

 

 

Všechny genotypy

26/27 (96 %)

44/80 (55 %)

 

 

 

Genotyp 1

-

38/72 (53 %)

 

 

 

Genotyp 2

14/15 (93 %)

-

 

 

 

Genotyp 3c

12/12 (100 %)

2/3 (67 %)

Genotyp 4

-

4/5 (80 %)

a:Odpověď na léčbu byla definována jako nedetekovatelná HCV-RNA za 24 týdnů po léčbě, s podní limit detekce = 125 IU/ml.

b:n = počet subjektů s odpovědí/počet subjektů s danýmgenotypema přiřazenýmtrvánímléčby

c:Pacienti s genotypem3 a nízkou virovou náloží (< 600 000 IU/ml) měli léčbu užívat po 24 týdnů, zatímco pacienti s genotypem3 a vysokou virovou náloží (≥ 600 000 IU/ml) měli léčbu užívat po 48 týdnů.

Údaje o dlouhodobé účinnosti – pediatrická populace

Pětiletá, dlouhodobá, observační studie s následným pozorováním zahrnula 94 pediatrických pacientů s chronickou hepatitidou C po léčbě v multicentrickém klinickém hodnocení. Z nich šedesát tři vykazovalo setrvalou odpověď. Účelem této studie bylo každoroční vyhodnocení trvalosti setrvalé virologické odpovědi (SVR) a vyhodnocení vlivu přetrvávající virové negativity na klinické výsledky pacientů, kteří 24 týdnů po léčbě kombinací peginterferon alfa-2b a ribavirin trvající 24 nebo 48 týdnů vykazovali setrvalou odpověď. Na konci 5letého období studii dokončilo 85 % (80/94) ze všech zařazených subjektů a 86 % (54/63) subjektů vykazujících setrvalou odpověď. Během 5 let následného pozorování u žádného z pediatrických pacientů s SVR nedošlo k recidivě.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Přípravek ViraferonPeg je typický polyethylenglykol-modifikovaný („pegylovaný“) derivát interferonu alfa-2b, složený převážně z monopegylovaných druhů. Plazmatický poločas přípravku

ViraferonPeg je ve srovnání s nepegylovaným interferonem alfa-2b prodloužen. Přípravek ViraferonPeg má tendenci k depegylaci na volný interferon alfa-2b. Biologická aktivita pegylovaných izomerů je kvalitativně obdobná, avšak slabší než aktivita volného interferonu alfa-2b.

Maximálních sérových koncentrací po subkutánním podání dosahuje přípravek ViraferonPeg za 15 – 44 hodin a udržují se po dobu až 48 – 72 hodin po podání.

Maximální koncentrace (Cmax ) přípravku ViraferonPeg a plocha pod časovou křivkou koncentrací (AUC) rostou v závislosti na velikosti dávky. Průměrná hodnota zdánlivého distribučního objemu činí

0,99 l/kg.

Při opakovaném podání dochází ke kumulaci imunoreaktivních interferonů. Při měření biologickými zkouškami se však zjišťuje pouze velmi mírný vzestup biologické aktivity.

Průměrný (SD) poločas eliminace přípravku ViraferonPeg činí přibližně 40 hodin (13,3 hodin), se zdánlivou clearancí 22,0 ml/hod/kg. Mechanizmy podílející se na clearanci interferonů u člověka nebyly dosud zcela osvětleny. Nicméně lze předpokládat, že renální eliminace se na zdánlivé clearanci přípravku ViraferonPeg podílí jen v menší míře (přibližně 30 %).

Poškození funkce ledvin

Renální clearance se na celkové clearance přípravku ViraferonPeg podílí z 30 %. Ve studii s podáváním jednotlivé dávky (1,0 mikrogram/kg) pacientům se sníženou funkcí ledvin bylo

pozorováno zvýšení Cmax a AUC a prodloužení eliminačního poločasu v závislosti na stupni zhoršení renální funkce.

Ve srovnání se subjekty s normální funkcí ledvin je clearance přípravku ViraferonPeg po několika dávkách (1,0 mikrogramu/kg subkutánně, podávaných každý týden po dobu čtyř týdnů) snížena u pacientů se středně závažným poškozením ledvin (clearance kreatininu 30-49 ml/minutu) průměrně

o 17 % a u pacientů se závažným poškozením ledvin (clearance kreatininu 15-29 ml/minutu) průměrně o 44 %. Na základě údajů po podání jedné dávky byla clearance podobná u pacientů se závažným poškozením ledvin, kteří nebyli na hemodialýze, jako u pacientů podstupujících hemodialýzu. Dávka přípravku ViraferonPeg v monoterapii by měla být snížena u pacientů se středně závažným nebo závažným poškozením ledvin (viz body 4.2 a 4.4). Pacienti s clearance kreatininu < 50 ml/minutu nesmějí být léčeni přípravkem ViraferonPeg v kombinaci s ribavirinem (dvojkombinace nebo trojkombinace) (viz bod 4.3).

Vzhledem k významné intersubjektivní variabilitě farmakokinetiky interferonu se doporučuje pacienty se závažným poškozením ledvin během léčby přípravkem ViraferonPeg pečlivě sledovat (viz bod 4.2).

Poškození jater

Farmakokinetika přípravku ViraferonPeg u pacientů se závažným poškozením funkce jater dosud nebyla hodnocena.

Starší pacienti ( 65 let)

Farmakokinetika přípravku ViraferonPeg po jednotlivé subkutánní dávce 1,0 mikrogram/kg nebyla ovlivněna věkem. Z těchto dat vyplývá, že u pacientů ve vyšším věku není nutná žádná úprava dávkování přípravku ViraferonPeg.

Pediatrická populace

Farmakokinetické vlastnosti přípravku ViraferonPeg a ribavirinu (tobolek a perorálního roztoku) podávaných ve více dávkách u dětí a dospívajících pacientů s chronickou hepatitidou C byly hodnoceny v klinickém hodnocení. U dětí a dospívajících pacientů užívajících dávku přípravku ViraferonPeg stanovenou podle tělesného povrchu, 60 µg/m2/týden, je předpokládaný odhad logaritmicky transformovaného koeficientu expozice během dávkovacího intervalu o 58 % (90 % CI: 141-177 %) vyšší než u dospělých užívajících dávku 1,5 µg/kg/týden.

Neutralizační faktory interferonu

Stanovení neutralizačního faktoru interferonu bylo provedeno na vzorcích séra pacientů, kteří užívali přípravek ViraferonPeg v rámci klinické studie. Neutralizační faktory interferonu jsou protilátky, které neutralizují antivirovou aktivitu interferonu. Klinická incidence neutralizačních faktorů u pacientů léčených přípravkem ViraferonPeg v dávce 0,5 mikrogramu/kg je 1,1 %.

Přestup do semenné tekutiny

Byl zjišťován přestup ribavirinu do semenné tekutiny. V porovnání se sérem je tento přestup 2x vyšší. Byla odhadnuta systémová expozice ribavirinu po pohlavním styku u partnerky muže léčeného touto látkou a v porovnání s terapeutickou koncentrací ribavirinu v plazmě se však dospělo k mimořádně nízkým hodnotám.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Přípravek ViraferonPeg

Nežádoucí účinky, které nebyly pozorovány v klinických studiích, se nevyskytly ani ve studiích toxicity u opic. Trvání těchto studií bylo omezeno na čtyři týdny, jelikož u většiny opic se vyskytly protilátky proti interferonu.

Reprodukční studie s přípravkem ViraferonPeg nebyly provedeny. U primátů navozuje interferon alfa- 2b potraty. Je pravděpodobné, že stejné účinky má i přípravek ViraferonPeg. Účinky na fertilitu nebyly studovány. Není známo, zda se složky tohoto léčivého přípravku vylučují do mléka

experimentálních zvířat nebo člověka (viz bod 4.6 pro relevantní údaje o těhotenství a kojení u člověka). U přípravku ViraferonPeg nebyl prokázán žádný genotoxický potenciál.

Relativní netoxicita monomethoxypolyethylenglykolu (mPEG), který se uvolňuje z přípravku

ViraferonPeg při jeho metabolismu in vivo, byla prokázána v preklinických studiích akutní

a subchronické toxicity u hlodavců a opic, ve standardních studiích embryonálního a fetálního vývoje a v in vitro testech mutagenních účinků.

Přípravek ViraferonPeg plus ribavirin

Pokud je přípravek ViraferonPeg užit v kombinaci s ribavirinem, nevyvolává žádné jiné účinky, než jaké byly již dříve pozorovány při jeho užití v monoterapii. Hlavní změnou souvis ející s léčbou byla reverzibilní mírná až středně závažná anemie, jejíž závažnost byla větší, než je při anemii vyvolané kteroukoli z léčivých látek samostatně.

Nebyly provedeny žádné studie sledující u mladých zvířat vliv léčby přípravku ViraferonPeg na růst, vývoj, sexuální dospívání a chování. Předklinické výsledky juvenilní toxicity prokázaly méně významné s dávkou související snížení celkového růstu u novorozených potkanů, kterým byl podáván ribavirin (viz bod 5.3 SPC přípravku Rebetol, pokud je přípravek ViraferonPeg podáván v kombinaci s ribavirinem).

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Prášek

Hydrogenfosforečnan sodný

Dihydrát dihydrogenfosforečnanu sodného

Sacharóza

Polysorbát 80

Rozpouštědlo

Voda na injekci

6.2 Inkompatibility

Studie kompatibility nejsou k dispozici, a proto nesmí být tento léčivý přípravek mísen s jinými léčivými přípravky.

6.3 Doba použitelnosti

Před rekonstitucí

3 roky.

Po rekonstituci

-Chemická a fyzikální stabilita umožňující použití byla při 2oC – 8oC prokázána po dobu 24 hodin.

-Z mikrobiologického hlediska je vhodné použít lék okamžitě. Pokud to z jakýchkoli důvodů

není možné, je doba a podmínky uchovávání přípravku ve stavu vhodném k použití na zodpovědnosti pacienta; neměla by být delší než 24 hodin při 2oC – 8oC.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte v chladničce (2°C – 8°C).

Podmínky uchovávání rekonstituovaného léčivého přípravku viz bod 6.3.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Prášek a rozpouštědlo jsou oba obsaženy v dvoukomorové zásobní vložce (Typ I flint ze skla), rozdělené bromobutylovou, pryžovou přísavkou. Zásobní vložka je na jedné straně uzavřená polypropylénovým víčkem obsahujícím bromobutylovou pryžovou obrubu a na druhé straně bromobutylovou pryžovou přísavkou.

Přípravek ViraferonPeg je dodáván jako:

-1 předplněné pero (CLEARCLICK) obsahující prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok,

1jehla („Push-on-needle“), 2 čisticí tampony;

-4 předplněná pera (CLEARCLICK) obsahující prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok,

4jehly („Push-on-needle“), 8 čisticích tamponů;

-12 předplněných per (CLEARCLICK) obsahujících prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok,

12jehel („Push-on-needle“), 24 čisticích tamponů.

Na trhu nemusí být k dispozicivšechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Před podáním se musí přípravek ViraferonPeg předplněné pero vyndat z chladničky, aby rozpouštědlo získalo pokojovou teplotu (do 25°C).

ViraferonPeg 50 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok v předplněném peru

Jedno předplněné pero (CLEARCLICK) musí být rekonstituováno s rozpouštědlem přítomným v dvoukomorové zásobní vložce (voda na injekce) pro podání roztoku v objemu do 0,5 ml. Ke ztrátě malého množství dojde během přípravy injekčního roztoku přípravku ViraferonPeg, když se dávka odměřuje a injikuje. Proto každé předplněné pero obsahuje nadsazené množství rozpouštědla a prášku přípravku ViraferonPeg, aby bylo zajištěno dodání označené dávky v 0,5 ml injekčního roztoku přípravku ViraferonPeg. Koncentrace rekonstituovaného roztoku je 50 mikrogramů v 0,5 ml.

ViraferonPeg 80 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok v předplněném peru Jedno předplněné pero (CLEARCLICK) musí být rekonstituováno s rozpouštědlem přítomným

v dvoukomorové zásobní vložce (voda na injekce) pro podání roztoku v objemu do 0,5 ml. Ke ztrátě malého množství dojde během přípravy injekčního roztoku přípravku ViraferonPeg, když se dávka odměřuje a injikuje. Proto každé předplněné pero obsahuje nadsazené množství rozpouštědla a prášku přípravku ViraferonPeg, aby bylo zajištěno dodání označené dávky v 0,5 ml injekčního roztoku přípravku ViraferonPeg. Koncentrace rekonstituovaného roztoku je 80 mikrogramů v 0,5 ml.

ViraferonPeg 100 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok v předplněném peru Jedno předplněné pero (CLEARCLICK) musí být rekonstituováno s rozpouštědlem přítomným

v dvoukomorové zásobní vložce (voda na injekce) pro podání roztoku v objemu do 0,5 ml. Ke ztrátě malého množství dojde během přípravy injekčního roztoku přípravku ViraferonPeg, když se dávka odměřuje a injikuje. Proto každé předplněné pero obsahuje nadsazené množství rozpouštědla a prášku přípravku ViraferonPeg, aby bylo zajištěno dodání označené dávky v 0,5 ml injekčního roztoku přípravku ViraferonPeg. Koncentrace rekonstituovaného roztoku je 100 mikrogramů v 0,5 ml.

ViraferonPeg 120 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok v předplněném peru Jedno předplněné pero (CLEARCLICK) musí být rekonstituováno s rozpouštědlem přítomným

v dvoukomorové zásobní vložce (voda na injekce) pro podání roztoku v objemu do 0,5 ml. Ke ztrátě malého množství dojde během přípravy injekčního roztoku přípravku ViraferonPeg, když se dávka odměřuje a injikuje. Proto každé předplněné pero obsahuje nadsazené množství rozpouštědla a prášku přípravku ViraferonPeg, aby bylo zajištěno dodání označené dávky v 0,5 ml injekčního roztoku přípravku ViraferonPeg. Koncentrace rekonstituovaného roztoku je 120 mikrogramů v 0,5 ml.

ViraferonPeg 150 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok v předplněném peru Jedno předplněné pero (CLEARCLICK) musí být rekonstituováno s rozpouštědlem přítomným

v dvoukomorové zásobní vložce (voda na injekce) pro podání roztoku v objemu do 0,5 ml. Ke ztrátě

malého množství dojde během přípravy injekčního roztoku přípravku ViraferonPeg, když se dávka odměřuje a injikuje. Proto každé předplněné pero obsahuje nadsazené množství rozpouštědla a prášku přípravku ViraferonPeg, aby bylo zajištěno dodání označené dávky v 0,5 ml injekčního roztoku přípravku ViraferonPeg. Koncentrace rekonstituovaného roztoku je 150 mikrogramů v 0,5 ml.

Přípravek ViraferonPeg je injikován subkutánně po rekonstituci prášku podle návodu, po připojení jehly a nastavení předepsané dávky. Kompletní a ilustrovaný návod je přiložen k příbalové informaci.

Podobně jako u všech ostatních přípravků pro parenterální aplikaci, musí být rekonstituovaný injekční roztok před podáním vizuálně zkontrolován. Rekonstituovaný roztok by měl být čirý a bezbarvý. Pokud je rekonstituovaný roztok zbarvený nebo jsou přítomné cizí částice, nesmí se použít. Po podání dávky musí být přípravek ViraferonPeg předplněné pero a všechen nepoužitý roztok v něm obsažený zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Merck Sharp & Dohme Limited

Hertford Road, Hoddesdon

Hertfordshire EN11 9BU

Velká Británie

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

ViraferonPeg 50 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok v předplněném peru

EU/1/00/132/031

EU/1/00/132/032

EU/1/00/132/034

ViraferonPeg 80 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok v předplněném peru

EU/1/00/132/035

EU/1/00/132/036

EU/1/00/132/038

ViraferonPeg 100 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok v předplněném peru

EU/1/00/132/039

EU/1/00/132/040

EU/1/00/132/042

ViraferonPeg 120 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok v předplněném peru

EU/1/00/132/043

EU/1/00/132/044

EU/1/00/132/046

ViraferonPeg 150 mikrogramů prášek a rozpouštědlo pro injekční roztok v předplněném peru

EU/1/00/132/047

EU/1/00/132/048

EU/1/00/132/050

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 25. května 2000

Datum posledního prodloužení registrace: 25. května 2010

10. DATUM REVIZE TEXTU

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky na adrese http://www.ema.europa.eu

Komentáře

A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z
  • Nápověda
  • Get it on Google Play
  • O těchto stránkách
  • Info on site by:

  • Presented by RXed.eu

  • 27558

    uvedeny léky na předpis